Přízrak komunismu nezmizel s rozpadem Komunistické strany ve východní Evropě

Epoch Times nyní postupně uveřejňuje překlad knihy „Jak přízrak komunismu vládne našemu světu“ redakčního týmu Devíti komentářů ke komunistické straně. Kniha původně vyšla v čínštině. Celá série zde.

Obsah (pokračování)

4. Násilí a lži: hlavní metody kontroly v komunistické politice

a) Násilí a lži komunistické totality
b) Jak komunismus podněcuje nenávist na Západě
c) Jak komunistické lži matou Západ

5. Totalitarismus: jeho význam v komunistické politice

a) Totalitarismus hubí svobodnou vůli a potlačuje laskavost
b) Od kolébky až do hrobu: systém sociálního zabezpečení
c) Přebujelá legislativa dláždí cestu totalitě
d) Využití technologie k uplatnění kontroly

6. Totální válka komunismu proti Západu

Závěr
Odkazy

* * * 

4. Násilí a lži: hlavní metody kontroly v komunistické politice

V komunistické doktríně se žádný prostředek nepovažuje za dost extrémní. Komunistické strany veřejně prohlašují, že násilí a lži jsou jejich nástroji na podmanění a ovládnutí světa. Od chvíle, kdy se komunistický režim poprvé objevil v Sovětském svazu, během jediného století přivodil smrt zhruba 100 milionům lidí. Členové komunistické strany vraždili, vypalovali budovy, unášeli lidi a lhali. Použili k tomu všemožné extrémní metody. Míra jejich zlotřilosti je šokující. A co je ještě horší, většina z těch, kteří se na komunistickém násilí podíleli, necítí nad svými činy žádnou lítost.

Zlý přízrak komunismu konstruuje lži o různém rozsahu, a to jak v komunistických, tak i v západních zemích. Za relativně malé lži můžeme označit zavádějící a falešné zprávy nebo falešná obvinění politických oponentů. Mezi lži středního rozsahu patří vytváření sérií systematických lží značného rozměru v rámci komplexních operací. Například, aby Komunistická strana Číny podnítila nenávist lidí vůči Falun Gongu, uměle zinscenovala sebeupálení lidí na náměstí Nebeského klidu.

Strana používá také tzv. „velkou lež“ (big lie), kterou je však velmi těžké zorganizovat, protože je téměř ekvivalentní podstatě zlého ducha. Její rozměr je ohromný, její operace zahrnují mnoho aspektů, má dlouhé trvání a dotýká se obrovského počtu populace – včetně těch, kteří se na této lži upřímně podílejí – a jde tak daleko, že realita, které se taková „velká lež“ týká, zcela zanikne.

Komunistický přízrak vykonstruoval lež o „velké jednotě“ jako cíli komunismu. Protože toto tvrzení nebylo možné vyvrátit (alespoň ne v krátké době), na této velké lži byl postaven celý projekt komunismu.

Předchozí kapitola analyzovala pohled na progresivismus, tak jak si jej komunismus přisvojil, a tento koncept je také součástí „velké lži“. V několika posledních desetiletích se komunismus zmocnil mnoha sociálních hnutí a přinesl lidem chaos a revoluce, které ďábelský přízrak chce. Jedním z příkladů je environmentální hnutí, o kterém pojednáme v 16. kapitole. 

a) Násilí a lži komunistické totality

Komunistické strany vybízejí k třídnímu boji – a takový konflikt je bojem na smrt. Jak se praví v Komunistickém manifestu: „Komunisté pokládají za nedůstojné, aby tajili své názory a úmysly. Prohlašují otevřeně, že jejich cílů lze dosáhnout jen násilným svržením celého dosavadního společenského řádu.“ [1]

Také Lenin ve Státu a revoluci napsal: „Řekli jsme již a dokážeme podrobněji v dalším výkladu, že Marxovo a Engelsovo učení o neodvratnosti násilné revoluce se týká buržoazního státu. Tento stát nemůže být nahrazen státem proletářským (diktaturou proletariátu) cestou ,odumírání‘, ale zpravidla jedině násilnou revolucí.“ [2]

Ať už šlo o Pařížskou komunu, ruskou revoluci nebo čínské dělnicko-rolnické hnutí, komunistické strany se přitom, jak se zmocňovaly vlády, uchylovaly k extrémně násilným a krvavým metodám. Bez ohledu na to, zda je jejich nepřítel starý nebo slabý, tyto strany vraždí, loupí a vypalují, a projevují přitom šokující zlomyslnost. Zločinů, které násilnické komunistické režimy spáchaly, je tolik, že je téměř nemožné je spočítat.

Aby si kult komunismu udržel moc, používá násilí a lži. Lži pohánějí násilí coby mazadlo a pomáhají režimu v podrobování si lidí. Jsou nezbytným doplňkem násilí, a i v době, kdy je násilí pozastaveno, je pravidlem, že kolotoč lží pokračuje. Komunistické strany jsou ochotné slíbit cokoliv, ale nikdy se nezabývají tím, zda svým slibům dostojí. Aby uspokojily své potřeby, mění své příběhy tak, jak jim to vyhovuje, bez jakýchkoliv morálních zábran nebo pocitu hanby.

Komunisté tvrdili, že zřídí ráj na zemi, ale právě to je jejich největší lež. Jediné, co od nich vzešlo, bylo peklo na zemi.

Ať už to byl Mao Ce-tung v Číně, Fidel Castro na Kubě nebo Ahmed Ben Bella v Alžírsku, ti všichni tvrdili, že by nikdy nezřídili totalitní režim. Ale jakmile se chopili moci, okamžitě zavedli tvrdou totalitu, provedli čistku ve straně a perzekvovali disidenty a veřejnost. 

