Podle dat Ocelářské unie se výroba oceli v České republice v prvním pololetí letošního roku opět propadla a dosahuje nejhorších výsledků v historii. V první půlce roku 2024 se u nás vyprodukovalo 1,27 milionů tun surové oceli, což je meziroční propad o víc než 600 tisíc tun, resp. 32 %.
Poptávka po surové oceli a výrobků z ní je nízká už více jak dva roky, uvádějí oceláři v tiskové zprávě. K tomu se přidávají vysoké náklady v podobě drahých energií, drahých emisních povolenek a investice do dekarbonizace.
Spolu s výrobou mírně klesla i zjevná spotřeba oceli, která dle ocelářů dosáhla za celé uplynulé pololetí 2,9 milionu tun, o 10 tisíc tun méně než v loňském pololetí. Zjevná spotřeba oceli označuje množství oceli, o němž se předpokládá, že se v Česku použilo. Jde o součet vyrobené (doma použité) oceli a dovezené oceli.
Tuzemský propad významně ovlivnila situace v huti Liberty Ostrava, kde je výroba utlumena již od konce minulého roku, poznamenala pro Epoch Times předsedkyně Ocelářské unie Marcela Kubalová. Klesající trend má ale i řadu dalších příčin.
Celoevropský problém
Čeští oceláři nejsou jediní, komu ubývá zakázek. Společnosti na celém kontinentu zažívají úpadek. Eurofer (Evropská ocelářská asociace) ve své nejnovější zprávě uvádí, že evropský trh s ocelí vykazuje „prudší než očekávaný klesající trend“.
„Špatné podmínky u poptávky, které jsou způsobeny přetrvávajícími faktory, jako jsou vysoké ceny energií, přetrvávající inflace, hospodářská nejistota a geopolitické napětí, jsou ještě zhoršeny krizí ve výrobě, která postihuje největší odvětví využívající ocel, včetně stavebnictví a automobilového průmyslu,“ píše se v dokumentu.
Kubalová ke zprávě poznamenává, že „prognóza pro roky 2024 a 2025 není příliš příznivá“. Eurofer předpokládá, že letos by zjevná spotřeba oceli měla vzrůst jen o 1,4 % místo očekávaných 3,2 %.
„I když pro rok 2025 je prognóza mírně příznivější, je tento výhled zatížen velkou mírou nejistoty s ohledem na nepříznivý výhled většiny ekonomik EU. Budoucnost můžeme v tomto ohledu predikovat jen velice obtížně,“ poukázala šéfka českých ocelářů.
Ach ta Čína
S tím, jak EU prostřednictvím své klimatické politiky přichází stále s dalšími opatřeními a ambiciózními cíli, vzrůstá i finanční a administrativní dopad těchto předpisů na evropské oceláře.
Tím však přicházejí o konkurenční výhodu oproti výrobcům ze třetích zemí, kteří přísná environmentální, sociální a jiná pravidla dodržovat nemusí. Stejně tak jsou znevýhodněni jedněmi z nejvyšších cen energií na světě, jak zdůraznila Draghiho zpráva o konkurenceschopnosti EU.
Dovozy levné, často dotované oceli ze třetích zemí představují pro evropské producenty jednu z hlavních hrozeb, myslí si Kubalová. Největším z konkurentů je Čína, která vyrábí kolem 55 % světové oceli. Do ČR se v 1. pololetí dovezlo jen o něco více oceli než v loňském pololetí, ovšem v celoevropském měřítku dosáhly importy v prvním čtvrtletí 2024 historické výše 27 %.
Pomůže uhlíková daň?
Oceláři si slibují zlepšení od zavedení uhlíkového poplatku (CBAM), který budou muset na hranicích EU zaplatit dovozci z třetích zemí. Tento mechanismus má ochránit konkurenceschopnost evropských producentů, ale „má objektivní mezery“, míní Kubalová.
Eurofer vyzval Evropskou komisi, aby ve věci „naléhavě jednala“, neboť celé odvětví je v ohrožení. Asociace chce po Bruselu, aby správně nastavil systém CBAM, řešil nekalé obchodní praktiky třetích zemí, zajistil přístup k cenově dostupné čisté energii nebo nastavil lepší využití financí na podporu dekarbonizace v průmyslu.
Kubalová podotkla, že ocel je strategická surovina, bez níž se řada sektorů vůbec neobejde a už kvůli materiálové soběstačnosti si nemůžeme dovolit od její výroby upustit.
„Bez oceli nebudou stavební projekty, ale ani kloubní protézy. A v kontextu událostí ve světě dodejme, že je také potřebným artiklem pro zbrojní průmysl,“ uvedla a dodala: „Ocel potřebujeme a budeme ji potřebovat i nadále. Nejen pro fungování ekonomiky, ale také pro naši bezpečnost.“
