Přízrak komunismu nezmizel s rozpadem Komunistické strany ve východní Evropě

Epoch Times nyní postupně uveřejňuje překlad knihy „Jak přízrak komunismu vládne našemu světu“ redakčního týmu Devíti komentářů ke komunistické straně. Kniha původně vyšla v čínštině. Celá série zde.

Obsah:

5. Jak komunismus ničí rodiny na Západě (pokračování) (1 díl zde

b) Propagace feminismu a odvrhnutí tradiční rodiny (pokračování)
c) Pokřivení struktury rodiny prostřednictvím homosexuality
d) Podpora rozvodů a potratů
e) Využívání sociálního systému na podporu rodin s jedním rodičem
f) Podpora degenerované kultury

6. Jak Komunistická strana Číny ničí rodiny

a) Rozbití rodin ve jménu rovnosti
b) Používání politického boje na rozněcování nesvárů mezi manželi
c) Použití nuceného potratu ke kontrole populace

7. Důsledky komunistického útoku na rodinu

Odkazy

5. Jak komunismus ničí rodiny na Západě (pokračování) 

b) Propagace feminismu a odvrhnutí tradiční rodiny (pokračování)

Výsledek feministického hnutí: Rozbité rodiny, zničené vztahy, pomíchání sexuálních rolí

Feminismus nyní převládá ve všech částech společnosti. Podle veřejného průzkumu, který v roce 2016 provedla Harvardova univerzita, vyjádřilo podporu feministickým názorům přibližně 59 procent žen.

Jedním z hlavních tvrzení současného feminismu je, že kromě fyziologických rozdílů v mužských a ženských reprodukčních orgánech jsou všechny ostatní fyzické a psychologické rozdíly mezi muži a ženami – včetně rozdílů v jejich chování a osobnosti – sociálními a kulturními konstrukty. Podle této logiky by měli být muži a ženy ve všech aspektech života a společnosti zcela rovnocenní a všechny projevy „nerovnosti“ mezi muži a ženami jsou výsledkem kultury a společnosti, která je utlačující a sexistická.

Vážení čtenáři, nenechte si ujít to nejlepší z Epoch Times! Přihlašte se k našemu Newsletteru.

Například na vedoucích pozicích ve velkých společnostech, mezi vysokoškolskými akademickými pracovníky na elitních univerzitách a mezi vyššími vládními úředníky počet mužů dalece převyšuje počet žen. Mnoho zastánců feminismu se domnívá, že za to může především sexismus. Ve skutečnosti však můžeme spravedlivě porovnávat zastoupení jednotlivých pohlaví, pouze když zvážíme faktory, jako jsou schopnosti, odpracované hodiny nebo pracovní morálka. Úspěch na vysokých pozicích s sebou často obnáší dlouhodobou intenzivní práci a přesčasy – a tedy obětování víkendů a večerů, náhlé mimořádné schůzky, časté obchodní cesty a podobně.

Kariéra ženy je v mnoha případech přerušena porodem a ženy pak mají sklon věnovat se rodině a dětem, místo aby se zcela oddaly jen práci. Lidé, kteří mají schopnosti, aby se dostali na vysoké pracovní pozice, navíc často mívají tvrdou povahu. Ženy oproti tomu mají tendenci být jemnější a přívětivější. To jsou hlavní důvody, proč je tak málo žen na vysokých pozicích. Feminismus však jemnost a upřednostňování rodiny a dětí považuje za vlastnosti, které na ženy uvalila sexistická společnost. Podle feministické teorie by tyto rozdíly měly být korigovány službami, jako je veřejná péče o děti a další formy sociálního zabezpečení. [1]

Jakékoliv vysvětlení nerovností mezi muži a ženami, které by své argumenty zakládalo na přirozených fyziologických a psychologických rozdílech mezi oběma pohlavími, současný feminismus netoleruje. Ze všeho je potřeba vinit společenské návyky a tradiční morálku.

Rektor Harvardovy univerzity Lawrence Summers v roce 2005 promluvil na akademické konferenci ohledně tématu, proč je ve vědeckých a matematických oborech na špičkových vysokých školách méně žen než mužů. Kromě osmdesáti odpracovaných hodin týdně a nepředvídatelných přesčasů, které tyto profese vyžadují (a které si většina žen rezervuje pro svoji rodinu), Summers rovněž uvedl názor, že muži a ženy se mohou prostě i lišit ve schopnostech, pokud jde o pokročilou vědu a matematiku. Navzdory tomu, že svá prohlášení podložil relevantními studiemi, se Summers stal cílem protestů významné americké feministické instituce Národní organizace pro ženy (NOW). Skupina ho obvinila ze sexismu a požadovala jeho odvolání. Summers byl opakovaně napadán v médiích a musel se za své výroky veřejně omluvit. Po této události nechal vyčlenit 50 milionů dolarů na zvýšení rozmanitosti pedagogického sboru univerzity. [2]

Časopis Science publikoval v roce 1980 studii, která poukazovala na to, že studenti a studentky středních škol vykazují výrazné rozdíly, pokud jde o schopnosti v matematických úvahách, přičemž chlapci vynikají. [3] V následující studii, která porovnávala studie matematických testů SAT u chlapců a dívek, vyšlo najevo, že u chlapců je čtyřikrát vyšší pravděpodobnost, že dosáhnou skóre přes 600 bodů. Tato mezera se ještě zvětšila na 700bodové hranici, u které byl rozdíl ve prospěch chlapců v testech dokonce 13násobný. [4]

Stejný výzkumný tým provedl v roce 2000 další studii, ze které vyplynulo, že studenti i studentky, kteří v testech SAT vykazovali geniální matematické skóre, shodně získávali pokročilé tituly ve vědě a matematice a byli spokojeni se svými úspěchy. Argumenty Lawrence Summerse byly v každém případě podpořeny vědeckými daty.

Někteří komentátoři poznamenali, že způsob, jakým se se Summersem po konferenci v roce 2005 zacházelo, kopíroval politiku převýchovy, kterou používají komunistické režimy k potlačení disidentů. I když ještě nebyly zjištěny příčiny nerovností, podporou tzv. „rozmanitosti“ (diverzity) byla uměle prosazena rovnost výsledku – větší počet ženských instruktorek v matematické a vědecké oblasti.