Komunistické strany také ve svých zemích vychytrale pokřivují jazyk. Tato manipulace je jednou z hlavních metod, které kult komunismu používá k vytváření iluzí – režim mění významy slov a někdy je dokonce obrátí v jejich protiklad. Jak se tato pozměněná mluva opakovaně používá, její překroucené významy se lidem vryjí hluboko do mysli. Například slovo „bůh“ dostalo tentýž význam jako „pověra“, z pojmu „tradice“ se stala „zaostalost“, „hloupost“ a „feudalismus“, z pojmu „západní společnost“ se stal „nepřítel“ nebo „síly nepřátelské vůči Číně“ a pod pojem „proletariát“ byl dosazen význam „páni státem vlastněného majetku“. I když veřejnost nemá žádnou moc, komunisté říkají, že „veškerá moc patří lidu“. Poukazování na nespravedlnost je „nabádání k rozvratu státní moci“ atd. Proto když člověk mluví s lidmi, kteří jsou hluboce otráveni ďábelským komunistickým kultem, obvykle zjistí, že s nimi nemá společný komunikační základ, protože významy slov se změnily.

Komunistický kult si nejen vymýšlí vlastní lži, ale také vytváří prostředí, ve kterém nutí lhát celou populaci – k čemuž využívá např. nucené politické studie, vyjádření politického postoje jednotlivců a politické prověrky. Slouží to k tomu, aby přiměl lidi říkat to, čemu nevěří, a tak je demoralizoval a narušil u nich smysl pro dělání toho, co je správné. V Desateru se praví: „Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.“ Konfucius řekl: „Pokud lidé nemají důvěru ve své vládce, takový stát nemůže mít dlouhého trvání.“

Poté, co si lidé uvědomili, že komunistický kult lže, odpovídají také lhaním. Komunistický kult ví, že mu lidé lžou, ale je to pro něj akceptovatelné, protože samotné lhaní je součástí hry. Nebezpečné pro komunisty je, když lidé začnou mluvit pravdu. Prosazování kultury lži slouží k degeneraci morálky, jež je úmyslem komunistů. V této sérii jsme opakovaně uvedli, že komunistický režim netouží jen po smrti fyzického těla, ale také po extrémním morálním úpadku. V tomto ohledu režim částečně dosáhl svého cíle.

b) Jak komunismus podněcuje nenávist na Západě

Ďábelský přízrak komunismu je vytvořen z živelné síly nenávisti, a proto i jeho teorie jsou jí plné. Prosazuje třídní boj a příčinu každého problému přisuzuje tradičním sociálním strukturám. Aby podnítil zášť a nenávist vůči bohatým a podněcoval tak revoluci a násilí, prohlašuje, že bohatí vykořisťují chudé. Spolu s expanzí komunistických hnutí se manipulace, násilí a lži přízraku staly běžným jevem i v západní společnosti, kterou přízrak touto záští a nenávistí naplnil.

Násilí kromě komunistické strany obhajují a otevřeně propagují i různí paramarxisté, které komunistický duch ovládá. Oblíbenec americké levice, Saul Alinsky, byl původně členem gangu, než se připojil k levici a stal se jejím myšlenkovým a politickým lídrem. Odmítal připustit, že je komunistou, ale jeho politická ideologie a přístup ke konfliktu se s komunismem zcela shodují.

Alinského Pravidla pro radikály považují za svou učebnici zastánci amerických pouličních hnutí. Alinsky o této knize napsal, že je určena obzvláště chudým lidem („have-nots“), kteří si osvojili machiavellistický pohled na svět a chtějí zabavit majetek bohatým a dát jej chudým a proměnit tak Spojené státy v komunistickou zemi.

Zdálo by se, že Alinsky klade důraz na postupnou infiltraci místo krvavé revoluce. Ale ve skutečnosti násilí sám rozdmýchával. Jen na to šel rafinovaněji. Násilná revoluční skupina Strana černých panterů přijala za své maoistické názory a používala Maův slogan „politická moc vychází z hlavně pušky“. Alinsky upřednostňoval nejdříve svobodné volby, nicméně zbraně by zřejmě přišly na řadu poté. Jeho přístup je podobný tomu, který použila Komunistická strana Číny: držet se při zdi a poté zaútočit. Jedno z jeho pravidel pobízelo radikály k použití agresivního přístupu, aby zastrašili své oponenty a nakonec dosáhli cíle narušení a zničení.

Podle Davida Horowitze, spisovatele a bývalého radikála, který se podrobně zabýval díly Saula Alinského, nemají Alinsky a jeho stoupenci žádný koncept reformy současného systému. Jsou si velmi dobře vědomi, že jejich cílem je zcela tento systém zničit, a považují tento proces za válku. [3] Pro naplnění svého cíle se proto pokusí použít jakékoliv prostředky, včetně násilí a lži. Rozhodují se pouze o tom, kdy a jak je použít.

V americké společnosti někteří politici a političtí agenti útočí na své nepřátele různými bezcharakterními způsoby, jako je podvádění, osobní útoky a další. Podobně jako komunisté se často uchylují k násilí. Společnost s větší tendencí k násilí se stává méně stabilní a více rozdělenou. V dnešní době se vztah mezi hlavní levicovou a pravicovou stranou v USA dá přirovnat ke konfrontaci komunistického bloku a svobodného světa během studené války. Jsou naprosto neslučitelné a odlišné jako oheň a voda.

Po prezidentské volbě v roce 2016 se začali levicoví extremisté z hnutí Antifa zapojovat do násilných akcí. Zaměřili se na svůj cíl – podporovatele nového prezidenta a další konzervativce – a útočili na ně na shromážděních nebo jiných místech. Aktivisté z Antifa blokovali vyjádření Trumpových podporovatelů a dokonce je přímo fyzicky napadali.

Během posledních let způsobil evropským zemím příval migrantů ze Středního východu a Afriky mnoho sociálních problémů. Díky „politické korektnosti“ levicová elita urážela a slovně napadala oponenty současné imigrační politiky evropských zemí. [4]

V červnu 2017 na baseballovém tréninku postřelil republikána a člena Sněmovny reprezentantů Steva Scalise podporovatel jiné strany. Jeden levicový politik poté prohlásil, že je rád, že Scalise postřelili. Brzy poté byl ze svého postu předsedy výboru na státní úrovni své strany sesazen.

