Johann Christian Neuber vytvářel fascinující saské poklady z tvrdých ozdobných kamenů, které jsou dodnes vyhledávanými sběratelskými skvosty.
Drážďanský zlatník Johann Christian Neuber vytvářel přenosná mistrovská díla, která podle jeho vlastních slov spojovala „luxus, vkus a vědu“. Práce tohoto klenotníka 18. století často představovaly miniaturní geologické sbírky doplněné katalogem, jehož očíslované položky odpovídaly jednotlivým kamenům a podrobně je popisovaly. Tyto přenosné kabinety kuriozit se staly oblíbenými diplomatickými dary pro vytříbené pány, kteří v době osvícenství sdíleli rostoucí zájem o vědecké poznávání.
Neuber (1736–1808) znal svět „luxusu, vkusu a vědy“ důvěrně, neboť pracoval pro šlechtu i panovnické rody. V roce 1762 se stal mistrem drážďanského zlatnického cechu a roku 1769 byl jmenován ředitelem Zelené klenby v drážďanském Rezidenčním zámku, jedné z největších evropských sbírek uměleckých pokladů. V roce 1775 se stal dvorním klenotníkem saského kurfiřta Fridricha Augusta III.
Podle newyorské Frick Collection vyzdvihoval jeden cestopis z roku 1782 Neuberovu „mimořádnou zručnost“. Uvádělo se v něm také:
„Drážďanští zlatníci a klenotníci jsou velmi proslulí. Dvorní klenotník však vyniká natolik vytříbeným vkusem, že jeho nejlepší díla jsou po právu všeobecně obdivována a vyhledávána.“
Diplomatické mistrovské dílo
V roce 2015 získal pařížský Louvre Neuberovo nejvýznamnější dílo, „Breteuilův stůl“, známý také jako „Těšínský stůl“. Oválný stůl z pozlaceného bronzu je vykládán 128 polodrahokamy, z nichž každý je popsán v přiloženém katalogu, a medailony z míšeňského porcelánu s alegoriemi míru.
Stůl, někdy označovaný jako „Stůl míru“, věnoval Fridrich August roku 1780 diplomatovi Louisi Charlesi Augustovi Le Tonnelierovi, baronu de Breteuil.
Podle Louvru je dílo „symbolem Těšínského míru. Diplomaté jej považují za první moderní smlouvu, při níž dvě mocnosti, Francie a Rusko, vystupovaly jako ručitelé míru uzavřeného mezi Rakouskem a Pruskem a v širším smyslu také bezpečnosti celé Evropy.“
Zellenmosaik
Při tvorbě „Breteuilova stolu“ i drobných zlatých krabiček Neuber používal jednotlivě číslované saské kameny zasazené technikou Zellenmosaik. Při ní se drobné díly z tvrdých minerálů vkládaly do zlatých přepážek. Tento postup se podobá přihrádkovému smaltu neboli technice cloisonné.
Jako nadšený amatérský přírodovědec zkoumal Neuber saské horniny v místních lomech, které si pronajímal. Podle aukční síně Sotheby’s často spojoval dovážené kameny, například egyptský porfyr a lazurit, s místními materiály, jako byl achát ze Schlottwitzu jižně od Drážďan. Na kameny rovněž často nanášel tenkou vrstvu barevného tmelu, aby zvýraznil jejich přirozené zbarvení.
Dvě Neuberova mistrovská díla uložená v amsterodamském Rijksmuseu dokládají zlatníkovu mimořádnou virtuozitu v návrhu i řemeslném provedení.
Kolem roku 1770 vytvořil Neuber oválnou tabatěrku zdobenou technikou Zellenmosaik ze zlata, páskovaného achátu a karneolu. Uspořádání kamenů napodobovalo proutěný výplet. Do středu víčka zasadil oválnou smaltovanou kytici v zlatém rámu a horní okraj jedné strany ozdobil girlandou z rubínů a diamantů.
Přibližně ve stejné době vyložil obě strany obdélníkového zlatého pouzdra stovkami oválných saských kamenů. Nad každý z nich vyryl číslo a zaznamenal jej do doprovodné brožury, která se však do dnešních dnů nedochovala.
Ani po několika staletích neztratily Neuberovy poklady z tvrdých ozdobných kamenů nic ze svého půvabu a mezi sběrateli zůstávají mimořádně ceněné.
O jakých tématech z oblasti umění a kultury byste si přáli číst? Své náměty a připomínky nám posílejte na adresu namety@epochtimes.cz.
–ete–
