Hsiao Bi-khim si tváří v tvář pekingským „vlčím bojovníkům“ vytvořila vlastní styl diplomacie.
TAIPEI, Taiwan – Když Hsiao Bi-khim před šesti lety odjížděla do Washingtonu, nově jmenovaná zástupkyně Taiwanu potřebovala způsob, jak čelit hrozivým čínským „vlčím bojovníkům“.
Vytvořila si proto vlastní označení – „kočičí bojovnice“, která je hbitá, přizpůsobivá, neustále ve střehu a především má nezaměnitelně nezávislou povahu.
O šest let později je Hsiao druhou nejmocnější političkou na Taiwanu a zdá se, že toto označení obstálo ve zkoušce času.
„Kočky nelze k ničemu donutit,“ říká. „Mají vlastní hlavu.“
Podle Hsiao je ostrovní stát podobný.
„Taiwan může být jemný, vřelý a přítulný,“ uvedla viceprezidentka v rozhovoru pro pořad Epoch Times American Thought Leaders, který se uskutečnil v prezidentském paláci. „Zároveň je ale důležité udržovat naše drápy ostré, abychom se dokázali bránit.“
V diplomacii to podle ní znamená především hledat rovnováhu a společné zájmy. V případě vztahů mezi Spojenými státy a Taiwanem to znamená také budovat shodu napříč politickým spektrem v americkém Kongresu.
„Je důležité udržovat naše drápy ostré, abychom se dokázali bránit.“
– Hsiao Bi-khim, taiwanská viceprezidentka
Díky využití svých silných stránek se Taipei a Washington podle ní vzájemně posilují.
„Právě v tom spočívá přitažlivost tohoto vztahu a právě proto jsou Taiwan a Spojené státy společně mnohem silnější.“
Pekingské hrozby přijímá s klidem
Hsiao se narodila v Japonsku taiwanskému presbyteriánskému duchovnímu a učitelce hudby ze Severní Karolíny. Vzpomíná, že už od chvíle, kdy začala mluvit, sloužila jako prostředník mezi svými babičkami, které hovořily různými jazyky.
Do politiky vstoupila ve 24 letech. O šest let později získala mandát v taiwanském Zákonodárném jüanu a stala se jednou z nejmladších poslankyň své doby. Když v roce 2006 působila v parlamentu společně se současným taiwanským prezidentem Lai Ching-tem, podpořili rezoluci vyzývající k mezinárodnímu vyšetření státem organizovaných násilných odběrů orgánů v Číně. Na tuto kauzu upozornil deník Epoch Times několik týdnů předtím.
Lai, který se stal prvním taiwanským prezidentem s lékařským vzděláním, je podle Hsiao „hluboce oddán těmto základním právům“.
Jak Hsiao získávala stále větší politický vliv, Peking ji označil za „zatvrzelou“ zastánkyni nezávislosti a obvinil ji, že „ve spolupráci se Spojenými státy“ usiluje o nezávislost Taiwanu. Čínský režim ji dvakrát zařadil na svůj sankční seznam.
Hsiao uvádí, že jde o zastrašovací taktiku.
„Nedovolíme Komunistické straně Číny, aby určovala, kým jsme,“ prohlašuje.
Stejně jako řada dalších lidí, na které se čínský režim zaměřil, přijímá podle svých slov tyto sankce s klidem.
Hsiao nemá v Číně žádné osobní obchodní zájmy, a sankce jsou proto pouze symbolické. Ať se Peking snaží sebevíc, nemůže jí zabránit v úsilí bránit Taiwan a hodnoty, které podle ní představuje.
Hrozby jsou běžnou součástí života na Taiwanu a den ode dne sílí.
Čínský režim, který považuje Taiwan za odštěpeneckou provincii, téměř denně vysílá do jeho blízkosti vojenská letadla. Peking také pravidelně brání Taipei v účasti na mezinárodních fórech. Zároveň láká diplomatické spojence ostrova penězi a velkorysými sliby, aby Taiwan na mezinárodní scéně ještě více izoloval.
Hrozby však mají i jiné podoby.
Během třídenní návštěvy Prahy v roce 2024 čínští diplomaté a agenti Hsiao sledovali a podle dostupných informací plánovali vyvolat automobilovou nehodu. Hsiao tehdy dělilo jen několik týdnů od nástupu do funkce viceprezidentky.
V lednu české úřady zadržely zpravodaje čínských státních médií, který se pokoušel získat kompromitující informace o politicích podporujících Taiwan.
Čínská taktika skryté války podle Hsiao stále častěji nutí Taiwan přecházet do obrany.
Taiwan však podle ní nachází správné nástroje, jak se bránit a prosazovat svou jedinečnou identitu.
Taiwanský Národní bezpečnostní úřad uvedl, že zaznamenává rostoucí nespokojenost obyvatel Číny způsobenou přísnou kontrolou režimu a hospodářskými problémy.
Taiwan na to nedávno zareagoval spuštěním internetového portálu, jehož prostřednictvím mohou občané Číny poskytovat zpravodajské informace.