Za těmito násilnými konflikty stojí faktory komunistického ducha. Není to tak, že by všichni chtěli konflikt – stačí pouze několik aktivistů z tvrdého komunistického jádra, kteří věci rozdmýchají.

Dokud určité strany a politici, kteří jsou ovlivněni duchem komunismu, nemají moc, slibují, že budou ochraňovat lidská práva a následovat omezení demokratické společnosti. Jakmile však moc získají, použijí všechny možné metody na potlačení disentu a svévolně zbaví práv jiné lidi. V únoru 2017, během senátní schůze v západním státě USA, žádala vietnamsko-americká senátorka horní komoru, aby se vyslovila proti ocenění Toma Haydena, bývalého radikála a aktivisty proti válce ve Vietnamu, který se stal senátorem. [5] Její mikrofon byl ale okamžitě vypnut a ze Senátu byla vypuzena. Jestli se bude situace nadále vyvíjet tímto způsobem, výsledkem bude komunistická autokracie.

c) Jak komunistické lži matou Západ

Komunismus má na Západě špatnou pověst. Proto jediným způsobem, jakým může zvyšovat svůj vliv, jsou lži.

Aby si získali podporu veřejnosti, používají komunisté a levicová uskupení hesla jako „svoboda“, „pokrok (progres)“ a „veřejný zájem“. Ve skutečnosti je ale jejich cílem uskutečnit plán postupného socialismu. Jejich taktiky zrcadlí komunistické sliby o „nebi na zemi“. Některé strany prosazují zákony, které jsou v podstatě komunistické, ale na povrchu jsou zabalené do jiného názvu. Například zřízení socialistického systému zdravotní péče není nazváno jako socialistické, ale místo toho se použije název „zdravotní péče pro lidi“ nebo jiný, který se lépe přizpůsobí veřejnému mínění dané země. Když chtějí přinutit zaměstnavatele vyplácet určenou minimální mzdu, nazvou to „životní minimum“. Nakonec tak získávají západní vlády čím dál větší moc a čím dál více zasahují do života lidí.

Aby byli zvoleni, dávají prokomunističtí politici a zájmové skupiny lidem prázdné sliby. Je to podobné tomu, co dělaly komunistické strany ve svých začátcích, aby vyhrály. Takoví politici slibují vysokou sociální podporu, nebo prohlásí, že každý bude mít práci a zdravotní pojištění. Nikdo nemluví o tom, kdo to zaplatí anebo jak bude takový systém udržitelný z dlouhodobého hlediska. Častokrát ani nepočítají s tím, že by tyto sliby měli splnit.

Bývalý levicový politik a kandidát do Kongresu ze západního pobřeží USA, Benito Bernal, nedávno odhalil, že jeho bývalá politická strana založila politickou organizaci s členy, mezi nimiž byli ministři, senátoři, kongresmani a členové státních a městských rad. Řekl, že měli 25letý plán, jak manipulovat s různými úrovněmi vlády tak, aby měli v budoucnu zajištěno prezidentské křeslo. Bernal také odhalil, že organizace na povrchu tvrdila, že vyčlení své zdroje, aby pomohla komunitám vyřešit problémy násilných gangů, předčasného ukončování školní docházky, těhotenství nezletilých dívek, ilegální imigraci a sociální nespravedlnost. Ale jejich cílem bylo, aby se všichni tito lidé spoléhali na vládu. Bernal to popsal jako „systém otroctví“ [6]. Řekl:

Když jsem se ptal lidí v organizaci, místo odpovědí mi dali tři otázky. „Za prvé, když budou všechny problémy vyřešeny, jakou pomoc bude slibovat další kandidát na prezidenta? Za druhé, víš, kolik kapitálu přiteklo do našeho města, abychom tyto problémy řešili? Za třetí, víš kolik pracovních míst jsme vytvořili, aby se tyto problémy řešily?“ V tu chvíli jsem si pomyslel, že mi tito lidé vlastně říkají, abych profitoval z lidské bolesti, násilných gangů a dětí, které se navzájem vraždí.

Bernal také uvedl, že jestli by si dal někdo tu námahu s tím, aby se podíval na záznamy hlasování této strany, zjistil by, že ta strana chce, aby byli lidé zklamaní, potlačovaní a zbídačení, a díky tomu pak mohla profitovat z jejich neštěstí. Proto se později rozhodl ze strany odejít.

Při prezidentských volbách v USA v roce 2008 se zjistilo, že ACORN (Asociace komunitních organizací za okamžitou reformu), liberální skupina se 40letou historií, zaregistrovala tisíce neprávoplatných voličů. [7]

V roce 2009 se tato organizace podílela na celonárodním skandálu. Ve jménu prosazování spravedlnosti a podpory domácností s nízkým příjmem dostala velké množství vládních dotací a federálních peněz. Vše bylo určeno na pomoc těmto rodinám se zdravotní péčí a bydlením. Dva investigativci, kteří se vydávali za prostitutku a jejího pasáka, přišli do kanceláří ACORN v několika velkých městech a chtěli poradit, jak mají „provozovat svůj byznys“. Z těchto rozhovorů pořizovali tajně videozáznamy. Tyto záznamy pak ukázaly, jak jim zaměstnanci ACORN radí, jak provozovat svůj nevěstinec pod falešnou společností a identitou, vysvětlili jim, jak „prát peníze“, schovávat hotovost a vyhnout se vyšetřování, jak lhát policii a obejít daňovou povinnost. [8] I když se ACORN opakovaně hájila, její pověst byla zničena a její dotování zrušeno. To nakonec vyústilo v následujícím roce v její uzavření.

Mnoho politických slibů se zdá být lákavými na povrchu, ale jakmile se uvedou do praxe, ve výsledku lidem zničí budoucnost. Říká se tomu „Curleyho efekt“ a popsali jej dva harvardští profesoři. [9] 

Časopis Forbes shrnul Curleyho efekt takto: „Politik nebo politická strana může dosáhnout dlouhodobé dominance tím, že nakloní volební misku vah na svou stranu díky zavedení pravidel, která přiškrtí a potlačí ekonomický růst. Jakmile město zchudne, proti veškerému očekávání to povede k politickému úspěchu strůjců takového ochuzení.“ [10]

V praxi jde o to, že politici využijí pokřivené a přerozdělovací finanční a daňové regule – jako poskytování daňových pobídek odborům, vládním programům a tzv. minoritním podnikům – zatímco zvyšují daně ostatním podnikům a bohatým. Výsledkem je, že příjemci pobídek (včetně chudých, odborů atd.) se stávají závislými na politicích, kteří jim dělají službu, a tedy příjemci je podpoří ve volbách. Tyto zákony, které „berou bohatým“ a zavádějí vysoké zdanění, způsobí, že bohatí a podnikatelé odcházejí z oblasti a tím se zmenšuje i počet oponentů proti takovým regulím. Takoví politici pak mají stabilní a relativně dlouhodobou moc v oblasti a mohou si tam vystavět svou politickou mašinerii. Zároveň se tím ale v oblasti rok od roku sníží množství vybraných daní a také pracovních příležitostí, což může vést k bankrotu.

Onen článek v magazínu Forbes poukazuje na to, že vliv Curleyho efektu je rozšířený a dotýká se deseti nejchudších měst USA, která mají přes 250 000 obyvatel. Jeden bohatý stát na západním pobřeží, který byl řízen levicovými politiky, momentálně čelí důsledkům takové politiky. [11]

Levice taktéž mění význam slov. Například pro konzervativce znamená „rovnost“ mít stejné příležitosti. V tomto smyslu pak mají lidé možnost férové soutěže a zformuje se přirozená meritrokracie. Nicméně, pro levici tento pojem znamená mít stejné výsledky, tj. ať už lidé tvrdě pracují nebo ne, dostanou totéž.

Konzervativci věří, že tolerance zahrnuje různé víry a názory. Když jsou poškozeny osobní zájmy, lidé by měli být snášenliví a šlechetní. Levice chápe toleranci často jako toleranci hříchu. Jejich pochopení svobody a spravedlnosti se od tradičních konceptů značně liší. Politika sociálního inženýrství, jako oslavování homosexuality, stejné toalety pro muže i ženy, legalizace marihuany a další, podkopávají lidskou morálku. Místo toho jsou však tyto věci označovány za „progresivní“, jako by šlo o nějaký morální přínos. Ve skutečnosti všechny tyto způsoby jednání podkopávají morální zákony, které lidem předal Bůh. 

Vysvětlili jsme zde, jak levicová politika vede k rozkladu morálky. Zlovolný přízrak komunismu využívá tento styl politiky ke svým vlastním účelům.

V minulosti lidé věřili, že Spojené státy jsou skutečně svobodnou společností a poslední baštou, která vzdoruje komunismu. Ale dnes lidé jasně vidí, že i v USA se uzákoňují a uvádějí do praxe vysoké zdanění, přebujelý systém sociálního zabezpečení, kolektivismus, velká vláda, sociální demokracie, „sociální rovnost“ a další opatření, pocházející ze socialistické a marxisticko-leninistické DNA. Zejména mladší generace si jednoduše není vědoma historie komunistických zemí plné brutality. Touží a usilují o iluzorní ideály, zatímco jsou podvedeni novým pláštěm, který si na sebe komunismus vzal. Výsledkem je, že nevědomky kráčejí po cestě k úpadku.

5. Totalitarismus: Následky komunistické politiky

Všeobecně se ví, že komunistické totalitní země ovládají každý aspekt osobního života svých občanů. Nenásilné podoby komunismu postupně a vytrvale rozšiřují vládní moc, zintenzivňují kontrolu nad společenským životem a nakonec přejdou k autoritářskému systému. Ale i v zemích, kde komunistická totalita ještě nebyla nastolena, panuje riziko, že lidé mohou kdykoliv o svá práva a svobodu přijít. Ještě děsivější je, že moderní totalitarismus používá ke sledování a kontrole života svých občanů vědu a technologie, v minulosti nevídané. 

a) Totalitarismus hubí svobodnou vůli a potlačuje laskavost

Následují-li lidé tradiční hodnoty, ustanovené nebesy, Bůh daný národ vede k dalšímu rozvoji kultury. Mít kulturu ovlivněnou a inspirovanou nebesy je pro lidi důležitým mostem, jehož prostřednictvím se mohou s Bohem spojit. A na základě této kultury se odvozují různé metody sociální organizace, tedy politického života. 

Bůh lidem dává svobodnou vůli a schopnost postarat se o své vlastní záležitosti. Lidé by se měli ukázňovat pomocí sebeovládání, dobrých mravů a zodpovědnosti k sobě a své rodině. Když francouzský politolog Alexis de Tocqueville studoval v 19. století americkou politiku, velice oceňoval její přednosti. Zapůsobila na něj americká schopnost introspekce, pochopení zla, ochota řešit problémy s trpělivostí a obecná absence násilí při řešení sociálních problémů. Podle něj spočívala velikost Spojených států v jejich schopnosti napravovat vlastní chyby. [12]

Na druhou stranu to, co chce zlý přízrak komunismu, je totalitní politika, která vede lidi k tomu, aby se stavěli proti tradicím a morálce, a zablokovat tak cestu lidí k dobru a Bohu. Lidé v komunistických zemích jsou přetvářeni tak, aby se místo dětí božích stali poddanými ďábla, aniž by si toho vůbec všimli. Postupem času se ochotně řídí normami, které korespondují s plány ďábla. 

V komunistických zemích vláda monopolizuje sociální zdroje, včetně ekonomiky, školství a sdělovacích prostředků. Vše musí probíhat podle instrukcí vůdců komunistické strany a jejich metody vlády jsou založeny na lžích, zlu a násilí. Ti, kdo se snaží následovat své svědomí a inklinují k dobru, budou narušovat stranickou ideologii a pravidla a stanou se z nich nepřátelé strany. Stane se z nich spodina, nucená přežívat na okraji společnosti, anebo jednoduše zemřou. 

