Přízrak komunismu nezmizel s rozpadem komunistické strany ve východní Evropě

Epoch Times níže zveřejňuje na pokračování adaptaci knihy „Jak přízrak komunismu vládne našemu světu“ z dílny redakčního týmu Devíti komentářů ke komunistické straně. Kniha původně vyšla v čínštině.

Obsah (pokračování)

2. Mýtus o konsenzu ohledně změny klimatu (pokračování)

c) Nesouhlas vědců ohledně „konsenzu“

d) Proč environmentální vědci prosazují katastrofické scénáře

3. Environmentalismus: další forma komunismu

a) Politická infiltrace: budování celosvětové vlády

b) Obviňování kapitalismu

c) Potlačování oponujících hlasů v médiích

d) „Občanské“ skupiny manipulované pro pouliční revoluci

e) Nové náboženství antihumanismu

Závěr: Chceme-li se vyhnout ekologické krizí, musíme ctít nebesa a obnovit tradici

Odkazy

***

2. Mýtus o konsenzu ohledně změny klimatu (pokračování)

c) Nesouhlas vědců ohledně „konsenzu“

Jak jsme již zmiňovali, vědci mají v otázce toho, zda je hlavním faktorem ovlivňujícím změnu klimatu lidská činnost, rozdílné názory. Stejně tak se neshodnou na tom, jak se změna klimatu bude projevovat v budoucnosti. Pro tuto širokou škálu názorů existuje mnoho důvodů. Zaprvé, změna klimatu je velmi široký a složitý předmět, který se dotýká mnoha oblastí, jako je astronomie, meteorologie, ekologie, fotochemie, spektroskopie, oceánografie a další. Klima ovlivňuje mnoho vzájemně provázaných subsystémů, jako je zemská atmosféra, hydrosféra, biosféra a litosféra. Existuje mnoho fyzikálních, chemických a biologických procesů, které jsme dosud ani zdaleka nepochopili.

Při pohledu na geologickou historii Země naše planeta procházela změnami klimatu neustále. Docházelo rovněž i k častým epizodám globálního oteplování. Před více než 3 000 lety, za čínské dynastie Šang, byla Centrální planina (část severní Číny) oblastí se subtropickou krajinou. Lidé lovili slony, jak bylo několikrát zaznamenáno na věštebných kostech. Odhaduje se, že průměrná roční teplota byla asi o 2 °C vyšší než nyní. Další období oteplování proběhlo za dynastie Tchang (626–907). Na půdě císařského paláce v Čchang-anu v dnešní severozápadní Číně bylo možné pěstovat citrusy. [1] Středověcí Evropané stavěli na Západě ohromující katedrály během období oteplování probíhajícího přibližně v letech 950 až 1250. [2]

Podle geologických záznamů došlo přibližně před 11 270 lety na severní polokouli k rychlému oteplování, kdy průměrná teplota během několika let prudce stoupla zhruba o 4 °C. Další důležité oteplování nastalo na konci období mladšího dryasu přibližně před 1 150 lety, kdy teplota po celá desetiletí stoupala zhruba o 10 °C. [3] Příčiny těchto klimatických změn jsou mezi vědci stále předmětem diskuse.

Pokud nedokážeme vysvětlit příčiny změn klimatu v historii, bude pro nás přirozeně těžké vysvětlit příčiny změn klimatu v moderní době. Historické příčiny změn klimatu totiž mohou působit i dnes. Mnoho vědců se domnívá, že bychom ohledně této otázky měli jednat pokorně a být ochotni si připustit, že naše znalosti jsou omezené.

Významný vědec Freeman Dyson, člen Národní akademie věd USA a spolupracovník Královské společnosti, věří, že moderní věda změnám klimatu nerozumí:

„Nejspornější z těchto názorů je představa, že věda o změně klimatu je hotová a pochopená věc. Největší ze všech klimatických změn byly doby ledové, které pokryly polovinu Severní Ameriky a Evropy deskami ledu o tloušťce jednoho kilometru. Doba ledová se v minulosti opakovala vícekrát a můžeme očekávat další. Nová doba ledová by byla mnohem větší katastrofou než cokoli, čeho bychom se měli obávat v důsledku oteplování klimatu. Existuje mnoho teorií ohledně doby ledové, avšak žádné skutečné porozumění. Dokud neporozumíme dobám ledovým, nemůžeme porozumět ani změnám klimatu.“ [4]

Kvůli složitosti klimatických otázek není možné provádět experimenty a ověřovat teorie za kontrolovaných laboratorních podmínek. Vědecký klimatologický výzkum se nyní totiž spoléhá na digitální klimatické modely.

