Ještě v únoru působil v pražské komunální politice, v březnu zasedl v Poslanecké sněmovně, poté co Markéta Šichtařová svůj poslanecký mandát nečekaně „položila“. Poslanec a předseda pražské SPD Josef Nerušil v rozhovoru pro Epoch Times promluvil o svých prioritách ve Sněmovně, postoji koalice k Chat Control, pomoci Ukrajině i svém záměru otevřít na podzim otázku takzvané Oganesjanovy skupiny.
Dříve jste pracoval v novinářském a církevním prostředí. Co vás přivedlo do politiky?
První politické pokusy jsem měl někdy v roce 2014, kdy jsem kandidoval ještě tehdy v mém domovském Brně. To se ale nepodařilo, tak jsem politiku na chvíli pověsil na hřebíček. Vrátil jsem se k ní kolem roku 2020, kdy mě opatření kolem nemoci covid-19 trkla, že je potřeba se začít opět angažovat. Vybral jsem si směr, který je pro mě nejpřirozenější – konzervatismus. Proto jsem v SPD.
Poslancem jste se nečekaně stal letos v březnu poté, co bývalá poslankyně Markéta Šichtařová rezignovala. Co vás v dolní komoře Parlamentu nejvíce překvapilo?
Já jsem na funkci byl připravený, čtyři roky jsem působil jako asistent poslance Jiřího Kobzy. Jsem za to rád, protože jsem za tu dobu měl možnost postavit poměrně silnou a stabilní členskou základnu v Praze a zorientovat se v tom, jak funguje politika, nadělat si kontakty nebo se seznámit s kolegy z jiných alternativních stran a přesvědčit je ke spolupráci pod záštitou SPD.
S čím jste do Sněmovny přišel? Jaká konkrétní témata chcete za svůj mandát prosazovat?
Je to spíš otázka, co chce člověk bránit. Jeden z momentů, který mě vyprovokoval k tomu, abych se politikou začal aktivněji zabývat, bylo, když jsem viděl, jak se ve společnosti neustále rozšiřují cenzurní praktiky, zvůle státních orgánů nebo neziskového sektoru, který si uzurpuje právo vykonávat to, co přísluší v demokratické společnosti politice. Byl to i nástup na nejrůznějších ideologií – takzvané woke ideologie a takový až přehnaný důraz na respekt vůči individualitě a jejím abnormalitám. Chci se tedy spíše postavit na obranu toho, co považuji za přirozené a normální.
Abych ale nemluvil jen negativně – zajímá mě také podpora rodiny, svobodného podnikatelského prostředí nebo vzdělávání mládeže.
Hovořil jste o demokracii a cenzurních praktikách. Europarlament nedávno odhlasoval prodloužení Chat Control 1.0. Členové hnutí SPD i ANO měli v programu, že chtějí šmírování občanů zabránit. Co si myslíte o tom, že zástupce ministra vnitra za Lubomíra Metnara (za ANO) hlasoval pro znovuotevření legislativy?
Já to vnímám jako chybu. Měli bychom být proti, podle mě jde o plíživé omezování svobody, kdy stát strká nos do soukromých konverzací. Rozumím tomu, že kdo nic nedělá, tak se nemá čeho obávat, ale víme, jak jednoduše je všechno zneužitelné.
Z vyjádření ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka (ANO) a Metnara vyplynulo, že prodloužení nevmímají jako problém. Co si myslíte o jejich postoji?
Vnímám to jako problém. Kdykoliv je možnost otevřít dvířka, aby mohl někdo nahlížet do soukromé korespondence, tak jsou to vždycky dvířka, která se blbě zavírají. Já bych je vůbec radši neotvíral. My jsme jednoznačně proti a budeme se snažit tomu co nejvíce zabránit, co nejvíce to zredukovat tak, aby to pokud možno nebylo vůbec.
V minulém týdnu koalice řešila také přesun peněz pro Ukrajinu, s čímž měla SPD problém. Váš ministr obrany Jaromír Zůna o tom navíc údajně předem nevěděl. Vysvětlil vám už ministr zahraničí Petr Macinka otázku dostatečně?
No, dostatečně… mně přijde, že se spíše dostatečně vymluvil. Co se týče názoru SPD i mého osobního, posílat jakékoliv zbraně nebo peníze na zbraně na Ukrajinu je chyba. Podporujeme tím zabíjení.
Premiér Andrej Babiš (ANO) byl minulý týden na jednání koalice ochotných, přičemž devět zemí a Ukrajina založily novou antibalistickou koalici. Tuzemsko zatím členem není, ale premiér o možné účasti dle jeho vyjádření hovořil s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem.
Já na to osobně říkám, že jakákoliv společná iniciativa s Ukrajinou je dopředu odsouzena ke krachu, protože si nemyslím, že by v současné době byla (Ukrajina) schopna něco takového, ať už technologicky nebo ekonomicky, rozvíjet. Podle mě to bude předmětem na některé z dalších koaličních rad, nejspíš až v září.
Vedle Ukrajiny se v poslední době řeší i otázky Číny. Váš předseda se do státu vypravil na bilaterální návštěvu. Přibližuje se tedy koalice více Číně? Nemůže to podle vás představovat určitou hrozbu?
Předchozí vláda dělala všechno pro to, aby se od Číny vzdálila. My ale musíme akceptovat fakt, že Čína je v současnosti největším světovým obchodníkem. Je to průmyslová země, která může nabídnout vyspělé technologie. A já nevidím jediný důvod, proč se bránit obchodní výměně.