I ve svobodných společnostech se vláda ubírá k autoritářství, kdy velká vláda (big government) začíná ovládat téměř všechno. Jedním z rysů autokratické politiky je silná ústřední vláda, která plánuje ekonomiku a řídí ji. Západní vlády v současnosti stále více zesilují možnosti intervence do ekonomiky, aby uskutečnily vládní plány. Používají k tomu nástroje jako státní rozpočet, zdanění a dluhové financování. 

Zároveň do své sféry řízení zahrnují i víru, rodinu, vzdělávání, ekonomiku, kulturu, energetický průmysl, přírodní zdroje, dopravu, komunikace a další. Od expanze ústřední moci až po místní samosprávu, stát chce získat kontrolu nad životy občanů, k čemuž vydává početné zákony a rozsudky s cílem dosáhnout všeobecného rozšíření vládní moci a kontroly nad společností. Kupříkladu zdravotní pojištění je povinné, jinak čeká občana pokuta. Stát může ve jménu veřejného zájmu sebrat lidem majetek i osobní práva. 

Totalitní vláda používá „politickou korektnost“ jako výmluvu, aby lidem odepřela svobodu slova, a diktuje jim, co mohou nebo nesmějí říkat. Ti, kdo tuto zlověstnou politiku otevřeně kritizují, jsou odsuzováni za „projevy nenávisti“ (hate speech). Ti, kdo se odváží postavit se politické korektnosti, jsou marginalizováni, izolováni a v některých případech zbaveni svého postu. V extrémních případech dokonce dochází k výhrůžkám a násilným útokům. 

Používání pokřivených politických měřítek k nahrazení počestných morálních standardů a vynucování těchto měřítek prostřednictvím zákona, nařízení a veřejných útoků vytváří atmosféru sociálního teroru a tlaku a potlačuje svobodnou vůli lidu a svobodu usilovat o dobro. Taková je podstata totalitní politiky. 

b) Od kolébky až do hrobu: systém sociálního zabezpečení 

Sociální zabezpečení se dnes stalo univerzálním jevem. Bez ohledu na stát či stranu, ať už jsou to konzervativci či liberálové, není tam žádného většího rozdílu. Když lidé, kteří žili v komunistických zemích, přijdou na Západ, jsou očarováni výdobytky jako bezplatné vzdělání pro děti, zdravotní pojištění a péče o seniory. Domnívají se, že to je ten „pravý komunismus“. 

Sociální zabezpečení dneška je tedy vlastně souborem komunistických myšlenek přeneseným do kapitalistické společnosti. Rozdíl je jen v tom, že toho nebylo dosaženo násilnou revolucí. 

Honba za lepším životem není sama o sobě špatná, jenže za rozsáhlým systémem sociálního zabezpečení, které určuje vláda, se skrývá řada problémů. Nic na tomto světě není zadarmo. Vyspělý sociální stát je založen na vynuceném zdaňování a samotné sociální zabezpečení vytváří problémy. 

Britský právník A. V. Dicey poznamenal: 

Před rokem 1908 byla otázka toho, zda si má člověk, ať už bohatý či chudý, pojistit své zdraví, věcí ponechanou zcela na svobodném uvážení každého jedince. Stát jeho chování nezajímalo o nic víc než to, zda má nosit kabát černý nebo hnědý. … Ale z dlouhodobého hlediska Zákon o národním pojištění zatíží stát, tedy daňové poplatníky,… pojištěním pro případ nezaměstnanosti. … Vlastně jde o přiznání státu, že má za povinnost pojistit člověka proti neštěstí, které plyne z toho, že nemá práci. … Zákon o národním pojištění je v souladu s doktrínami socialismu. … [13] 

Skandinávský model sociálního zabezpečení uznává a přebírá řada dalších zemí. Kdysi se považoval za pozitivní příklad socialistického výdobytku imitovaného Západem. Je však třeba si uvědomit, že poměr zdanění vůči HDP je v severní Evropě jedním z nejvyšších na světě, kdy má řada států daně ve výši kolem 50 procent. 

Analytikové poukazují na to, že u socialistického zdravotního pojištění podporovaného vládou existuje šest fatálních problémů: 

  • Systém je neudržitelný, protože lidé chtějí z bezplatných služeb těžit víc, než kolik na ně přispívají.
  • Neexistují odměny ani postihy za výkon. Zdravotnický personál nemá při práci žádnou právní odpovědnost a zaplaceno dostává bez ohledu na odvedený výkon.
  • Vládě to přináší obrovské ztráty. 
  • Lidé zneužívají mezer ke krádežím a kšeftování na černém trhu.
  • Vláda rozhoduje prostřednictvím zásahů do zdravotnictví o životě a smrti svých občanů. 
  • Rozsáhlá byrokracie. [14]

V roce 2010 se stal v severním Švédsku případ, kdy si muž jménem Jonas musel sám zašít zranění na pohotovosti. Nejdříve navštívil zdravotní středisko, které bylo zavřeno, a tak šel na pohotovost, kde čekal tři hodiny. Rána mu krvácela, ale personál na něj neměl čas. Nakonec se muž rozhodl, že si ránu zašije sám s pomocí jehly a nitě, které v místnosti nechala sestřička. Personál ho však nahlásil na policii za porušení zákona o přechovávání nemocničního majetku bez povolení. [15] Uvádíme pouze jeden případ, ale skutečnost je daleko horší. Protože lékařskou péči chce každý zadarmo, zdroje se zneužívají. Střet mezi poptávkou a omezenými zdroji pak vede k nevyrovnanosti mezi nabídkou a poptávkou. Nedostatečné zdroje vedou k dlouhému čekání, zatímco ti, kdo zákrok opravdu potřebují, trpí. 

Nejde tu pouze o efektivitu. Větší nebezpečí spočívá v tom, že všechno, co člověk potřebuje, od kolébky až po rakev, mu obstarává vláda. Může se zdát, že jde o žádoucí věc, ale ve skutečnosti je závislost obyvatel na vládě cestou k autokratickému režimu. 