Klíčové důkazy zprávy panelu IPCC, které mají obhájit závěr, že hlavní příčinou globálního oteplování jsou lidé, pocházejí ze simulací změn klimatu. Výsledkem těchto simulací jsou rovněž spekulace, o kolik stupňů se teplota do konce 21. století bude zvyšovat. A to se týká i spekulací katastrofických následků, které se očekávají v důsledku změn klimatu. Jsou rovněž založené na počítačových modelech.

Tyto modely však mají svá vlastní omezení a mnoho vědců má výhrady k jejich spolehlivosti. Profesorka Judith Curryová je toho názoru, že klíčovou roli hrají právě přírodní faktory, které se při modelování změn klimatu nezohledňují. [5] V článku zveřejněném ve věstníku Americké meteorologické společnosti napsala, že IPCC do značné míry ignoroval nejistotu modelových výpočtů. [6]

Některá fakta není možné v klimatických modelech realisticky reprezentovat, a to buď kvůli nedostatečnému porozumění klíčových procesů změn klimatu, nebo kvůli nedostatku výpočetní síly. Vědci přijímají parametrizaci, která zjednodušuje model pomocí neúplných dat týkajících se procesů, jako je tvorba mraků (včetně jejich interakce s vodní párou), srážky, interakce mezi mraky a slunečním zářením, chemické a fyzikální procesy aerosolů (kapaliny či pevné malé částice v atmosféře) a podobně. [7] To vše zavádí do modelu značnou nejistotu.

Vodní pára je nejhojnějším a nejdůležitějším skleníkovým plynem v atmosféře, protože se však její množství značně liší dle období a lokalizace, vyplývá z toho rovněž velká nejistota. [8] V různých výškách se skleníkový efekt vodní páry liší a satelitní měření vertikální distribuce vodní páry může mít až 40procentní odchylku. [9]

Oblaka v nižších nadmořských výškách mají silný ochlazující účinek způsobený odrazem slunečního světla, a poloprůhledné oblaky (cirry) ve vyšších nadmořských výškách mají efekt oteplovací. Některé aerosoly, jako například aerosoly vyvolané sopečnými erupcemi, blokují sluneční světlo a způsobují chlazení, zatímco jiné, jako jsou částečky sazí, absorbují záření a způsobují oteplování. Zatímco mraky, uměle zapříčiněné aerosoly, způsobují nepřímé chlazení. Prostorové a geografické rozdělení aerosolů a mraků a jejich optické vlastnosti se po celé planetě značně liší. Změny v albedu (sluneční odrazivosti Země) ovlivňují také další faktory, jako je růst a úhyn pozemní vegetace.

Ať už z důvodu nedostatku potřebných pozorovacích údajů či nedostatečného vědeckého porozumění vedou v současnosti tyto důležité procesy k velkému stupni svobody (rozuměj arbitrárnosti) v parametrizaci klimatických modelů, což výrazně zvyšuje jejich nejistotu. Tato nejistota pohání velkou část skepticismu, co se týče platnosti těchto modelů. Například skleníkové plyny, jako je oxid uhličitý, dávají Zemi přímé radiační působení asi 2,5 wattu na metr čtvereční, [10] zatímco Země přijímá asi 1336 wattů [11] radiační sluneční energie na metr čtvereční. Dvě tisíciny ve změně albeda způsobené nejistotou při modelování oblačné nebo aerosolové aktivity stačí k tomu, aby se překročila udávaná role skleníkových plynů.

