Přibližně u jednoho z deseti lidí s nahlášenou alergií na penicilin se o skutečnou alergii nejedná, zjistila nová studie.
Zhruba každý desátý člověk, který se domnívá, že je alergický na penicilin, jím ve skutečnosti není. Vyplývá to z nového mezinárodního výzkumu, podle něhož je většina záznamů o alergiích v nemocnicích nesprávná.
Studie vedená Melbournskou univerzitou a publikovaná v odborném časopise Clinical Infectious Diseases zjistila, že 95 procent pacientů, kteří uváděli alergii na penicilin, mohlo po otestování toto antibiotikum bezpečně užívat.
Vědci v rámci studie iNAAN (International Network of Antibiotic Allergy) analyzovali údaje od více než 5 000 pacientů ve 40 nemocnicích v Austrálii, Velké Británii, Spojených státech, Kanadě, Malajsii, Jihoafrické republice, Hongkongu a na Novém Zélandu.
Použili metodu známou jako přímý orální expoziční test, při níž pacientům pod dohledem lékaře podají malou dávku penicilinu a následně sledují případné reakce.
Proč je tolik lidí chybně diagnostikováno?
Z 1 573 pacientů, kteří nahlásili alergii na penicilin a podstoupili testování, shledali odborníci 95 procent (1 502 pacientů) zdravými a následně opravili jejich lékařské záznamy.
Zjištění naznačují, že mnoho nálepek alergie je důsledkem chybné diagnózy v dětství, příznaků, které nebyly nikdy řádně vyšetřeny, nebo reakcí, které postupem času vymizely.
„Většina z nich není skutečně alergická, často proto, že byli chybně diagnostikováni v dětství, z alergie vyrostli, nebo od jejich poslední reakce uplynulo mnoho let,“ vysvětlil vedoucí autor studie profesor Jason Trubiano, přednosta oddělení infekčních chorob na Melbournské univerzitě.
Uvedl, že tyto výsledky představují zásadní obrat v přístupu k léčbě alergií na penicilin a mohly by umožnit širší zavedení testování v nemocnicích.
„Poprvé jsme ukázali, že tento přístup lze bezpečně realizovat ve velkém měřítku v celých nemocničních systémech,“ poznamenal v tiskové zprávě.
Pokud nelze použít penicilin, lékaři často předepisují alternativní antibiotika, která mohou být méně účinná a s větší pravděpodobností přispívají k antimikrobiální rezistenci.
Tyto alternativy jsou také spojovány s delší dobou hospitalizace, vyššími náklady, zvýšenou pravděpodobností přijetí na jednotku intenzivní péče a v závažných případech mohou vést k vyššímu riziku úmrtí.
Mohou rovněž přispívat k nárůstu infekcí způsobených meticilin-rezistentním zlatým stafylokokem (MRSA) a bakterií Clostridioides difficile. Jde o dvě bakteriální infekce, které se mohou stát odolnými vůči antibiotikům, což ztěžuje jejich léčbu.
Odstranění nepřesných záznamů o alergiích umožňuje pacientům přístup k lékům první volby.
„Pro pacienty to znamená rychlejší přístup k nejúčinnějším antibiotikům a lepší výsledky léčby,“ zdůraznil Trubiano.
James Yun, předseda výboru pro lékovou alergii Australasijské společnosti klinické imunologie a alergologie, doplnil další důvody chybných diagnóz.
„Dětem, u nichž se během užívání penicilinu při onemocnění objeví mírná vyrážka nebo svědění, může lékař připsat alergii, přestože vyrážka mohla být způsobena samotnou virovou infekcí,“ sdělil deníku Epoch Times.
„V jiných případech jsou za alergickou reakci mylně považovány běžné vedlejší účinky, jako je žaludeční nevolnost, průjem nebo bolest hlavy.“
Studie také zjistila, že testovací metodu mohou bezpečně provádět i nespecialisté, například lékárníci, což otevírá dveře k provádění testů v běžném nemocničním prostředí.
Podle vědců by tento přístup mohl pomoci snížit zbytečné používání širokospektrých antibiotik a zlepšit výsledky léčby pacientů po celém světě.
Zlepšení testovacích metod
Tradiční metody testování alergií na penicilin bylo podle doktora Yuna obtížné zavádět ve velkém měřítku.
„Testování na alergii na penicilin zahrnovalo podrobné posouzení specialistou na alergologii, po kterém následovaly krevní testy a kožní testy,“ konstatoval.
Tento proces je časově i finančně náročný a je omezen malým počtem vyškolených lékařů, což v praxi znemožňuje vyšetřit každého.
Přímý orální expoziční test použitý ve studii nabízí jednodušší alternativu. Pacienti s nízkým rizikem mohou být posouzeni přímo pomocí kontrolované perorální dávky penicilinu bez nutnosti rozsáhlého předběžného kožního testování a dohledu specialisty.
Tento zjednodušený přístup snižuje potřebu specializovaných zdrojů a umožňuje efektivnější provádění testů – díky tomu se jedná o praktičtější možnost pro rozšíření diagnostiky alergie na penicilin v rámci běžné nemocniční péče.
„Je to důležitý krok vpřed,“ podotkl Yun. „Znamená to, že lidé, u nichž je nepravděpodobné, že by měli skutečnou alergii na penicilin, mohou být vyšetřeni a očištěni snadněji a bezpečněji, aniž by museli navštívit alergologa.“
–ete–
