Čínské investice v Íránu jsou v ohrožení.
Komentář
Izraelsko-íránský konflikt poškozuje dlouhodobé zájmy Komunistické strany Číny (KS Číny).
Čína se jako jedna z mála zemí postavila na stranu Íránu, když veřejně odsoudila izraelské údery na íránské jaderné kapacity a vojenské cíle jako porušení íránské suverenity a vyzvala k okamžité deeskalaci konfliktu.
Vzhledem k tomu, že v posledních letech upoutaly pozornost světa výpady íránských zástupců, jako jsou Hamás, Hizballáh a Hútíové, Čína se dostává do stále větší izolace kvůli své dlouholeté otevřené podpoře Íránu, která zahrnovala i nastartování íránského jaderného výzkumu na počátku 80. let.
Skutečnost je taková, že Čína chrání své významné investice v Íránu, a to jak na ekonomické, tak na diplomatické frontě. Podle některých odhadů Čína od íránské revoluce v roce 1979 investovala v Íránu nejméně 40 miliard dolarů s důrazem na budování íránské energetické infrastruktury, která usnadňuje vývoz íránské ropy a plynu do energeticky chudé Číny.
Na poli diplomacie byla Čína mezi prvními zeměmi, které 14. února 1979 uznaly Íránskou islámskou republiku. Od té doby Peking pěstoval diplomatické vztahy s Teheránem prostřednictvím politiky nezasahování a nevměšování v posledních letech americko-sovětské studené války i po ní, což mělo v Teheránu ohlas.
Významné investice Číny v Íránu by mohly být ohroženy, nebo by alespoň mohly být pro KS Číny problematické na diplomatické frontě. Podívejme se na tuto otázku blíže.
Čína a Írán od roku 1979
Dříve neexistující vztahy mezi Íránem a Čínou začaly vzkvétat po íránské revoluci v roce 1979. Není náhodou, že vyvrženecké země jako by se navzájem vyhledávaly a tak či onak spolu obchodovaly. Podle amerického ministerstva zahraničí je Írán již 39 let v řadě nejvýznamnějším státním sponzorem terorismu na světě. Čínský režim po desetiletí praktikuje kulturní genocidu a násilné odebírání orgánů.
Ať tak či onak, vztahy začínaly pomalu a následovaly vzestupnou trajektorii, která kopírovala čínskou hospodářskou a vojenskou expanzi a dosah, který výrazně urychlil čínský vůdce Xi Jinping. Níže jsou uvedeny některé z nejvýznamnějších událostí:
V 80. letech se Čína vzdala podpory globálním komunistickým revolucím ve prospěch „diplomatického pragmatismu“ a ekonomické modernizace. V případě Íránu to znamenalo stažení podpory komunistické strany Tudeh ve prospěch státních diplomatických vztahů.
Během íránsko-irácké války (1980-1988) poskytla Čína Íránu vojenské vybavení v hodnotě přibližně dvou miliard dolarů, včetně raket ráže 107 mm, letadel, hlavních bojových tanků a raketových systémů země-vzduch.
V roce 1984 bylo s čínskou pomocí otevřeno středisko jaderných technologií v Isfahánu, které zahrnovalo technickou podporu pro instalaci 30kilowattového miniaturního reaktoru s neutronovým zdrojem (MNSR), lehkovodního subkritického reaktoru (LWSCR), těžkovodního reaktoru s nulovým výkonem (HWZPR), laboratoře pro výrobu paliva (FFL) k výrobě experimentálního jaderného paliva a závodu na výrobu zirkonia (ZPP) k výrobě slitin používaných v jaderných reaktorech, které byly nezbytné pro íránský jaderný výzkum.
V roce 1990 podepsala Čína tajnou jadernou dohodu, na jejímž základě poskytla Íránu technickou pomoc a odborné znalosti potřebné k rozšíření íránské jaderné infrastruktury, včetně těžby uranu, obohacování uranu a jaderného výzkumu.
