Ženě, která přežila mučení a extrémní sexuální zneužívání v  čínském pracovním táboře, se podařilo uprchnout z Číny do Thajska. O  tom, co ve své zemi zažila od komunistického režimu, se rozhodla veřejně promluvit.

Bolestné vzpomínky musejí ven; chce, aby se celý svět dozvěděl o praktikách čínské vlády, která zřídila v mužských pracovních táborech zvláštní blok cel určených pro sexuální zneužívání žen praktikujících duchovní praxi Falun Gong (Fa-lun kung).

„Celá léta jsem nenapsala o tom, čím jsem si prošla, ani řádku. Pokud bych se o to v minulosti pokusila, sesypala bych se. Neodvážila jsem se o tom byť jen přemýšlet. Pokaždé, když se ta událost objevila v mé mysli, cítila jsem se jako uvězněná v noční můře,” říká paní Jin Li-pching.

Zatčena a odsouzena

V roce 1999 propukla v Číně pod vedením komunistické strany a jejího tehdejšího předsedy Ťiang Ce-mina celostátní represivní kampaň proti duchovní praxi Falun Gong, jejíž popularita byla v Číně právě na vrcholu. 7. ledna roku 2000 zasáhly represe tehdy dvaatřicetiletou paní Jin Li-pching, která byla zatčena a odsouzena na jeden a půl roku nucených prací v pracovním táboře Tchie-ling (Tieling), za to, že se věnuje Falun Gongu, který učí morálním hodnotám z buddhismu a taoismu, tradičních čínských učení.

Komunistická strana vidí ve Falun Gongu hrozbu svojí absolutní moci a  ideologie. Na jednáních OSN zástupci čínského režimu prohlašují, že se snaží příznivce Falun Gongu převychovat, protože se jedná o „zlou sektu”. Během následujících devíti měsíců byla paní Jin Li-pching několikrát převážena. Poslední zastávkou byl pracovní tábor Ma-san-ťia (Masanja), který proslul jako nejtvrdší vězení, které čínský umělec Čang Kchun-lun (Zhang Kunlun) označil jako „doupě nestvůr”. Čang Kchun-lun dnes žije v Kanadě, je jedním z nejuznávanějších sochařů soudobé Číny, strávil v tomto táboře tři měsíce, než ho dostaly ven Amnesty International a kanadská vláda.

Paní Jin Li-pching zde musela během svého nuceného pobytu vydržet několik forem mučení včetně spánkové deprivace a nekonečných hodin strávených prací.

„Jednou jsem přistoupila k jedné ze strážných, která měla na starost moje mučení. Byla asi v mém věku. Objala jsem ji a tiše jí do ucha zašeptala: „Nakonec budeš muset zaplatit za všechno, cos provedla druhým. Měla bys přestat.“

Vzdejte se víry a my vás pustíme

Její váha klesla ze 75 na 61 kilo. Jin začala také pravidelně zvracet krev. Její zdravotní stav se zhoršoval. Zdálo se, že to povede k lepšímu zacházení. Vše ale bylo jinak.

Argentinský soudce Octavio Araoz de Lamadrid z Federálního soudu č. 9 vydal 17. prosince 2009 zatykač na bývalého předsedu komunistické strany Ťiang Ce-mina, který byl v Argentině zažalován za zločiny proti lidskosti. V rozhovoru s Epoch Times uvedl, že se podle jeho vyšetřování výpovědí obětí a zpráv OSN pronásledování a fyzické týrání příznivců Falun Gongu stále zintenzivňuje, pokud se odmítají vzdát svojí víry v jejich morální principy (pravda, soucit, snášenlivost). Pokud podepíší, že se vzdávají, jsou propuštěni a přinuceni ke spolupráci s tajnou policií na odhalování dalších.

Paní Jin Li-pching odmítla uznat, že prošla „převýchovou“ a vzdát se svého přesvědčení. Každý vedoucí vězení měl v  té době podle výpovědí svědků za úkol vykazovat určité množství převychovaných příznivců Falun Gongu, peklo tedy pokračovalo.

Vážení čtenáři, nenechte si ujít to nejlepší z Epoch Times! Přihlašte se k našemu Newsletteru.

