Jedno čínské přísloví říká: „Neustále kapající voda nakonec pronikne velkým kamenem.“ Jinými slovy bychom neměli odmítat činy, které se zdají být malé nebo bezvýznamné, jelikož mohou časem vést k velkým výsledkům. Velké skutky jsou dosaženy skromným, ale neustálým úsilím. Stejně tak velké plány mohou být přerušeny růstem a nahromaděním malých chyb.

Čínská 5000 let stará historie je protkána smysluplnými příběhy o tom, jak malé činy – pozitivní nebo negativní, nakonec vedly k velkým změnám. Začneme příběhem mladého muže, který touží dobýt svět, aniž by se naučil, jak se starat o svůj vlastní dům.

Začněte zametením svého vlastního domu

„Kniha pozdějšího Chanu“, která pokrývá historii dynastie Chan od roku 6 po Kristu do roku 189, zahrnuje příběh o hrdém chlapíkovi jménem Čchen Fan. Čchen byl ctižádostivý a chtěl dosáhnout velkých věcí, ale neobtěžoval se s tím, aby si udržoval v pořádku svůj vlastní život. Výsledkem toho bylo, že jeho pokoj byl neustále špinavý a plný nepořádku.

Jednoho dne ho přišel navštívit Sue Čchin, přítel Čchenova otce. Když uviděl, jak je Čchenův pokoj špinavý, zeptal se ho: „Proč si svůj pokoj neuklidíš?“

Čchen odpověděl: „Jako muž velkých ambicí, proč bych měl plýtvat časem na tak triviální věci jako je zametání svého pokoje, když bych se měl soustředit na to, aby se svět postavil na nohy?“

Sue Čchin se zamyslel a řekl: „Jak může někdo dosáhnout velkých věcí, když si ani nedokáže udržet pokoj, ve kterém žije, čistý?“ Jeho poznámka nechala Čchena beze slov a nedokázal na ni odpovědět.

Cesta dlouhá tisíce mil začíná jediným krokem

Starověký čínský filozof Lao-c‘ jednou řekl: „Obrovský strom – tak široký, že je potřeba dvou mužů, aby ho objali rukama – začal jako malinký stromek. Devítipatrová pagoda byla založena jako hromádka hlíny. Cesta dlouhá tisíce mil začíná jediným krokem.“

Ve své knize „Wej Süe“ („Učit se“) spisovatel Pcheng Tuanšu, který žil za vlády dynastie Čhing, vypráví příběh bohatého a chudého mnicha, kteří žili v provincii Sečuán v jihovýchodní Číně. Oba chtěli podniknout pouť přes Jižní moře do Indie, aby zde uctili Buddhu.

Bohatý mnich řekl chudému: „Několik let jsem zkoušel najmout loď, aby mne přeplavila přes moře. Zatím čekám, až mé plány přinesou ovoce. Na co spoléháš ty, abys mohl cestu uskutečnit?“

O rok později bohatý mnich stále ještě neopustil svůj dům, zatímco chudý mnich se už vrátil ze své pouti. Chudý mnich mu po svém návratu řekl: „Během cesty jsem spoléhal na lahev vody a žebráckou misku. To bylo všechno, co jsem potřeboval, abych si splnil svůj sen.“

Chudý mnich dosáhl svého cíle tím, že dělal krok za krokem, spoléhal na svou odvahu a vůli. Naproti tomu bohatý se držel svého snu jako zámku v oblacích, ale pro jeho uskutečnění nedělal nic. Jejich rozdílné přístupy v příběhu o cestě do Indie vedly k různým výsledkům.

Přemístění rozsáhlých hor

Taoistický text „Lej-c’“ vypráví příběh o devadesátiletém Ju Kungovi, kterému se podařilo přemístit dvě hory pomocí víry a vytrvalosti.

Ju Kung žil nedaleko dvou hor na severním břehu Žluté řeky. Hory se rozpínaly po délce přesahující 700 mil a tyčily se do výšky několika tisíc stop. Lidé, kteří cestovali k řece nebo od ní, museli hory překonávat velkou objížďkou.

