Francouzská edice Epoch Times vyzpovídala Francise Hussona, ředitele organizace Křesťanská ambasáda, která podporuje diplomaty z OSN a jejich rodiny v „jejich duchovních a sociálních potřebách“. Na letošních Olympijských hrách v Paříži na sebe vzal Husson roli olympijského kaplana.
Jakou roli hraje kaplan během olympijských her?
Kaplani jsou v multináboženském centru v olympijské vesnici. Zastoupena jsou všechna hlavní náboženství: judaismus, islám, křesťanství a jeho tři hlavní větve, katolicismus, protestantismus a pravoslaví. Existuje také buddhistické a hinduistické kaplanství.
Jsme k dispozici sportovcům, ale i podpůrnému personálu jako jsou trenéři, fyzioterapeuti atd., abychom si s nimi popovídali, pomodlili se, pokud si to přejí. Jde o to jim poskytnout duchovní pomoc.
Rád bych také upozornil na to, že v olympijské vesnici je k dispozici kancelář MOV pro sportovce, kteří se stali obětí sexuálního zneužívání nebo zneužití moci, nebo kteří jsou velmi vystresovaní do té míry, že potřebují konzultaci s psychologem nebo psychiatrem. Pokud se setkáme s těmito případy, poradíme sportovcům, aby zašli do této kanceláře. A pokud si budou přát, my je doprovodíme. Z mé strany si myslím, že je to důležitý pokrok, protože tato zneužívání jsou bohužel realitou.
Jaký bude váš rozvrh? Kam budete mít přístup?
Multináboženské centrum je otevřeno od 7 do 23 hodin. Máme ranní a odpolední směnu. Mezi olympijskými a paralympijskými hrami je nás přibližně 25 protestantských kaplanů rozmístěných po různých úřadech. U těchto pařížských her jsme uvězněni v olympijské vesnici, což při předchozích soutěžích nebylo. Například v Soulu v roce 1988 jsme měli přístup na stadion v prostoru vyhrazeném pro trenéry a sportovce.
Jste protestantský kaplan. Můžete se setkávat i se sportovci jiného vyznání?
Setkáme-li se s někým z jiné víry, bude nasměrován k osobě, která odpovídá jeho víře. Pokud tam osoba zastupující tuto víru z toho či onoho důvodu není, samozřejmě to převezmeme a vyjdeme vstříc potřebám sportovce. Na této úrovni nejsou žádné problémy. Mezi všemi náboženstvími zde panuje velmi dobré porozumění.
Není to poprvé, co jste se jako kaplan zúčastnil olympijských her. Zažil jste během svého působení nějaký vývoj v duchovních potřebách sportovců?
Dnes se o tom mluví otevřeněji než před 35 lety. Během her v Soulu byli někteří velmi známí sportovci, kteří otevřeně hovořili o své víře. Mám na mysli Carla Lewise, který se otevřeně prohlašoval za praktikujícího křesťana, ale nebylo to příliš rozšířené. Myslím, že za posledních patnáct let došlo ke změně. Na londýnských hrách za kaplany přišlo několik tisíc sportovců.
Před pár dny v Paříži se hráči marockého fotbalového týmu před zápasem pomodlili. To je fenomén poslední doby. Dnes se ke své víře odvolává mnohem více sportovců. Dochází tedy ke skutečné změně.
Pro MOV jsme důležití partneři, protože sportovci jsou ve stresu a často je příchod do kaplanství odlehčovacím ventilem. A také můžeme těm, kdo jsou věřící, poskytnout duchovní rady, abychom je povzbudili a pomohli jim zvládat stres.
–etf–