V dubnu roku 2001 to bylo již více než 15 měsíců z jejího osmnáctiměsíčního „trestu“. Byla přeložena spolu s dalšími devíti vězeňkyněmi, které se odmítly podrobit procesu „převýchovy”. „Jeden ze strážných s ironickým úsměvem poznamenal: ‚Posíláme vás na místo, kde můžete praktikovat Falun Gong snadněji’‚“ vypověděla paní Jin. Dozorcova poznámka znamenala sarkasmus, protože v buddhismu se říká, že skrze utrpení může člověk splatit svoji „karmu”, zlé skutky, kterých se dopustil v minulosti.

Mužský pracovní tábor

Dozorce nelhal, pro ty tvrdohlavé vězně, kteří se odmítají napravit a přijmout komunistickou ideologii a vedení strany, mají speciální „převýchovné“ metody. Později převezl autobus skupinu žen do mužského pracovního tábora Čang-š‘ (Zhangshi).

„Když jsme došly na vězeňský dvůr, musely jsme stát v řadě. Dva přísně vyhlížející strážní vytáhli nějaké papíry a začali nám číst seznam pravidel. „Pokud praktikující Falun Gongu odmítají převýchovu a v důsledku toho zemřou, jejich smrt se počítá jako sebevražda.“ Věří se, že toto byly tehdejší rozkazy vůdce strany Ťiang Ce-mina. Dozorci působili velmi tvrdě.

„Byly jsme předvedeny do bílé budovy na kontrolu zdravotního stavu. Jedna z žen byla odvezena a zbylých devět zůstalo. Nacházela se zde i vrchní kancelář. Za mřížemi byla chodba, která vedla k pokojům. Každá z nás byla umístěna do jednoho z nich.“ V pokoji Jin se nacházela manželská postel a skříň na oblečení. Když přišla, byly tam už čtyři muži. Cestou do koupelny uviděla místnosti s třiceti muži, kteří spali na podlaze. Začala mít strach.

V deset večer požádala muže, kteří byli v jejím pokoji, aby odešli a ona mohla jít spát. „Spát? Nikdo nejde spát, aniž by prošel převýchovou,“ prohlásil muž středního věku. „Jedna zde 18 dní nespala a nakonec se z toho zbláznila,“ řekl muž podle výpovědi paní Jin.

Strašlivé výkřiky

Hned na to Jin slyšela výkřiky z chodby. Jedna z žen jménem Čou Kuej-žung volala její jméno. „Snažila jsem se, jak to jen šlo, vyběhnout z místnosti. Viděla jsem, že Čou utekla na chodbu. Pevně jsem ji chytla a nechtěla ji pustit.

Ti vězni nás opakovaně bili. Mé pravé oko oteklo a mé šaty byly potrhané a servané. Obě jsme byly odtaženy zpátky do našich cel. Byla jsem bita čtyřmi nebo pěti muži. Skončila jsem dezorientovaná. Nakonec jsem byla přinucena si lehnout na postel. Jeden z mužů si na mě sedl a začal mě bít. Zatočila se mi hlava a já omdlela.

Když jsem se probrala, zjistila jsem, že tři muži leží vedle mě a osahávali mě. Další z mužů natáčel video a poslední si ho prohlížel. Mluvili velice sprostě. Jeden z nich pořád dokola prohlašoval: ´Nepokoušej se předstírat smrt. Musíš se vzdát Falun Gongu, i když budeš mrtvá.´

Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem viděla. Nakonec jsem vyzvracela krev. Slyšela jsem vyděšený křik Čou. Křičela moje jméno. Připadalo mi to jako sen, ale nebyl. Byla jsem si jistá, že není. Ten zděšený křik mě vtáhl zpátky do té strašlivé noční můry.

Najednou jsem nic neslyšela, ani neviděla. Snažila jsem se zvednout a vydat se za tím povědomým hlasem. Byla jsem udeřena do hlavy a cítila jsem, jak mi teče po tváři krev.

Bojovala jsem. Najednou jsem v hlavě neměla žádný koncept života či smrti. Nic mě nemohlo zastavit. Rozrazila jsem dveře místnosti tak silně, jak to jen šlo. Vězni mě stále bili. Dokola jsem slyšela to volání mého jména. A pak Čou najednou vběhla do mého pokoje. Držela mě a pak jsme společně utíkaly ke dveřím na konci chodby.

