Možnosti zemědělců, jak snižovat dopady horka a sucha, jsou omezené. Někteří využívají šetrné technologie zpracování půdy s cílem snížit odpar vody, jiní mohou využít zavlažovací systémy. U běžných polních plodin ale závlahy využít nelze a většina opatření navíc zvyšuje zemědělcům náklady. Agrárníci to uvedli na dotaz ČTK. Je proto nutné nadále v ČR budovat dostatečné zdroje vody, komplexní opatření zadržující vodu v krajině a zefektivnit jejich plánování, tvrdí odborníci.
Závlahové systémy jsou v ČR vybudovány přibližně na čtyřech procentech zemědělské půdy, přičemž funkčních je zhruba 40 procent z nich, uvedl na dotaz ČTK Martin Hanel, který vede Katedru vodního hospodářství a environmentálního modelování na Fakultě životního prostředí České zemědělské univerzity. Potenciál pro rozšiřování závlahových systémů podle něj v ČR je, v zemědělství se ale podle agrárníků využívá zejména u speciálních plodin.
„Závlahy jsou ekonomicky využitelné pouze u vybraných plodin, jako jsou zelenina, ovoce nebo chmel. U běžných polních plodin, například obilovin, nedávají ekonomický smysl,“ sdělil předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha. Také mluvčí Agrární komory ČR Barbora Pánková uvedla, že jde o finančně velmi náročné řešení, které si při současných nízkých výkupních cenách nemůže řada podniků dovolit. „Navíc na mnoha místech chybí potřebná infrastruktura nebo povolení, a proto se závlahy využívají jen u části speciálních plodin,“ řekla Pánková.
V zelinářství je podle Zelinářské unie Čech a Moravy pod závlahou zhruba 80 procent ploch. Zelináři by se bez závlah neobešli, tajemnice unie Zuzana Přibylová ale poukázala, že v horku ani závlahy nedokážou plně zamezit poškození. „Letos bylo jaro suché ve spoustě oblastí, hlavně na Litoměřicku, a tam se to díky té závlaze podařilo zelinářům přečkat. Problém je, když se do toho přidá horko. Byť můžete zavlažovat, tak zelenina v těch horkách hnije a v podstatě se uvaří ve vlastní šťávě. Takže proti tomu horku se prostě bojovat ani u té zeleniny nedá,“ řekla Přibylová.
Místo závlah tak zemědělci volí šetrné technologie zpracování půdy s cílem snížit odpar vody nebo vhodné střídání plodin a pěstování odolnějších odrůd. „Další možností je orientace na plodiny, které budou proti nedostatku vláhy více imunní. Zde se nabízí využití výsledků vědy a výzkumu. Ovšem například nové genomické metody šlechtění jsou zatím v Evropě zakázány,“ uvedl Pýcha.
Podle Hanela se v Česku v posledních letech zlepšil přístup k zadržování vody v krajině, hlavní posun vidí v tom, že se více nahlíží na opatření jako na propojený systém a daří se propojovat technická a přírodě blízká opatření. S ohledem na vývoj podmínek a častější teplotní i srážkové extrémy je ale podle něj nutné investice navyšovat a k řízení a plánování přistupovat komplexněji.
„Je nezbytné v těchto aktivitách pokračovat, zefektivnit jejich plánování, více využívat historická data, projekce klimatických modelů i monitoring současného stavu pomocí pokročilých technologií, včetně systematického hodnocení účinnosti jednotlivých opatření,“ uvedl Hanel.
Agrární analytik Petr Havel do budoucna očekává vyšší využívání zavlažování, podmínkou k tomu jsou ale dostatečné zdroje vody. „Ty je třeba postupně budovat, neboť současné zdroje nestačí, a je také třeba změnit dosavadní negativní přístup k budování přehradních nádrží, které mohou i hospodařícím zemědělcům v oblastech pod nádrží pomoci takzvaným nadlepšováním průtoků vody,“ sdělil Havel.
Za důležité pro zvýšení schopnosti krajiny zadržovat vodu považuje Havel jak technické stavby, například přehrady, tak i budování drobnějších vodních ploch společně s větší biodiverzitou v krajině.
Sucho se letos projevuje velmi intenzivně už od začátku jara. Podle projektu InterSucho panuje na deseti procentech území Česka extrémní sucho, tedy nejvyšší stupeň, na zhruba dalších 15 procentech je druhý a třetí nejhorší stupeň.
