Tři sourozenci, které spojuje láska ke zpěvu, oslovují miliony posluchačů svými cover verzemi písní v nádherném trojhlasu.
Sourozenci Daylon, Daura a Devon Veaterovi se narodili a vyrostli ve Phoenixu. Dnes společně bydlí a studují na Arizonské státní univerzitě. Zároveň spolu zpívají v a cappella skupině Life in 3D.
Třiadvacetiletý Daylon Veater studuje magisterský obor elektrotechniky. Jeho osmnáctiletý bratr Devon kráčí v jeho stopách a nastoupil do prvního ročníku. Jejich jednadvacetiletá sestra Daura Veaterová v květnu dokončí studium biochemie. Jejich matka si přála, aby se její děti věnovaly přírodním vědám, technologiím, technice či matematice, zároveň však hudbu začlenila do jejich osobitého domácího vzdělávání. V posledních měsících si sourozenci získali velkou popularitu na YouTube.
„Cesta, po které teď kráčíme, vlastně posílila mou víru,“ řekl Devon Veater deníku Epoch Times.
Podpora rodiny
S hudbou se sourozenci poprvé seznámili díky babičce, která je učila hrát na klavír. Rodina totiž podle jejich slov „neměla dost peněz na skutečné hodiny klavíru“. Později se Devon Veater v kostele setkal s člověkem, který vyučoval hru na kytaru za přijatelnou cenu, a začal k němu chodit společně se sestrou.
Největší inspiraci však sourozencům přinášel jejich dědeček. Byl jejich nejvěrnějším podporovatelem a sám velmi rád zpíval.
„Mimochodem, naši rodiče nemají vůbec žádný hudební talent, což je opravdu zvláštní,“ poznamenal Daylon Veater. „Dědeček s námi ale hrál na kytaru, posílal nám písně, a i když jsme zpočátku nezpívali zrovna úžasně, říkal nám, že zníme skvěle.“
Když bylo Daylonu Veaterovi 18 let, odjel na humanitární misi a přibližně dva roky žil daleko od rodiny.
„Během těch dvou let jsem hodně zpíval a vím, že Daura si také zpívala sama pro sebe,“ vzpomínal. „Když jsem se vrátil, čistě náhodou jsme každý znali svůj hlas v písni The Prayer, kterou zpívají Andrea Bocelli a Céline Dionová.“
S dědečkovým povzbuzením si sourozenci koupili první mikrofon a začali nahrávat. The Prayer patřila mezi vůbec první písně, které společně zaznamenali.
„Právě tahle píseň také prorazila. Posunula nás od chvíle, kdy jsme si říkali: ‚Máme 50 sledujících – babičku, tetu a strýce,‘ k poznání: ‚Tolik lidí nás má opravdu rádo!‘“ uvedl Daylon Veater.
Jejich největší podporovatel, milovaný dědeček, si ji však už bohužel poslechnout nemohl.
„O Vánocích, kdy jsme dostali svůj první mikrofon, dědeček zemřel. Nic z toho, co dnes tvoříme, už tedy neslyšel,“ dodal Daylon Veater.
Po dědečkově odchodu nacházejí sourozenci velkou útěchu v podpoře ostatních členů rodiny a v komentářích stále početnější skupiny příznivců na sociálních sítích.
„Když mám špatný den, jdu právě tam,“ svěřila se Daura Veaterová. „Čtu si komentáře ostatních lidí a opravdu mě dojímá, kolika z nich naše hudba pomáhá a povzbuzuje je.“
Daylonu Veaterovi dává zpívání pocit, jako by byl „superhrdinou“.
„Když jsem poznal, co může naše hudba pro lidi znamenat, už se díky ní necítím ani tak výjimečně. Spíš mám pocit, že děláme něco dobrého, v čem musíme pokračovat. Ať se mi v životě stane cokoli, vždy se budu ze všech sil snažit jít dál a přinášet lidem dobro. Právě na tom mi záleží,“ vysvětlil.
Síla domácího vzdělávání
Daylona, Dauru a Devona vzdělávala matka doma během prvního i druhého stupně základní školy. Teprve poté nastoupili na běžnou střední školu. Zpívali během bohoslužeb ve svém církevním společenství a později se přidali ke středoškolskému sboru. Umělecké jméno Life in 3D odkazuje na počáteční písmeno jejich křestních jmen a zároveň vzdává hold jejich matce.
„Maminka říká: ‚Žít s vámi je trochu jako bydlet v muzikálu!‘“ vyprávěl Daylon Veater. „Probudíte se, myjete nádobí a zpíváte jeden hlas s Daurou, která u stolu skládá prádlo. Pak vejdete do ložnice a na posteli sedí Devon s kytarou. Doslova žijeme hudbou a společnou tvorbou – jako jeden velký trojhlas.“
Sourozenci připisují velkou část své tvořivosti domácímu vzdělávání. Ve srovnání s vrstevníky z běžných škol totiž mohli věnovat více času hudbě a četbě. Díky jedné z matčiných lekcí dokonce ve věku 13, 12 a 9 let navštívili sídlo Organizace spojených národů ve švýcarské Ženevě.
