Komentář
Před několika týdny obletěly svět šokující záběry z pláže Bondi v australském Sydney. Bezbranní Židé byli postříleni při oslavách Chanuky.
V reakci na to vyzval bývalý australský ministr financí Josh Frydenberg k razantnímu postupu vlády a poznamenal: „Špatné věci se dějí, když dobří lidé mlčí.“
Ve světě se děje mnoho zvěrstev. Proč dobří lidé mlčí?
Co nečteme nebo nevidíme na obrazovkách, to nemusíme znát ani tím nemusíme být pohnuti – a zůstáváme potichu. Nebo to může být kvůli vlastním zájmům.
Lidé o věci mohou vědět – ale rozhodnou se problému vyhýbat nebo ho zlehčovat. Může to být ztrátou spojení mezi jednotlivcem a celkem, pocitem oddělenosti jednoho člověka od druhého, soustředěním se na sebe nebo na ty, s nimiž máme bezprostřední vazbu. Nebo to může být proto, že lidé nechápou, jak je něco zlé – nebo že zlo a dobro skutečně existují a nejsou jen otřepanými archetypy v sekulární společnosti.
Když s někým nesouhlasíme, jak reagujeme? Dnes se stala poměrně běžnou kultura „rušení“ lidí (tzv. cancel culture). Zabíjení druhých je konečným aktem „zrušení“ a existuje po celou lidskou historii.
Složitý svět
Kvůli globalizaci je lidská společnost složitější. Mnoho zemí je propojeno různými politickými strukturami a historiemi. Kultury, které se vyvíjely po staletí, zahrnují moudrost a náboženské tradice, jež lidi vedou k harmonickému soužití. Mohou však také obsahovat nenávist, která lidi rozděluje.
Ideologie nenávisti a zabíjení lidí kvůli jejich přesvědčení se neprojevuje ve vakuu. Když se narodí dítě, je nevinné, jako „čerstvé vydání“ vědomí. Schopnost nenávidět však lze do dítěte otisknout.
Dávná nenávist se může předávat další generaci. Novou nenávist lze implantovat indoktrinací. V demokracii může vláda zmírňovat, jak taková nenávist bují a šíří se, zatímco v autoritářském režimu je vláda může podporovat.
Neochota někoho urazit může také vést k mlčení vlády, když její obchodní partneři páchají zvěrstva v oblasti lidských práv. Ochrana náboženské svobody je v reálpolitice druhořadá, zatímco hodnocení moci a zájmů má přednost před morálkou či etikou.
Tento takzvaný pragmatický přístup k mezinárodním vztahům má vadu. Předpokládá materialistický pohled na svět jako na jedinou realitu. Ignoruje celistvost lidské bytosti: tělo, mysl a ducha. Lidské společnosti a národy tvoří jednotliví lidé.
Lidská práva existují od narození, jsou dána Stvořitelem, nikoli vládami, jsou univerzální a existují pro jednotlivce, nikoli pro skupiny. V demokraciích by lidská práva měla být nedílnou součástí vládní politiky – doma i v zahraničí.
Robert Destro, bývalý vysoký představitel americké diplomacie pro oblast lidských práv, k této integritě říká: „Na mezinárodním poli musíme jednat stejně, jako jednáme doma.“
Náboženství a politika
Státně-ateistické autoritářské systémy, jako je komunistická Čína, diktují kontrolu nad veškerým náboženským přesvědčením, a to buď kooptací, nebo potlačováním. Náboženské autoritářské systémy kontrolují veškerý teologický projev a chování komunit.
Oddělení církve a státu v západních zemích se snaží zabránit tomu, aby náboženské instituce uplatňovaly vliv na politická a právní rozhodnutí, která by mohla vést k diskriminaci lidí bez víry nebo těch s jinou vírou.
Bohužel to může mít také efekt umlčení hlasů volených zástupců, kteří otevřeně vyjadřují své náboženské přesvědčení – i když je toto přesvědčení založeno na rozumu a sdílených lidských hodnotách.