Jak napsal francouzský myslitel Alexis de Tocqueville: „Kdyby se měl mezi demokratickými národy dneška zavést despotismus, vypadal by zřejmě jinak. Byl by rozsáhlejší a mírnější a degradoval by lidi, aniž by je mučil.“ [16] Takto by se dal nejlépe charakterizovat sociální stát. 

c) Přebujelá legislativa dláždí cestu totalitě

Totalitní politika podkopává svobodu jedince konat dobro a místo toho dává prostor zlu. To, že lidé chtějí použít zákony, aby druhým zabránili dělat špatné skutky, je přesně to, co chce ďábel. V moderní společnosti existuje řada složitých zákonů a regulí. Spojené státy mají přes 70 tisíc zákonů o daních. Zákon o zdravotním pojištění má více než 20 tisíc stran. Všechny ty zákony nedokáží obsáhnout ani soudci a právníci, natožpak běžný člověk. Od federální úrovně, přes státní a okresní, až po obecní, každý rok se schvaluje v průměru přes 40 tisíc nových zákonů. Člověk snadno poruší zákon, aniž by si toho byl vůbec vědom. Tresty se pohybují od pokuty až po uvěznění. 

Existují předpisy například i o tom, jaký háček na ryby musíte použít, nebo o příliš hlasitém srkání polévky na veřejnosti – takřka o všem existuje nějaký zákon nebo předpis. Kalifornie povoluje pouze ploché obrazovky, které splňují určité energetické požadavky, a zakazuje plastové tašky. V některých městech potřebujete povolení, když si na zahradě chcete postavit chatku. 

Nadměrné uplatňování zákonů otupuje smysl pro morálku. Řada zákonů jde ve skutečnosti proti zdravému rozumu a dobrým mravům, a přesto rozrůstání zákonů vytvořilo společenský trend, kdy jsou lidé souzeni na základě zákona, a ne podle svých morálních měřítek. Postupem času je proto pro prostředníky zlého přízraku snadné vsadit do lidských zákonů ďábelskou ideologii. 

Bez ohledu na to, jak dobrý zákon je, jedná se pouze o externí sílu, která nemůže změnit lidskou mysl. Lao-cʼ řekl: „Čím víc zákonů se zavádí, tím víc bude zlodějů a loupežníků.“ Když řádí zlo, zákony jsou k ničemu. Čím víc zákonů je, tím větší kontrolu může vláda nad lidmi mít. Ignorujeme fakt, že sociální problémy jsou vyvolány tím, že ďábel zesiluje zlou stránku člověka. Vlády si myslí, že problém je v zákonu, a tak se jej snaží upravit, ale zapomínají, co je kořenem celé věci. A tak vzniká bludný kruh a společnost se krok po kroku vydává na cestu autokracie. 

d) Využití technologie k uplatnění kontroly

Totalitarismus používá státní aparát a tajnou policii, aby monitoroval své občany. Moderní technologie posunuly dohled nad lidmi do extrémů a zasahují nyní do každé oblasti našeho života. 

Zpráva serveru Business Insider poskytla výčet deseti způsobů, jakými komunistická strana v Číně monitoruje své obyvatele. [17] 

  1. Technologie rozpoznávání obličeje, která dokáže z davu vybrat jednotlivé osoby. 
  2. Správci skupinových chatů donášejí na uživatele.
  3. Nucení občanů, aby si stáhli aplikace, které vládě umožní monitorovat jejich mobilní telefony.
  4. Sledování, jak lidé nakupují na internetu.
  5. Policisté nosí speciální brýle, které jim na frekventovaných místech, jako třeba nádražích, pomohou rozeznat hledané lidi.
  6. Na vlakových stanicích je instalována „robotí policie“, která skenuje obličeje lidí a porovnává je s hledanými osobami.
  7. Technologie rozeznávání obličeje se používá k boji s neukázněnými chodci.
  8. Náhodné zastavování chodců, kterým policisté prohledávají obsah telefonu.
  9. Monitoring aktivity uživatelů na sociálních sítích v souvislosti s jejich rodinou a bydlištěm.
  10. Vytváření prediktivního softwaru, který bude bez souhlasu uživatelů generovat data a vyznačovat ty, kteří jsou pro režim potenciálně nebezpeční. 

Deník Financial Times shrnul hrozivý záměr čínského systému sociálního kreditu takto: „Tohle je jádrem plánu Číny do roku 2020: k měření sociálního skóre nepoužívat pouze velká data, nýbrž kvantifikovat politické tendence svého občanstva. Ten samý systém lze kalibrovat tak, aby produkoval ,patriotické‘ skóre, to jest to, jak moc jsou názory jedince v souladu s hodnotami vládnoucí komunistické strany.“ [18]

Jakmile bude vést vláda o cílových jedincích osobní složku a shromažďovat o nich data, může je nechat vyhodit ze zaměstnání nebo přikázat bance, aby jim zrušila hypotéku. Může jim sebrat povolení k podnikání a odepřít jim lékařskou péči. 

Čína má dnes nejrozsáhlejší sledovací systém na světě. Ať už na veřejných místech nebo na silnicích, kamery jsou všude. Za pouhých pár minut lze z databáze 1,4 miliardy lidí vytáhnout tváře na černé listině. Špehovací software zabudovaný do aplikace WeChat na mobilních telefonech umožňuje přímé sledování. Majitelé mobilních telefonů všeobecně mohou zapomenout na soukromí. Není kam uniknout. Jak jsou technologie čím dál rozvinutější a dohled státu roste, i státy na Západě, pokračující cestou socialismu, se dočkají podobně ponurého osudu v podobě neustálého sledování, nátlaku a řízení. Tento konečný scénář rozhodně není nic přehnaného. 

6. Totální válka komunismu proti Západu

Kvůli infiltraci komunistického přízraku je dnes americká společnost do nevídané míry rozdělena. Levice používá veškerou svou moc, aby překazila plány těch, kdo se v politice drží tradičních hodnot. Použít k popisu této situace výrazu „válka“ není nijak přehnané. 

Kdykoliv se v Americe odehrávaly volby, přestože byla rétorika leckdy zuřivá a konfrontační, jakmile bylo po volbách, rány se zahojily, rozepře urovnaly a vše se opět vrátilo do starých kolejí. 

