Komentář
Taiwanský prezident 25. června uvedl, že režim v Číně v posledních letech zesílil své aktivity v takzvané šedé zóně. Patří mezi ně infiltrace a nátlak namířené proti dalším zemím v regionu, včetně nejen Taiwanu, ale také Japonska a Filipín. Všechny jsou blízkými partnery Spojených států.
Lai správně sdělil, že aktivity Pekingu představují pokus podkopat mezinárodní řád založený na pravidlech. Tento řád byl z velké části koncipován Spojenými státy a Spojeným královstvím v roce 1941, ustaven Spojenými státy v roce 1945 a následně veden z Washingtonu, New Yorku, Ženevy a Říma v tomto pořadí. Po celou dobu stál pevně pod vedením demokracií, byť s významným a bohužel i neblahým vlivem Moskvy a Pekingu.
Rychlý hospodářský růst Číny však vládnoucí komunistická strana využila k prosazení ještě většího vlivu na světovou diplomacii, včetně působení v Organizaci spojených národů (OSN). Zásadním rizikem je, že Komunistická strana Číny převezme vedení OSN i dalších mezinárodních institucí a začne je využívat k prosazování vlastní hegemonie. Pokud lze soudit podle pekingského extrateritoriálního zákona nařizujícího „etnickou jednotu“, pak by taková hegemonie byla přinejmenším neliberální a zaujatá vůči nečínským národům i náboženským skupinám.
V případě Taiwanu čínská armáda postupně posiluje svou přítomnost ze všech stran demokratického ostrova. Na východ od Taiwanu začala čínská pobřežní stráž zastavovat obchodní lodě, což s největší pravděpodobností představuje zkušební fázi postupně se utahující blokády taiwanské námořní dopravy ze strany Čínské lidové osvobozenecké armády (ČLOA). Čínská armáda může blokádu zavádět postupně, aby snížila riziko vojenské reakce, nebo ji může kdykoli vyhlásit v plném rozsahu.
Spojené království, Francie a Německo 24. června odsoudily „novou … aktivitu“ Číny ve vodách na východ od Taiwanu. Americké ministerstvo zahraničí uvedlo, že kroky Číny jsou „hluboce destabilizující“. Vlažná mezinárodní reakce však jestřábům v Pekingu nejspíš připadá jako projev slabosti.
Námořní blokáda vedená čínským námořnictvem by mohla sloužit k vybírání poplatků nebo mýtného z taiwanské námořní dopravy podobně, jako se o to pokoušel Írán v Hormuzském průlivu. Blokádu by bylo možné rozšířit i na leteckou dopravu komerčních aerolinek vyvážejících taiwanské polovodiče pro umělou inteligenci (AI). Pokud by to svět připustil, čínská armáda by mohla zcela zastavit vývoz taiwanských čipů pro AI do všech zemí kromě Číny a poskytnout tak čínským firmám zabývajícím se AI výhodu před jejich americkými konkurenty.
Jak se politický vývoj i veřejné mínění na Taiwanu v průběhu let stále více odklánějí od Pekingu preferovaného „sjednocení“, čínská armáda posiluje své síly v okolí ostrova, aby veřejnosti ukázala, že jakákoli naděje na úspěšnou obranu proti ní je marná.
Zatímco před lety hlídkovala v Taiwanském průlivu jediná čínská válečná loď, dnes kolem demokratického ostrova nepřetržitě operuje přibližně šest čínských fregat a torpédoborců. Čínské lodě a letadla pravidelně pronikají do taiwanské přilehlé zóny o šířce 24 námořních mil a shromažďují zpravodajské informace, které v budoucnu ztíží boj proti ČLOA, a to i v případě, že Spojené státy přijdou Taiwanu na pomoc. Tyto průniky a další zesílená čínská vojenská aktivita v okolí Taiwanu zkracují ostrovu dobu varování pro případ rozsáhlého útoku čínské armády.
Taiwanské námořnictvo čínské lodě ve své zóně sleduje, zjevně však nemá dostatek plavidel, aby dokázalo odrazit rozsáhlý útok čínského námořnictva. Čínské letectvo i pobřežní stráž zároveň kolem Taiwanu rychle navyšují své síly i aktivitu, proti nimž má demokratický ostrov ve srovnání jen omezené možnosti účinné obrany.
Rychlá militarizace Číny zahrnovala i masivní program stavby lodí, jehož výsledkem je 45 torpédoborců nejnovější generace. Pro srovnání, Taiwan disponuje čtyřmi torpédoborci a americké námořnictvo jich má 75. Těchto 75 lodí je rozmístěno po celém světě, zatímco čínské námořnictvo soustřeďuje své síly u vlastních břehů a v dosahu několika dnů plavby od Taiwanu.
Odstrašovací strategie Taiwanu stojí především na takzvané strategii „dikobraza“, tedy na kombinaci raket, námořních min a dronů, které by v ideálním případě zdržely ČLOA dostatečně dlouho na to, aby mohly zasáhnout ozbrojené síly Spojených států a jejich spojenců. Účinnost této strategie zároveň závisí na tom, zda bude Peking přesvědčen, že obyvatelé ostrova budou pokračovat v odporu i poté, co budou taiwanské konvenční ozbrojené síly poraženy.
Zdá se však, že taiwanské ozbrojené síly, přípravy civilní obrany ani jistota pomoci ze strany přátelských zemí nestačí k zastavení stále častějších průniků ČLOA, které mohou zažehnout válku.
Existuje několik strategických možností, jak čínský režim účinněji odradit. Spojené státy, Spojené království, evropské obranné síly a jejich spojenci by mohli předem rozmístit vojenské jednotky přímo na Taiwanu podobně, jako to Spojené státy činí v Japonsku a Jižní Koreji. Taková přítomnost by fungovala jako „spouštěč“ obrany, pomohla by Taiwanu přežít první fázi invaze a zároveň by jeho spojence přiměla zasáhnout na jeho obranu.
Spojené státy a jejich spojenci by také mohli Čínu předejít zavedením vlastní postupné blokády nebo zdaněním čínské globální námořní dopravy. Takto získané příjmy by bylo možné využít k výraznému posílení vojenských kapacit demokracií ve východní Asii, což by Čínu odradilo od agrese.
A konečně, taiwanské ozbrojené síly by bylo možné výrazně posílit prostřednictvím mezinárodní vojenské pomoci, včetně financování nákupu většího množství kvalitnějších raket a dronů. Taiwanu by rovněž bylo možné propůjčit nezávislé jaderné odstrašení, například tím, že by se taiwanský důstojník střídavě ujímal velení americké balistické ponorky jako její kapitán. Peking by nevěděl, kdy je taková ponorka pod velením taiwanského důstojníka, a nikdy by si proto nemohl být jistý, že bude v případě invaze ČLOA v bezpečí.
Některé z těchto strategií se mohou na první pohled zdát výstřední, staré strategie však zjevně nestačily odradit Rusko od války proti Ukrajině, Írán od uzavření Hormuzského průlivu ani ČLOA od masivního posilování sil kolem Taiwanu. Nové strategické možnosti by měla vypracovat pracovní skupina složená ze Spojených států, dalších zemí G7 a ostatních ekonomicky i vojensky silných demokracií schopných změnit kalkulace Pekingu tak, aby místo války zvolil cestu míru.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
