V této pohádce bratří Grimmů dostane šenkýř lekci poté, co ho napálí ti nejnepravděpodobnější hosté.
Bratři Grimmové zařadili pohádku „Holota“ mezi více než dvě stě dalších příběhů ve své sbírce (1812–1815). V tomto konkrétním příběhu zdůrazňují význam laskavosti a dobré vůle tím, že ukazují následky nevlídného a poťouchlého chování.
Kohoutek a slepička
Jednoho rána řekl kohoutek slepičce, že by si měli zajít na kopec, kde právě dozrávají oříšky. Pokud tam nepůjdou hned, sní je všechny veverky. Slepička souhlasila a vydali se společně na cestu.
Na kopci se od rána do večera dosyta najedli. Když ale přišel čas vrátit se domů, nechtělo se jim jít pěšky, a tak kohoutek vyrobil z ořechových skořápek kočárek.
Slepička si dovnitř radostně sedla a řekla: „Tak, teď se zapřáhni!“ Kohoutek to ale odmítl: „To raději půjdu domů pěšky, než bych se zapřáhnul.
Zatímco se kohoutek se slepičkou vadili a škorpili, přikolébala se kachna: „I vy holoto zlodějská! Kdo vám dovolil sbírat v mém lese oříšky?! Jen počkejte, já vám ukážu!“ A s rozevřeným zobákem na ně vyrazila.
Kohoutek ji však počastoval ostruhami tak řádně a zhurta, že prosila o milost – za trest ji zapřáhnuli do kočárku. Kohoutek ji zapřáhl a pobízel ji: „Utíkej, kachničko, utíkej, co ti síly stačí!“
Jehla a špendlík
Po chvíli potkali na cestě špendlík a jehlu, kteří šli pěšky. Prosili o svezení, protože byli unavení, cesta byla špinavá a brzy měla padnout tma. Kohoutek souhlasil a všichni pokračovali společně.
Když se setmělo, zastavili se u šenku. Šenkýř je zpočátku odmítl ubytovat a pro sebe si pomyslel: „To je mi nějaká holota!“ Slepička s kohoutkem ho však přemluvili vlídnými slovy, nabídli mu vejce, které slepička snesla cestou, a k tomu kachnu, která snáší vejce každý den, a tak nakonec souhlasil, že mohou zůstat na noc. Pak si nechali nanosit jídlo a pití a královsky se poměli.
Jeho laskavost se mu ale krutě vymstila. Brzičko ráno, když se ještě spalo, kohoutek probudil slepičku, vzal vejce, rozklovnul je a společně je snědli. Skořápku hodili na žhavé uhlíky do kamen. Potom popadli spící jehlu a špendlík – jehlu zapíchli do sedátka stoličky a špendlík do ručníku – a utekli pryč.
Po svých zlomyslných činech kohoutek a slepička utekli. Kachna je viděla utíkat, a tak využila příležitosti – skočila do potůčku a uplavala pryč.
O pár hodin později vylezl z peří i šenkýř. Umyl si obličej, ale když se utíral, špendlík mu poškrábal tvář.
Potom šel do kuchyně, aby si nacpal dýmku. Když se ale sklonil ke kamnům, skořápka mu vyprskla do očí. Rozčilený se posadil na židli – „Auuuuuuuuuuuuuu!“ vyskočil do výšky. Jehla v podušce ho píchla a on vyskočil.
Šel, aby se po nich podíval, ale byli dávno pryč. Po takové zkušenosti přísahal, že už nikdy žádnou holotu do svého šenku nepustí.
Bratři Grimmové tímto příběhem ukazují, že kohoutek a slepička přicházejí kvůli své zlomyslnosti o přátele i dobré příležitosti. Jejich chamtivé a nevděčné chování je odděluje od ostatních.
Tím, že ukazují negativní následky svých činů, bratři Grimmové zdůrazňují, že každý by měl jednat s laskavostí a dobrou vůlí. Takové činy přinášejí radost, přátelství, pokoj a soulad.
Máte tip na další kulturní či umělecké téma? Napište nám na namety@epochtimes.cz.
–ete–
Český překlad byl upraven dle originálního překladu knihy.
