V poslední vlně úderů proti íránské jaderné infrastruktuře byly zasaženy lokality Natanz, Min-Zada’i, Isfahán a Lavisan 2/Mojdeh. Podle odbornice Andrey Strickerové však zůstávají nevyřešeny ty nejobtížnější cíle – především hluboko ukrytý komplex u Natanzu, jehož úplné zničení může vyžadovat fyzické proniknutí dovnitř.
Útoky z června 2025, kdy Spojené státy a Izrael zasadily íránskému jadernému programu první tvrdou ránu, jsou již minulostí. Tehdy se zdálo, že kapitola je uzavřena, když byly bombardovány budovy, poškozena zařízení a vzkaz byl jednoznačný: cesta Teheránu k jaderné bombě byla zablokována.
Pod povrchem – téměř doslova – se však začal objevovat složitější obraz. Írán obnovil činnost, ne nutně prostřednictvím známých míst, která už byla napadena, ale prostřednictvím zbytků, laboratoří, infrastruktury přesunuté jinam, znovu vybudovaných zařízení a vědců, kteří zůstali aktivní. Podobně jako po zemětřesení se někdo v troskách snažil shromáždit jednotlivé části a znovu sestavit nebezpečný mechanismus.
Podle Andrey Strickerové z think tanku Foundation for Defense of Democracies (FDD), odbornice na šíření jaderných zbraní a protiopatření k němu, která se specializuje na íránský jaderný program, právě z tohoto důvodu přešly Izrael a Spojené státy znovu do akce. Nešlo už o jediný úder na známé a veřejně identifikované zařízení, ale o sérii přesných, téměř chirurgicky provedených útoků na minimálně pět lokalit.
Jednou z nich je utajované místo známé jako Minzadehei severovýchodně od Teheránu – podzemní komplex, kde se podle izraelských odhadů vyvíjela klíčová součást jaderné zbraně.
Vysoce postavení bezpečnostní představitelé uvedli, že zde působil tým jaderných vědců znovu sestavený z těch, kteří přežili předchozí údery, a pracoval na urychlení takzvaného projektu „Weapon Group“ – programu zaměřeného na vývoj detonátoru jaderné bomby a jeho přizpůsobení pro instalaci na balistickou raketu.
„Zdá se, že Íránci začali toto místo využívat pro účely vývoje jaderných zbraní až po úderech z června 2025, takže Izrael možná dříve neviděl důvod jej napadnout,“ uvedla Strickerová v rozhovoru pro izraelský Epoch Magazine.
Současně byl zasažen Natanz – nikoli však „srdce“ komplexu, nýbrž jeho vstupy. Právě tento detail činí celou epizodu obzvlášť zajímavou. Na konci června 2025 zaútočily Spojené státy na obohacovací zařízení v Natanzu dvěma bombami Massive Ordnance Penetrator (MOP), což pravděpodobně vyřadilo z provozu i podzemní části.
Když tedy byly před několika dny zasaženy tři vstupy do komplexu, cílem podle Strickerové nebylo nutně znovu zničit jeho jádro, ale spíše zablokovat přístup.
„Zdá se, že cílem bylo zabránit íránskému personálu vstoupit do zařízení, aby nemohl přesouvat vybavení nebo jaderný materiál dovnitř či ven,“ uvedla. „Izrael se možná snažil zabránit odvozu zařízení odstředivek, nebo dokonce obohaceného uranu, který se tam mohl zachovat. Je to také jasný vzkaz Íránu, aby se od těchto zařízení držel dál, protože Izrael je sleduje z oblohy.“
Dodala, že v případě možného kolapsu režimu v Íránu existuje také riziko, že by tyto prostředky mohly padnout do nesprávných rukou. „Palivo pro jadernou zbraň by se mohlo dostat k teroristickým organizacím nebo k jiným aktérům, kteří by se je pokusili prodat na černém trhu. Izrael a Spojené státy musejí počítat také s takzvanými proliferujícími státy – zeměmi, které by se mohly pokusit takový materiál získat.“
Dalším místem je Isfahán. I když satelitní snímky z posledního úderu zatím nebyly zveřejněny, Strickerová poznamenává, že klíčové budovy pro obohacování uranu a produkci jaderného paliva zde byly zasaženy už v červnu – tedy zásadní články íránského jaderného výrobního řetězce. „Je těžké říci, co tam zůstává zásadního, protože klíčová zařízení už byla zničena. Komplex v Isfahánu ale obsahuje mnoho budov. Izrael tam mohl identifikovat novou aktivitu, nebo se mu v červnu 2025 nepodařilo plně odstranit veškeré problematické činnosti na místě.“
Nakonec je tu Lavisan 2/Mojdeh – místo zvláštního zájmu kvůli jeho vazbě na organizaci SPND, která je zodpovědná za výzkum a nákup související s jadernými zbraněmi a jejich nosiči. Podle amerického výzkumného ústavu Institute for Science and International Security, jenž sleduje íránský jaderný program, tam byla zničena „budova připomínající laboratoř“. Nacházela se v ní zařízení patřící managementu SPND v objektu, jehož obnovu Teherán nedávno zahájil.