Vědec na Harvardově univerzitě Willie Soon a další věří, že klimatické modely nejsou vhodné pro spekulace o budoucích změnách klimatu. [12] Princetonský fyzik Dyson nazval parametrizaci v modelu „fondánovým faktorem“, jelikož tyto parametry lze uměle upravovat. Je toho názoru, že se můžeme z modelu poučit, ale nemůžeme ho použít k předpovědi: „Takže máte vzorec… pokud ho však používáte pro rozdílné klima, ve kterém máte dvakrát tolik oxidu uhličitého, není žádná záruka, že to bude sedět. Neexistuje způsob, jak to otestovat.“ [13] Dyson také kritizoval IPCC za to, že v klimatickém systému se do značné míry ignorovala role Slunce. Věří, že Slunce, a nikoliv člověk, je hlavním určujícím faktorem pro změnu klimatu.

Počínaje rokem 2002 začal izraelský vědec Nir J. Shaviv psát sérii článků, v nichž argumentoval, že na základě korelace mezi rozsahem oblačnosti pozorovaným satelity a množstvím kosmického záření byly doby ledové na Zemi ovlivněné kosmickým zářením. Dospěl tak k závěru, že ke změně klimatu vedlo kosmické záření. Současně uvedl, že při zvyšování průměrných globálních teplot ve dvacátém století hrály podobnou (ne-li větší) roli jako lidská činnost změny slunečního záření. Věří, že skleníkové plyny způsobené člověkem hrají v globálním oteplování menší roli, než jak se obecně tvrdí. [14]

V klimatu existují některé vnitřní změny, které je ještě potřeba důsledně prozkoumat a které nelze správně reprezentovat v digitálních modelech klimatu. Stávající klimatické modely nedokážou správně popsat fenomén El Niño, natož ho předpovídat. [15] Od nejvyšších teplot v holocénu před 7 000 lety až 9 000 lety klesala globální teplota o 0,5 °C až 1 °C, avšak výpočty modelu ukazují, že v posledních 11 000 letech se teplota o 0,5 až 1 °C naopak zvýšila. Skutečnost, že obsah oxidu uhličitého v posledních 6 000 až 7 000 letech vrostl, poukazuje na to, že tento model je citlivý pouze na účinky oteplování u skleníkových plynů. [16] Obecně lze říci, že mezi různými faktory ovlivňujícími změnu klimatického systému mohou modely odrážet pouze účinky oteplování způsobené skleníkovými plyny, zatímco ochlazování způsobené jinými faktory model nezobrazuje přesně.

Pozorované zvyšování teploty mezi lety 1998 a 2013 navíc téměř stagnovalo. Hans von Storch, německý klimatolog a profesor na Hamburské univerzitě, v roce 2013 řekl: „Stojíme před záhadou. Nedávné emise CO2 ve skutečnosti rostly ještě strměji, než jsme se obávali. Výsledkem bylo, že podle většiny klimatických modelů jsme měli za posledních 10 let pozorovat nárůst teploty o přibližně 0,25 stupně Celsia. To se však nestalo. Ve skutečnosti byl nárůst za posledních 15 let jen 0,06 stupně Celsia – což je hodnota velmi blízká nule.“ Storch si myslí, že to znamená, že model pravděpodobně přeceňoval roli oxidu uhličitého nebo podceňoval vliv přírodních změn klimatu. [17]

Mezi vědci také existují odlišné názory na to, jak se dívat na vnitřní procesy klimatického systému. Již zmíněný člen Americké akademie věd Richard Lindzen se domnívá, že v klimatickém systému existuje samoregulační mechanismus, který výrazně snižuje oteplovací účinky skleníkových plynů. Ve svém příspěvku z roku 2001 napsal, že podle pozorování jsou tropické cirrové mraky vysoké nadmořské výšky (které umožňují průchod slunečního záření, ale blokují infračervené paprsky emitované z povrchu a mají skleníkový efekt) v negativní korelaci s teplotou mořské hladiny a při zvýšení teploty klesá oblačnost. To umožňuje, aby povrch země rozptýlil teplo do vnějšího prostoru bez rušivého vlivu infračerveného záření. Tento samoregulační mechanismus bývá přirovnáván k zornici lidského oka (která se upravuje podle expozice světla) a výrazně vyvažuje skleníkový efekt. [18] Lindzenova teorie je dnes stále předmětem diskuse.

