Většina Pražanů netuší nebo už zapomněla, proč se jedna městská část Prahy nazývá nečeským jménem. Barrandov mají v povědomí spíše jako filmová studia, která přinášejí zábavné programy.
Po kom se tedy nazývá?
Když hrabě Kašpar Šternberk rozhodl o prodloužení Lánské koněspřežky údolím Berounky a přes uhelné pánve u Radnic do Plzně, měl zrovna po ruce francouzského stavebního inženýra, který k němu chodíval do Šternberského paláce v Praze. Přistěhoval se do Prahy s francouzskou královskou rodinou Bourbonů, jež prchala z rozbouřené Francie.
Joachim Barrande byl sice francouzského původu, ale v Čechách zakotvil na mnoho let. Narodil se r. 1799 ve Francii do rodiny drobného obchodníka s plátnem a houněmi, avšak otec mu dopřál prestižní vzdělání na pařížském lyceu a poté na polytechnice „École polytechnique“. Ze studia vyšel jako premiant a pokračoval na vyšší škole zaměřené na stavby mostů a silnic. Jako stavební inženýr několik let působil v Bordeaux a Saumuru, kde postavil most přes řeku Loiru, jenž tam stojí podnes.
Třebaže v popředí jeho zájmu byla více přírodní věda, osud ho zavál do královské rodiny.
Vstoupil do služeb vévody z Angoulêmu a stal se vychovatelem Jindřicha z Chambordu, vnuka francouzského krále Karla X. Po červencové revoluci v roce 1830 byl s královskou rodinou nucen odejít do exilu do skotského Edinburghu. Zde potkal Rodericka Murchisona, geologa a paleontologa, který se zabýval zkamenělými horninami a který v něm vznítil zájem o studium zkamenělin.
Roku 1832, opět s královskou rodinou, přesídlil na Pražský hrad. Zabydlel se na Malé Straně v domě U Tří zlatých hvězd. Není bez zajímavosti, že bydlení mu našla matka Jana Nerudy Barbora, která mu pak dělala i hospodyni v domácnosti. V Praze měl možnost pravidelně navštěvovat Šternberský palác, kde se seznámil s hrabětem Kašparem Šternberkem, zakladatelem českého paleontologického výzkumu.
Když byl hrabětem povolán k vedení stavby koněspřežky v údolí Berounky, navrátil se ke své původní stavitelské profesi. Současně během prací v této lokalitě objevil naleziště půl miliardy let starých zkamenělých zbytků trilobitů. V okolí Skryjí a Týřova vkročil na opravdu výjimečné naleziště. Obnovil tak svůj zájem o prvohorní oblast a její živočichy.
Skalníci
Aby mohl efektivně získávat nálezy z rozsáhlých skalních terénů, spolupracoval s místními sběrači. Z části dělníků Barrande vytvořil skupinku tzv. skalníků, které si během svých paleontologických výzkumů v Čechách „vyškolil“ a najímal ke sběru zkamenělin z nálezových míst v okolí Prahy a středních Čech. Tou dobou se z Barrandeho stal již zapálený paleontolog.
A tak dělníci hloubící cestu pro koňskou dopravu měli možnost si výjimečně i přivydělat, když během stavebních prací našli zkamenělého „brouka“ nebo „pavouka“ či „raka“, jak je nazývali. Protože vedoucí stavby, hovořící lámanou češtinou s francouzským přízvukem, se o tyto nálezy intenzivně zajímal, vykupoval je a štědře jim za ně platil.
Během 10 let prošel celé střední Čechy a poznával jejich geologické prostředí. Nacházel vrstvy živočichů, kteří před mnoha lety zkameněli, a navštěvoval místa schůdná i neschůdná. Postupně se přesvědčil, že české prostředí je nejbohatším nalezištěm prvohorních zkamenělin na světě. Hlavonožci, ramenonožci, mlži. Pochopil, že tito živočichové žili na dně někdejšího moře.
Mimochodem, v 18. století pražský jezuita František Zeno, rovněž paleontolog, psal o zkamenělinách jako o důkazech někdejší potopy světa.
Skalníci se pro Barrandeův výzkum stali klíčoví – nacházeli nové lokality, sbírali fosilie a přinášeli je Barrandemu. Někteří dostávali týdenní mzdu, později Barrande přešel na odměny jen za skutečně nalezené fosilie, protože někteří sběrači naráželi na podivínské zájemce o tyto nálezy a prodávali je jim anebo překupníkům.
Mezi skalníky se našli i tací, kteří si získali Barrandovu důvěru a významně přispěli k jeho práci. Dokonce nacházeli vlastní lidová pojmenování pro nálezy – například trilobity nazývali „raci“ a jiným zkamenělinám dávali názvy podle tvaru nebo nálezového místa.
Díky skalníkům a dalším svým iniciativám působícím dlouhá léta v Čechách mohl Barrande založit velkou sbírku prvohorních fosilií. Po dlouhá léta shromažďoval sbírku zkamenělin. Věnoval jí obrovské úsilí i prostředky. Během 40 let věnoval svému sběratelství nepředstavitelnou sumu peněz. Pomáhalo mu stipendium od vídeňské akademie i mecenáš, jeho bývalý žák, vévoda Jindřich z Chambordu.
Jeho prostorný byt byl zaplněn zkamenělinami od podlahy až do stropu, což zřejmě nelibě nesla jeho hospodyně Barbora Nerudová.
Monumentální sbírka
Získal a měl k dispozici šest tisíc exemplářů jistého druhu trilobita. Díky bohatým nalezištím kamenných materiálů mohl nesčetné druhy popsat jako první na světě. Bohaté nálezy podrobně popsal v zápisnících, jež se dochovaly a dosud jsou materiálem pro současné geology; uloženy jsou v Národním muzeu. V zápisnících také jmenovitě zmínil lidi, kteří mu pomáhali. Systematicky popsal území mezi Prahou a Berounem.
Při svém dlouhém pobytu se naučil mluvit česky. Mezinárodně prosadil půvabné české pojmenování nalezených mlžů: mezi nimi jsou „maminka“, „bábinka“ anebo „panenka“.
Některé prameny se zmiňují o Barrandeho životě a životosprávě – pracoval od úsvitu po stmívání, nekouřil, nešňupal a dobře využíval čas. Zábavy ho nelákaly. Bohoslužby navštěvoval v chrámu sv. Mikuláše, protože „neděle světil dle božího přikázání“.
O jeho pracovitosti svědčí monumentální dílo, které po sobě zanechal. Výsledky svého bádání shrnul v práci nazvané Silurský systém středních Čech, jež měla 22 svazků, šest tisíc stran a zahrnovala 1 160 obrazových tabulí. Popisovala 3 557 většinou do té doby naprosto neznámých živočišných druhů. Jedná se o dosud největší vědeckou studii sepsanou jedním člověkem.
Znázornění nálezů zadával kresliči a litografovi. Dokonalost a přesnost vyobrazení nálezů budí úžas.
Ve své poslední vůli Barrande odkázal sbírky a knihovnu včetně 10 000 zlatých, určených na dokončení jeho díla, Národnímu muzeu v Praze.
Záhy po badatelově smrti po něm byly pojmenovány Barrandovské skály. Kromě oblasti, kde Joachim Barrande podnikal své výzkumy, nazývané Národní geopark Barrandien, najdeme v Praze rovněž městskou část Barrandov a Barrandovský most.
Barrande stál u kolébky české paleontologie a jméno Barrande je dodnes symbolem jejího zrodu.
