Evropské ocelářství prochází nuceným přerodem. Kvůli klimatickým politikám Evropské unie se mění tradiční metody výroby oceli. Vysoké pece, v nichž se surové železo vyrábí ze železné rudy za pomoci uhlí, jsou kvůli vysokým emisím a energetické náročnosti odstavovány a jejich místo přebírají elektrické obloukové pece na tavení železného šrotu.
Právě o šrot stoupá kvůli změně výroby zájem. Čím víc se jej zrecykluje, o to méně se vytěží železné rudy a uhlí a tím víc bude výroba ekonomičtější i ekologičtější. Ocel má tu výhodu, že jde o plně recyklovatelný materiál, který lze zpracovávat donekonečna.
Evropa je podle dat serveru eoc.world zdaleka největším exportérem železného šrotu na světě. Podle údajů z Eurostatu vzrostl vývoz šrotu z Evropské unie v roce 2023 meziročně o 7 %, na 18,53 milionu tun. V roce 2022 tvořil odpad z železných kovů 55 % veškerého odpadu exportovaného z EU.
Největším dovozcem železného šrotu na světě je Turecko s 19 miliony metrických tun v roce 2023, následováno Indií a Egyptem. Turecko je zároveň největším odběratelem starého evropského železa.
Podle předsedkyně Ocelářské unie Marcely Kubalové je důvod, proč se tolik šrotu vyváží mimo EU, cena. „Obchodníkům se šrotem se vyplatí šrot vyvážet,“ říká.
Tomáš Dufek, ředitel prodeje železa ze společnosti Kovošrot Group patřící pod čínskou Chiho Enviromental Group však Epoch Times prozradil, že letos je zájem o šrot malý. Důvodem dle něj je, že i když asijští zákazníci nabízejí lepší cenu než Evropané, situace je letos jiná v tom, že stouply logistické náklady – kvůli útokům Hútíů musejí lodě místo přes Suezský průplav cestovat kolem Afriky, což cenu šrotu prodražuje.
99 % obchodů proto Kovošrot realizuje v rámci Evropské unie, hlavně v Rakousku a Německu. V Česku je poptávka momentálně slabá kvůli celkovému propadu výroby v ocelářství.
„Na trhu vnímám krizi z důvodu velkých skladových zásob v ocelárnách. I slévárny jsou pod velkým tlakem kvůli silné konkurenci z Asie,“ uvedl Dufek s tím, že podle informací, které má, by se měla situace zlepšit ve druhém kvartálu 2025.
Jak jsme informovali dříve, výroba oceli v České republice pokračuje v setrvalém propadu a v prvním pololetí letošního roku opět klesla, dokonce na historický rekord. Důvodem je podle Ocelářské unie přetrvávající slabá poptávka, dravá konkurence z Asie, drahé energie či náklady spojené s dekarbonizací.
Chceme vývoz omezit
S tím, jak se zvýší podíl elektrických obloukových pecí, se očekává i nárůst poptávky po použitém železe. Podle některých odhadů bude EU do pěti let spotřebovávat většinu železného šrotu vyprodukovaného v unii. Evropští oceláři proto lobují za úplný zákaz exportu tohoto materiálu.
„Pokud se tento vývoz nezastaví, bude šrotu v budoucnu nedostatek,“ poznamenává Kubalová.
Sdružení evropských ocelářů Eurofer i naše Ocelářská unie jednají s europoslanci, národními vládami i evropskými orgány ve snaze dostat ocel a železný šrot na seznam strategických surovin. Tím by se vývoz této komodity omezil, přičemž exportovat by se mohlo pouze množství nad stanovený limit alokovaný pro evropské producenty.
Dodneška však nebyli ve svých snahách úspěšní, poznamenává Kubalová. S nedostatkem šrotu zatím v Česku problém není, avšak už v blízké budoucnosti bude kvalitní tříděný odpad nezbytný pro provoz zmodernizovaných výroben.
Některé malé ocelárny už obloukové pece mají, nicméně pro české ocelářství bude stěžejní několikamiliardová investice Třineckých železáren do snížení uhlíkové stopy společnosti, v jejímž rámci má být do roku 2028 uvedena do provozu obří oblouková pec na elektřinu, pro kterou bude firma muset zajistit stabilní dodávky šrotu, vysvětluje šéfka Ocelářské unie.
„Pracujeme s předpokládanou kapacitou výroby 2,6 mil. tun oceli při souběhu technologie jedné
vysoké pece, jednoho kyslíkového konvertoru a jedné elektrické obloukové pece,“ stojí ve zprávě Třineckých železáren s tím, že náklady na technologii mají dosáhnout řádu miliard až desítek miliard korun.
Obdobný modernizační projekt plánovala ještě v roce 2023 i huť Liberty Ostrava, než se dostala do finančních potíží.
Výhoda nebo ztráta?
Se zavedením elektrických obloukových pecí se evropským producentům sice sníží emise, ale také nabobtnají náklady na provoz. Brusel totiž chce, aby elektřina pohánějící pece byla zelená, tedy z klimaticky neutrálních zdrojů, líčí Kubalová.
Oceláři v Evropě tak budou v nevýhodě oproti silné konkurenci z Číny, která masivně investuje do výstavby všech druhů elektráren, včetně těch uhelných. Podle serveru Statista.com měla Čína k červenci 2024 v provozu 1 161 uhelných elektráren, Indie na druhém místě „jen“ 285.
„My pouze přeneseme tu ,špinavou‘ výrobu na druhý konec světa. Emise se nesníží a ekologii to nespasí,“ kritizuje plány Bruselu Kubalová. Tuto neférovost má sice vyřešit mechanismus CBAM, forma dovozního poplatku účtovaná podle uhlíkové stopy importovaného zboží, ale již nyní panují pochybnosti o tom, zda půjde zabránit podvodům.
„Číňané už dneska vědí, jak to obejít. Ve dvou, třech, pěti provozech z těch stovek oceláren, co mají, budou vyrábět tzv. zelenou ocel“ a ty budou vystavovat certifikáty i těm ostatním, obává se předsedkyně Ocelářské unie.