„Existují programy pro domácí vzdělávání, které si člověk koupí a potom podle nich postupuje. Maminka to ale nedělala. Vytvořila si vlastní program,“ objasnil Daylon Veater. „Jednou z jeho součástí bylo učení zpaměti.“
Daura Veaterová doplnila: „V našem církevním společenství působila žena, která spolupracovala s Organizací spojených národů. Hledala skupinu dětí, jež by v sídle OSN v Ženevě představila dokument o právech dětí a jejich rodin. Viděla program, který s námi maminka dělala, včetně učení zpaměti, a vybrala si nás. Dokument jsme se naučili nazpaměť, odjeli jsme do Ženevy a představili ho. Domácí vzdělávání nám tuto zkušenost umožnilo.“
Všichni tři se také domnívají, že domácí výuka upevnila jejich sourozenecké pouto.
„Nevím, jestli spolu nějací jiní sourozenci strávili tolik času jako my,“ řekl Devon Veater. „Většinou už víme, jak spolu mluvit, abychom se navzájem nerozzlobili. Někdy se samozřejmě stále hádáme, ale právě společně strávený čas náš vztah opravdu posílil a pomůže mu vydržet dlouhá léta.“
Hudba tvoří podstatnou část jejich vztahu a naučila je, že společně dokážou překonávat „obtížné věci, křičet na sebe, ale na konci dne se stále milovat“.
Vliv hudby
Daylon, Daura a Devon vystupovali jako Life in 3D mnohokrát v kostele. Nedávno zazpívali také na setkání spolužáků svého otce po 30 letech od ukončení střední školy. Na YouTube nadále zveřejňují nové coververze a krátké ukázky sdílejí na Instagramu.
Daylon Veater má zatím nejraději jejich coververzi písně O Holy Night.
Když o videu mluvil, přiznal, že při natáčení vládl značný chaos.
„Na kameře vidíte tři sourozence, kteří se mají opravdu rádi, stojí vedle sebe a prožívají píseň. Nevidíte ale, že nám za kamerou byla zima a lidé na nás křičeli: ‚Tak, a teď se musíte usmívat!‘“ popsal. „Nikdy nezapomenu, že bez ohledu na všechen zmatek nebo neshody nakonec vždy vznikne něco, co nějakým způsobem inspiruje doslova miliony lidí.“
Devon Veater si dodnes pamatuje jeden komentář, který se pod videem objevil. „Někdo napsal: ‚Jsem ateista, ale z toho mi naskočila husí kůže.‘ V tu chvíli mi to došlo. Prostřednictvím naší hudby jsme ostatním lidem přinášeli Kristovo světlo a oni ho cítili,“ vzpomínal.
Daura Veaterová má nejraději nahrávku My Heart With You, která rovněž patří mezi první písně, jež trojice zaznamenala. „Miluji, jak naše hlasy splývají v jeden,“ uvedla.
Devon Veater si zase nejvíce oblíbil coververzi písně Mary, Did You Know?. Dříve ji neměl rád, dokud na ní nezačal sám pracovat. „Poslouchal jsem coververze jiných lidí, ale žádná mě příliš nezaujala,“ přiznal. „Čím více jsem píseň poslouchal a začal ji aranžovat, tím více ke mně promlouvala. Dnes patří mezi mé nejoblíbenější právě díky tomu, jak ji zpíváme.“
Sourozenci pracují také na vlastních písních. Protože se však jejich kanál rozrostl, chtějí nejprve získat hudební licence k coververzím, které už zveřejnili, aby mohli kanál zpeněžit.
„Jsme chudí vysokoškoláci,“ řekl Daylon Veater deníku Epoch Times. „Licence jsou opravdu nesmírně drahé. Roční licence na jedinou píseň stojí kolem 2 000 dolarů, tedy přibližně 46 000 korun. Nakonec jsme se rozhodli požádat o pomoc lidi, kteří nás podporují, abychom mohli na své hudební cestě pokračovat. Založili jsme sbírku na GoFundMe a už se nám podařilo získat poměrně velkou částku.“
S rozrůstajícím se kanálem hledají sourozenci rovnováhu mezi vysokoškolským studiem a touhou sdílet hudbu, která jim leží na srdci. V pokračování je povzbuzuje také vědomí, jak jejich písně působí na ostatní.
„Ještě před šesti měsíci, kdy jsme měli asi 400 sledujících, pro mě nebylo snadné v práci na našem hudebním kanálu pokračovat. Připadalo mi, že vyžaduje příliš mnoho úsilí,“ vzpomínal Daylon Veater. „Rodina a příbuzní mě ale nesmírně podporovali a povzbuzovali. Říkali mi: ‚Ne, musíš pokračovat. I kdybyste pomohli jen několika lidem, stojí to za to.‘ Dnes nemohu uvěřit, že jsem o tom někdy pochyboval.“
Zkušenost s hudebním kanálem ho přesvědčila, že „všechno, po čem toužíme, leží na druhé straně tvrdé práce a vytrvalosti. A i když se nám cíl zdá vzdálený, možná není tak daleko, jak jsme si mysleli“.
Podívejte se na toto video:
