Čínský ocelářský průmysl se potýká s nadměrnou výrobní kapacitou, sníženou domácí poptávkou a celosvětovým odmítáním čínského dumpingu. Podle zasvěcených osob je třeba osekat 20 až 30 % současné produkce.
Ocel v současné době vyrábí 28 z 34 provincií a odpovídajících správních jednotek, které jsou poháněny trhem s nemovitostmi, jenž se na domácí spotřebě oceli podílí přibližně 30 procenty. Odvětví se však potýká s nadbytkem oceli, protože sektor nemovitostí čelí svým vlastním problémům.
Podle údajů čínského Národního statistického úřadu klesl počet zahájených staveb nových domů v Číně za první pololetí letošního roku o 23,7 % ve srovnání se stejným obdobím roku 2023. Čínská asociace pro železo a ocel ukazuje na 70procentní pokles zisků v letech 2021 až 2022 u hlavních hráčů v tomto odvětví.
Čínský problém s ocelí se však týká nejen tohoto odvětví a špičkové ocelářské lokality v blízkosti velkoměst, jako jsou Peking, Šanghaj a Chongqing.
Místní samosprávy v Číně jsou silně zadlužené a potýkají se se sníženými příjmy, protože poklesl prodej půdy. Peking zároveň požaduje, aby místní představitelé současně dosáhli konkurenčních priorit: snížení výrobních kapacit, splnění cílů růstu místního hrubého domácího produktu a udržení stability.
To je náročný úkol. V provincii Hebei, která obklopuje Peking, tvoří ocelářský průmysl přibližně čtvrtinu HDP provincie. Uzavření tamních hutí by mohlo připravit o práci miliony lidí, snížit příjmy a vyvolat sociální nepokoje.
Podle Mikea Suna, amerického podnikatele s desetiletými zkušenostmi s poradenstvím zahraničním investorům a obchodníkům, kteří v Číně podnikají, jsou ve hře stále ty faktory, které vedly k odporu místních obyvatel, s nimiž se před dvaceti lety setkal bývalý čínský premiér Wen Jiabao při svém úsilí o snížení výrobních kapacit.
Sun uvedl, že problém s ocelí odráží strukturální problém způsobu, jakým politika ovládá ekonomiku v Číně – místní vlády se nakonec budou snažit získat peníze od svých obyvatel prostřednictvím opatření, jako je například zvýšení cen veřejných služeb.
Problém trvající desítky let
Po počátečním neúspěchu při řešení nadbytečných výrobních kapacit v roce 2000 se čínský režim v letech 2016 a 2017 pokusil snížit množství dodávek oceli tím, že nabídl výrobcům dotace, aby kompenzoval jejich ztrátu příjmů, a zvýšil ceny elektřiny pro ty, kteří nadále vyráběli na plnou produkci.
Když to nepřineslo zamýšlené výsledky, zavedla Komunistická strana Číny (KS Číny) v roce 2018 celostátní program výměny výrobní kapacity. Jeho cílem bylo nahradit stávající výrobu účinnější a ekologičtější výrobou a zároveň odstranit nadbytečnou výrobní produkci.
Dne 20. srpna KS Číny program výměny pozastavila s tím, že vyhodnotí výsledky a politiku odpovídajícím způsobem přehodnotí.
Podle přední společnosti pro průzkum trhu S&P Global vedl čínský program výměny oceli k čistému zvýšení kapacity. Během více než tří let od roku 2021 do srpna 2024 činil celkový objem nové kapacity surového železa a oceli uvedené do provozu oproti kapacitě vyřazené z provozu 33 milionů metrických tun.
Výzkumná společnost očekává, že poptávka po oceli v Číně se v příštích pěti až deseti letech sníží na přibližně 750 až 800 milionů tun ročně, což představuje pokles o 20 až 25 % z 1 miliardy tun v roce 2020 a 15 % z úrovně v roce 2023.
Podobný výhled mají i čínští političtí a průmysloví inspektoři.
Začátkem letošního roku Hu Wangming, tajemník KS Číny a předseda společnosti China Baowu Steel Group Corporation se sídlem v Šanghaji, která je největším výrobcem oceli na světě, uvedl, že čínský ocelářský průmysl prochází „krutou zimou“.