Můžeme snadno pozorovat vazby mezi feminismem a socialismem. Francouzský diplomat a politolog z 19. století, Alexis de Tocqueville, řekl: „Demokracie a socialismus nemají nic společného, až na jedno slovo, rovnost. Všimněme si však rozdílu: zatímco demokracie usiluje o rovnost ve svobodě, socialismus usiluje o rovnost v omezování a nevolnictví.“ [5]

Nic z toho nemá za cíl dokázat, že muži jsou nadřazeni v inteligenci či schopnostech vůči ženám, protože nadání mužů a žen se projevují v různých kompetencích. Úmyslné pokusy o odstranění rozdílů mezi pohlavími jsou v rozporu se zdravým rozumem a brání jak mužům, tak i ženám v naplnění vlastního potenciálu.

Zatímco příčiny psychologických a intelektuálních rozdílů mezi muži a ženami nemusí být okamžitě patrné, popírání jejich fyzických a reprodukčních rozdílů se příčí skutečnosti. V tradičním pohledu Východu i Západu jsou muži obvykle vykreslováni jako ochránci. Je jen přirozené, že hasiči jsou v drtivé většině muži. Nicméně feminismus věří v absolutní rovnost mužů a žen a požaduje, aby ženy převzaly tradiční mužské povinnosti, aniž by domyslel důsledky.

Hasičská služba v New Yorku umožnila v roce 2005 ženě stát se hasičkou bez toho, aby musela projít fyzickými zkouškami, které obvykle zahrnují absolvování prověrek, jako je nošení bomb na kyslík a dalších zařízení vážících 23 kilogramů. Ostatní hasiči ohledně toho vyjádřili znepokojení s odůvodněním, že kolegové, kteří nemohou tyto normy splnit, se nevyhnutelně stanou břemenem a nebezpečím pro zbytek týmu i veřejnost.

Hasičské oddělení ženu nakonec zaměstnalo, aby se vyhnulo soudnímu řízení: feministické skupiny vytrvale newyorské hasiče obviňovaly a tvrdily, že za nízkou mírou žen vstupujících do hasičských sborů mohou příliš náročné fyzické normy. [6] Podobným výzvám čelilo hasičské oddělení v Chicagu a bylo nuceno snížit standardy pro přijetí, aby se zvýšil počet hasiček.

Mnoho městských australských hasičských oddělení zavedlo genderové kvóty. Ke každému přijatému muži musí být přijata i žena. Aby byl tento požadavek splněn, jsou pro muže i ženy stanoveny velmi rozdílné fyzické normy, a to navzdory tomu, že se ucházejí o stejně nebezpečnou práci s vysokou mírou stresu.

Tato nelogická kampaň za rovnost však tímto nekončí. Kvóty také způsobily spory mezi muži a ženami v hasičském povolání, kdy ženy hlásily, že jejich mužští kolegové je obviňují z nekvalifikovanosti a nekompetentnosti. Feministické skupiny se toho ihned chytly coby „šikany“ a „psychologického nátlaku“. [7] Situace tak vytvořila další válku feministek, které dále pokračovaly ve svém tažení za rovnost.

Tato absurdita je však záměrným krokem v plánech komunistického přízraku: tím, že feminismus napadá údajný patriarchát – tedy tradiční společnost – podkopává tradiční rodinu stejným způsobem, jakým třídní boj podkopává kapitalistický systém.

V tradiční kultuře je samozřejmostí, že muži by měli být mužní a ženy by měly být jemné. Muži mají zodpovědnost za svou rodinu a komunitu tím, že chrání své ženy a děti – což je právě ta silná patriarchální struktura, kterou feminismus zpochybňuje s odůvodněním, že mužům poskytuje nespravedlivé výhody, zatímco ženy utlačuje. Feminismus nemá pro tradičního ducha rytířství nebo gentlemanské chování místo. Ve feministickém světě by muži na palubě potápějícího se Titaniku neobětovali svá místa v záchranných člunech pasažérkám, aby měly větší šanci se zachránit.

Tažení feminismu proti patriarchátu rovněž vstoupilo do oblasti vzdělávání. Soud v Pensylvánii, který v roce 1975 rozhodoval o žalobě proti Meziuniverzitní atletické federaci, nařídil, aby školy zapojovaly studenty i studentky do všech fyzických aktivit, včetně zápasení a amerického fotbalu. Pakliže se studentky odmítly zápasů nebo fotbalu zúčastnit, samotný fakt, že jsou dívky, je neomlouval. [8]

Americká vědkyně Christina Hoff Sommersová ve své knize z roku 2013 Válka proti chlapcům: Jak feminismus ubližuje našim mladým mužům tvrdí, že mužství se stává terčem útoků. [9] Jako příklad uvedla newyorskou Střední leteckou školu v Queensu, která primárně přijímá studenty z nízkopříjmových rodin. V té době zde studenti dosahovali vysoké úrovně akademických výsledků a škola byla podle zprávy US News a World Report zařazena mezi jednu z nejlepších středních škol v Americe.

Škola se specializuje na výuku studentů pomocí praktických projektů, jako je konstrukce elektrických mechanických letadel, a není tedy překvapením, že třídy tvořili převážně chlapci. I když dívky tvořily menší procento studentů, vykazovaly rovněž pozoruhodné výsledky a taktéž si získávaly úctu svých vrstevníků i instruktorů.

Střední letecká škola nicméně čelila rostoucí kritice a hrozbám soudních sporů ze strany feministických organizací, které požadovaly, aby bylo přijato více studentek. Zakladatelka Národního centra ženských práv (National Women’s Law Center) při projevu v Bílém domě v roce 2010 specificky zmínila Střední leteckou školu jako příklad „izolace pohlaví“ se slovy: „Nemůžeme odpočívat na vavřínech, dokud nebudeme mít absolutní rovnost, k tomu však vede ještě dlouhá cesta.“

Vychovávání chlapců, aby usilovali o mužské rysy nezávislosti a dobrodružství, a povzbuzování dívek k tomu, aby byly jemné, ohleduplné a oddané rodině, není pro feministky nic víc než útlak a sexistická nerovnost.

