Není důležité, jak ta písnička zní, ale kam nás vede ten, kdo ji hraje

Příběh Krysař z Hamelnu je německá legenda o nedodrženém slibu a únosu sto třiceti dětí z města Hameln. Tento příběh posloužil českému spisovateli Viktoru Dykovi jako základ, na němž vystavěl vlastní osudové drama.

Pověst s reálným základem vypráví o krysaři, který roku 1284 očistil město od krys, a když mu nebyla vyplacena slíbená odměna, rozhněval se na občany města a odvedl za trest jejich děti.

Nejstarší zápis původní legendy zaznamenává takzvaný Lüneburský rukopis z 15. století, v němž se píše: Léta páně 1284, na den svatého Jana a Pavla bylo 26. června jistým pištcem, oblečeným ve všech barvách, odvedeno 130 dětí pocházejících z Hamelnu, ztratily se u kalvárie poblíž kopců.

Dykův krysař z roku 1911 však neodvádí z města pouze děti, ale celou populaci. Důvodem není jen nezaplacený dluh za odvedenou práci, ale spíše zklamání v lásce a zklamání ze současného světa a trest lidem za jejich zvrácenost. Dyk v příběhu poukazuje na zneužívání veřejných funkcí a lhostejnost k neštěstí druhých.

Má Krysařova legenda vzbuzovat strach? Možná, ale v lepším případě má podněcovat rozum.

Snímek F. A. Brabce z roku 2003 Dykovu novelu rozšiřuje o další prvky. Krysař zde má za úkol v poslední den před příchodem nového roku očistit Prahu od všeho zla a hříchu. Jeho mocný nástroj, píšťala, má moc zničit všechno zlo, dobrým lidem neubližuje. Od jeho práce ho odvádí ďábel prostřednictvím půvabné Agnes, aby celé město navždy uvrhl do hříchu a vzal lidem poslední naději.

Knižní podoby legendy o Krysařovi. (Volné dílo)

Poučení

Z Dykova krysaře, ale i jeho dalších verzí můžeme čerpat nadčasová poselství o člověku a smyslu života i osudu lidstva. Krysař nepředstavuje zlo ani ďábla, ale v určité chvíli se stane jeho nástrojem.

K zamyšlení je především krysařova píšťala. Nejenom jako podivný nástroj neznámých sil, ale především jako symbol a metafora.

Nestačí se dívat pouze na to, co člověk říká a jakou „písničku hraje“, ale také na to, co ve skutečnosti dělá. Proto je krysařova píseň tak zásadním momentem celého příběhu. Jeho píseň hraná na píšťalu zní krásně, je přitažlivá líbivá a vybízí, abychom ji následovali – přirozeně se jí oddali.

„Jak to, že je Krysař špatný? Ta píseň zní tak krásně!“

Ale není důležité, jak ta písnička zní, ale kam vás Krysař vede. Krysař je špatný, protože chce lidi ve skutečnosti zabít. Zlo vychytrale svojí písní působí na dobrou stránku člověka, aby ho přivedlo k následování jeho ideálů, ale hlavní důvodem není vést lidi k dobru, ale svést je ke skáze.

Pragmatický intelektuál bude bez emocí sledovat kam jde. Bohém bude plně oddán potěšení těla a ducha. Cesta je pravděpodobně někde uprostřed. S láskou k životu, s lehkostí a zdrženlivostí se procházet světem, ale s rozumem hlídat svoje směřování – kam to vlastně kráčíme, jaké budou důsledky.

A ať už žijeme před tisíci lety nebo dnes, položme si otázku – nevede nás náhodou ta líbivá „píseň o svobodě“ do propasti? Krysař nakonec zničí ty, kteří následují iluzi a nevěří na dobro a zlo, nevěří v odplatu za špatné skutky.