Po celá 90. léta byla Čína jedním z hlavních dodavatelů zbraní pro Írán, ale v roce 2005 přestala podepisovat nové dohody o vývozu zbraní do Íránu, aby se přizpůsobila mezinárodním sankcím a různým rezolucím Rady bezpečnosti OSN o Íránu. Nicméně dohody o prodeji zbraní z minulosti byly dodrženy až do roku 2015, kdy Írán přešel na domácí výrobu různých čínských zbraňových systémů, například raket HY-2 Silkworm proti lodím, s čínskou pomocí.
V oblasti bilaterálního obchodu Írán v roce 2004 podepsal 25letou dohodu s čínským ropným gigantem Sinopec Group v hodnotě 70 miliard dolarů na rozvoj íránského ropného a plynového průmyslu.
Do roku 2005 se Čína stala druhým největším vývozcem do Íránu, dodávala 8,3 % jeho importu. V roce 2009 deník Teheran Times uvedl, že „Čína se stala hlavním obchodním partnerem Íránu s bilaterálním obchodem v hodnotě 21,2 miliardy dolarů“.
V rámci společného komplexního plánu akce (JCPOA) v roce 2015 Čína souhlasila s pomocí při modernizaci íránského reaktoru Arak s cílem podporovat právo Íránu na mírové jaderné obohacování podle ustanovení Mezinárodní agentury pro atomovou energii.
V roce 2016 podepsaly Čína a Írán plán 25letého „komplexního strategického partnerství„, který se zaměřuje na zlepšení energetiky, infrastruktury, regionální bezpečnostní spolupráce a celkových obchodních vztahů mezi oběma zeměmi. Tato dohoda byla uzavřena během cesty čínského vůdce Xi Jinpinga do Teheránu v lednu 2016.
V roce 2021 podepsaly Čína a Írán 25letou dohodu o spolupráci zaměřenou na mezinárodní obchod se zbožím, vývoz íránské ropy do Číny a čínské investice v Íránu. Cíle KS Číny v Íránu byly v souladu s její iniciativou Pásmo a cesta: rozvíjet zámořské trhy pro hotové čínské zboží a zároveň získat přímý přístup k surovinám (především ropě a plynu), které potřebuje čínský průmysl. Spojení s Íránem sloužilo geostrategickým záměrům KS Číny tím, že čínský režim představoval alternativu ke Spojeným státům ve vyvíjejícím se globálním řádu, zejména na Blízkém východě.
V roce 2023 získala Čína velkou prestiž na Blízkém východě tím, že zprostředkovala dohodu o obnovení diplomatických vztahů mezi Íránem a Saúdskou Arábií, což umožnilo znovuotevření velvyslanectví v Rijádu a Teheránu.
14. června letošního roku čínský velvyslanec v OSN Fu Cong odsoudil vojenské akce Izraele proti Íránu.
Závěrečné poznámky
Čínský režim může v závislosti na výsledku izraelsko-íránského konfliktu mnoho ztratit. Čína jako největší odběratel íránské ropy dováží více než 90 % íránského vývozu ropy. Jakékoli přerušení toku tohoto vývozu přes Hormuzský průliv, ať už v důsledku zablokování nebo vážného poškození íránské ropné infrastruktury, by pro čínskou ekonomiku znamenalo značnou ránu.
Izraelské útoky na íránskou jadernou infrastrukturu poukazují na významnou čínskou podporu íránského jaderného výzkumu a vývoje. Centrum jaderných technologií v Isfahánu je sice zdánlivě vyvíjeno pro účely, které Teherán označuje za mírové využití jaderné energie, ale již dlouho je podezříváno z toho, že přispívá k íránskému tajnému programu jaderných zbraní, a čínský režim byl hlavním aktérem při nastartování Isfahánu, když Francie po íránské revoluci v roce 1979 ukončila technickou podporu.
Byl některý z více než 1 000 čínských občanů, kteří opustili Írán od začátku izraelsko-íránského konfliktu 13. června, nějak zapojen do íránských jaderných programů?
V neposlední řadě by Čína v rámci svého cíle vytlačit Spojené státy na Blízkém východě ztratila významný diplomatický vliv na státy Rady pro spolupráci v Zálivu, pokud by se Peking zásadním způsobem postavil na stranu Teheránu.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
