Nechat dítě plakat, dokud neusne, možná není zas až tak špatné, jak jste si dosud mohli myslet, praví nedávná studie, kterou provedla Flindersova univerzita z Austrálie.
Když necháte miminka, aby se “doplakala” ke spánku, nepovede to k žádným citovým ani behaviorálních problémům, říkají vědci studie publikované v odborném časopise Pediatrics.
Vyplakání (také nazývané „postupné vyhasnutí“) a další výchovná spánková metoda zvaná „spánkový posun“ mohou zlepšit spací režim nejenom u miminek, ale i u rodičů.
Spánkový posun je metoda, kdy rodiče každý večer postupně posouvají čas, kdy ukládají dítě ke spánku. Cílem je, aby dítě usínalo snadněji.
„U rodičů je přirozené, když mají strach, aby jim děti před spánkem neplakaly,“ uvádí Michael Gradisar, docent psychologie a spánkový expert z Flindersovy univerzity.
„Je dobře zdokumentováno, že odepírání spánku může způsobovat potíže v rodině včetně mateřské deprese. My doufáme, že tyto výsledky přidají další aspekt tomu, jak se rodiče dívají na své reakce, jak zvládají spánkový režim svých dětí i svůj vlastní,“ píše Gradisar na univerzitních stránkách.
Vědci zkoumali reakce u 43 miminek, která měla po dosažení přibližně šesti měsíců problémy se spaním. Děti byly pozorovány a zároveň se na ně aplikovaly dvě výše uvedené metody: vyplakání a spánkový posun.
Ve srovnání s kontrolní skupinou, kde rodiče nepoužívali žádné výchovné spánkové metody, vyšlo najevo, že nemluvňata, která se ke spánku „doplakala“, usínala v průměru o 13 minut dříve a také se v noci daleko méně budila.
Děti ve skupině se spánkovým posunem usnuly o 10 minut rychleji než kontrolní skupina, nicméně to, kolikrát se v noci vzbudily, bylo shodné u obou skupin.
Za půl roku (když měly děti 12 měsíců) se vědci opět podívali na zkoumané děti, aniž by zjistili výraznější rozdíly v emočních či behaviorálních problémech nebo závislosti dětí na rodičích.
„Doufáme, že rodiče dětí ve věku 6–16 měsíců si budou víc vědomi spánkového posunu, který pomáhá nemluvňatům usínat na začátku noci,“ uvedl Gradisar.
Instrukce o uspávacích metodách zmiňovaných v tomto článku můžete najít na internetových stránkách Flindersovy univerzity (v angličtině).