Martin Blažo, známý na sociálních sítích pod jménem Trudo, má za sebou více než 20 let včelařské praxe. Kromě produkce medu se dlouhodobě věnuje osvětě – veřejnosti vysvětluje význam včel pro celý ekosystém, důležitost správné péče i rozdíl mezi skutečnou kvalitou a marketingem. Tradiční včelařství se snaží propojovat s moderními vědeckými poznatky a vše srozumitelně předávat laické veřejnosti. V rozhovoru jsme s ním probrali současný boom městského včelařství, nejvážnější hrozby pro včelstva i mýty, které se s včelími produkty pojí.
Epoch Times: V posledních měsících se v médiích často objevuje informace, že včelařství na Slovensku zažívá boom a přibývá mnoho nových včelařů. Jak to vnímáte jako včelař s více než dvacetiletými zkušenostmi? Posouvá se slovenské včelařství skutečně kupředu?
Martin Blažo: Nárůst počtu včelařů je reálný, ale automaticky neznamená pokrok. Kvantita se nerovná kvalitě. Je vidět větší zájem o včely, což je pozitivní, často však chybí hlubší pochopení biologie včelstva. Ve většině případů převládá otázka: „Kolik medu budu ze včel mít?“ Začínající včelař by si podle mě měl položit spíše otázku: „Dokážu vytvořit zdravé a stabilní včelstvo?“ Velmi důležité je pochopit biologické potřeby, naučit se rozpoznávat nemoci, sledovat vývoj plodu, zásoby potravy i chování včelstva během roku. Mnoho lidí si neuvědomuje, že včelařství není jen o medu, ale o neustálém pozorování živého organismu, který reaguje na počasí, krajinu, zemědělství i chyby včelaře. Důležitou otázkou na začátku je také to, zda má člověk dostatek času a trpělivosti.
Nemyslím tím, že je špatné dělat včelařství jako podnikání. Problém však nastává tehdy, když se ze včel stane jen výrobní nástroj na med. Včelař by měl v první řadě chápat, že pracuje s živým organismem a nese za něj odpovědnost. Pokud někdo vstupuje do včelařství pouze s představou rychlého výdělku, často narazí na realitu nemocí, úhynů, vlivů počasí nebo slabé snůšky. Hlavním cílem by mělo být vytvářet zdravá a silná včelstva, produkovat kvalitní med a zároveň mít respekt k přírodě. Dobrý včelař neměří úspěch jen kilogramy medu, ale také tím, v jakém stavu mu včely přezimují.
Na čem nejvíce závisí současný stav slovenského včelařství? Jaké hlavní faktory ho ovlivňují?
Klíčovými faktory jsou zdravotní stav včelstev, zejména varroáza, dostupnost potravy v krajině, používání pesticidů a úroveň vzdělání včelařů. Velký vliv má také fragmentace krajiny a intenzivní zemědělství. Varroáza je parazitární onemocnění způsobené roztočem Varroa destructor. Tento roztoč se rozmnožuje v plodu včel a živí se jejich tělesnými tkáněmi. Problémem není jen samotný parazit, ale především to, že přenáší množství virů, které včely výrazně oslabují. Napadená včelstva mají kratší životnost dělnic, deformovaná křídla, slabší orientaci a horší imunitu. Pokud se situace neřeší, včelstvo může zcela zkolabovat.
Největší chybou je podcenit monitoring. Mnoho lidí léčí podle zvyku, vůbec však nesleduje skutečnou úroveň napadení. Mně se osvědčilo kombinovat více přístupů: pravidelný monitoring roztoče, biologická opatření, práci s trubčím plodem, vhodné načasování zásahů a hlavně silná včelstva. Důležité je také neustále se vzdělávat, protože roztoč i viry se přizpůsobují a situace se neustále mění.
V posledních letech se do popředí dostává takzvané městské včelařství. Často se přitom setkáváme s názorem, že městské včely produkují horší med než ty venkovské. Je to tak?
Ne, to je mýtus. Med z města není horší. Kvalita medu závisí na zdrojích nektaru, ne na tom, zda je úl ve městě, nebo na vesnici. Ve městech bývá často vyšší rozmanitost rostlin, což může být výhoda. Město nabízí stabilnější zdroje potravy během sezony, zatímco venkov je více závislý na konkrétních plodinách.
Města se obecně považují za znečištěnější než venkov. Jak se takové znečištění projevuje na včelách a na kvalitě medu?
Těžké kovy a znečištění se mohou ve stopových množstvích objevit, ale med v EU podléhá přísným normám. V praxi se ukazuje, že městský med bývá často stejně bezpečný jako ten venkovský.
Do jaké míry mohou včely ve městech ovlivňovat doprava, hluk či nadměrné osvětlení?
Lokálně může mít zvýšená doprava vliv, ale není to dominantní faktor. Důležitější je dostupnost potravy a pesticidová zátěž. Osvětlení většinou problém nebývá. Největším problémem je určitě hluk. Včely jsou citlivé na vibrace, což může způsobovat jejich větší agresivitu a nekvalitní zimování.
Proč vůbec včelařství, které po staletí existuje na venkově, přenášet do měst?
Na jedné straně má edukační a ekologický význam. Přibližuje lidem význam opylovačů a podporuje biodiverzitu ve městech. Na druhé straně je to ale spíše marketing. Zelené střechy, úly na hotelech či firemní včely vypadají dobře vizuálně i mediálně. Na jedné straně to může pomáhat osvětě, ale na druhé straně se někdy vytváří dojem, že samotné umístění úlu automaticky zachraňuje přírodu. Pokud je však ve městě příliš mnoho úlů na malé ploše, může vzniknout konkurence o potravu i pro volně žijící opylovače.
