Při svátku krásného jména Magdaleny nemůžeme nevzpomenout biblickou postavu, jež se velmi zblízka pohybovala okolo Ježíše Krista. Mimo kanonická evangelia o ní chybí přímé mimokřesťanské historické zmínky, avšak o její existenci se zmiňují evangelia a také Pavlovy Listy Korintským.
Byla Máří z Magdaly krásnou kajícnicí anebo apoštolkou – či snad dokonce manželkou Ježíše?
V bibli se dozvíme pouze o jeho narození opředeném úkazy. Následuje dlouhá mezera o jeho životě, a posléze události nedaleko od závěru jeho života, než byl udán a odsouzen k smrti. Z evangelií není známo, že by byl ženatý a měl rodinu, ačkoli manželství bylo v židovské společnosti té doby silně očekávané a společensky ceněné. Protože Ježíš mluvil pravdu, kterou mocní a vlivní neradi slyší, farizejové a další představitelé židovské obce jej k smrti nenáviděli.
Máří z Magdaly patří k nejlépe doloženým ženám z Ježíšova okruhu, ale zároveň k osobám, jejichž skutečný život pozdější tradice výrazně překryla legendami. Podle náznaků mohla být jednou z židovských žen, jež doprovázely jeho skupinu, a křesťanská tradice ji jako učednici a svědkyni vzkříšení uznává, byť evangelia nepopisují její přesnou roli v Ježíšově okruhu jednotně. Podle Lukášova evangelia (8,1–3) nebyla pouze náhodnou posluchačkou, ale členkou širšího okruhu učedníků.
V mnoha gnostických spisech vystupuje Máří jako učednice s hlubokým duchovním vhledem. Máří Magdalena na obraze Pietra Perugina z doby kolem roku 1500. (Pietro Perugino / Wikimedia Commons / Veřejné dílo)
Posléze stála u jeho kříže během jeho popravy, zatímco mužská část jeho suity z velké většiny přítomna nebyla.
Markovo evangelium ji uvádí mezi ženami, které byly přítomny u Ježíšova ukřižování. Právě tato část vyprávění bývá považována za historicky nejpevnější jádro jejího příběhu: Máří Magdalena pravděpodobně patřila k Ježíšovým galilejským následovnicím a byla nějakým způsobem přítomna při jeho posledních dnech v Jeruzalémě.
Všechna čtyři kanonická evangelia ji stavějí do čela žen, které po Ježíšově smrti přišly ku hrobu. Byla to právě Máří, jež potkala vzkříšeného Krista, a mohla tuto událost jako první zvěstovat jeho učedníkům.
Podle Janova evangelia Máří plakala, když našla Ježíšův hrob prázdný, a spatřila přitom někoho, jehož nejprve nepoznala, dokud na ni nepromluvil. Její úlohou potom bylo zvěstovat apoštolům, že jejich mistr vstal z mrtvých. Z tohoto příběhu později pro ni vzniklo označení apoštolka apoštolů: je poslána se zprávou k těm, kteří jsou sami pokládáni za apoštoly.
Jak se Máří stala obrazem kajícné hříšnice
„Viděla jsem Pána.“ — Marie Magdalská, Jan 20,18
V Lukášově evangeliu se těsně před jejím prvním jmenováním objevuje anonymní hříšná žena, která Ježíšovi smáčí nohy slzami. Text však neříká, že jde o Máří Magdalenu.
Tyto dvě ženy, zmíněné v evangeliu, spojil do jedné postavy papež Řehoř Veliký v kázání roku 591. Církevní mocnář tehdy přispěl k legendě, která z Máří udělala kajícnou hříšnici, jež bývá často zobrazovaná s rozpuštěnými vlasy a nádobou s mastí.
Tato středověká legenda ani výtvarné umění však není výsledkem jednoznačného čtení evangelijních textů.
V raném křesťanství existovalo vícero skupin, které se ve všem neshodovaly v gnozi, tedy ve vnitřním poznání Ježíšova učení. Záleželo na toleranci a jejich dobré vůli, jak dojdou ke shodě anebo respektu, aniž by kvůli tomu vzešly nějaké boje. Příkladem rozdílnosti názorů byli například apoštolové Petr a Pavel: oba apoštolové jsou společně uctíváni také jako příklad toho, že církev může stát na lidech s různými povahami, zkušenostmi i názory.
Dochovalo se také gnostické Evangelium podle Marie, jež ukazuje význam ženy v raném křesťanském světě. Podle odborných odhadů vzniklo přibližně mezi lety 120–180 n. l., tedy o generace později než kanonická evangelia; dochované řecké zlomky pocházejí ze 3. století, koptský překlad pak z 5. století. Marie v tomto textu není žádnou kajícnou hříšnicí. Je duchovní učenkyní, svědkyní i učitelkou. Dokonce mohla být někým, kdo rozumí Ježíšovu učení hlouběji než ostatní.
V tomto textu se objevuje konflikt mezi Petrem a Marií, neboť Petr měl mít pochybnost o tom, že právě Marie, žena, by mohla lépe chápat Kristovo učení. Byl tu konflikt v chápání mezi strukturální autoritou – a autoritou pocházející ze zkušenosti. Texty z raného křesťanství ukazují svět, ve kterém se kladl důraz na vnitřní zkušenost, kontemplaci a kde žena mohla mít významné místo jako někdo, kdo chápe duchovní pravdy.
Tyto rané texty se ocitly mimo hlavní proud křesťanské tradice. V Egyptě přežívaly déle, avšak nakonec byla ustanovena oficiálně čtyři evangelia. Těmi se křesťané řídí podnes.
Původ od Galileje
Máří Magdalena byla s největší pravděpodobností skutečná židovská žena z Galileje. Podle Lukášova evangelia (8,2) se k Ježíšovu hnutí připojila poté, co byla uzdravena ze „sedmi démonů“ – motiv, který tradice později vykládá jako hlubokou životní proměnu.
Pocházela z Magdaly – pozůstatky obce se archeologům podařilo odkrýt na severozápadním břehu Galilejského jezera, v blízkosti dnešního izraelského městečka Migdal, asi šest kilometrů severně od Tiberiady.
Největšího rozkvětu toto místo dosáhlo v rané době římské, tedy právě v 1. století po Kristu. Archeologové zde nalezli ulice, obytné a hospodářské budovy, přístaviště, keramiku, mince i synagogu z 1. století. U synagogy byl objeven známý Magdalenský kámen s reliéfem sedmiramenného svícnu.
Přízvisko Magdalena značilo, že Máří pochází právě z tohoto místa. Evangelia tedy Máří Magdalenu spojují právě s touto obcí, archeologie však nemůže doložit, že tam konkrétně žila nebo se narodila.
Za poměrně dobře doložitelné lze považovat její existenci, příslušnost k Ježíšovu okruhu a ústřední místo v tradici o ukřižování a prázdném hrobě. V mnoha gnostických spisech vystupuje Máří jako učednice s hlubokým duchovním vhledem.