Komanda
To je však jen polovina celkového obrazu. Druhá polovina se týká nikoli toho, co už bylo zasaženo, ale toho, co zůstává nedotčeno. A zde Strickerová upozorňuje na zřejmě nejproblematičtější cíl ze všech – horu Kolang Gaz A`la‘ u Natanzu (též Pickaxe, neboli špičatá sekyra) – kde má být komplex ukrytý v hloubce až zhruba 100 metrů pod zemí.
Nejde o další zařízení, které lze snadno identifikovat na satelitních snímcích a zničit ze vzduchu. Zdá se, že jde o objekt navržený od samého počátku s předpokladem, že se jej okolní svět pokusí zasáhnout – a proto byl uložen mimořádně hluboko, míní.
Pokud padne rozhodnutí jej zneškodnit, běžná munice podle ní nebude stačit. Bylo by zapotřebí bombardérů B-2 nesoucích protibunkrové bomby GBU-57. A možná i týmů komand schopných proniknout do komplexu a zničit jej zevnitř.
„Západní zpravodajské služby se obávají, že zařízení na Hoře Pickaxe by mohlo sloužit jako nové obohacovací zařízení ve stylu Fordow – jen ještě hlouběji chráněné,“ uvedla. „Írán naopak tvrdí, že jde o nový závod na montáž centrifug, který má nahradit nadzemní montážní zařízení v Natanzu zničené v roce 2020.“
Zpráva Institute for Science and International Security z listopadu 2025 uvedla, že izraelské a americké údery z června téhož roku tento objekt nepoškodily. „Můj odhad je, že Spojené státy a Izrael jej ponechaly nedotčený, protože se ještě neblížil do fáze uvedení do provozu,“ uvedla Strickerová. „Od té doby však výstavba pokračuje a Íránci posílili bezpečnost i vstupy do komplexu.“
Pokud mají Washington a Jeruzalém schopnost proniknout do zařízení a zničit je zevnitř, může to být podle ní účinnější než spoléhat výhradně na bomby MOP, protože by to umožnilo zajistit, že veškeré prostředky uvnitř by byly skutečně zničeny. Ve skutečnosti se podle ní stejná nejistota týká také komplexů Fordow a Isfahán. „Stále není jasné, zda se ve Fordowu a v tunelech v Isfahánu zachoval vysoce obohacený uran,“ říká expertka.
Pod povrchovým komplexem v Isfahánu fungovalo podzemní zařízení vytesané do přilehlé hory. Agentura Reuters 27. února uvedla, že tam byla uložena část uranu obohaceného až na úroveň 60 procent. Podle zprávy tyto informace vycházejí z důvěrné zprávy, kterou Mezinárodní agentura pro atomovou energii rozeslala členským státům, a kterou Reuters získala.
Strickerová odhaduje, že Spojené státy a Izrael mají v úmyslu se těmito místy – stejně jako dalšími dosud neřešenými možnými cíli – zabývat později. „V této fázi dávají přednost soustředění na bezprostřední hrozby – rakety, drony, odpalovací zařízení, armádu a vedení.“
Aby bylo možné zajistit, že cesta k jaderné zbrani byla skutečně definitivně uzavřena, bude podle ní nutné zajistit veškerá „jaderná aktiva“ – materiály, zařízení, vybavení i dokumentaci. „Může jít o víceletý proces jejich vyhledávání a zajištění jejich odstranění. Je také nutné zvážit převedení íránských vědců do civilních oborů a zabránit tomu, aby jaderné know-how uniklo do jiných států nebo k teroristickým organizacím.“
„Naštěstí se Mezinárodní agentuře pro atomovou energii a dalším mezinárodním institucím podařilo podobné mise v minulosti uskutečnit v Iráku, Libyi, Jihoafrické republice i v bývalém Sovětském svazu. Máme tedy nashromážděné zkušenosti s likvidací programů jaderných zbraní a nakládáním s citlivým majetkem tohoto druhu,“ dodává.