Moderní feminismus vede společnost do budoucnosti bez pohlaví tím, že napadá psychické vlastnosti mužů a žen, které jejich pohlaví charakterizují. To má obzvláště vážné důsledky pro děti a mladé lidi, kteří jsou ve svých formativních letech vývoje a u nichž narůstá možnost, že se stanou homosexuály, bisexuály či transsexuály.

S tímto se již můžeme setkat v některých evropských zemích, kde stále více dětí mluví o svém pocitu, že se narodily ve špatném těle. Služba pro rozvoj pohlavní identity (GIDS), která byla založena londýnskou společností Tavistock and Portman NHS Foundation Trust, v roce 2009 obdržela 97 žádostí o přechod na opačné pohlaví. Do roku 2017 dostávala více než 2 500 takových žádostí ročně. [10]

Tradiční společnost považuje porod a výchovu dětí za posvátnou povinnost žen, kterou jim určil Bůh či nebesa. V letopisech Východu i Západu nalezneme za každým velkým hrdinou úžasnou matku. Feminismus tuto tradici odmítá jako patriarchální útlak a tvrdí, že klíčovým příkladem takového útlaku je právě očekávání, že ženy budou zodpovědné za výchovu svých dětí.

Současná feministická literatura je plná zobrazení mateřství a manželského života jako monotónního, nudného a nenaplněného. Předpojatost tohoto pesimistického názoru je zřejmá, přihlédneme-li k osobnímu životu známých feministek. Téměř všechny mají za sebou rozbitý vztah či prošly neúspěšnými manželstvími anebo jsou bezdětné.

Feminismus také otevřel dveře všemožným směšným názorům. Některé trvají na tom, že „osobní“ je „politické“, a domácí konflikty vidí jako válku pohlaví. Další považují muže za parazity, kteří zotročují ženskou mysl a tělo. Jiné zase popisují děti jako překážku ženám, které chtějí naplno dosáhnout svého potenciálu, a tvrdí, že kořeny útlaku pocházejí z rodinné struktury.

Moderní feminismus otevřeně prohlašuje, že jeho cílem je zničit tradiční rodinu. Typická jsou pro něj následující prohlášení: „Nezbytným předpokladem pro osvobození žen je konec manželského systému.“ [11] „Volba sloužit, být chráněna a starat se o rodinu je volba, která by neměla existovat.“ [12] „Nemůžeme zničit nerovnost mezi muži a ženami, dokud nezničíme institut manželství.“ [13]

Feministické hnutí ve jménu „osvobození“ vyřešilo předpokládané sociální problémy podporou morální degenerace a ničením mezilidských vztahů. Podle americké ekonomky a genderové specialistky Sylvie Ann Hewlettové je moderní feminismus hlavním faktorem zodpovědným za vysoký počet svobodných matek v domácnosti, zatímco rozvod bez provinění mužům ve skutečnosti poskytuje vhodný prostředek, aby se vzdali svých povinností. Je ironií, že útok feminismu na stávající rodinnou strukturu ničí útočiště, které zajišťuje štěstí a bezpečnost většině žen.

Snadný rozvod ženy neosvobodil. Studie zjistily, že 27 procent rozvedených žen žije pod hranicí chudoby, což je třikrát vyšší procento než u rozvedených mužů. [14] Přízraku komunismu na právech žen nezáleží. Feminismus je jenom jeho nástrojem ke zničení rodin a zkorumpování lidstva.

c) Pokřivení struktury rodiny prostřednictvím homosexuality

Lesbické, homosexuální, bisexuální a transgenderové (tzv. LGBT) hnutí bylo úzce spojeno s komunismem již od dob, kdy první utopisté začali prosazovat homosexualitu jakožto lidské právo. Vzhledem k tomu, že komunistické hnutí tvrdí, že osvobozuje lidi z otroctví tradiční morálky, jeho ideologie samozřejmě vyžaduje, aby se práva LGBT stala součástí jeho programu „sexuálního osvobození“. Mnoho zastánců sexuálního osvobození, kteří neochvějně podporují homosexualitu, jsou komunisté nebo sdílejí jejich názory.

Jenže duchu komunismu neleží na srdci práva LGBT komunity. Používá práva LGBT jako prostředek k dosažení svého cíle – zničení rodinné struktury.

První světové LGBT hnutí bylo založeno v 90. letech 19. století osobnostmi Sociálnědemokratické strany Německa (SPD). Tato skupina, vedená Magnusem Hirschfeldem, prosazovala homosexualitu coby „přirozenou“ a „morální“. Hirschfeld v roce 1897 rovněž založil Vědecko-humanitární výbor, známý v Německu jako „Wissenschaftlich-humanitäres Komitee“ (WhK), který měl za cíl hájit případy LGBT, a ve stejném roce rozjel svůj první případ.

V roce 1895, kdy byl britský spisovatel Oscar Wilde vyšetřován kvůli svému homosexuálnímu vztahu, byla SPD jedinou skupinou, která se postavila na jeho obranu. Předseda SPD Eduard Bernstein také předložil návrh, který by zrušil zákon zakazující sodomii.

Jeden z nejradikálnějších příkladů sexuálního osvobození se udál v éře po bolševické říjnové revoluci v Rusku. Sovětská sexuální politika, o níž se v této kapitole diskutovalo dříve, zrušila zákaz homosexuálních vztahů a učinila ze Sovětského svazu podle levicových standardů nejliberálnější stát na zemi.

Africký národní kongres (ANC) v Jižní Africe schválil v roce 1997 první ústavu na světě, která uznala homosexualitu za lidské právo. ANC je členem Socialistické internacionály (dříve spadající pod nyní již zaniklou Druhou internacionálu) a homosexualitu důsledně podporuje.

Henry Gerber, inspirován Hirschfeldovým WhK, založil v roce 1924 Společnost pro lidská práva (SHR), první americkou organizaci pro práva LGBT. Fungování spolku SHR však nemělo dlouhého trvání, jelikož několik z jeho členů bylo zatčeno brzy po jeho založení. Americký komunista Harry Hay založil v roce 1950 ve svém sídle v Los Angeles společnost Mattachine Society. Tato organizace se stala první vlivnou skupinou LGBT ve Spojených státech. Vydala vlastní publikace a rozšířila se do dalších oblastí.