Meng Fanying, tajemník strany a předseda společnosti Baogang Group se sídlem ve Vnitřním Mongolsku, řekl čínským médiím, že ocelářský průmysl vstoupil do „doby ledové“ a čelí chmurné situaci v éře tvrdé konkurence. Obě společnosti jsou ve vlastnictví státu.
Chen Leiming, výkonný prezident Čínské národní asociace pro obchod s kovovými materiály, řekl čínským médiím, že více než 30 % čínských ocelářských společností bude muset ukončit činnost.
Není v plánu snížení výroby
Ačkoli je zpráva o vážném otřesu v odvětví jasně viditelná, ocelárny „nemají v úmyslu snižovat výrobu oceli“, protože stále dosahují malého zisku a doufají v další stimuly pro sektor nemovitostí a infrastruktury, uvádí zpráva společnosti S&P Global.
Chiou Jiunn-Rong, profesor ekonomie na Národní ústřední univerzitě na Taiwanu, pozoruje podobnou reakci „bez plánu“ ze strany místních vlád.
Podle něj je snižování výrobních kapacit pouze heslem, protože místní vlády považují ocelářský průmysl za zlatou husu a jen tak snadno se ho nevzdají.
Chiou uvedl, že pokud se místní vlády budou řídit výzvou centrální KS Číny k odstranění nadbytečných ocelářských kapacit, budou muset nést ztrátu příjmů, pomáhat problémovým ocelárnám se splácením dluhů a pomáhat propuštěným zaměstnancům najít nová pracovní místa.
Místní úředníci proto budou „hledat každou příležitost, jak se nepodřídit pokynům k odstranění nadbytečných kapacit“, řekl Chiou deníku Epoch Times.
Místní samosprávy se také pokoušely provádět další opatření bez povolení, aby přitáhly pozornost centrálního vedení KS Číny a ukázaly nedostatek peněz, uvedl Sun.
Například mnoho provincií, včetně pobřežních provincií Guangdong a Jiangsu, zvýšilo místní ceny komunálních služeb pro domácnosti, které obvykle stanovuje cenové oddělení Národní komise pro rozvoj a reformy na centrální úrovni KS Číny.
Vysoce politický
Odborníci tvrdí, že místní vlády se brání snižování kapacit částečně proto, že chtějí, aby to ostatní lokality udělaly jako první, aby nemusely samy procházet bolestí.
William Lee, hlavní ekonom Milkenova institutu, ekonomického think tanku se sídlem v Kalifornii, uvedl, že problém nadměrných kapacit odráží politické spory uvnitř KS Číny.
Místní vlády dávají přednost nadbytečným kapacitám, protože mohou tyto výrobky vyvážet, což je „jeden z mála způsobů, jak mohou místní vlády vydělávat peníze“, řekl Lee listu Epoch Times.
„Ústřední vláda přesměrovává národní dotace do určitých provincií a bude muset vybrat vítěze a poražené, a to bude vysoce politické,“ řekl.
Vzhledem ke složitosti a neprůhlednosti politiky KS Číny závisí toto rozdělování výhod do značné míry na politických vztazích mezi místními úředníky a frakcí ovládající centrální pokladnu. Například Šanghajský gang, skupina režimních vůdců, která se vytvořila kolem vůdce KS Číny Jiang Zemina a dlouho ovládala finanční sektor, podle Leeho pravděpodobně upadne v nemilost.
Podle Suna, který již desítky let poskytuje poradenství podnikům v ocelářském průmyslu, chce vůdce čínského režimu Xi Jinping konsolidovat čínský ocelářský průmysl do několika státních podniků, které jsou národními šampiony, a monopolizovat tak toto odvětví v celosvětovém měřítku. Předpověděl, že bude Čína pokračovat v zaplavování světových trhů navzdory tomu, že Spojené státy, Evropská unie a Kanada zavedly cla, aby omezily čínský dumping.
Chiou se vyjádřil v podstatě stejně. „Kvůli čínskému globálnímu dumpingu zůstanou obchodní třenice mezi Čínou a zbytkem světa, včetně Spojených států, pravděpodobně hlavním tématem mezinárodního obchodu,“ uvedl.
Na tomto článku se podílel Xin Ning.
–ete–
