Severokorejci se potýkají s novou vlnou chronické potravinové krize, ačkoli ti, kteří žijí privilegovaným životem v hlavním městě Pchjongjangu, neznají situaci ve zbytku země, říká přeběhlík Hyun-Seung Lee (Hjunsung Li).
Podle nedávné zprávy BBC, která vychází ze svědectví tří obyvatel Severní Koreje, zažívá totalitní stát možná ještě větší hladomor než ten v 90. letech, při kterém údajně zahynul asi milion lidí, tedy 5 % celkového počtu obyvatel před hladomorem.
Toto nové kolo hladomoru následuje po pandemii covidu-19, která přiměla komunistický režim uzavřít severní hranice s Čínou a Ruskem, čímž se zastavil přísun zboží důležitého pro výživu 26 milionů obyvatel země, včetně obilí, hnojiv a zemědělských strojů z Číny.
„Myslím, že dokument BBC používá velmi spolehlivé zdroje. Většina lidí v Pchjongjangu si neuvědomuje, co se odehrává ve venkovských oblastech, ale široká veřejnost trpí hladem,“ tvrdí pan Lee v rozhovoru pro pořad „American Thought Leaders“ naší EpochTV.
„Hodně lidí, zejména ti vrcholní představitelé v Pchjongjangu, neví, co se děje mimo město, protože jsou informačně izolováni. Režim přísně kontroluje šíření informací, a to i od lidí k lidem, zejména pokud se v nich píše něco špatného o společnosti. Pokud si režim myslí, že by měly být zničeny, ti, kteří je chtějí sdílet nebo šířit, budou velmi přísně potrestáni,“ vypráví zběh.
Lee, který vyrostl v elitní rodině v Pchjongjangu a získal vzdělání v Číně, utekl ze Severní Koreje spolu se svou rodinou v roce 2014, rok po pádu Čang Song-tcheka, druhého nejmocnějšího muže v zemi.
Čang, který byl strýcem severokorejského vůdce Kim Čong-una, byl údajně jedinou vůdčí osobností, která podporovala ekonomickou reformu, jež by nakonec Severní Koreu otevřela světu. „Jeho poprava zvrátila všechny představy o (budoucí) společnosti, které severokorejská elita měla,“ říká Lee.
Po Čangově popravě následovaly hromadné čistky v podobě vraždění a věznění jeho spolupracovníků a pomocníků. Lee a jeho sestra, kteří v té době navštěvovali univerzitu v Číně, byli zděšenými svědky brutální čistky.
„Mého blízkého kamaráda z čínské univerzity a celou jeho rodinu poslali do tábora pro politické vězně. Spolubydlící [mé sestry] byla zatčena přímo před jejíma očima a poslána z Číny do Severní Koreje do tábora politických vězňů,“ líčí pan Lee.
„Tento případ v nás vyvolal pocit rozčarování z režimu. Předtím jsme si mysleli, že společnost ještě můžeme změnit, že ji můžeme učinit lepší. Celá tato víra se však zhroutila. Pak se moje rodina rozhodla utéct,“ vzpomíná Lee.
Deset let po čistce proreformní frakce je KLDR izolovanější než kdykoli předtím. S odvoláním na covid-19 režim dokonce odmítl povolit Severokorejcům pracujícím v Číně návrat domů.
V prosinci 2019 schválila Rada bezpečnosti OSN rezoluci požadující, aby byli severokorejští pracovníci v zahraničí posláni domů. Rezoluce byla spojena s ekonomickými sankcemi, které měly odříznout finanční prostředky, které Severní Korea využívá k vývoji jaderných zbraní a balistických raket. Rozhodnutí Pchjongjangu uzavřít čínské hranice však tyto pracovníky v Číně fakticky uvěznilo.
„Všichni pracovníci jsou oficiálně vysláni severokorejským režimem. Kim Čong-un dostává [zahraniční] peníze pouze od těchto lidí, kterým říkáme otročtí pracovníci. Kvůli vízovému statusu pracují všichni v Číně nelegálně,“ vypráví Lee.
Dělníkům bylo slíbeno, že po návratu do Severní Koreje dostanou všechny peníze, které si v Číně vydělali, ale nakonec si z nich mohou ponechat jen velmi malou část. V Číně uvízli na poslední tři roky, během nichž jim nezbývalo nic jiného než pracovat, většinou v příšerných podmínkách, aby severokorejskému režimu zajistili přísun peněz ze zahraničí.
„Mnoho dělníků uvnitř Číny je nyní velmi frustrovaných a chtějí zběhnout,“ řekl Lee moderátorovi pořadu Janu Jekielkovi. Cena za přeběhnutí je však velmi vysoká, a to i pro vysoce postavené úředníky.
„Nejproslulejším systémem v Severní Koreji je princip společné viny, což znamená, že tři generace vaší rodiny musí být potrestány. Pokud se váš dědeček stane zrádcem národa, váš syn a váš vnuk musí žít v táboře politických vězňů. Dokonce i děti narozené v táboře politických vězňů tam musí strávit celý život,“ popisuje Lee.
Podle něj byla rodina jeho souseda, diplomata v Pekingu, poslána v roce 2010 do tábora pro politické vězně, protože se setkal s Kim Čong-namem, Kim Čong-unovým nevlastním bratrem, který byl nakonec zavražděn.
„Později jsme zjistili, že celá rodina zmizela, dokonce i jejich třetí syn, tříleté dítě,“ uvedl Lee.
Na otázku o celkovém stavu severokorejské ekonomiky odpověděl, že ji už lze jen stěží nazvat ekonomikou. „Její ekonomika je už rozvrácená. Lidé se živili [nelegálními] tržními aktivitami na lokální úrovni. Ale když dojde na nejvyšší úroveň, režim si ponechává všechny peníze vydělané na zdrojích, jako jsou dělníci, pracovníci IT a v současnosti i pašování zlata. Takže bychom to ani nemohli nazvat ekonomikou. Je to spíš tak, že jeden vůdce gangu vydělává své peníze a o část peněz se dělí se svým klanem,“ okomentoval zběh.
Z anglického originálu na The Epoch Times přeložil Ondřej Horecký.
