Kolikrát se zastavíme, abychom se zamysleli, jak jídlo, které konzumujeme, roste? Z jaké rostliny asi pochází, jak se pěstuje, jak se zpracovává? Některé plodiny vás mohou překvapit. Přinášíme vám deset pro nás exotických plodin, jež rostou a plodí hm… poněkud neobvykle.
1. Kešu
Proč jsou kešu oříšky tak drahé? Je to proto, že každý ořech je ve skutečnosti jediným semenem plodu zvaného „kešu jablko“. Toto ovoce roste na stromě zvaném ledvinovník západní.
Správně by se ořechům nemělo říkat ořechy, ale nažky. Kešu jablko má tvar hruškovitý a „ořechy“ rostou na jeho spodku. Zpracování není snadné, protože ořechy jsou uzavřeny ve dvouvrstvé skořápce obsahující jedovatý olej.
Aby bylo možné dostat se k jedlé části ořechu, je třeba vše nejdřív opražit, aby se zničily toxiny.
Kešu jablko je chutné, sladké s nakyslým dozvukem. Má vysoký obsah tříslovin, takže vám v ústech zanechá pocit sucha (podobně jako nezralý banán nebo plané trnky).
V Brazílii tyto plody jedí čerstvé nebo je používají na výrobu sirupu, džusu, vína. V některých latinskoamerických státech si ovoce cení daleko víc než ořechů, které kvůli nesnadnému zpracovávání vyhazují.
Naopak v Thajsku nebo Tanzanii se zbavují rychle se kazícího plodu a kešu ořechy ve velkém vyvážejí do světa.
REKLAMA:
Ořechy můžete výhodně nakupovat také online. Zde koupíte nejen vynikající kešu oříšky.
2. Skořice
Skořice je vnitřní kůra polotropického stromu Cinnamomun zeylancium neboli skořicovníku ceylonského původem ze Srí Lanky. Říká se mu „pravý“ skořicovník. Často je zaměňován s kasií, známou jako čínský nebo vietnamský skořicovník.
Pravdou je, že komerčně se dnes využívá hlavně kasie, takže většina skořice, kterou si kupujeme, vlastně není tou „pravou“ odrůdou. Pravá skořice je aromatičtější než kasie a nemá tak výraznou chuť. Listy obou rostlin voní také, často se používají k ochucení skořicového čaje.
Skořicovníky dorůstají až 15 metrů, ale pro komerční pěstování se zastřihují na výšku maximálně 2,5 metru. Na koření se využívají většinou větve. Poté, co se ořežou, farmář je namočí na 1 – 2 dny, aby se kůra snáze oddělila.
Pak se odstraní listy a malé větvičky a seškrábe se vnější kůra. Cenná vnitřní kůra se pak oddělí po tenkých dlouhých kusech (viz video), které se svinou a usuší. Následně se řežou do kratší části, jak je známe z obchodu.
3. Čokoláda (kakaový bob)
Čokoláda se vyrábí ze sušených, zfermentovaných bobů, které rostou uvnitř plodu kakaovníku.
18 – 35 cm dlouhá bobule ve tvaru rugbyového míče roste přímo z kmenu stromu nebo na velkých větvích. Semena v bobuli jsou obklopena světle zabarvenou dužinou. Ta je chutná a sladká, ovšem vůbec nepřipomíná chuť čokolády.
V každé bobuli je asi 30 – 50 bobů velikých přibližně dva centimetry. Semena jsou nejdříve bílá, ale jak schnou a fermentují, ztmavnou. Další sušení bobů probíhá v peci, po čemž následuje drcení ve stroji, aby se odstranil papírový povlak.
Tím vzniká kakaová drť, což je nejčistší forma kakaa. Následuje zpracování do mnoha různých podob, kterým říkáme čokoláda.
4. Wasabi
Wasabi je kořen rostoucí v přírodě v chladných, vlhkých, hornatých oblastech nebo pod ochranou stromů. Při komerčním pěstování je zastíněn uměle a umístěn ve studené tekoucí vodě.
Než rostlina vyroste do požadovaného stupně, může to trvat i tři roky. Protože vypěstovat wasabi je dost obtížné a nákladné, velká část „wasabi“ na dnešním trhu je falešné. Jde o směsici křene, hořčice a barviv.
Pravé čerstvě nastrouhané wasabi tvoří krémovou pastu, která je nezbytným doplňkem sushi. Pokud není nastrouhaný kořen zakryt, rychle ztrácí svoji chuť. Poživatelné jsou také listy wasabi, které mají stejnou ostrou chuť jako kořen.
Wasabi se pěstuje v Japonsku, v některých částech Číny, na Tchaj-wanu, v Koreji a na Novém Zélandu. V Japonsku je nejdražší sawa wasabi, protože se pěstuje přirozeně.