Zlaté pravidlo je zásada zacházet s druhými tak, jak bychom chtěli, aby oni zacházeli s námi. Je také známé jako etika reciprocity.
Učení křesťanství a judaismu jej běžně vyjadřuje slovy: „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“ Konfuciovy Hovory také odkazují na tzv. zlaté pravidlo a jeho varianty se nacházejí ve starověkém Řecku, Persii, Římě, Indii či Egyptě.
Hodnoty a ctnost
Pojem „západní hodnoty“ sice odkazuje na morální tradici klasického původu, ale do veřejného diskurzu vstoupil teprve po druhé světové válce. Hodnoty jsou sice užitečné, ale učíme se je jako vnější pravidla či vodítka jednání. Představují moderní kvantifikaci a komodifikaci morálky, a proto je lze snadno přehlédnout nebo odsunout na vedlejší kolej. „Ctnosti“ jsou osobní vlastnosti, které se rozvíjejí a praktikují.
Krátký pohled na to, co lze nazvat západními a východními tradicemi, odhaluje historickou podobnost v chápání ctnosti a jejího významu.
Prostřednictvím západních tradic svatého Tomáše Akvinského ve 13. století a Aristotela ve 4. století př. n. l. známe uměřenost (zdrženlivost a sebeovládání v jednání) a ctnost. Pro Akvinského je „ctnost“ navyklá a stabilní dispozice konat dobro, jednat rozumně a s mravní dokonalostí jako součást Božího řádu.
Ve východních tradicích se taoistická a konfuciánská učení, sahající tisíce let do minulosti, odvolávají na Tao (Cestu vesmíru). Konfucius v 6. století př. n. l. zdůrazňoval význam pěstování ctnosti před honbou za ziskem a nutnost neodchylovat se od morální cesty (Tao), aby si člověk zachoval svou integritu. Mencius ve 4. století př. n. l. zastával názor, že pravá ctnost se nezaměřuje na materiální úspěch, ale na etické jednání a blaho společnosti.
Od roku 1992 v Číně tato tradice vnitřní kultivace pokračuje v praxi Falun Dafa, známé také jako Falun Gong. Da Fa v čínštině znamená „Velký zákon“ a její praxe zahrnuje meditaci, jemná cvičení a zásady pravdivosti, soucitu a snášenlivosti (Zhen 真, Shan 善, Ren 忍), které jsou chápány jako základní charakteristiky vesmíru. Obnovila u lidí tradiční spojení s nebem – aby v sobě našli božskou podstatu a sladili svůj život s principy Cesty.
Pokračující pronásledování a zabíjení praktikujících Falun Dafa čínským komunistickým režimem je výzvou pro západní demokracie. Proč většina zůstává potichu?
Bezbožný materialistický svět komunismu se přisál k pragmatickému světu obchodu (zisku). Většina dobrých lidí to nevidí ani neslyší, a tak mučení a úmrtí nadále pokračují.
Kniha Korporace ve 21. století: Proč je (téměř) vše, co se nám o byznysu tvrdí, mylné od ekonoma Johna Kaye nabízí v roce 2025 pohled na ctnost. Dobře služte svým zákazníkům a zisk bude následovat. Cílem podnikání není zisk, ale ctnost. Dokáží se k tomu osvítit i vlády?
Volení zástupci by měli mít možnost vyjadřovat svou ctnost založenou na víře, aby pomáhali vést komunitu či národ.
Služte dobře svým voličům a národní zájem či zisk budou následovat. Jednejte ctnostně, chraňte práva lidí a odrážejte ctnosti, kterých si ceníte, ve vztazích k jiným státům.
Vlády by se neměly vyhýbat konfrontaci se zlem z politických důvodů. Takové jednání podkopává ctnost a dobrou vůli lidí, a stejně tak integritu a budoucnost národa.
Chovat se k druhým laskavě, tak jak bychom si přáli, aby se oni chovali k nám, a ozývat se na obranu životů druhých jsou také způsoby, jak chránit sami sebe.
Překlad byl redakčně zkrácen.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