A v případě čínského režimu si aktuálně nevšímám žádných expanzivních tendencí. Myslím si, že region je nám tak vzdálený, že bychom se neměli montovat do všeho, co se ve světě děje. A nakonec – uznáváme politiku jedné Číny, takže z toho bych vycházel při konstrukci naší zahraniční politiky. Někteří naši politici projevují nějaké disentní stanovisko a jezdí ostentativně na Taiwan, jistě mají na to právo, ale měli by tam jezdit spíše soukromě, nikoliv se tvářit, že se jedná o oficiální státní návštěvy.
V budování vztahů s Taiwanem byste byl zdrželivější?
Já bych je rozvíjel, ale nedělal bych to na truc nebo jako provokaci vůči Čínské lidové republice.
Sám jste v minulosti seděl v radě Českého rozhlasu. Když jste měl možnost nahlédnout za oponu veřejnoprávního média, nebojíte se jejich politizace v případě, že projde koaliční návrh na změnu financování?
V mediálním prostředí jsem dohromady pracoval patnáct let. Nějakou dobu přímo jako redaktor Českého rozhlasu, poté i České televize. Mohu vás ujistit, že prostředí médií je vysoce politizované už dnes. O čem bychom se měli bavit, je, jakým způsobem omezovat nebo korigovat to, aby tahle politizace mediálního prostředí, konkrétně jejich redaktorů, nepronikala do vysílání. Veřejnoprávní média jsou ze zákona povinna dbát objektivity a vyváženosti a já se nebojím otevřeně říct, že to se dnes rozhodně neděje.
Kromě zákona o financování ČT a ČRo si koalice vyslechla kritiku také za návrh o financování neziskových organizací. Co se s ním stalo? Spadl pod stůl?
Ne, nespadl pod stůl. Jenom mu nebyla přiřazena priorita. Ta debata se teprve otevře, jak dojde na parlamentní projednávání. Pro nás je důležité, aby byl znám původ peněz, ze kterého jsou zvláště politické neziskovky financovány. V zákoně by podle mě měla být definice, co to politická neziskovka je – podle mě je to právnická osoba neziskové formy, která se snaží ingerovat a zasahovat do politických procesů. Klasický příklad je třeba Milion chvilek, která snaží vstupovat do nejrůznějších debat, ovlivňovat veřejné mínění.
I peníze politických stran jsou velmi přísně kontrolované, na jejich financování dohlíží specializovaný úřad. Stejně tak by podle mě klidně mohl dohlížet i na ty neziskovky. Občané mají právo vědět, kdo jejich aktivitu platí. Dá se z toho hodně dovodit.
Ze strany opozice a samotných neziskových organizací šla slyšet kritika, že se zákon inspiroval v Rusku…
Ten ruský zákon je hodně tvrdý. Myslím, že ten náš předběžný návrh byl měkčí než to, co najdeme například v USA. A jsem přesvědčený, že dřív nebo později dojde k vymyšlení podobné směrnice na transparentnost neziskových organizací i ze strany Evropské komise.
Takže by to podle vás organizace neohrozilo?
Neohrozilo. Nebo ohrozilo by to samozřejmě jen ty, kteří mají peníze z nejasných zdrojů nebo jejich financování není transparentní.
Kdy jej koalice navrhne?
Zatím to není priorita, ale předloží ho Ministerstvo spravedlnosti.
Hovořil jste, že se chcete zasadit o podporu rodiny. Co aktuálně nejvíc oblast pálí a co se proto podle vás dá udělat?
Největší problém je jednoznačně demografický pokles. Dřív se mluvilo o tom, že je nízká porodnost, dnes je přímo katastrofální – jako národ vymíráme. Neztotožňuji se s představou, že úbytek obyvatel nahradí migrace. Řešením je motivovat mladou generaci k zakládání rodin, a to nejen finančně, ale i nabídkou dostupného bydlení a vysvětlováním, že rodina není překážka, ale fáze života, ve které nakonec mnozí najdou zalíbení. Pro dostupnější bydlení byl zásadní stavební zákon. Důležitá je podle mě také podpora družstevního bydlení pro mladé rodiny, kde by první vklad pomohl řešit stát – například formou předmanželské půjčky.
Zmínil bych i interrupce – ročně jich je v Česku několik desítek tisíc, a to jsou všechno děti, které se mohly narodit. Nejčastěji se týkají třetího nebo čtvrtého dítěte v rodině, která má pocit, že další dítě už ekonomicky ani životně nezvládne. Samotný interrupční zákon přitom považuji za jeden z rozumnějších v Evropě a jeho zpřísnění není na stole. Spíš je potřeba si napřed odpovědět na otázku, proč k tomu vůbec dochází a jak rodinám v takové situaci pomoci.
Vy osobně máte ještě nějakou prioritu, o kterou se chcete za váš mandát zasadit?
Já mám jeden takový cíl, rád bych se zasadil o to, aby se na půdě Parlamentu začala řešit činnost takzvané Oganesjanové skupiny, která dlouhodobě chodí narušovat, řekl bych až terorizovat, příznivce určité části politického spektra. Kolem té skupiny je strašně moc podivností a já si myslím, že by se tomu mělo věnovat více pozornosti. Oni si vždy vyberou někoho a toho člověka dokážou soustavným stalkingem, natáčením a terorizací na sociálních sítích dovádět až k šílenství.
Co chcete, aby pro to udělala Sněmovna? Jaký je cíl nadhození tématu?
V první řadě by měl ministr vnitra jednoznačně vyvrátit jakékoliv pochybnosti kolem jejich činnosti. Pokud by se ukázalo, že nejasnosti nelze vyvrátit, tak by podle mě nebyla od věci otázka zřízení speciální vyšetřovací komise. Pokud by se prokázalo, že tam jde o organizovanou skupinu, do které jsou zapojeni i političtí či úředničtí aktéři, to by byl mimořádný skandál.
Kdy plánujete otázku otevřít?
Myslím, že na podzim.
Děkuji za rozhovor.