5. Ananas
Pěstovat ananas je pozoruhodně jednoduché. Nemá použitelná semínka, takže stačí odříznout vršek nebo korunu ovoce a zasadit ho. Zasadit se dají také rostlinky vyrůstající z dospělé plodiny. Ananas nepotřebuje hodně vody, může růst i na neúrodné půdě a dobře se mu daří i v květináči.
Rostlina ananasu má velmi krátký, pevný stonek. Ovoce, které roste vzhůru, vypadá, jakoby vyrůstalo přímo ze země. Každá rostlina plodí pouze jeden kus ovoce.
Než začne ananas kvést a plodit, může to trvat velmi dlouho, 12 – 24 měsíců, ovšem jakmile je jednou máte na zahradě, snadno se samy rozmnoží a vy máte o úrodu postaráno na dlouhé roky.
6. Kiwi
Kiwi nepochází z Nového Zélandu, jak bychom si mohli myslet, nýbrž z Číny. Však se mu také někdy přezdívá „čínský angrešt“. Rostlina pochází z údolí řeky Jang-c‘-ťiang na severu a z provincie Če-ťiang na východním pobřeží.
Na Nový Zéland byla plodina převezena roku 1904 jako novinka ředitelkou jedné základní školy, která si ji přivezla od své sestry – misionářky v Číně. Už na konci druhé světové války se kiwi stalo pro Zéland důležitou vývozní komoditou.
Kiwi jsou ve skutečnosti bobule rostoucí na popínavé rostlině připomínající vinnou révu. Samčí a samičí rostliny musí růst blízko sebe, aby mohly plodit. Ovoce je velmi citlivé na výkyvy počasí a rostlinu není snadné opylovat, protože včelám se údajně nezdají její květy příliš přitažlivé.
7. Sezamová semínka
Sezam je jedna z nejstarších známých plodin, které lidský druh pěstuje. Jeho kořeny sahají nějakých pět tisíc let do historie. Semínka sezamu pojídali už římští vojáci, aby si doplnili energii.
Tato bylina dorůstá do velikosti 1,5 – 1,8 metru, má široké listy a velké květy ve tvaru zvonu. Uvnitř každého květu se po odkvetení vyvine lusk se semínky. Různé barvy semen pochází z různých odrůd.
Ve Středomoří a Asii se v kuchyni používá sezamový olej i samotná semínka, zatímco úprava sezamových listů je specialita korejské kuchyně.
8. Šafrán
Šafrán je nejdražší koření na světě. Je to proto, že k výrobě půl kila koření je potřeba 75 tisíc květů této rostliny, respektive sušených blizen z nich. Jde o zdlouhavou ruční práci. Naštěstí se v gastronomii používá pouze malé množství, jinak by byl pokrm moc hořký. Staří Egypťané rostlinu šafránu používali také k barvení oděvů.
9. Chřest
Pěstování chřestu je dlouhodobý projekt. Rostlina roste ze semínka, připomíná kapradinu a dozrává až asi po dvou letech. Můžete zasadit jednoletou korunu rostliny, abyste vše urychlili, ale dospělé rostliny se moc dobře neujímají.
Nicméně jakmile už jednou dozraje, chřest je trvalka a bude plodit každou sezónu po dvacet i více let. Výhonky vyzrálého chřestu se sklízejí tak, že se sestřihají, dokud nejsou široké jako tužka. Po zimní přestávce chřest vyroste znovu.
10. Pepř
Pepř je nejpoužívanější koření na světě, ale víte, jaký je rozdíl mezi pepřem černým, bílým, zeleným a růžovým?
Pepřovník černý neboli piper nigrum je neopadavá popínavá rostlina s tmavě zelenými oválnými listy. Roste na stromech nebo na podpůrných konstrukcích (v případě komerčního pěstování).
Shluky plodů vyrůstají v trsech se 150 kuličkami, někdy i více. Kuličky jsou nejdřív zelené a jak dozrávají, tmavnou. Zelený pepř je poměrně slabý. Často se používá při vaření zeleného kari v Thajsku.
Nejčastěji se však bobulky sbírají černé. Bílý pepř je pepř, který se nechal přezrát. Po odstranění černého „krunýře“ je pepř uvnitř bílý a nejpikantnější.
Růžový pepř pochází uplně z jiné rostliny, známé jako brazilský pepřovník. Jde o vysoký strom se svěšenými větvemi, ze kterých rostou trsy růžových kuliček. Chuť mají ne tak výraznou, mírně citrusovou.
Protože je růžový pepř stejné velikosti jako ten pravý, často se kombinují do barevné pepřící směsi.
