Fotograf Kvetoslav Šlavka tráví svůj volný čas většinou v horách, kde rád fotografuje, snowboarduje a toulá se po lesních a zvířecích stezkách. Kromě samotné krajiny se specializuje také na divoká zvířata v jejich přirozeném prostředí, včetně medvědů, kteří ho fascinují snad nejvíce. Jako fotograf se nejčastěji pohybuje v tatranské oblasti, ale nedávno navštívil také tropickou Kostariku, kam odletěl s konkrétními cíli. Po hodinách čekání se mu podařilo pořídit například snímky lenochoda či tukana, na které je právem hrdý.
Epoch Times: Mezi vašimi fotografiemi dominuje takzvané wildlife, tedy divočina v plné kráse. Na co konkrétně se zaměřujete?
Kvetoslav Šlavka: Velmi mě baví fotografovat medvědy, ale jinak rád fotím všechna zvířata i krajinu. Medvědi jsou pro mě mystická zvířata a vždy mě fascinovalo, že navzdory své velikosti a zdánlivé nemotornosti jsou obratní a rychlí. Už se mi podařilo nafotit hodně medvědů, ať už ve vysokohorském prostředí, nebo v níže položených lesích. Nejblíže jsem měl medvěda asi na 15 metrů, z čehož vznikly i velmi pěkné fotky. Fotografovat chodím hlavně do Západních Tater. Mám to hned za domem.
Za takovými fotografickými zážitky necestujete jen po Slovensku, ale také za hranice. Vaše nejnovější příspěvky jsou z Kostariky. Proč právě tato oblast? Čím vás zaujala?
O Kostarice jsem hodně četl a zjistil jsem, že má jednu z největších biodiverzit na světě, takže volba byla jasná. Před odletem jsem si musel nastudovat, v jaké konkrétní oblasti mám největší šanci dané zvíře nafotit. Musel jsem si tedy připravit itinerář – odkud a kam pojedu a kde se jak dlouho zdržím.
Proč je Kostarika ideální právě pro vás jako fotografa divočiny a volné přírody? Co dokáže nabídnout?
Žije tam velké množství zvířat, což pro mě jako fotografa bylo klíčové. Najdete tam nádherné džungle a deštné pralesy, kde to vypadá jako v Jurském parku. Kostarika se vám doslova vryje pod kůži, zvířata jsou na každém kroku, takže musíte mít pořád otevřené oči a připravený fotoaparát, abyste něco nepropásli. Není to ale jen o zvířatech. Celkově má tato země hodně co nabídnout i krajinářskému fotografovi.
Máte sice za sebou už spoustu lokalit a oblastí, ale čím vás divočina v Kostarice překvapila?
Překvapila mě rozmanitost krajiny a exotická zvířata, která jsem do té doby viděl jen v dokumentárních filmech nebo v zoo.
Jaké byly vaše hlavní cíle, s nimiž jste se tam vydal? Čeho jste chtěl fotografiemi z kostarické přírody dosáhnout?
Cíl jsem měl jasný: nafotit lenochoda, tukana a papoušky ary, což se mi vlastně i podařilo. Vyskytují se hlavně ve Střední a Jižní Americe a pro nás Evropany je to dost vzdálené a exotické. Když vidíte tukana v zoo, vidíte hezkého ptáka v kleci, ale vidět ho létat s tím velkým zobákem ze stromu na strom je fascinující. Papoušky a lenochody jsem si vybral asi proto, že k sobě máme povahově dost blízko. (smích)
Jak se vám to podařilo?
Například lenochoda jsem hledal dost dlouho. Myslel jsem si, že to bude jednodušší. Nakonec jsem ho našel na jednom stromě, pod kterým jsem čekal asi tři hodiny, než otočil hlavu mým směrem a dopřál mi záběr, který stál za to. Lenochod je známý tím, že tráví většinu života na stromech a dolů chodí jednou za čas vykonat potřebu, takže vyfotit ho někde na zemi je velká náhoda a štěstí. Já jsem takové štěstí neměl, a tak jsem ho hledal na stromech, kde je dokonale maskovaný.
Možná jsem šel i kolem něj a ani o tom nevím, ale po několika hodinách chození po lese se mi podařilo najít samici se dvěma mláďaty. Byla však strašně vysoko ve větvích a nedala se pořídit dobrá fotka, tak jsem asi hodinu čekal na nějaký pohyb, který ale nepřišel. Nedlouho nato se mi podařilo najít dalšího. Ten už byl v lepší poloze pro focení, jen měl hlavu otočenou tak, že nebyla vidět. Čekal jsem tam tedy asi tři hodiny, než tu hlavu alespoň na pár vteřin otočil mým směrem. Tak se mi podařilo pořídit alespoň nějaké fotky.
Když se řekne divočina v Kostarice, co vás napadne jako první? Jak byste popsal tamní wildlife?
Exotika, krásné vodopády ukryté v hlubokých deštných pralesech a všudypřítomná zvířata – ráj. Protože se tam zvířata neloví, nemají z lidí strach, dá se k nim přiblížit velmi blízko a zůstávají klidná. To na tom bylo nejkrásnější. Tehdy jsem se cítil jako součást jejich světa.
Zvířata se tam sice neloví, ale jaké jsou hlavní hrozby a rizika, která na tamní faunu číhají?
Tím, že se v Kostarice pěstuje hodně banánů a ananasů, ztrácí se v rámci urbanizace velké plochy přirozených lesů, což potom působí hlavně na populaci lenochodů a jaguárů. A je tu také pytláctví a nelegální obchod se zvířaty, kdy stále přetrvává pašování exotických druhů. V neposlední řadě také klimatické změny. Turistů je tam sice hodně, ale protože tam platí jasná pravidla a lidé je respektují – tedy nekrmí zvířata a nepronásledují je mimo značené stezky –, myslím, že je to celkem přijatelné. I když i to může narušit přirozené chování zvířat.
O Kostarice mluvíte také jako o Jurském parku. Proč si od vás vysloužila toto přirovnání?
Právě kvůli plazům jsem měl pocit, že jsem v Jurském parku. Ještě nikde jsem neviděl takovou druhovou rozmanitost a byli skoro všude, od malých až po velké. Atmosféru dotvářely cloud forests, které v současnosti zabírají jen 0,2 % povrchu naší planety. Jde o mlžný les, který se nachází ve vyšší nadmořské výšce a většinu času je zahalený do mlhy nebo nízké oblačnosti. Díky tomu je tam neustále vlhko a stromy jsou porostlé mechem a lišejníky. Pro fotografy má neuvěřitelnou atmosféru, protože působí mysticky. Vzácný je proto, že zadržuje obrovské množství vody, kterou potom zásobuje potoky a řeky.
Někdo by mohl namítat, že tato živočišná skupina není zrovna fotogenická…
Já mám plazy rád a rád je také fotím. Jsou zajímaví svým vzhledem i chováním a při pohledu na ně si představuji, jak mohli vypadat dinosauři. A tady těch plazů bylo strašně mnoho druhů, od malých hadů až po velké leguány, kteří opravdu vypadali jako z pravěku.
Mohl byste nám také přiblížit, kde všude jste se v Kostarice pohyboval a jaká místa jste navštívil? Jak jste si tyto lokality vybíral?
Začínali jsme severně od hlavního města San José, kde jsme navštívili sopku a deštné pralesy. Později jsme se přesunuli po západním pobřeží na jih země. Tam jsme navštívili pláže a národní parky. Lokality jsme vybírali podle recenzí tak, abychom měli co největší šanci vidět co nejvíce druhů.
Na Slovensku se často pohybujete v Tatrách jako v lokalitě opravdu pestré divočiny. Našel jste podobná místa i v Kostarice? Kde se vám fotilo nejlépe?
Na to je těžké odpovědět. Naše Tatry jsou úplně jiné než Kostarika, ale v Kostarice se určitě fotí snáze než na Slovensku, protože zvířata tam mají větší klid a nejsou tak plachá. Neskrývají se tedy tolik a je mnohem snazší je najít, vyfotit nebo vidět.
Jaké podmínky vám nabídlo tamní počasí a výrazně odlišné klima oproti Slovensku? Podařilo se vám adaptovat?
Počasí je úplně jiné než na Slovensku. Protože je to tropická země, je tam vysoká vlhkost a teplo. I když na severu země je poměrně chladno, vlhko a větrno, kolem 18 °C. Na jihu už teploty přesahují 30 °C a tam jsem se adaptoval velmi rychle.
Co tvořilo vaši základní výbavu, když jste vyrážel do terénu?
Výbavu jsem měl stejnou, jakou nosím i doma – fotoaparát, teleobjektiv 180–600 mm na zvířata a objektiv 24–70 mm na krajinu.
Jaký byl váš nejintenzivnější zážitek? Na co pravděpodobně nezapomenete?
Pro mě byl celý výlet do Kostariky velkým zážitkem, protože vidět všechna ta zvířata naživo a ve volné přírodě, v jejich přirozeném prostředí, bylo něco nádherného. Když vám nad hlavou létají tukani nebo papoušci ara, mezi nohama vám skáčou jedovaté žabky a nakonec se na vás přijde podívat nosál bělohubý, aniž by se vás bál. I když jsem se pohyboval v divočině, zraněním jsem se naštěstí vyhnul. Od té doby, co jsem měl nehodu v Indii, kde jsem rozbil fotoaparát, si ale dávám větší pozor na techniku. Kromě nějakých škrábanců a štípanců od komárů jsem měl zatím celkově štěstí.
Který záběr je pro vás TOP z těch, které se vám podařilo v Kostarice získat? Na který jste nejvíc hrdý?
Všechny fotky jsou pro mě jedinečné, ale mezi ty top patří asi snímky lenochoda a tukana. Na ty jsem si také dlouho počkal. I když tukani létali skoro všude, na záběr, který jsem chtěl pořídit, jsem si musel počkat.
A co vám jako fotografovi Kostarika nakonec dala? Co jste si odtud odnesl?
Kostarika je velmi krásná země, kde má příroda stále své místo a kde lidé dokážou žít v souladu s ní. Nemá žádnou armádu a peníze raději investuje do ochrany přírody a školství. Kostarika chrání více než 25 % svého území a i díky tomu můžeme vidět volně žijící zvířata ve městech a vesnicích. Hlavně v národních parcích platí přísná pravidla s omezeným vstupem a průvodci.
Děkujeme za rozhovor!
–etsk–