Ju Kung mnoho let cestovatele pozoroval až se konečně rozhodl, že jediným řešením je hory přestěhovat. On, jeho tři synové a pravnuci se vypravili horám rozbíjet kameny a kopat zem. Kameny a zem následně přepravili ke břehům Bohaiského moře.

Č‘ Šou, který žil v zátoce Žluté řeky se jejich snažení smál. „S takovou malou lidskou silou, jak můžete doufat, že srovnáte dvě hory?“

Ju Kung odpověděl: „I po mé smrti budou moji synové v této práci pokračovat. Budou mít pravnuky, kteří budou mít prapravnuky. Moje rodina bude mít vždy další generaci, aby pokračovala v tom, co jsme začali, zatímco hory neporostou. Jednoho dne je přemístíme. Čeho bych se měl obávat?“

Č‘ Šoua zanechala odpověď beze slov.

Navzdory pokročilému věku a omezené síle, neměl Ju Kung pochyb o tom, že jeho ušlechtilý cíl je dosažitelný vytrvalým úsilím a neměnnou vírou.

Vskutku, jeho víra a odhodlání se dotkly až nebeského Boha, který pověřil mocné božstvo, aby mu pomohlo hory přestěhovat. Od té doby mohou všichni cestovatelé dojet až ke Žluté řece bez překážek.

Velká porážka začíná malými nedostatky

Naše malé zvyky a myšlenky v každodenním životě nejsou bezvýznamné. Ty, které jsou pozitivní mají dobrou šanci nám pomoci naplnit naše cíle. Podobně také ty, které jsou špatné se mohou postupně zvětšovat, časem se znásobit, a nakonec se projevit jako velké následky.

„Š‘ Ťi“ (Záznamy velkého historika) dokončil okolo roku 94 před Kristem úředník S‘-ma Čhian v období rané dynastie Chan. Na jejich stránkách se dočteme, že král Čou, poslední král dynastie Šang (okolo 1556 – 1046 před Kristem) jednoho dne dostal darem pár slonovinových jídelních hůlek, které si velice oblíbil.

Když to uviděl jeho poradce Čchi C‘, povzdechl si a řekl: „Čím víc se bude král zajímat o ty hůlky, tím víc si bude myslet, že mohou být v páru jen s miskou z nosorožcova rohu a hrnky z bílého nefritu.

S takovým jemným nádobím bude chtít jíst jen ty nejlepší lahůdky. Když si zvykne na takové delikatesy, bude chtít jen to nejdražší hedvábí a majestátný palác.

Luxus pocházející z naší země mu už nebude stačit a král si bude přát nakupovat vzácné, jedinečné předměty z jiných zemí. Z těchto hůlek již nyní dokáži odhalit, co může nastat v budoucnosti. Nemohu si pomoci a nezbývám mi než se o krále bát.“

Čchi C‘ předpověď se opravdu naplnila. Tužby krále Čoua rostly a rostly. Opustil svoje povinnosti a dopřával si luxusu a opileckých orgií. Vybíral těžké daně, aby si postavil honosné paláce s bazény naplněné vínem a lesy naplněné masem. Ztratil respekt a podporu u lidí, což vedlo ke ztrátě trůnu a konci celé dynastie Šang.

Poté, co byl král Čou poražen, zapálil svůj palác i s poklady a spáchal sebevraždu skokem do plamenů hořícího sídla.

Místo, aby své touhy držel na uzdě, když byly ještě malé, nechal král Čou svoji nenasytnost divoce kypět. Co bylo jednou malým prohřeškem, se stalo obrovskou katastrofou, která ho nakonec stála království a jeho život.

Tento příběh sděluje lidem důležitou lekci: Člověk by měl být moudrý a neustále si všímat a napravovat své prohřešky, než se z nich stanou vážné záležitosti nebo přerostou v pohromu.

původního článku newyorské redakce deníku The Epoch Times přeložili Kateřina Fučíková a Milan Kajínek