Muž z Ohia, který skončil na vozíku poté, co jeho váha vystoupala na 320 kilogramů, otočil svůj život o sto osmdesát stupňů. Vzdal se jídelníčku s 25 000 kilokaloriemi denně a za pět let zhubl úctyhodných 42 procent své tělesné hmotnosti – a to bez operace.
Šestadvacetiletý Zachary Muncy je fitness influencer z Columbusu. Před pěti lety vypadal jeho život úplně jinak: trápil se na vrcholu své váhy, sotva se pohyboval a byl odkázán na vozík.
„S váhou jsem měl problémy vždycky,” řekl pan Muncy, kterého kvůli postavě šikanovali po celou dobu školní docházky, pro Epoch Times. „Mám čtyři sourozence, jsem nejmladší, a když vás vychovává samoživitelka, dělá, co může… Nikdy jsem neměl tu správnou rodinnou strukturu… prostě jsme se jen snažili přežít.”
Závislost na jídle
Pan Muncy si pamatuje na zahanbující příhodu, když mu bylo devět let: učitel ho odvedl stranou a vytáhl ho kvůli tomu, že si v jídelně koupil tři medové buchty.
„Nikdy jsem se nenaučil mít zdravý vztah k jídlu, protože mě zostuzovali nejen spolužáci, ale i učitelé,” řekl pan Muncy. „Pro mě jako dítě to byl zlomový okamžik, který se s věkem přenášel dál a problémy jen násobil.”
V dospívání se u pana Munczyho rozvinula porucha příjmu potravy spojená s záchvatovitým přejídáním. V nejhorším období snadno spořádal 25 000 kilokalorií denně – samé nezdravé jídlo, fastfood, žádná kontrola porcí.
Typická snídaně zahrnovala tři až čtyři vejce a celé balení slaniny nebo jídlo z McDonaldu. K obědu si dal value menu z Wendy’s, McDonaldu nebo Burger Kingu, večeře vypadala stejně – cokoli „rychlého, snadného a levného”.
Měl-li pan Muncy doma nějaké jídlo, bylo to sladké a nezdravé.
„Bylo to hrozné,” řekl. „Bojoval jsem se závislostí na jídle, bojoval jsem s depresí, která s tím přišla, izoloval jsem se od prakticky všech. Byl jsem ve své vlastní díře. Dospěl jsem do bodu, kdy jsem byl odkázán na vozík. Dokázal jsem ujít tak metr a půl, než mě začala velmi bolet záda, lapal jsem po dechu a točila se mi hlava.”
Čas na změnu
Fyzická omezení pana Munczyho ještě zhoršovala jeho psychické problémy a ve věku 19 let vážil 320 kilogramů. Přibližně v té době si poprvé uvědomil, jak závažná je jeho situace.
„Měl jsem šílený krevní tlak, byl jsem předdiabetický… všechno bylo proti mně,” řekl. „Pamatuji si, jak jsem šel k lékaři… byl jsem tam na vozíku. V té době jsem měl již plně rozvinutý lymfedém levé i pravé nohy.”
„Řekl mi: ‚Bude velké štěstí, když se dožijete třicítky, a bylo by mě překvapilo, kdybys tu byl ještě v pětadvaceti, jak to teď vypadá,'“ řekl pan Muncy, který přiznal, že pohledem přes depresi ho ta slova tehdy „vlastně trochu potěšila”.
Naštěstí, když slova lékaře plně dolehla, silnější část jeho nitra rozhodla, že toho bylo dost.
Koncem července 2019 se vydal na cestu ke změně.
„Rozvrhl jsem si jídelní přípravu na celý měsíc dopředu… v podstatě jsem se musel naučit jazyk výživy,” řekl. „Strávil jsem nespočet hodin čtením o makroživinách, kaloriích, různých dietních metodách… Stanovil jsem si kalorický cíl a v jeho rámci jsem jedl v podstatě cokoli, co jsem chtěl.”
Nový jídelníček začínal snídaní složenou ze dvou proteinových šejků a dvou jogurtů. Oběd a večeři si připravoval dopředu: 220 gramů masa a zelenina ke každému jídlu, plus jedna „nezdravá” složka k utišení chutí – v rozumné porci.
„Vždy jsem zařadil něco, čím jsem se dřív přejídal, ale bylo to obklopeno velmi pečlivě vybranými a konkrétními možnostmi, o nichž jsem věděl, že s nimi uspěji,” řekl.
Světlo na konci tunelu
Pan Muncy začal svou závislost na jídle řešit s terapeutem. Pracoval na úkolech a v pracovních sešitech zaměřených na záchvatovité přejídání. Zároveň začal cvičit z vozíku.
„Bylo to doslova jen zvedání nohou, kopání nohama, zvedání paží – naprosto základní pohyby těla… 20 minut denně po první tři měsíce,“ řekl pan Muncy, který za prvních 90 dní zhubl 40 kilogramů a zaznamenal výrazné zlepšení pohybových schopností.
