Mladá princezna poznává, že skutečná krása se neskrývá ve vzhledu – v klasické pohádce bratří Grimmů Žabí král.
Ve své pohádce Žabí král vyprávějí Jacob a Wilhelm Grimmové o mladé princezně, která potřebuje pomoc, ale posuzuje ostatní podle jejich vzhledu, místo aby ocenila nabídnutou laskavost. Brzy však pozná, že laskavé a ryzí srdce se může skrývat i pod odpudivou vnější slupkou.
Zlatý míč
Nejmladší dcera krále je ze všech princezen tou nejkrásnější. Ze všeho nejraději tráví horké dny v lese poblíž královského zámku, kde si u studny hraje se svým zlatým míčem.
Když se nudí, hází ho vysoko do vzduchu a sleduje, jak stoupá a klesá. Nachází v tom tiché potěšení – házet a chytat svůj třpytivý poklad.
Jednoho dne však hodí míč příliš prudce a ten spadne rovnou do hluboké studny. S žbluňknutím zmizí pod hladinou a klesne na dno. Míč je ztracen.
Nejmladší princezna se okamžitě rozpláče. Její nářek sílí, jak oplakává ztrátu své nejoblíbenější hračky.
Uprostřed pláče však zaslechne laskavý hlas: „Co tě trápí, královská dcero? Pláčeš tak, že bys pohnula i kamenem.“ Princezna vzhlédne a uvidí žabáka, jak na ni hledí z vody.
Svěří se mu se svou smutnou příhodou a žabák ji ujistí, že její míč dokáže přinést zpět. Princezna je tím nadšena a vděčně slíbí, že mu dá cokoli, co si bude přát. Žabák na to: „Jestli mě budeš milovat a vezmeš si mě za druha a kamaráda na hraní… sestoupím dolů a přinesu ti tvůj zlatý míč zpět.“
Princezna slib znovu potvrdí, ačkoli se v duchu při pohledu na odpudivého žabáka otřásá odporem. Takový tvor přece nemůže být jejím společníkem – patří mezi ostatní kvákající žabáky.
Žabák však princezniným slibům uvěří a ponoří se do hlubin studny. Za chvíli se vynoří se zlatým míčem v tlamě. Princezna zajásá – konečně má svůj poklad zpátky. Uchopí míč a bez jediného slova či poděkování se rozběhne zpět na zámek, zatímco žabák na ni marně volá.
Zlatá vděčnost
Druhý den, když princezna sedí u stolu s králem a dvorem, zaslechne klepání na dveře. Ozve se hlas: „Princezno, nejmladší princezno, otevři mi dveře.“ Jde ke dveřím, ale rychle je přibouchne a spěšně se vrací ke stolu.
Žabák však vytrvale volá dál a připomíná princezně její včerejší sliby. Král, který jejich rozhovor vyslechne, se dcery zeptá, proč na ni žabák takto volá. Princezna vysvětlí, že jí žabák včera pomohl a ona mu za to přislíbila splnit, co si bude přát.
Když to král uslyší, pokárá ji a přikáže jí, aby své slovo dodržela. Nejmladší princezna uposlechne a zanedlouho už žabák sedí s ní u stolu.
Bratři Grimmové ve své pohádce jemně a promyšleně proplétají témata vděčnosti a lásky a ukazují sílu těchto dvou ctností ve světě plném předsudků. Podobně jako Louisa May Alcottová v Malých ženách připomíná, že „láska zahání strach a vděčnost přemáhá pýchu“.
Láska a vděčnost tak dokážou rozehnat strach i pýchu – dvě překážky, které brání spatřit skutečnou krásu a hodnotu. A právě skrze ně lze proniknout hlouběji a objevit to nejcennější, co se ukrývá pod povrchem.
–ete–