Tím, že propojili práva LGBT a sexuální osvobození, čímž normalizovali promiskuitu obecně, komunisté podkopali posvátnost manželství a přichystali si půdu k tomu, aby mohli dále pokračovat v ničení rodiny.

Homosexualita se stala „věcí veřejnou“ v 60. letech minulého století, kdy byla zároveň v plném proudu kampaň za sexuální osvobození a hnutí hippie. V roce 1971 se za práva homosexuálů veřejně postavila feministická Národní organizace pro ženy (NOW). 

Komunistická propagace homosexuality přispěla k nárůstu nezdravých jevů, které jsou u LGBT komunity běžné. Mnoho studií potvrzuje, že mezi homosexuály je výrazně vyšší výskyt určitých sexuálně přenosných chorob, včetně AIDS, a ve vyšší míře než u běžné populace dochází k sebevraždám a zneužívání drog. Totéž platí dokonce i v zemích, jako je Dánsko, kde je manželství lidí stejného pohlaví již dlouhou dobu legální a je považováno za zcela normální. [15][16] Výskyt AIDS a syfilidy mezi homosexuály je 38krát až 109krát vyšší než u běžné populace. [17] Předtím, než v 90. letech nastal průlom v léčbě AIDS, byla průměrná délka života homosexuálů o 8 až 20 let nižší než u průměru populace. [18] Tyto skutečnosti nesvědčí o tom, že by homosexualita byla zdravá.

Hnutí LGBT, sexuální osvobození a feminismus hluboce narušily rodinnou strukturu a lidskou morálku.

Každý člověk si zaslouží, aby s ním druzí jednali s laskavostí a soucitem. Bohové stvořili muže a ženu ke svému obrazu, a tím zároveň stanovili, jak by se měl člověk chovat. Připomenout lidem, aby žili podle morálních zásad stanovených nebesy, je skutečným soucitem.

d) Podpora rozvodů a potratů

Zákony o rozvodech byly před rokem 1969 po celých Spojených státech založeny na tradičních náboženských hodnotách. Ke zvážení rozvodu bylo požadováno legitimní tvrzení o pochybení jednoho nebo obou manželů. Západní náboženství učí, že manželství bylo ustanoveno Bohem. Stabilní rodina je přínosem pro manžela, manželku, děti i celou společnost. Z toho důvodu církev a zákony Spojených států zdůrazňovaly význam zachování manželství s určitými výjimkami. Do společnosti se však v 60. letech rozšířila ideologie Frankfurtské školy. Tradiční manželství bylo napadeno a největší škody napáchal liberalismus a feminismus.

Liberalismus odmítl božskou podstatu manželství tím, že omezil jeho definici na společenskou smlouvu mezi dvěma lidmi, zatímco feminismus považuje tradiční rodinu za patriarchální nástroj k utlačování ženy. Rozvod byl propagován jako osvobození ženy od „útlaku“ z nešťastného manželství nebo k její svobodné cestě za vzrušujícím dobrodružstvím. Tento způsob myšlení vedl k legalizaci rozvodu bez provinění, což umožnilo jednomu z manželů, aby mohl bez udání důvodu rozpustit manželství coby neudržitelné.

Počet rozvodů v Americe v 70. letech rapidně narůstal. Poprvé v americké historii bylo více manželství ukončeno ne úmrtím jednoho z manželů, nýbrž kvůli neshodám. Ze všech novomanželských párů se v 70. letech téměř polovina rozvedla.

Rozvod má hluboké a dlouhodobé následky na děti. Michael Reagan, adoptovaný syn bývalého prezidenta Ronalda Reagana, popsal rozchod svých rodičů následovně: „Rozvod znamená, že dva dospělí vezmou dítěti vše, co je pro něj důležité – domov, rodinu, bezpečí a pocit lásky a ochrany – vše to rozbijí na kousky, nechají to ležet na podlaze a pak odejdou a nechají na dítěti, aby ten nepořádek uklidilo.“ [24]

Podpora „práva na potrat“ je další z metod, kterou ďábel používá ke zničení lidí. Diskuse o legalizovaném potratu byla zpočátku omezena na konkrétní okolnosti, jako je znásilnění, incest nebo ohrožené zdraví matky.

Obhájci sexuálního osvobození věří, že sex by se neměl omezovat na manželství, ale nežádoucí těhotenství představuje přirozenou překážku tomuto druhu životního stylu. Antikoncepce může selhat, propagátoři neomezeného sexu tudíž přijali legalizaci potratových práv. Na Mezinárodní konferenci OSN o populaci a rozvoji v Káhiře v roce 1994 bylo otevřeně stanoveno, že „reprodukční práva“ jsou přirozeným lidským právem, včetně práva na „uspokojivý a bezpečný sexuální život“, což zahrnuje i potrat na požádání. [25]

Feministky v té době zároveň představily koncept „moje tělo, moje práva“ k podpoře tvrzení, že ženy mají právo dát svým nenarozeným dětem život anebo je zabít. Rozprava se rozšířila od povolení potratů za zvláštních okolností k poskytnutí práv ženám jednostranně ukončit lidský život.

Zatímco ďábel láká lidi, aby se oddali svým touhám, používá feminismus a sexuální svobodu k podpoře masakru nenarozených. Nejenže byli lidé vedeni ke spáchání obludných zločinů, ale také opustili tradiční porozumění, že život je posvátný.

e) Využívání sociálního systému na podporu rodin s jedním rodičem

V roce 1965 se svobodným matkám narodilo jen 5 procent dětí. [26] V té době se považovalo za samozřejmé, že děti vyrůstaly s vědomím, kdo je jejich biologický otec.

V roce 2010 však počet narozených dětí svobodným matkám činil již 40 procent. [27] Počet neúplných rodin v Americe od roku 1965 do 2012 vystřelil z 3,3 milionu na 13 milionů. [28] Ačkoli někteří otcové zůstali, ať už v rámci soužití či pozdějšího sňatku, většina dětí narozených těmto svobodným matkám vyrůstala bez otce.

Otcové slouží jako vzory svým synům tím, že je učí, jak být mužem, a ukazují svým dcerám, jaké to je, být respektována tak, jak si žena zaslouží.

