S upadající ocelářskou výrobou napříč Evropou přichází další rána pro těžký průmysl. Německý ocelářský gigant ThyssenKrupp Steel Europe oznámil, že do konce desetiletí je nucen zredukovat 40 % pracovních sil a snížit výrobu.
Společnost v pondělí 25. listopadu informovala, že plánuje do roku 2030 snížit počet zaměstnanců ze současných 27 tisíc na 16 tisíc. Pět tisíc pracovních míst má zaniknout přímo ve výrobě a administrativě, dalších šest tisíc bude převedeno k externím poskytovatelům služeb nebo prodejem dceřiných společností, uvedla ocelářská firma v tiskovém prohlášení.
Kromě toho hodlá Thyssenkrupp snížit výrobu z 11,5 milionu metrických tun na cca devět milionů tun. Zpracovatelský závod v Kreuztal-Eichen bude uzavřen a firma se pokusí prodat svůj podíl v Hüttenwerke Krupp Mannesmann v Duisburgu. Pokud to nepůjde, bude uzavřen i tento provoz. Společnost, která vyrábí například i ponorky, by ráda oddělila ocelářskou divizi od ostatních aktivit firmy.
Šéf společnosti Thyssenkrupp pro ocelářství Dennis Grimm v prohlášení uvedl, že cílem restrukturalizace je zajistit dlouhodobé pracovní vyhlídky pro co nejvíce zaměstnanců.
Korporace zaznamenala podle německého serveru Deutsche Welle za finanční rok 2023–24 ztrátu 1,5 miliardy eur (skoro 38 mld. Kč), přičemž v předchozím roce přišla přibližně o dvě miliardy eur. Ze svých problémů viní firma levné dovozy z Asie, drahé energie a slábnoucí výkonnost na světových trzích.
Odborová organizace IG Metall označila snižování počtu pracovních míst za „katastrofu“, píše německý server.
Dvacetiprocentní podíl v ThyssenKrupp Steel drží česká energetická společnost EPCG Daniela Křetínského, která momentálně vyjednává o jeho zvýšení na 50 %.
Jak vážně to myslí Evropa s obranyschopností?
Ekonomické potíže Thyssenkrupp jsou podle hlavního ekonoma Trinity Bank Lukáše Kovandy o to paradoxnější, že je v současnosti válka na Ukrajině, kdy Rusko podřizuje vojenské produkci všechno, zatímco Evropa místo budování silného průmyslu musí řešit emisní povolenky a dekarbonizaci svých podniků.
„V EU tedy stále vítězí zelená agenda nad snahou Rusko vojensky odstrašit, což může být fatálně krátkozraké,“ napsal Kovanda na svém účtu na X a dodal: „Pokud největší evropská ocelárna musí v čase války za humny plánovat redukci stavu zaměstnanců o 11 000, je jasné, čemu evropské elity dávají přednost.“
Ve skutečnosti se výdaje na obranu v EU od vypuknutí konfliktu na Ukrajině zvyšují. Evropská agentura pro obranu (EDA) letos zveřejnila data, podle nichž budou výdaje členských států na obranu činit v letošním roce 326 miliard eur, což představuje 1,9 % HDP celé unie. V porovnání s rokem 2021, tedy před napadením Ukrajiny Ruskem, jde o více než 30% nárůst.
Členské státy NATO si daly závazek vydávat ročně na obranu minimálně 2 % HDP. To se letos podařilo i České republice.
Včera vysoký představitel NATO vyzval v Bruselu podnikatele, aby se připravili na válečný scénář a podle toho upravili své výrobní a distribuční kanály, aby byly méně zranitelné vůči vydírání ze strany států jako Rusko a Čína.
„I když to může být armáda, kdo vyhrává bitvy, jsou to ekonomiky, kdo vyhrává války,“ prohlásil předseda vojenského výboru NATO, nizozemský admirál Rob Bauer.
Varoval také podniky před úzkým napojením podnikatelské sféry na vedení země v nesvobodných režimech. „Mysleli jsme, že máme dohodu s Gazpromem, ale ve skutečnosti jsme měli dohodu s panem Putinem. A totéž platí pro infrastrukturu a zboží vlastněné Číňany. Ve skutečnosti máme dohodu s (čínským prezidentem) Xi (Jinpingem),“ řekl Bauer.
Jeho varování je pro dnešní dobu příznačné. Zatímco Evropa byla roky závislá na levné ruské ropě a plynu, a této závislosti se nyní snaží pracně zbavit, čínské výrobky Evropu zaplavují dále, ať už jde o solární panely, elektromobily anebo právě ocel, bez které se obranný průmysl neobejde.
Oceláři varují před klesající evropskou produkcí a narůstajícími dovozy již léta. Eurofer (Evropská ocelářská asociace) ve své zprávě ze září 2024 uvedla, že evropský trh s ocelí vykazuje „prudší než očekávaný klesající trend“.
Dovozy levné, často dotované oceli ze třetích zemí představují pro evropské producenty jednu z hlavních hrozeb, myslí si předsedkyně Ocelářské unie Marcela Kubalová. Doplňuje, že ocel je strategická surovina důležitá nejen pro fungování ekonomiky, ale také pro naši bezpečnost.
„Bez oceli nebudou stavební projekty, ale ani kloubní protézy. A v kontextu událostí ve světě dodejme, že je také potřebným artiklem pro zbrojní průmysl,“ prohlásila v rozhovoru s Epoch Times.