Snažily jsme se, co to šlo, abychom ty kovové dveře otevřely. Nakonec se nám to podařilo. Obě jsme byly vážně zraněné. Před strážnými jsme už neměly strach ze smrti, ne potom, co jsme s těmi vězni zažily. Zeptaly jsme se jich: Je toto čínský pracovní tábor? Proč s námi Čína jedná jako se zločinci? Máte matku, sestru, dceru nebo tetičku? Tohle vaše chování představuje naši zemi?

Pokud neopustí naše pokoje… dnes je 19. dubna a vy máte službu. Pokud se odtud dostaneme živé, budeme vás žalovat. A pokud ne, naše duše vás nikdy nenechají žít v míru. Naše tolerance není bezmezná.“

Jeden ze strážných zavolal vězně a řekl jim, ať nás nechají dnes o samotě.

Zavedli nás do mého pokoje. Hlídali nás čtyři vězni. Zůstaly jsme vzhůru celou noc. Jen jsme na sebe hleděly se slzami v očích. Slyšely jsme křik a bouchání dveří z jiných pokojů.

Primář havlíčkobrodské interny MUDr. Josef Málek k tomu jako odborník podotýká: „Pokud někdo zvrací krev, může to být způsobeno krvácením z jícnu, žaludku nebo střev. Pokud se jedná o  uvězněnou paní, u ní mohl vzniknout stresový vřed v žaludku, ale to je pouze spekulace, takto na dálku.“

Oběti se domáhají práva, peklo nekončí

V roce 2007 se po vyslechnutí zážitků bývalých vězňů rozhodl španělský právník Carlos Iglesias jako právní zástupce podat žalobu na pět vysoce postavených čínských funkcionářů v čele s bývalým prezidentem Ťiang Ce-minem. Na základě španělského zákona, který umožňuje jednotlivcům zahájit soukromé trestní stíhání (acciones populares), Iglesias obdržel od Národního soudu dopis s oznámením o  přijetí žaloby za genocidu a mučení. Případ dostal španělský soudce Ismael Moreno a po dvou letech vyšetřování žalobu za genocidu, mučení a  zločiny proti lidskosti přijal.

„Toto historické rozhodnutí španělského soudce znamená, že vůdci Komunistické strany Číny zodpovědní za brutální zločiny jsou teď o krůček blíže ke spravedlnosti,“ prohlásil právník Carlos Iglesias.

Avšak o devět let dříve pro paní Jin nebyla ani žaloba, ani případný mezinárodní zatykač na vůdce strany nic platný. „Další den přišli opět vězni, kteří nás mučili minulou noc. Tentokrát s videokamerou a spoustou knih o učení Falun Gongu. Přečetli odstavec a  pak ho vysvětlili tak, že to bylo urážlivé. Následovali další odstavce a stejný postup.

Muž, který mě zneužil, se mě potom zeptal, proč s nimi nechci studovat knihy. Zatáhl mě na postel a začal mě mlátit. ´Nechceš být praktikující Falun Gongu?´ Odvětila jsem, že jsem se nedopustila žádného trestného činu a tohle pro mě není místo na studium.

Vězni zapsali všechno, co jsem řekla. Pak se mě zeptali, jestli to, co napsali, je správně. Poté nastal čas k jídlu. Avšak nemohla jsem polknout ani sousto a mé tělo bylo velmi slabé. Večer se opakovala stejná věc jako noc předtím. Začali mě mučit. Strážní byli vyměněni. Čou byla bita a běžela do mého pokoje. Vstala jsem a začala zvracet krev. V tom okamžiku jsem měla pocit, jako by se všechno zastavilo. Čou plakala a křičela mé jméno. Vedoucí strážných jí řekl, ať zůstane a postará se o mě.