Na druhou stranu některé výzkumy uvádějí, že včely ve městech mají díky rozmanitým okrasným výsadbám pestřejší možnosti sběru…
Včely ve městě mají opravdu pestřejší potravu, ale automaticky to neznamená lepší med. Mnohé okrasné květiny včely vůbec nemusejí navštěvovat. Spousta moderních okrasných rostlin byla šlechtěna hlavně na vzhled, ne na produkci nektaru nebo pylu. Typické jsou některé plnokvěté odrůdy, u nichž se včela často ani nedokáže dostat k potravě. Města někdy vysazují rostliny, které sice působí esteticky, ale z pohledu opylovačů mají minimální význam.
Na jaká místa je ve městech nejvhodnější umisťovat úly? Které lokality považujete za ideální?
Na klidná místa s dostatkem zeleně, mimo intenzivní pohyb lidí. Ideální jsou střechy budov, komunitní zahrady nebo uzavřené areály. Důležitá je také postupná kvetoucí sezona – ovocné stromy, lípy, javory, jetel, levandule. Klíčová je návaznost zdrojů od jara do podzimu.
Některá města zvolila zahrady, jiná zase střechy budov. Které řešení je podle vás lepší?
Určitě je lepší klidné místo s dostatkem zeleně v zahradě než střecha budovy. Přestože jsou včely „děti slunce“, je vhodné, aby na úly nesvítilo slunce celý den, ale aby měly během dne i přirozený stín. Včely reagují na intenzitu světla, orientují se podle polohy slunce a jejich denní rytmus je na něj silně navázaný. Během slunečných dnů jsou aktivnější, lépe létají a efektivněji sbírají nektar i pyl. Slunce zároveň symbolicky představuje život a energii, což se historicky spojovalo i se včelami jako tvůrkyněmi medu a důležitými opylovači přírody.
S jakými mýty se při kontaktu s veřejností setkáváte nejčastěji?
S tím, že zkrystalizovaný med je zkažený nebo do něj byl přidaný cukr. Pokud má med vyšší podíl glukózy, začne vytvářet krystaly. Typickým příkladem je řepkový med, který krystalizuje velmi rychle. Zpomalit krystalizaci můžeme skladováním při stabilní teplotě nebo pastováním, ale úplně ji zastavit nedokážeme. Také slýchám mýtus, že ženám po včelím pylu narostou prsa.
Typická jsou přehnaná tvrzení o léčivých účincích medu nebo nesprávné interpretace chování včel. Med obsahuje množství biologicky aktivních látek, antioxidantů, enzymů a má antibakteriální vlastnosti. Může být zajímavou součástí stravy a u některých druhů medu existují i studie o pozitivních účincích při hojení ran nebo při podrážděném krku.
Jaká by podle vás měla být optimální úroveň vzdělání současného včelaře, aby měl dostatek znalostí a praktických dovedností?
Myslím, že dnes už nestačí naučit se pár rad od souseda. Moderní včelařství vyžaduje pochopení biologie včel, nemocí, hygieny, veterinárních pravidel i vlivu zemědělství na krajinu. Včelař by měl absolvovat základní odborné kurzy, naučit se pracovat s diagnostikou nemocí a ideálně trávit čas také se zkušeným mentorem přímo na včelnici. Mě nejvíc naučila praxe přímo u včel, ale zároveň se dlouhodobě věnuji studiu odborných materiálů, vědeckých publikací a zahraničních zkušeností. Absolvoval jsem několik odborných přednášek a seminářů a komunikuji také se včelaři ze zahraničí.
Vyplatí se včelařům absolvovat kurzy a stáže v zahraničí? Dají se získané poznatky úspěšně uplatnit i v našich podmínkách?
Zahraniční kurzy mohou být velmi přínosné, ale je potřeba je umět správně interpretovat. Včelařství nefunguje všude stejně. Rozdíly jsou v klimatu, snůšce, genetice včel, zemědělství i legislativě. Některé zahraniční metody mohou být výborné například v sušších oblastech nebo při velkovčelaření, ale u nás nemusejí fungovat stejně. Proto je důležité přizpůsobit zahraniční trendy místním podmínkám.
Včelařství je stále atraktivnější i pro mladé lidi. Co je dokáže nejvíc zaujmout a motivovat?
Je to kombinace návratu k přírodě, autenticity a skutečného výsledku práce. Včely jsou fascinující superorganismus. Mladé zajímá také ekologický rozměr a možnost dělat něco smysluplného. Nejlépe u nich funguje přímý kontakt. Ukázat úl, nechat je ochutnat med přímo z plástu, vysvětlit jednoduché principy.
Důležité je také ukazovat realitu, nejen idealizovaný obraz včelařství. Ukázat i neúspěchy a hlavně to dělat jednoduše, aby tomu lidé dokázali porozumět. Mnoho lidí si včelařství představuje romanticky. Starý dřevěný úl, louka plná květů a poklidný vesnický život. Realita je však mnohem náročnější. Mnozí si také myslí, že med je automaticky vždy kvalitní jen proto, že je lokální. Většina včelařů odvádí poctivou práci, ale kvalitu musí garantovat především přístup konkrétního včelaře, hygiena a způsob zpracování.
Děkujeme za rozhovor!
–etsk–