Nepřítomnost otce snášejí děti těžce. Výzkum ukazuje, že děti, které vyrůstaly bez otce, často trpí nízkým sebevědomím. Existuje 71procentní pravděpodobnost, že budou mít problémy s docházkou a nedokončí školu. Mnohé z nich začnou brát drogy, stanou se členy různých gangů a budou páchat zločiny: 85 procent vězněných mladistvých a 90 procent bezdomovců pochází z domácností bez otce. Časná sexuální zkušenost, těhotenství mladistvých dívek a promiskuita jsou rovněž běžné. U lidí, kteří vyrůstali bez otce, je ve srovnání se zbytkem populace 40krát pravděpodobnější, že spáchají sexuální zločin. [29]

Analytická organizace Brookings Institution nabídla mladým lidem, kteří chtějí uniknout chudobě, tři klíčové rady: absolvovat střední školu, sehnat si práci na plný úvazek a počkat s dětmi a svatbou do 21 let věku. Ze statistického hlediska pouze dvě procenta Američanů, kteří splní tyto podmínky, žijí v chudobě a 75 procent je považováno za střední třídu. [30] Jinými slovy, ukončené vzdělání, nalezení zaměstnání, sňatek ve vhodném věku a děti po sňatku jsou nejspolehlivějšími způsoby, jak se stát zodpovědným dospělým, který žije zdravým a produktivním životem.

Většina svobodných matek se spoléhá na peněžní podporu od vlády. Ve zprávě vydané nadací Heritage Foundation byly zveřejněny podrobné statistické údaje, které ukazují, že politika sociálního zabezpečení, tak silně prosazovaná feministkami, ve skutečnosti podporuje vytváření domácností se svobodnými matkami, a to dokonce do bodu penalizování párů v manželství, které pak získávají méně výhod. [31] Vláda tak prakticky nahradila otce sociálními dávkami.

Politika sociálního zabezpečení rodinám žijícím v chudobě nepomáhá. Naopak spíše podporuje neustále rostoucí počet rodin s jedním rodičem. Děti z takovýchto rodin jsou samy v dospělém věku náchylnější k chudobě, a tak je výsledkem začarovaný kruh rozšiřující se závislosti na státní podpoře. To je přesně to, o co se snaží komunistický přízrak: kontrola nad každým aspektem života jednotlivce prostřednictvím vysokých daní a všudypřítomné vlády.

f) Podpora degenerované kultury

Deník Wall Street Journal zveřejnil zprávu citující Americký úřad pro sčítání lidu, který zjistil, že v roce 2000 žilo 55 procent lidí ve věku 25 až 34 let v manželství a 34 procent sňatek neuzavřelo. Tyto hodnoty se do roku 2015 změnily na 40 a 53 procent. Mladí lidé ve Spojených státech se vyhýbají manželství, jelikož v dnešní kultuře jsou sex a manželství zcela odděleny. Na co je potřeba svatba? [32]

V tomto degenerovaném prostředí jde trend směrem k příležitostným a nezávazným povyražením. Sex nemá nic společného s citovou blízkostí, nemluvě o závazku a zodpovědnosti. Ještě hrůznější je záplava nesčetných sexuálních orientací. V možnostech uživatelského profilu na Facebooku je k dispozici šedesát různých typů sexuálních orientací. Pokud mladí lidé ani nedokáží určit, zda jsou muž či žena, jak se asi potom budou dívat na manželství? Zlý přízrak zneužil zákon a společnost k úplnému přepracování těchto Bohem daných norem.

Homosexualita a jiné degenerované sexuální chování byly původně označovány za „sodomii“. Sodomie je biblický odkaz na město Sodomu, které rozhněvaný Bůh zničil kvůli sexuální degeneraci jeho obyvatel. Slovo „sodomie“ slouží jako varování lidstvu, že pokud lidé nebudou dodržovat boží zásady, mohou je postihnout katastrofální důsledky. Hnutí za práva homosexuálů tvrdě pracovalo na zavedení pojmu „gay“, které původně nese pozitivní význam, a vedlo tak lidi k dalším hříchům.

Pojem „cizoložství“ býval termín s negativní konotací a vztahoval se na nemorální sexuální návyky. Dnes se zjemnil na „mimomanželské sexuální vztahy“ či „partnerské soužití“. V literárním díle Šarlatové písmeno od Nathaniela Hawthornea se Hester Prynneová dopustí cizoložství a skrze pokání se snaží napravit. V dnešní společnosti však není pokání nutné: cizoložníci si mohou v životě užívat a nést hlavu zpříma a hrdě. Cudnost bývala ve východní i západní kultuře ctností. Dnes se však stala anachronickým vtipem.

Pod diktaturou politické korektnosti je jakékoliv posuzování homosexuality a sexuální morálky zakázáno. Jediným přijatelným postojem je respektovat „svobodnou volbu“ druhých. To platí nejen v každodenním životě, nýbrž i v celém akademickém prostředí, kde je morálka oddělována od praktické reality. Odchýlené a degenerované věci byly normalizovány. Ti, kteří se oddávají svým touhám, necítí žádný tlak nebo pocit viny. Ďáblův komplot k lidskému zatracení se úspěšně a naplno rozjel.

Lidé na Západě mladší padesáti let sotva mohou znát kulturu, která existovala ve společnosti dříve. V té době téměř všechny děti vyrůstaly v přítomnosti svých biologických otců. Být „gay“ znamenalo být „veselý“. Bílé svatební šaty byly symbolem cudnosti. Pornografický obsah byl v televizním i rozhlasovém vysílání zakázán. To vše však bylo zničeno za pouhých šedesát let, kdy ďábel zcela převrátil tradiční způsob života.

6. Jak Komunistická strana Číny ničí rodiny 

a) Rozbití rodin ve jménu rovnosti

Slogan Mao Ce-tunga „Ženy podpírají polovinu oblohy“ si nyní našel cestu do západní společnosti jako módní feministická fráze. Ideologie, že muži a ženy jsou stejní, podporovaná vládou Komunistické strany Číny, se v podstatě neliší od západního feminismu. Na Západě se „diskriminace na základě pohlaví“ používá coby zbraň k udržení stavu „politické korektnosti“. Označení „mužský šovinismus“ má v Číně, i když se zde v praxi liší, za následek účinek s podobně ničivou silou.