Klid jsme však neměly ani v noci. Pak jsem uslyšela: ´Má vysoké horečky, nenechte ji umřít.´ Několikrát mi přišli změřit teplotu. Nepamatuji se, jak jsem tu noc přežila. Třetí den jsme si vzpomněly na ŽenTung-mej, která nebyla nikdy vdaná. S Čou jsme rychle pochopily, že na tom nebude o mnoho lépe než my. Vyběhly jsme na chodbu a s pláčem křičely její jméno. Narazily jsme na strážného a řekly mu, že Žen je panna, ať ji ušetří. „Přeci můžeš mít doma taky dceru, ne?!”

Lesk moderních metropolí a staré totalitní praktiky

Mučení prožil také mezinárodně proslulý právník Kao Č‘-šeng, jehož knihu nabídl v roce 2011 slovenský poslanec Ondrej Dostál čínskému ambasadorovi na slavnostním večírku v  Bratislavě, aby mu připomenul skutečnou povahu čínského režimu. Vyslanec Gu Ziping u příležitosti oslav založení ČLR nechal poslance z večírku vykázat.

Právník Kao Č‘-šeng sesbíral řadu ocenění ze zahraničí za odvážnou advokacii; dodnes je v Číně vězněn. O svém mučení napsal zvláštní varovnou poznámku. „Pokud si toto dovolili ke mně (tehdy se jednalo o poměrně významnou osobnost v Číně), co se musí dít za zavřenými vězeňskými dveřmi?” Jeho svědectví bylo tehdy neuvěřitelné; všichni sledovali ekonomický pokrok a modernizaci čínských metropolí, ale staré totalitní praktiky komunistické strany se v Číně, zdá se, nezměnily. A objevují se stále další výpovědi.

„Později jsem zjistila, že před námi sem bylo posláno 33 žen, které byly tímto způsobem „převychovány“,“ pokračuje paní Jin Li-pching ve své výpovědi. Několik z nich se mentálně zhroutilo. Vím, že z naší skupiny zemřely v důsledku mučení dvě ženy. Jedna z nich se před smrtí duševně zhroutila,” uvádí paní Jin a poukazuje na to, že od roku 1999, kdy represe proti Falun Gongu v Číně začaly, stále pokračují až do dnešního dne.

Amnesty International uvádí, že proběhly tisíce případů zatčení a uvěznění příznivců Falun Gongu. Stránky Falun Gongu minghui.org zveřejňují další a další výpovědi o případech mučení a špatného zacházení s příznivci Falun Gongu v čínském vězeňském systému. Čínská vláda praktiky mučení popírá, ale ke španělskému soudu se ani jeden z  funkcionářů nepřišel obhájit. Soudní případ v Argentině byl po nátlaku Čínské strany nakonec soudci odebrán a zastaven. Čínská vláda nedovoluje vstoupit do země žádnému nezávislému mezinárodnímu týmu, aby obvinění vyšetřoval.

Zpravodaj OSN Manfred Nowak potvrdil, že se mučení v čínských vězeních praktikuje. Když byl v Číně v  roce 2005, jel jeho zástupce ve voze spolu s právníkem Kao Č’-šengem, tajná policie je vytlačila z vozovky v 80kilometrové rychlosti.

Případy lidí, kteří přežili mučení z hlediska medicíny

Doktor Ťing-tuan Jang je psychiatr, který se zabývá případy lidí, kteří přežili mučení v čínských pracovních táborech, včetně notoricky známého tábora Ma-san-ťia.

Dr. Ťing poznamenal, že problém se sdílením svého příběhu jakoukoli formou je pro oběti takového závažného zneužití typický.

„V medicíně tento stav označujeme jako posttraumatickou stresovou poruchu. Oběť trpí znecitlivěním, vyhýbá se kontaktu. Osoba není schopna slyšet či snést pohled na cokoliv, co jen trochu připomíná danou událost. Žije v neustálém strachu a trpí úzkostí. Jedná se o běžné příznaky.

Dopad na člověka, který si něčím takovým prošel, je strašný. Jeho či její lidská osobnost a sebeúcta je v troskách. Jakákoliv událost, která byť jen trošku připomíná onu zkušenost, se stává okamžitým spouštěčem strachu. Nastává trvalá změna v tom, jak jednotlivec reaguje na ostatní. Trpí nočními můrami a stavy úděsu,“ uzavírá psychiatr Ťing-tuan Jang.

Do češtiny přeložil:Petr Matějček; zdroj

Článek upravil: Milan Kajínek