„Tělo mi za to děkovalo, takže jsem se skutečně dokázal postavit a trochu chodit,” řekl. „Moje kardio kondice za přibližně první rok hubnutí spočívala v chůzi od kuchyňské stěny ke stěně obýváku – asi 60 metrů. To bylo po první rok hlavní cvičení.”
Po šesti měsících zhubl dalších 32 kilogramů. Tehdy se setkal s dietoložkou z Ohijské státní univerzity, aby se ujistil, že to, co dělá, je „skutečně zdravé a udržitelné”.
Pan Muncy začal znovu přebírat kontrolu nad svým životem.
„Dokázal jsem vstát a pohybovat se. Měl jsem zpět své tělo, měl jsem zpět sebevědomí… byl jsem samostatnější,” řekl. „Nepotřeboval jsem pomoc s obutím, oblékáním kalhot… mohl jsem vynést odpadky, sám vstoupit do sprchy a vystoupit z ní… a důvod, proč jsem byl tak sebejistý, byl ten, že to, co jsem si vybudoval, mi fungovalo.
„Viděl jsem světlo na konci tunelu – a to světlo nekončilo můj život. Vybudoval jsem cestu, stačilo po ní jít dál… Mám stejné myšlení od roku 2019 až dodnes.”
Samostatnost
V počátcích své proměny se pan Muncy opíral o podporu matky. Dával jí „seznam nákupů” a ona vše vařila a připravovala. Jakmile získal zpět samostatnost, převzal vše sám.
Devět měsíců po začátku hubnutí – v dubnu 2020 – potkal svou nynější přítelkyni a společně propluli bouřlivým obdobím.
„Byla vždy velmi podporující, milující, trpělivá, protože v té době jsem stále vážil přes 220 kilogramů. Nebyl jsem typický přítel,” řekl pan Muncy. „Chodili jsme na procházky a já s sebou musel mít tašku se vším: vodou, inhalátorem, vším možným. Takže byla po celou dobu velmi, velmi podporující… vždy tu pro mě, abychom si mohli popovídat, jako další zdroj inspirace.”
Když pan Muncy vážil 250 kilogramů, rozhodl se začít sdílet svou cestu za hubnutím na sociálních sítích. Zveřejnil své první video a slíbil, že bude denně nahrávat průběžné záznamy, týdenní vážení a zprávy o duševním zdraví, aby byl sám sobě zodpovědný. Jak mu rostlo sledovanost z nuly na statisíce, přispívání se proměnilo ve způsob, jak motivovat ostatní.
„Neměl jsem moc přátel ani známých, takže jsem neměl s kým sdílet svůj pokrok,” řekl. „Když tvořím obsah, vždy mám v hlavě, že mluvím ke svému 320kilogramovému já, a snažím se, aby to bylo co nejsrozumitelnější a nejbližší někomu, kdo je na tom tak špatně.”
Na sociálních sítích se mu dostalo ohromující pozitivní odezvy.
„Lidé mi píší: ‚Hej, zhubl jsem 90 kilogramů díky tobě,‘ ‚zhubl jsem 135 kilogramů díky tobě,‘ a to pro mě znamená celý svět,” řekl.
Nová kapitola
Od té doby, co pan Muncy proměnil svůj život a veřejně sdílel svůj příběh, se přihlásili i lidé z jeho minulosti. Mnozí mu gratulují k úbytku váhy, někteří se omluvili za dřívější chování.
„Byl jsem ‚ten chlap, který zhubl‘, mohl jsem znovu mluvit s lidmi ve městě, kteří mě poznali… byl to vlastně velmi pokorný zážitek,” řekl pan Muncy. „Někteří šikanéři, se kterými jsem se setkal na střední škole, se skutečně ozvali a omluvili, což bylo velmi milé.”
V době vzniku článku pan Muncy váží 135 kilogramů, celkový úbytek za pět let tak přesahuje 180 kilogramů – a to bez operace. Dosáhl své cílové váhy a nyní ji „udržuje”. V květnu 2021 podstoupil první operaci odstranění přebytečné kůže a další v březnu 2024.
Jako fitness influencer pan Muncy radí ostatním, kteří bojují se závislostí na jídle, aby s ní neskoncovali ze dne na den, ale doporučuje malé kroky, „hodně pokusů a omylů” a na začátku každé cesty za hubnutím klade na první místo duševní zdraví.
„Velmi doporučuji – pokud se skutečně vidíte v mém příběhu, pokud se vyrovnáváte se záchvatovitým přejídáním, pokud si myslíte, že máte nezdravý vztah k jídlu – začněte terapií,” řekl Epoch Times. „Jakmile pochopíte, v jakém stavu je vaše duševní zdraví a jak lépe zvládat různé situace, dokážete to uplatnit i na jídlo, které jíte, a rozhodnutí, která děláte.”
