Ocelářský průmysl v České republice zůstává strategickým odvětvím s výraznými ekonomickými a sociálními dopady. Odborná studie, kterou zpracovali ekonomičtí experti CEVRO Univerzity, však upozorňuje i na rostoucí hrozby, které mohou zásadně ovlivnit jeho budoucnost.
Mezi hlavní problémy patří globální konkurence, rostoucí náklady na energie a přísné ekologické regulace Evropské unie.
„Ocelářství má zásadní multiplikační efekt na českou ekonomiku. Přímo i nepřímo vytváří tisíce pracovních míst a hraje klíčovou roli v automobilovém průmyslu, stavebnictví a strojírenství. Jeho útlum by měl dalekosáhlé dopady na celé hospodářství,“ uvádí studie CEVRO Univerzity.
Ocelářský průmysl zažívá v posledních letech pokles výroby v důsledku slabší poptávky a silné konkurence ze zahraničí.
Podle autorů se ocelářský sektor musí zaměřit na výrobu s vyšší přidanou hodnotou, například pro letecký a technologický průmysl, aby snížil závislost na masové produkci. Také je nutná modernizace výroby a přechod k nízkoemisním technologiím. Investice do elektrických obloukových pecí a využití „zeleného vodíku“ by mohly snížit uhlíkovou stopu českého ocelářství a zároveň posílit jeho konkurenceschopnost. Tyto technologie jsou ovšem velmi nákladné.
„Bez aktivní státní podpory a evropského financování riskujeme postupnou ztrátu schopnosti konkurovat levné asijské oceli. Klíčové je zajistit rovné podmínky na trhu a podporu inovací,“ uvedla docentka Klára Čermáková, vedoucí výzkumného týmu, v tiskovém prohlášení.
Ocelářský průmysl partnerských zemí OECD získává skoro 11krát větší dotace na jednotku produkční kapacity ocele, než je tomu v zemích OECD. Zejména v Asii pak vysoké dotace pokřivují tržní prostředí a tím pádem i ceny.
Nejvýznamnější hráči světového ocelářského průmyslu – Čína, USA nebo Japonsko – jsou v podpoře svého ocelářství podstatně aktivnější než Česká republika. Čína v reakci na problémy ocelářského průmyslu zavedla programy na podporu recyklace šrotu, obnovu průmyslových zařízení a navýšení podílu elektrických obloukových pecí. Spojené státy se pak vydaly cestou zřízení federálního fondu na snižování emisí v průmyslu, ze kterého bude do šesti projektů dekarbonizace ocelářského průmyslu investováno až 1,5 miliardy dolarů, poznamenává studie.
„Budoucnost českého ocelářství spočívá v inovacích, spolupráci a cílené podpoře. Investice do jeho rozvoje a udržitelnosti nejsou pouze ekonomickou nezbytností, ale i strategickou prioritou zajišťující průmyslovou soběstačnost České republiky v dynamicky se měnícím globálním prostředí. Za předpokladu správně cílené podpory a kvalitní implementace opatření má české ocelářství potenciál stát se moderním, technologicky vyspělým a ekologicky udržitelným sektorem, který si udrží klíčovou roli v české ekonomice i v příštích desetiletích,“ domnívá se Čermáková.
