Bitva na Hampton Roads, která se odehrála mezi 8. až 9. březnem 1862 během americké občanské války, byla prvním střetem dvou obrněných válečných lodí v dějinách – CSS Virginia na straně Konfederace a USS Monitor na straně Unie. Tento čtyřhodinový duel ukončil mořskou nadvládu řadových lodí a odstartoval globální revoluci v lodním stavitelství.

Moderní konflikt

Americká občanská válka, která vypukla v dubnu 1861, přinesla naléhavou potřebu ovládnout námořní cesty. Prezident Abraham Lincoln vyhlásil 19. dubna 1861 blokádu jižních přístavů, aby znemožnil Konfederaci export bavlněného zboží do Evropy, především do Velké Británie a Francie. Blokáda se vztahovala i na Virginii a Severní Karolínu po jejich odtržení. Unie držela pevnost Fort Monroe u soutoku tří řek, zvaného Hampton Roads, zatímco Konfederace ovládala jižní břeh včetně loděnice Gosport v Portsmouthu.

Konfederace, která disponovala omezeným průmyslem, se rozhodla využít ukořistěné loděnice. Dne 20. dubna 1861 obsadili vojáci Gosport a zmocnili se parní fregaty USS Merrimack, kterou Unie při ústupu zapálila a potopila. Trup a stroje však byly vesměs zachovány. Konfederační ministr námořnictva Stephen R. Mallory pověřil inženýry Johna M. Brooka, Johna L. Portera a Williama P. Williamsona přestavbou ukořistěné fregaty na obrněnou loď.

CSS Virginia

Po odtržení Virginie pří ústupu na sever unijní síly ne příliš úspěšně zapálily a potopily vlastní fregatu USS Merrimack, aby nepadla do rukou nepřítele. Konfederace obsadila loděnici 20. dubna a do 30. května 1861 vrak vyzvedla. Spálené nástavby byly odstraněny, přičemž dolní trup a stroje zůstaly ohněm téměř netknuté. Brooke, hlavní z inženýrů, zvolil konstrukci kasematového obrněnce s ponořenou přídí a zádí, a tak bylo o podobě lodi rozhodnuto.

Přestavba začala v létě 1861 v suchém doku loděnice Gosport. Trup byl seříznut na úroveň paluby pro ubytování posádky, nová kasemata byla postavena ze 61 cm tlustého dubového a borového dřeva v několika vrstvách. Pancéřování zajišťovaly dvě vrstvy pěticentimetrových železných plátů, které byly na kasematě nakloněny pod úhlem 36 stupňů. Příd a záď hlavní paluby byly pokryty deseticentimetrovým pancířem a zůstávaly pod hladinou. Konstruktéři též přidali železný kloun o hmotnosti 680 kg pod čarou ponoru jako sekundární zbraň pro případ, že by děla nedokázala prorazit pancíř nepřátelských lodí.

Stavba probíhala v rekordním tempu, a to i přes nedostatek materiálu. Původní stroje sice disponovaly výkonem 890 kW, avšak slaná voda řeky Elizabeth a přidaná hmotnost pancíře jejich efektivitu drasticky snížily. Loď měla jednu hřídel s dvoulistou vrtulí. Celková délka dosáhla téměř 84 metrů, šířka 15,6 metru, disponovala ponorem přes 6,5 metru a výtlakem přibližně 4 100 tun. Rychlost činila zhruba 10 kilometrů za hodinu a kompletní otočka o 360 stupňů trvala 45 minut a vyžadovala prostor o průměru téměř 1,5 kilometru. Posádku pak tvořilo přibližně 320 námořníků.

USS Monitor

V reakci na zprávy o CSS Virginii zřídilo ministerstvo námořnictva Spojených států v létě 1861 speciální komisi, která měla posoudit návrhy obrněných plavidel. Mezi přihlášenými designy vynikl návrh švédsko-amerického inženýra Johna Ericssona. Ericsson, který již dříve nabízel podobný koncept francouzskému císaři Napoleonovi III. v roce 1854, předložil svůj model neprůstřelné námořní baterie. Komisi se mu podařilo přesvědčit, a tak byl kontrakt na stavbu podepsán 4. října roku 1861 za 275 000 dolarů s termínem doručení 100 dnů.

Ericssonův návrh kombinoval osvědčené technologie s radikálními inovacemi: Loď měla palubu pouhých 46 cm nad hladinou, což ji činilo téměř nezasažitelnou, a otočnou dělovou věž inspirovanou patentem Theodora Timbyho. Tento koncept nebyl zcela nový – Ericsson měl již desítky patentů z oblasti parních strojů pro pohon různých věcí i šroubových vrtulí, avšak jejich integrace do jednoho plavidla představovala konstrukční přelom. Nová loď měla sloužit především k pobřežní obraně a říčním operacím.

Stavba probíhala v loděnici Continental Iron Works v Greenpointu v Brooklynu. Kýl byl položen 25. října 1861, spuštění na vodu následovalo 30. ledna 1862. Do služby byla loď přijata 25. února 1862 – celkem za 101 dnů, tedy pouze o jeden den později, než bylo smluvně stanoveno. Celková délka činila téměř 55 metrů, šířka 12,6 metru, ponor 3,2 metru a výtlak 1 003 tun. Pohon zajišťoval jeden parní stroj o výkonu 240 kW. Maximální rychlost dosahovala přibližně 6 uzlů a byla srovnatelná s Virginií. Posádku však tvořilo pouze 49 důstojníků a námořníků. Výzbroj sestávala ze dvou 280mm děl uložených v otočné věži o průměru 6,1 metru a výšce 2,7 metru. Věž měla 203 mm pancéřování, které bylo u střílen zesíleno na 280 mm; boky pak byly chráněny 76–127 mm pásem železa a paluba byla pobita pásem tlustým 22 mm.