V roce 2016 to ovšem bylo jinak. Už v počáteční fázi začali někteří levicově smýšlející vládní činitelé plánovat, že se budou ke kandidátům z jiných stran chovat jinak. Po volbách levice vyvolala soudní proces s cílem zvrátit výsledky voleb. 

Poté, co byl nový prezident inaugurován, levicový guvernér státu Washington prohlásil, že opozice vůči novému prezidentovi má „podporu jako tornádo“. Vysoce postavení členové opoziční strany přiznali, že rozlícená armáda liberálů po nich chce, aby vyhlásili novému prezidentovi „totální válku“ [19] a činili mu překážky, kde to jen jde. Tím si měli získat podporu veřejnosti. 

Levice se momentálně uchyluje ke všem možný metodám, jak dosáhnout svých cílů. Stoupenci levice často vystupují proti novým opatřením čistě kvůli tomu, že jsou v opozici. Za normálních okolností mohou mít různé strany rozličné názory, ale navzdory rozdílům se dokáží domluvit, protože je spojuje společná touha mít bezpečnou zemi. 

Je až s podivem, že se návrhy na posílení ochrany hranic dočkaly silného útoku a některé státy dokonce schválily zákony o „městských azylech“. Tyto zákony brání federálním složkám ptát se lidí na jejich přistěhovalecký status a zakazují místním zastupitelstvím, aby federálním úřadům poskytly informace související s přistěhovalci. 

Před volbami prosazovala hlavní média, ve většině případů ovládána levicí, kandidátku levicové strany, a tak vše působilo dojmem, že je její vítězství nevyhnutelné. Mnozí proto byli výsledkem zaraženi. Po volbách spolupracovala mainstreamová média s levicovými politiky, aby společně udělali senzaci z celé řady otázek, a navedli veřejnost k útokům na nového prezidenta a k jeho kritice. Neštítili se přitom ani vymýšlení falešných zpráv (fake news), aby veřejnost zmátli. Velká média ignorovala doslova všechny úspěchy nového prezidenta, zatímco obrovskými problémy u levicové kandidátky se do hloubky vůbec nezaobírala. 

V běžné společnosti mají různé skupiny a strany různé názory a z toho pramení konflikty. Ale takové spory by měly být dočasného rázu a lokalizované a obě strany by se nakonec měly snažit problém vyřešit pokojnou cestou. To jen když je jedna skupina posednuta mentalitou třídního boje, kterou jí vštípil komunistický přízrak, politické rozepře se rozvinou ve válku, kde vládne přesvědčení, že spolupráce či usmíření je něco nemyslitelného a že je třeba druhou stranu naprosto porazit a kompletně rozbořit existují systém. 

Tato komplexní válka se odráží v celkové konfrontaci při neférovém jednání v politice, při sestavování politiky a při bitvě o názor veřejnosti. To s sebou přináší hluboké sociální rozkoly a narůstající počet extrémismu a násilí. A to je přesně to, o co komunistickému přízraku jde. 

Podle průzkumu tiskové agentury AP a Střediska pro výzkum veřejnosti z roku 2016 se 85 procent respondentů domnívá, že je země v otázkách politiky rozdělenější než v minulosti, přičemž 80 procent Američanů je silně rozděleno ohledně podstatných hodnot. [20]

Jednota země si vyžaduje společný soubor hodnot a sdílenou kulturu. Přestože se doktríny jednotlivých náboženství liší, měřítka pro to, co je dobré a co zlé, jsou si podobná. Díky tomu spolu mohou etnické skupiny ve Spojených státech žít v harmonii. Mají-li však lidé rozdílné hodnoty, zůstává otázkou, zda se vůbec země zachová jako jeden celek. 

Závěr

Každý člověk má své osobní slabosti a zlou stránku. Honba za mocí, bohatstvím a slávou existuje už od počátků lidstva. Ďábel záměrně využil zlo, vlastní lidské povaze, aby v každé zemi vytvořil systém svých „agentů“. Stát je jako lidské tělo a každá jeho entita, ať už se jedná o firmu, vládu, sdružení a další, jsou jako lidský orgán. Každá plní svou úlohu a vykonává své povinnosti. Když pomocníci ďábla infiltrují danou zemi, je to, jako by lidskou duši nahradilo cizí vědomí, nebo jinými slovy, cizí vědomí přímo tělo ovládá. 

Jestliže se někdo pokusí zbavit společnost ďáblovy nadvlády, je pravděpodobné, že se tomu bude tento systém všemi prostředky bránit. Nebude se bát použít média, aby zdiskreditoval oponenty, vrhne se do osobních útoků, bude mást veřejnost dezinformacemi, bude vyvolávat antagonismus, ignorovat vládní výnosy, přesouvat zdroje na podporu opozice a celou společnost vtáhne do konfliktů a neshod. Protivníci dokonce vyvolávají společenské nepokoje, když se snaží obrátit neinformované lidi proti těm, kdo se odváží ďáblu postavit. Řada lidí je jak tvůrci tohoto systému, tak i jeho oběťmi. Přestože možná udělali nějaké špatné věci, nejsou to opravdoví nepřátelé lidstva. 

Politickou moc lze použít k docílení obecného blaha, ať už doma nebo v zahraničí, a to prostřednictvím ovládnutí státní i soukromé moci a neomezeného přístupu k ekonomickým zdrojům. Na druhou stranu zneužití politické moci může vést k obrovským zločinům. Cílem této kapitoly je odhalit komunistické faktory za dnešní světovou politikou a pomoci lidem rozlišit mezi dobrem a zlem, rozeznat ďábelské úklady a navrátit politice správný kurz. 

Bývalý americký prezident Reagan kdysi prohlásil: „Čas od času nás to svádí uvěřit, že společnost se stala příliš složitou, aby byla řízena samosprávou, a že vláda elitní skupiny je nadřazena vládě lidu a pro lidi. Nu, pokud není nikdo z nás schopen vládnout sám sobě, pak kdo mezi námi má schopnosti vládnout někomu druhému?“ [21] Současný prezident Trump v podobném duchu prohlásil: „V Americe neuctíváme vládu, uctíváme Boha.“ [22]

Politická autorita se musí vrátit na správnou cestu, založenou na tradičních hodnotách. Lidstvo se může vyhnout manipulaci z rukou ďábla a cestě zotročení a zničení pouze tehdy, když má požehnání od Boha. Teprve návratem k tradicím a počestnosti, tak jak to stanovil Bůh, nalezne lidstvo cestu ven. 