Malá země, velká role
Přestože má Taiwan jen něco přes 23 milionů obyvatel, jeho význam v globální ekonomice výrazně převyšuje jeho velikost.
Známý i jako „Křemíkový ostrov“ vyrábí téměř dvě třetiny všech mikročipů na světě a prakticky všechny nejvyspělejší čipy. Díky tomu představuje nenahraditelnou součást moderní digitální ekonomiky.
V loňském roce Taiwan předstihl Německo a stal se čtvrtým největším obchodním partnerem Spojených států.
Přestože mezi Spojenými státy a Taiwanem neexistuje formální spojenecká smlouva, jejich úzké vztahy přetrvaly střídání několika amerických administrativ. Přispívají tak k zachování míru v Taiwanském průlivu, který je klíčovou tepnou světového obchodu, navzdory rostoucí agresivitě Číny. Každoročně touto zhruba 177 kilometrů širokou vodní cestou projde zboží v hodnotě bilionů dolarů.
Hsiao označuje vztahy mezi Taiwanem a Spojenými státy za „jedno z nejvýznamnějších partnerství na světě“.
Blízké vztahy mezi Spojenými státy a Taiwanem přetrvaly střídání několika amerických administrativ a přispívají k zachování míru v Taiwanském průlivu.
„Je to partnerství, které umožnilo světu prosperovat,“ říká.
Spolupráce se navíc dále rozšiřuje. Taipei a Washington v lednu oznámily rozsáhlou dohodu v oblasti výroby čipů, která snižuje významné obchodní překážky a přináší taiwanské investice ve výši 250 miliard dolarů do americké polovodičové a energetické infrastruktury.
Svoboda vs komunismus
Konzervativní think tank Heritage Foundation zařadil v únoru Taiwan na páté místo mezi nejsvobodnějšími ekonomikami světa. Čína obsadila 154. příčku.
Taiwanský model je podle Hsiao pravým opakem toho, co se nachází na druhé straně průlivu.
Právní stát, mezinárodní řád založený na pravidlech, základní práva a svoboda inovací – právě tyto hodnoty podle Hsiao skutečně podporují hospodářský růst.
V ekonomické, politické i ideologické rovině podle ní probíhá soutěž mezi dvěma systémy. Hsiao však nepochybuje o tom, který model nakonec zvítězí. Zatímco komunistická Čína dál prosazuje svou podobu socialismu a komunismu, Taiwan je pevně přesvědčen, že „demokracie funguje“.
„Fakta hovoří sama za sebe,“ tvrdí.
Po desetiletí se Západ stále více ekonomicky propojoval s Čínou v naději, že začlenění země do globálního obchodního systému a její rostoucí prosperita povedou také k větší politické svobodě.
„To se nestalo,“ podotýká Hsiao.
„Byli jsme svědky mimořádného hospodářského růstu, ale nedošlo k takové politické otevřenosti ani pokroku, jaké mnozí očekávali. Naopak jsme v některých oblastech zaznamenali vývoj opačným směrem.“
„To je realita, kterou musí většina z nás vzít v úvahu při hledání nejvhodnějších způsobů, jak jednat [s Čínskou lidovou republikou],“ dodává.
Podle Mezinárodního měnového fondu dosahuje hrubý domácí produkt na obyvatele na Taiwanu v roce 2026 trojnásobku hodnoty pevninské Číny.
Ostrovní stát usiluje o posílení své obrany. Do roku 2030 chce prezident Lai zvýšit vojenské výdaje z přibližně 3 procent na 5 procent hrubého domácího produktu. Na začátku června Taiwan odpálil směrem k pevninské Číně raketový systém americké výroby v rámci simulace obrany proti případné čínské invazi.
Laiova vláda však stále musí překonávat překážky. Opoziční strana, která zastává vstřícnější postoj vůči Pekingu, desítkykrát zablokovala vládní návrh na zvýšení vojenských výdajů, než nakonec schválila rozpočtový zákon v omezené podobě.
Hsiao ale uvádí, že tento vývoj dokládá transparentnost a odpovědnost taiwanského politického systému.
Konstatuje, že její strana bude i nadále upozorňovat taiwanskou veřejnost na význam zajištění bezpečnosti země.
Podle představy Hsiao Bi-khim o „kočičí diplomacii“ je Taiwan sice malý, přesto představuje sílu, se kterou je třeba počítat.
Taiwan se podle Hsiao začlenil do „každé vrstvy“ globálního dodavatelského řetězce v oblasti umělé inteligence a moderních technologií.
Obyvatelé jsou podle ní „stabilizátoři“ a „tvůrci míru“, kteří se zároveň snaží přispívat mezinárodnímu společenství i dalšími způsoby.
Právě takto si představuje diplomacii „kočičí bojovnice“: Taiwan je sice malý, přesto je silou, se kterou je třeba počítat.
„Kočky jsou sice malé, ale dokážou vyskočit do výšky desetinásobku své vlastní výšky i více,“ vyzdvihuje.
„A mají devět životů.“
–ete–