První kontakt

Ráno 8. března 1862 vyplula CSS Virginia z Gosportu doprovázena dělovými čluny Raleigh, Beaufort, Patrick Henry, Jamestown a Teaser. Cílem bylo prolomit unijní blokádu v Hampton Roads, kde kotvily lodě Unie: fregaty Cumberland, Congress a St. Lawrence a dvě parní fregaty Roanoke a Minnesota. Kolem 14:00 hodin Virginia zahájila palbu na Cumberland. Opětovné střely proti Virginii se však odrážely od jejího zkoseného pancíře. Virginia pak narazila klounem do boku fregaty a prorazila její trup. Kloun se Virginii při vyprošťování však ulomil.

Poté Virginia zamířila na Congress, která raději najela na mělčinu, aby se vyhnula stejnému osudu. Po hodině palby fregata Congress kapitulovala. Franklin Buchanan, kapitán Virginie, vystoupil na palubu pod bílou vlajkou k převzetí kapitulace, avšak unijní pěchota ze břehu zahájila palbu z pušek a Buchanan byl zasažen do stehna. Nařídil tak vypálit zápalnou salvu, která Congress zapálila; loď posléze explodovala kolem půlnoci. Virginia utrpěla jen drobná poškození – měla proděravěný komín, což snížilo její rychlost, dva vyřazené kanóny a pár uvolněných plátů. Doposud zahynuli dva členové její posádky a několik členů bylo zraněno, včetně Buchanana. Při soumraku zaútočila na uvázlou Minnesotu, ale tma a odliv ji donutily se stáhnout k Sewell‘s Point k opravám.

Ztráty prvního dne byly pro Unii katastrofální: dvě lodě byly zničeny a další poškozeny. Večer kolem 21:00 hodin však na místo dorazil unijní obrněnec USS Monitor, který zaujal pozici vedle Minnesoty. Kapitán Gershom Jacques Van Brunt z Minnesoty poznamenal, že posádka pocítila úlevu

Souboj obrněnců

Ráno 9. března 1862 vyplula Virginia pod velením důstojníka Catesbyho ap R. Jonese znovu na soutok Hampton Roads, aby dokončila zničení unijní flotily, především pak poškozené Minnesoty. Kolem 8:30 hodin spatřila podivnou loď, která se siluetou nepodobala žádné jiné – USS Monitor. První výstřel Virginie zasáhl Minnesotu. Monitor okamžitě zasáhla do boje.

Následoval čtyřhodinový souboj na vzdálenost od několika metrů až po něco málo přes kilometr. Virginia, byť vyzbrojena deseti děly, střílela explozivními granáty určenými proti dřevěným lodím, nikoli průbojnými střelami proti pancíři. Monitor odpovídala dvěma děly ráže 279 mm z otočné věže. Střely obou stran se však odrážely od pancíře bez vážného poškození. Virginia se pokusila o náraz klounem, ale Monitor se jí vyhnula. Monitor se zase pokoušela zasáhnout záď Virginie.

Kolem 10:00 hodin Virginia najela na mělčinu. Monitor ji ostřelovala, Virginii se však podařilo uvolnit se, a tak pokračovala v boji. Vrcholný moment bitvy přišel, když granát Virginie zasáhl velitelskou kabinu Monitoru. Poručík Worden byl oslepen střepinami a dočasně ztratil zrak. Velitelství tak převzal důstojník Samuel Dana Greene. Virginia, domnívajíc se, že Monitor ustupuje, se obrátila k Minnesotě. Pilot však upozornil, že odliv hrozí uvíznutím, Jones tak nařídil ústup do Norfolku. Greene se rozhodl Virginii nepronásledoval, jelikož měl rozkaz bránit stále zaklíněnou Minnesotu. Souboj skončil kolem poledne.

Bitva skončila taktickým patem. Unie celkem přišla o 261 námořníků a dalších 108 bylo zraněno, především při potopení Cumberlandu a Congressu 8. března. Konfederace přišla o 7 námořníků, spolu se 17 zraněnými. Pro Unii to byl krvavý den, který zůstal nejkrvavějším v americké námořní historii až do Pearl Harboru v roce 1941.

Změna paradigmatu

CSS Virginia prošla opravami v suchém doku a vrátila se do služby 4. dubna 1862. USS Monitor zůstala v Hampton Roads a chránila blokádu. Žádný další přímý souboj se již nekonal. Virginia byla nakonec 11. května 1862 vlastní posádkou zničena u Craney Island, aby nepadla do rukou Unie. Monitor se potopila o něco později 31. prosince 1862 při bouři u mysu Hatteras, kdy do lodi nateklo tolik vody, že ji čerpadla nestačila vypumpovat. Vrak lodi byl objeven v roce 1973 a později prohlášen za Národní historickou památku Spojených států. Loď dokonce dala vzniknout celé řadě dalších plavidel, které dostaly označení podle ní – monitorům. Poslední konflikt, kterého se monitory zúčastnily, byla válka ve Vietnamu.

Bitva měla celosvětový dopad. Ukázala, že dřevěné lodě jsou proti pancéřování bezmocné. Británie a Francie okamžitě zastavily stavbu dřevěných válečných plavidel. Unie objednala desítky dalších monitorů třídy Passaic aj., dohromady přes 50. Otočná věž, parní pohon a nízký trup se postupně staly standardem. Bitva u Hampton Roads tak ukončila éru dřevěných plachetnic a otevřela cestu k mohutným bitevním lodím 20. století.