Česká společnost ornitologická (ČSO) vyhlásila ptákem roku 2026 pěnici černohlavou. A že vybraný ptáček opravdu pěje, je slyšet v našich lesích, městských parcích a zahradách.
Na ptačím trůnu pěnice vystřídá konipasa horského z loňského roku. Udělením čestného titulu chtějí ornitologové zároveň upozornit na sté výročí své organizace, která se věnuje ochraně ptáků, jejich výzkumu i popularizaci ornitologie.
Je to právě pěnice černohlavá, kterou má ČSO ve svém logu. Latinské rodové jméno pěnice, Sylvia, nese i název odborného časopisu ČSO, který vychází od roku 1936.
Černohlávek
Pěnice černohlavá, lidově zvaná černohlávek, nese název od samečkovy černé čepičky. Samice pěnice má temeno hlavy rezavě hnědé. Původně lesní druh se dokázal přizpůsobit změnám prostředí způsobeným lidskou činností: dnes se s ním běžně setkáváme i v městských parcích a v zahradách. Svým flétnovým zpěvem každé jaro oživuje naše lesy i zahrady. Pro svůj libozvučný zpěv získal ostatně celý rod pěnic své jméno.
„Pěnice černohlavá je příkladem druhu, který se dokázal dobře přizpůsobit změnám prostředí. Z původních křovin v lesích a v polních remízech snadno pronikla i do parků, zahrad a městské zeleně. Její přizpůsobivost přispívá k tomu, že se jí daří,“ uvádí ředitel ČSO Zdeněk Vermouzek a dodává: „Od 80. let minulého století, kdy se ptáci začali pravidelně systematicky sčítat, se její populace ztrojnásobila, a to jak v Česku, tak na celoevropské úrovni. V Česku s počtem 1,5–2 miliony hnízdních párů patří do první pětice nejpočetnějších druhů.“
Pěnice černohlavá je nenápadný pěvec, o něco menší a štíhlejší než vrabec.
„Méně zkušení pozorovatelé si mohou černohlávka splést se sýkorou babkou nebo sýkorou lužní, které mají rovněž černou čepičku. Zatímco u sýkor však čepička překrývá celé oko, u pěnic sahá pouze k jeho hornímu okraji. Navíc mají oba druhy sýkor pod zobákem výrazný černý podbradek,“ upozorňuje Alena Klvaňová z ČSO.
Čím však pěnice skutečně vyniká, je její bohatý, flétnový a optimisticky laděný zpěv.
„Zcela po právu ji řadíme mezi naše nejlepší zpěváky. Samci se nejčastěji ozývají z křovin a do svého zpěvu často začleňují motivy dalších druhů, například kosa černého, pěnice slavíkové nebo slavíka obecného. Kromě melodického zpěvu je pro černohlávka typický i zřetelný, tvrdý kontaktní hlas ‚tek-tek‘, připomínající škrtání oblázků o sebe,“ popisuje Vermouzek.
Migrační dráhy
Pěnice u nás tráví zhruba půl roku – přilétá na konci března a v září většina populace míří do zimovišť ve Středomoří.
„Někteří jedinci se pokoušejí ojediněle přezimovat i ve střední Evropě. Známým zimovištěm se stal zámecký park v Lednici na Břeclavsku, kde ornitologové od 60. let každoročně hlásí pozorování několika zimujících jedinců. S čím dál teplejšími zimami je pravděpodobné, že u nás budeme vídat pěnice v zimě častěji,“ zmiňuje Klvaňová.
Zajímavým fenoménem je změna migrační trasy u části středoevropské populace.
„Koncem 50. let se ve Velké Británii začaly vzácně objevovat pěnice černohlavé i během zimy. Kroužkování ukázalo, že nešlo o místní ptáky, ale o jedince z Německa…,“ zmiňuje Vermouzek. „Od 70. let létá na Britské ostrovy i část populace z Čech, zatímco moravské pěnice míří spíše na jihovýchod, například do Izraele,“ dodává.
Ochrana je potřebná
Přestože patří mezi hojné druhy, čelí pěnice dle Vermouzka hrozbám: „Velké nebezpečí čeká na tažné ptáky především na migračních trasách a zimovištích ve Středomoří, kde jsou dodnes bohužel ilegálně loveni, ať už do sítí, nebo velmi drastickou metodou na lep.“
