V nejzápadnějším výběžku, na konci Morbihanského zálivu, jsme v městečku Le Croisic potkali „pardon“. Jak to v Bretani vyhlíží, když potkáte pardon? Zde tak říkají náboženské pouti. Nejde o pouťové kolotoče a stánky, je to procesí putující k některému svatostánku a poutníci se účastní se mše.

Bretonci kráčejí s hudbou, v čele průvodu jdou tři dudáci a hobojistka. Dudy i hoboj jsou typickými hudebními nástroji pro tuto oblast, v Bretani říkají hoboji bombard. Za hudebníky kráčí kněží, ministranti, nosiči zástav, také většinou děti, a nakonec zachránci nebo chcete-li, pobřežní hlídka, nesoucí věnce na památku zesnulých. Děti nesoucí zástavy zápasí s větrem, který je na pobřeží oceánu věčným společníkem.

Procesí se zastavuje v přístavu na určeném místě se kněží chystají sloužit mši. Celé pelotony cyklistů se zastavují na pobřeží a přihlížejí průběhu mše. Stovky lidí se shromáždí pod širým nebem a zpívají. Kněží mluví francouzsky, po nějaké chvíli vystoupí starý pán, mluví bretonsky.

Po letech zakazování přestala být rodná řeč předávána v rodinách dětem a převládla francouzština, přičemž Bretonci nemají francouzský původ. Původní obyvatelé pobřeží byli Keltové. Jenomže francouzské vrchnosti se zdálo, že ti zaostalí lidé mluví nemožnou hatmatilkou, tak jim vnutili francouzštinu.

O poutích – pardonech

„Není známo, která hrstka poutníků a kdy poprvé vyšla po tehdy ještě neschůdných cestách; chtěli zhlédnout všechny kamenné krásy (kalvárií), o nichž se doslechli, a pomodlit se pod klenbami nejkrásnějších chrámů,“ vzpomíná na historii poutí František Kožík ve své knize Bretaň – dcera oceánu. Poutě měřily až 500 kilometrů a trvaly několik týdnů, procesí vycházelo 4x do roka a bylo by hříchem alespoň jedenkrát za život se jej nezúčastnit. Zpívající průvod se sunul od obce k obci, v poledne odpočíval u posvátných pramenů, nocovalo se na statcích nebo v noclehárnách za praskotu ohně v krbu, kde se topilo suchým vřesem nebo hlodášem.

Domácí světci

Bretaň je proslulá největším počtem domácích svatých. Kdejaký poustevník z chýše za vsí byl prohlášen za svatého. Papež si zřejmě často držel hlavu v dlaních a odolával svatořečení jejich světců. Nakonec byl Římem kanonizován pouze sv. Yves (*1253 – 1303), patron advokátů. Ostatní světci jsou zbožně uctíváni ve farnostech.

V croisickém pardonu byl sv. Yves nesen na čestném místě v zástupu, za ním Madonna, jejíž svátek podle katolického kalendáře připadá na půli srpna (v našem kalendáři svátek slaví Hana).

V odpoledním průběhu poutě vidíme krojované obyvatele pobřeží, jak tančí, vytvářejí zpěvohry a nabízejí své tradiční pokrmy. Pečou sladké palačinky a ovocné koláče.

Nový koronavirus a nemoc COVID-19: Co o nich víme? (Epoch Times)

Kupujeme, abychom podpořili jejich tradiční kulturu, která byla potlačována, nejprve francouzským vládcem, po revoluci i Jakobíny.

„Kenavo!“ loučím se s Bretonkou jediným bretonským slovem na rozloučenou.

„Kenavo“, s povděkem se ukloní.

Čtěte také: Armorica 7: Kalvárie na enclos paroissiaux v Bretani

Vážení čtenáři, nenechte si ujít to nejlepší z Epoch Times! Přihlašte se k našemu Newsletteru.