Podíváme-li se na příběh z jiného úhlu. Krysař hrou na píšťalu zbaví město krys, ale stejným způsobem zahubí i jeho obyvatele, když se přesvědčí o jejich morální zkaženosti. Vymanit se z moci krysařovy píšťaly tedy znamená jít cestou morálky a ctnosti. Krysař tedy v tomto případě není zlo, ale trest.

Waldemar Matuška zpívá píseň Krysař

Z alba Sbohem, lásko v části loutkového filmu Krysař z roku 1985 od Jiřího Bárty. Akordy a text písně od Jiřího Fischera na Supermusic.cz.

V roce 1985 vytvořil režisér a výtvarník Jiří Bárta animovaný film Krysař. Šlo o náročný projekt kombinovaného animovaného filmu, který využívá netradičních technik. Jako součást hudebního a zvukového doprovodu byla vytvořena charakterotvorná umělá řečová složka. Hudbu Michaela Kocába nahrál Jiří Stivín a Michal Pavlíček. Film Krysař získal jedenáct cen a postavil český loutkový film znovu do popředí světového zájmu. Zdroj

Závěr

Často vídáme lidi, jak následují historické události či módní vlny, aniž by se zamysleli nad tím, kam je takové chování zavede, nebo jaké budou dlouhodobé důsledky.

Existence lidí, kteří se neohlížejí na důsledky, je stejně neodmyslitelná jako existence krysaře, ďábla a samotného Stvořitele.

Každá skupina si „svobodu“ představuje jinak, avšak pouze ďábel nabízí svobodu „úplnou“.

Odmyslíme-li si Boha, padnou veškeré závazky lidstva vůči němu. Odmyslíme-li si krysaře, nebude žádná naděje, že zlo bude potrestáno, a odmyslíme-li si ďábla, nebude už ani existovat koncept dobra a zla. Potom bude vše dovoleno a nebudeme za to očekávat žádné důsledky.

Ale důsledky přijdou a o tom je vlastně Krysařova pověst.

Je také zajímavé, jak je v této souvislosti často skloňováno slovo „svoboda“. Nalezneme rozličná vysvětlení svobody a taktéž rozmanité koncepty svobody. Každá skupina si „svobodu“ představuje jinak, avšak pouze ďábel nabízí svobodu „úplnou“. Na konci této svobody bez zábran stojí propast, alespoň tak to říká legenda o Krysařovi.

Knižní podoby legendy o Krysařovi. (Volné dílo)

TIPY:

Nejslavnější verze příběhu jsou připisovány bratrům Grimmovým, v angličtině Robertu Browningovi. V Česku je známá próza Viktora Dyka, loutkový film inspirovaný Dykovým zpracováním, muzikál Daniela Landy a nakonec i snímek F. A. Brabce, který drží rekord nejrychleji natočeného filmu na světě. Byla také vytvořena rozhlasová dramatizace zpracována v Československém rozhlasu.

Kniha: Krysař – Viktor Dyk | KOSMAS.cz

Audiokniha: KrysařRadioservis (2014)

Film: Krysař, Animovaný, loutkovýrežie Jiří Barta (1985)

Film: Krysař, Poetickýrežie F. A. Brabec (2003)

Divadlo: Krysař – Švandovo divadlo

Verze Daniela Landy

Později také vznikla divadelní adaptace příběhu, k níž napsal skladby český zpěvák a skladatel Daniel Landa. Fanoušci jeho písní a celé legendy sestříhali záběry katastrofických snímků na pozadí jeho skladby, čímž vznikla vize monumentální odplaty celému lidstvu za jeho hříchy. Krysařova píšťala zde probouzí obří tornáda a vzdouvá ničivé vlny zaplavující města.

Má Krysařova legenda vzbuzovat strach? Možná, ale v lepším případě má v člověku podněcovat rozum, aby vážil důsledky a chápal všudypřítomnou existenci dobra a zla, zákona příčiny a následku, víry v odplatu za zlé skutky a odměnu za ty dobré.