Rovnost pohlaví obhajovaná západním feminismem vyžaduje rovnost výsledku u mužů i žen prostřednictvím opatření, jako jsou genderové kvóty, finanční kompenzace či snížené standardy. Podle sloganu Komunistické strany Číny, že ženy podpírají polovinu oblohy, se očekává, že ženy budou vykazovat stejné schopnosti ve stejné práci, kterou dělají jejich mužské protějšky. Ty, které se pokoušely plnit úkoly, pro něž nebyly kvalifikovány, byly chváleny jako hrdinky a oceněny tituly, jako například „Držitelka rudého praporu 8. března“.

Propagandistické plakáty z 60. a 70. let běžně zobrazovaly ženy jako fyzicky statné a silné a Mao Ce-tung je nadšeně vyzýval, aby svou lásku k líčidlům přenesly na vojenské uniformy. Těžba uhlí a dřeva, výroba oceli, bojování na bojišti – každý typ práce nebo role jim byl k dispozici.

Čínský Lidový deník v článku publikovaném 1. října 1966 přinesl příběh s titulkem „Dívky také dokáží porážet prasata“. Popisoval 18letou mladou ženu, která se stala místní celebritou, když se školila na práci na jatka studováním Myšlenek Mao Ce-tunga, aby si tak dodala odvahu zabíjet prasata. Prohlašovala: „Pokud ani nedokážete zabít prase, jak potom chcete zabít nepřítele?“ [33]

Přestože čínské ženy „podpírají polovinu oblohy“, feministky na Západě stále nalézají v čínské pohlavní rovnosti mnoho nedostatků. V Ústředním výboru Komunistické strany Číny například nejsou zastoupeny žádné ženy kvůli obavám, že by to podpořilo společenské hnutí za více politických práv, jako je demokracie, která by představovala pro totalitní vládu strany hrozbu.

Z podobných důvodů se strana rovněž zdráhá veřejně podporovat homosexualitu. Místo toho k této otázce zaujímá neutrální postoj. Jelikož si je však dobře vědoma, že jde o vhodný nástroj k ničení lidstva, povzbuzuje v Číně homosexualitu skrze vliv médií a populární kultury. Čínská psychiatrická společnost již od roku 2001 nezmiňuje homosexualitu coby duševní poruchu. Média také tiše nahradila termín „homosexuál“ slovem „druh“, který nese kladnější konotaci. Komunistická strana Číny také v roce 2009 schválila první čínskou akci LGBT– Shanghai Pride Week.

I když se přístupy mohou lišit, ďábel vždy sleduje stejný cíl: zničit tradiční ideál dobré manželky a milující matky, přinutit ženy opustit svůj jemný charakter a zničit harmonii mezi mužem a ženou, která je potřeba k vytvoření vyvážené rodiny a výchově vyrovnaných dětí.

b) Používání politického boje na rozněcování nesvárů mezi manželi

Tradiční čínské hodnoty jsou založeny na rodinné etice. Ďábel ví, že nejúčinnější způsob, jak podkopat tradiční hodnoty, je začít se sabotováním lidských vztahů. Členové rodin se v nepřetržitých politických bojích spuštěných Komunistickou stranou Číny navzájem udávali úřadům v šílené soutěži o lepší politické postavení. Zrazením svých nejbližších mohli prokázat pevnější a loajálnější postoj ve snaze o stranickou čistotu.

Maův tajemník Chu Čchiao-mu byl v prosinci 1966 dovlečen do Pekingského institutu pro výrobu železa a oceli, kde vystoupila jeho vlastní dcera a křičela: „Rozbijte Chu Čchiao-muovi jeho psí hlavu!“ Sama však otcovu hlavu ve skutečnosti rozbíjet nemusela, byli tam jiní, kteří to udělali. V té době žila jistá „kapitalistická“ rodina ve čtvrti Tung-s‘ v Pekingu. Rudé gardy ubily starý pár téměř k smrti a přinutily jejich syna, který byl ve školním věku, aby je rovněž mlátil. Syn činkami rozbil svému otci hlavu a následně z toho zešílel. [34]

Ti, kteří byli stranou označeni za „třídní nepřátelé“, často zavrhli své rodiny, aby je ušetřili před dalším pronásledováním. Dokonce i „třídní nepřátelé“, kteří spáchali sebevraždu, museli nejprve přerušit rodinné vazby, aby po jejich sebevraždě nemohla Komunistická strany Číny perzekvovat jejich rodinné příslušníky.

V období kulturní revoluce byl například literární teoretik Jie I-čchün pronásledován a donucen k sebevraždě. V jeho dopisu na rozloučení stálo: „Jděte dál, jediná věc, která se od vás požaduje, je odhodlaně naslouchat slovům strany, postavit se pevně za stranu, postupně rozpoznávat mé hříchy, vyvolávat proti mně nenávist a neochvějně zpřetrhat naše rodinné vazby.“ [35]

Perzekuce proti duchovní praxi Falun Gong, která stále pokračuje již od roku 1999, je největším politickým hnutím, které Komunistická strana Číny v moderní době zahájila. Společná strategie, kterou úřady používají proti praktikujícím Falun Gongu, je donutit jejich rodinné příslušníky, aby pomohli při jejich pronásledování. Strana používá všemožné prostředky, aby donutila praktikující vzdát se své víry, a vystavuje členy jejich rodin administrativnímu obtěžování, finančním sankcím a jiným formám zastrašování. Komunistická strana rovněž praktikující Falun Gongu obviňuje z toho, že do pronásledování zatahují svou rodinu a že také nesou vinu, jelikož odmítají se stranou spolupracovat. 

Mnoho praktikujících Falun Gongu bylo kvůli této formě perzekucí přinuceni k rozvodu nebo byli zavrženi svými blízkými. Vzhledem k velkému počtu lidí, kteří Falun Gong praktikují, bylo kampaní strany rozděleno nespočet rodin.

c) Použití nuceného potratu ke kontrole populace

Krátce poté, co se západním feministkám podařilo vyhrát boj za legalizaci potratů, Komunistická strana Číny začala ženy k potratům v Čínské lidové republice nutit v rámci politiky jednoho dítěte. Hromadné zabíjení nenarozených dětí způsobilo humanitární a společenskou katastrofu nebývalého rozsahu.