Překlad původního článku newyorské pobočky The Epoch Times.

Všechny díly série zde.


Zdroje

[1] Karl Marx a Friedrich Engels, Komunistický manifest

https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1848/manifest/ch04.htm

[2] Vladimír Iljič Lenin, Stát a revoluce, Kapitola I.,

https://www.marxists.org/cestina/lenin/1917/statar/ch1.htm

[3] David Horowitz, „Alinsky, Beck, Satan, and Me (Alinsky, Beck, Satan a já)“, srpen 2009, https://newsrealblog.wordpress.com/2009/08/16/alinsky-beck-satan-and-me/

[4] He Qinglian, „New Symptom of Democratic Countries: Split between Elite and Masses (Nový symptom demokratických zemí: Rozdělení mezi elitami a masami)“, Voice of America, 5. července 2016.

[5] Mike McPhate, „After Lawmaker’s Silencing, More Cries of ,She Persisted‘“, California Today, 28. února 2017, https://www.nytimes.com/2017/02/28/us/california-today-janet-nguyen-ejection.html

[6] Jiang Linda, Liu Fei, „Californian Candidate: Why I Went from the Democratic Party to the Republican Party (Kandidát z Kalifornie: Proč jsem přešel od demokratů k republikánům)“, The Epoch Times (čínská edice). 7. květen 2018. http://www.epochtimes.com/b5/18/5/7/n10367953.htm. Anglická verze části původních poznámek k nalezení zde: https://goo.gl/yJijbo

[7] Bill Dolan, „County Rejects Large Number of Invalid Voter Registrations“, Northwest Indiana Times, 2. října 2008,  https://www.nwitimes.com/news/local/county-rejects-large-number-of-invalid-voter-registrations/article_6ecf9efd-c716-5872-a2ed-b3dbb95f965b.html

[8] „ACORN Fires More Officials for Helping ,Pimp‘, ,Prostitute’‘ in Washington Office (ACORN vyhodil z washingtonské kanceláře další úředníky za napomáhání ,pasákovi a prostitutce‘)”. Fox News, 11. září 2009, http://www.foxnews.com/story/2009/09/11/acorn-fires-more-officials-for-helping-pimp-prostitute-in-washington-office.html

[9] Spencer S. Hsu, „Measure to Let Noncitizens Vote Actually Failed, College Park Announces,“ Washington Post, 16. září 2017, https://www.washingtonpost.com/local/md-politics/measure-to-let-noncitizens-vote-actually-failed-college-park-md-announces-with-considerable-embarrassment/2017/09/16/2f973582-9ae9-11e7-b569-3360011663b4_story.html?noredirect=on&utm_term=.d3454a846017

[10] Mark Hendrickson, „President Obama’s Wealth Destroying Goal: Taking The ,Curley Effect Nationwide (Cíl prezidenta Obamy ke zničení blahobytu: uplatnit ,Curleyho efekt‘ celonárodně)“, Forbes, 31. května 2012,  https://www.forbes.com/sites/markhendrickson/2012/05/31/president-obamas-wealth-destroying-goal-taking-the-curley-effect-nationwide/#793869d63d75

[11] Tamtéž.

[12] Alexis de Tocqueville, Democracy in America (Demokracie v Americe), Svazek 1, překl. Henry Reeve (New Rochelle, New York: Arlington House). 

[13] A.V. Dicey, „Dicey on the Rise of Legal Collectivism in the 20th Century“, Online Library of Liberty, http://oll.libertyfund.org/pages/dicey-on-the-rise-of-legal-collectivism-in-the-20thc

[14] Paul B. Skousen, The Naked Socialist: Socialism Taught with The 5000 Year Leap Principles (Nahý socialista) (Izzard Ink), Kindle Edition.

[15] „Jonas, 32, Sewed up His Own Leg after ER Wait“, 2010. The Local.se, 3. srpna 2010, https://www.thelocal.se/20100803/28150

[16] De Tocqueville, Alexis, n.d, „Democracy In America Alexis De Tocqueville“, stránka navštívena 3. července 2018. https://www.marxists.org/reference/archive/de-tocqueville/democracy-america/ch43.htm

[17] Alexandra Ma, „China Is Building a Vast Civilian Surveillance Network — Here Are 10 Ways It Could Be Feeding Its Creepy ,Social Credit System‘“, Business Insider, 29. dubna 2018, http://www.businessinsider.com/how-china-is-watching-its-citizens-in-a-modern-surveillance-state-2018-4

[18] Gilliam Collinsworth Hamilton, „China’s Social Credit Score System Is Doomed to Fail“, Financial Times, 16. listopadu 2015, https://www.ft.com/content/6ba36896-75ad-356a-a768-47c53c652916

[19] Jonathan Martin a Alexander Burns, „Weakened Democrats Bow to Voters, Opting for Total War on Trump“, New York Times, 23. února 2017, https://www.nytimes.com/2017/02/23/us/democrats-dnc-chairman-trump-keith-ellison-tom-perez.html

[20] „New Survey Finds Vast Majority of Americans Think the Country Is Divided over Values and Politics“, The Associated Press–NORC, 1. srpna 2016, http://www.apnorc.org/PDFs/Divided1/Divided%20America%20%20AP-NORC%20poll%20press%20release%20%20FINAL.pdf

[21] Jonah Goldberg, „Trump’s Populism Is Not Reagan’s Populism“, National Review, 4. dubna 2018. https://www.nationalreview.com/2018/04/donald-trumpr-ronald-reagan-populism-different/

[22] Paulina Firozi, „Trump: ‚In America We Don’t Worship Government, We Worship God‘“, The Hill, 13. května 2017. http://thehill.com/homenews/administration/333252-trump-in-america-we-dont-worship-government-we-worship-god