Komunistická strana následuje marxistický materialismus a věří, že porod je forma produktivní akce, která se nijak neliší od ocelářství či zemědělství. Z toho vyplývá, že filozofie ekonomického plánování by se měla rozšířit i na rodinu. Mao Ce-tung prohlásil: „Lidstvo musí samo sebe řídit a musí zavést plánovaný růst. Někdy se může trochu rozrůst a občas se může zastavit.“ [36]

Čínský režim začal v 80. letech zavádět politiku jednoho dítěte užitím extrémních a brutálních opatření, jak to vyjadřují slogany vyvěšené po celé zemi: „Pokud jeden člověk poruší zákon, celá vesnice bude sterilizována“, „Poroď první (dítě), zadělej si trubice po druhém a vyškrábni si třetí a čtvrté!“ (zjednodušená variace tohoto sloganu zněla: „Zabij, zabij, zabij třetí a čtvrté“), „Raději bychom viděli proud krve než příliš mnoho narozených“, „Deset dalších hrobů je lepší než jeden další život“. Takovéto krvelačné věty můžeme vidět po celé Číně.

Komise pro plánování rodiny se s porušováním politiky jednoho dítěte vypořádává tak, že uvaluje vysoké pokuty, uchyluje se k drancování a demolování domovů, fyzickým útokům, zadržováním apod. V některých případech úředníci pro plánování rodiny dokonce topí narozené děti tak, že je vhazují do rýžových polí. Nebyly ušetřeny ani ženy v pozdních fázích těhotenství. K potratu byly donuceny dokonce i ty, kterým zbývalo jen pár dnů do porodu.

Podle neúplných statistik zveřejněných v Čínské ročence zdraví byl celkový počet potratů v Číně mezi lety 1971 a 2012 nejméně 270 milionů. To znamená, že Komunistická strana Číny v tomto období zabila více než čtvrt miliardy nenarozených dětí.

Jedním z nejzávažnějších důsledků politiky jednoho dítěte v Číně je nepřiměřeně vysoký počet potracených holčiček či jejich opuštění, což vede k vážné nerovnováze v poměru mužů a žen mladších 30 let. Vzhledem k nedostatku dívek se odhaduje, že do roku 2020 bude asi 40 milionů mladých mužů, kteří nebudou moci nalézt ženu v plodném věku.

Nerovnováha pohlaví v Číně způsobila vážné sociální problémy, jako je nárůst sexuálního zneužívání a prostituce, komercializované manželství a obchodování se ženami.

7. Důsledky komunistického útoku na rodinu 

Marx a další komunisté obhajovali zrušení rodiny poukazováním na existenci jevů, jako je cizoložství, prostituce a nemanželské děti a jejich zveličováním, a to navzdory tomu, že se těchto věcí dopouštěli i samotní komunisté.

Postupná degenerace morálky, k níž došlo ve viktoriánském období, narušila posvátnou instituci manželství a odvedla lidi pryč od božího učení. Komunisté vyzývali ženy, aby kvůli údajnému osobnímu štěstí porušily manželskou přísahu. Avšak výsledek byl právě opačný, podobně jako když se žíznivý člověk napije mořské vody.

„Řešení“ sociálního útlaku a nerovnosti,které nabízí komunistický přízrak, není ničím jiným než svrhnutím standardů lidské morálky do pekelných hloubek. Chování, které bylo kdysi všeobecně odsuzováno a považováno za ohavné a neodpustitelné, se stalo novou normou. V „rovnosti“ komunismu všichni pochodují vstříc stejnému osudu zničení.

Komunistický přízrak vytvořil mylné přesvědčení, že hřích není způsoben degenerací morálky, nýbrž sociálním útlakem. Vede lidi k ospravedlnění svého chování tím, že se odvrátí od tradice a odvrhnou Boha. Používá líbivou rétoriku svobody a osvobození k obhajování feminismu, homosexuality a sexuální zvrácenosti. Ženy byly zbaveny důstojnosti, muži zodpovědnosti a posvátnost rodiny byla pošlapána. Děti se tak staly hračkou ďábla.


Přeloženo z původního článku newyorské edice The Epoch Times. Všechny díly série zde.


Odkazy

[1] „Jordan Peterson Debate on the Gender Pay Gap, Campus Protests and Postmodernism” („Debata s Jordanem Petersonem o platové nerovnosti, protestech na vysokých školách a postmodernismu“), Channel 4 News (16. leden 2018), https://www.youtube.com/watch?v=aMcjxSThD54&t=781s.

[2] Alan Findermay, „Harvard Will Spend $50 Million to Make Faculty More Diverse”(„Harvard vynaloží 50 milionů dolarů, aby se fakulta stala rozmanitější“), New York Times (17. května 2005), https://www.nytimes.com/2005/05/17/education/harvard-will-spend-50-million-to-make-faculty-more-diverse.html.

[3] C. P. Benbow a J. C. Stanley, „Sex Differences in Mathematical Ability: Fact or Artifact?”(„Rozdíly v matematických schopnostech mezi pohlavími: Fakt či artefakt?“), Science, 210 (1980): 1262–1264.

[4] C. Benbow, „Sex Differences in Ability in Intellectually Talented Preadolescents: Their Nature, Effects, and Possible Causes” („Rozdílné dovednosti u intelektuálně nadaných předpubertálních dívek a chlapců: Jejich povaha, efekty a možné příčiny“), Behavioral and Brain Sciences 11(2) (1988): 169–183.

[5] Friedrich Hayek, The Road to Serfdom (Cesta do otroctví) (Chicago: University of Chicago Press, 1994).

[6] Susan Edelman, „Woman to Become NY Firefighter Despite Failing Crucial Fitness Test” („Žena se stala newyorskou hasičkou, přestože neprošla zátěžových testem“), New York Post (3. května 2015), https://nypost.com/2015/05/03/woman-to-become-ny-firefighter-despite-failing-crucial-fitness-test/.

[7] Una Butorac, „These Female Firefighters Don’t Want a Gender Quota System” („Tyto hasičky nechtějí systém genderových kvót“), The Special Broadcasting Service, (24. května 2017), https://www.express.co.uk/news/uk/873072/Teenage-gender-realignment-schoolchildren-sex-change-nhs-tavistock-clinic-camhs.

[8] Commonwealth Pennsylvania by Israel Packel v. Pennsylvania Interscholastic Athletic association (03/19/75).

[9] Christina Hoff Sommers, The War Against Boys: How Misguided Feminism Is Harming Our Young Men (Válka proti chlapcům: Jak scestný feminismus ubližuje našim mladým mužům) (New York: Simon & Schuster, 2013).

[10] Simon Osbone, „Angry Parents Blame New NHS Guidelines for Rise in Children Seeking Sex Changes” („Rozčílení rodiče obviňují nové pokyny Národní zdravotní služby kvůli narůstajícímu počtu dětí žádajících o změnu pohlaví“), The Daily and Sunday Express, (30. října 2017), https://www.express.co.uk/news/uk/873072/Teenage-gender-realignment-schoolchildren-sex-change-nhs-tavistock-clinic-camhs.

[11] Declaration of Feminism (Prohlášení feminismu). Původně distribuováno v červnu 1971 Nancy Lehmannovou a Helen Sullingerovou z poštovní schránky 7064, Powderhorn Station, Minneapolis, Minnesota 55407 (listopad 1971).

[12] Vivian Gornicková, citováno podle The Daily Illini (25. dubna 1981).

[13] Robin Morganová, Sisterhood Is Powerful: An Anthology of Writings From the Women’s Liberation Movement (Sesterstvo je silné: Antologie spisů ženského osvobozeneckého hnutí) (New York: Vintage, 1970), 537.

[14] Darlena Cunhová, „The Divorce Gap”(„Rozvodová nerovnost“), The Atlantic, https://www.theatlantic.com/business/archive/2016/04/the-divorce-gap/480333/.

[15] P. Cameron, W. L. Playfair a S. Wellum, „The Longevity of Homosexuals: Before and after the AIDS Epidemic“ („Délka života u homosexuálů: Před a po epidemii AIDS“), Omega 29 (1994): 249-272.

[16] P. Cameron, K. Cameron, W. L. Playfair, „Does Homosexual Activity Shorten Life?“ („Zkracuje homosexuální aktivita život?“), Psychological Reports 83 (3 Pt 1) (1998): 847-66.

[17] David W. Purcell, Christopher H. Johnson, Amy Lansky, Joseph Prejean, Renée Stein, Paul Denning, Zaneta Gauová, Hillard Weinstock, John Su a  Nicole Crepazová, „Estimating the Population Size of Men Who Have Sex with Men in the United States to Obtain HIV and Syphilis Rates“ („Odhad velikosti populace mužů ve Spojených státech, kteří mají pohlavní styk s  muži a nakazili se HIV a syfilidou“), The Open AIDS Journal 6 (2012): 98-107.

[18] R. S. Hogg, S. A. Strathdee, K. J. P. Craib, M.V. O’Shaughnessy, J. S. G. Montaner, M. T. Schechter, „Modelling the Impact of HIV Disease on Mortality in Gay Men“ („Modelování dopadu onemocnění HIV na mortalitu homosexuálů“), International Journal of Epidemiology 26 (3) (1997): 657-61.

[19] Phyllis Schlaflyová, Who Killed The American Family? (Kdo zabil americkou rodinu?) WND Books, (Nashville, Tenn. (2014)).

[20] „Programme of Action of the International Conference on Population and Development” („Akční program Mezinárodní konference o populaci a rozvoji“), Mezinárodní konference o populaci a rozvoji (ICPD) v Káhiře, Egypt (5. – 13. září 1994).

[21] The Vice Chairman’s Staff of the Joint Economic Committee at the Request of Senator Mike Lee, „Love, Marriage, and the Baby Carriage: The Rise in Unwed Childbearing” (Zaměstnanec místopředsedy Smíšeného hospodářského výboru na žádost senátora Mikea Leeho „Láska, manželství a dětský kočár: Nárůst narozených nemanželských dětí“),
https://www.lee.senate.gov/public/_cache/files/3a6e738b-305b-4553-b03b-3c71382f102c/love-marriage-and-the-baby-carriage.pdf.

[22] Tamtéž.

[23] Robert Rector, „How Welfare Undermines Marriage and What to Do About It” („Jak sociální dávky podkopávají manželství a jak se s tím vypořádat“), Heritage Foundation Report, (17. listopadu 2014), https://www.heritage.org/welfare/report/how-welfare-undermines-marriage-and-what-do-about-it.

[24] Schlafly, Who Killed The American Family? (Kdo zabil americkou rodinu?)

[25] Ron Haskins, „Three Simple Rules Poor Teens Should Follow to Join the Middle Class” („Tři jednoduchá pravidla, která by měli chudí dospívající následovat, aby se připojili ke střední třídě“), Brookings, (13. března 2013), https://www.brookings.edu/opinions/three-simple-rules-poor-teens-should-follow-to-join-the-middle-class/.

[26] Rector, „How Welfare Undermines Marriage and What to Do About It“ („Jak sociální dávky podkopávají manželství a jak se s tím vypořádat“).

[27] Mark Regnerus, „Cheap Sex and the Decline of Marriage” („Levný sex a úpadek manželství“), Wall Street Journal (29. září 2017), https://www.wsj.com/articles/cheap-sex-and-the-decline-of-marriage-1506690454.

[28] Yang Meiling (Jang Mej-ling), „Girls Can Slaughter Pigs Too“ (Dívky také dokáží porážet prasata), People’s Daily (1. října 1966).

[29] Yu Luowen (Jü Luo-wen ), My Family: My Brother Yu Luoke (Moje rodina: Můj bratr Jü Luo-kche), World Chinese Publishing (2016).

[30] Ye Zhou (Jie Čou), „The Last Decade of Ye Yiqun“ („Poslední dekáda Jie I-čchüna“), Wenhui Monthly no. 12 (1989).

[31] Pang Xianzhi, Jin Chongji (Pchang Sien-č‘, Ťin Čchung-ťi), Biography of Mao Zedong (Životopis Mao Ce-tunga) (1949–1976), Central Party Literature Press, (Peking 2003).