Bývalý vědec NASA Roy Spencer z Alabamské univerzity shrnul satelitní pozorování a představil různé pohledy na roli oblačnosti. Poukázal na to, že stávající klimatický model považuje za příčinu pozorované tvorby a rozptylu mraků změnu teplot, ale skutečná situace je přesně opačná. Právě změna objemu oblačnosti způsobuje změny teplot, což vede k závěru, že účinek oteplování způsobeného skleníkovými plyny je mnohem menší než ten, který stávající klimatický model předpovídá. [19]

Vědci mají různé názory na to, jak jsou pozorovaná meteorologická data interpretována, a na jejich spolehlivost. Dr. John Christy, ředitel Výzkumného střediska pro zemské vědecké systémy na Alabamské univerzitě, je jedním z předních autorů IPCC. Analyzoval odchylky městských povrchových plynových rezervoárů (atmosférické hraniční vrstvy) v blízkosti meteorologické observatoře způsobené urbanistickou expanzí a povrchovým vývojem (například zemědělskou činností). Předpokládá se, že zvyšující se lidská aktivita zvýšila zaznamenanou povrchovou teplotu.

V záznamech z posledních sta let ukazujících zvýšení povrchové teploty se nejnižší noční teplota zvýšila rychleji než nejvyšší denní teplota. Christy věří, že tento jev lze vysvětlit spíše expanzí lidské činnosti na zemi, než nárůstem skleníkových plynů. [20]

Mezi vědci se také diskutuje o dopadech oteplování klimatu. Například David Russell Legates, ředitel Centra pro klimatická studia na Delawerské univerzitě, svědčil v roce 2014 v americkém Senátu: „Celkově lze říci, že sucha ve Spojených státech jsou častější a intenzivnější v chladnějších obdobích. Historický záznam tedy nepotvrzuje tvrzení, že globální oteplování pravděpodobně negativně ovlivní zemědělskou činnost.“ [21]

William Happer, bývalý prorektor Princetonské univerzity, potvrdil Senátu USA, že současná úroveň oxidu uhličitého je na historickém minimu a že vyšší úrovně oxidu uhličitého by prospěly životu rostlin, včetně zemědělských plodin – což IPCC ignoruje. Happer byl zakladatelem klimatického modelu, když byl v 90. letech vedoucím Úřadu pro energetický výzkum ministerstva energetiky. Věří, že zvýšení teploty předpovídané stávajícími klimatickými modely je mnohem větší, než bylo pozorováno, protože model nadhodnocuje proměnlivost klimatického systému. [22]

d) Proč enviromentální vědci prosazují katastrofické scénáře

Jeden z hlavních vědců IPCC jednou řekl: „Pokud chceme mít v budoucnu dobrou environmentální politiku, potřebujeme katastrofu. Je to jako bezpečnost ve veřejné dopravě. Jediným způsobem, jak přimět lidi jednat, je, že dojde k nehodě.“ [23] Ačkoli později vysvětlil, že neobhajuje zkreslování údajů, jeho zpráva byla jasná: katastrofa je hlavní hnací silou akce a tvorby politiky.

Spojení globálního oteplování s případy extrémního počasí se stalo oblíbenou metodou, jak zveličit závažnost klimatických problémů. Neustále se také objevují vědecké hypotézy, které jsou s tímto populárním trendem v souladu.

Počátkem roku 2014 zažila Severní Amerika extrémně chladnou zimu. Jedna teorie o příčinách kruté zimy je taková, že globální oteplování způsobilo tání na severním pólu, což následně změnilo dráhu tryskového proudění. V důsledku toho se hmota extrémně studeného vzduchu ze severního pólu přesunula na jih, což vedlo k častějšímu chladnému počasí směrem k jihu. Tuto kontraintuitivní hypotézu podporovala média i environmentalisté. I extrémní chlad je tedy údajně způsoben globálním oteplováním. Ve skutečnosti meteorologické záznamy z dlouhodobého hlediska ukazují, že výskyt extrémně chladného počasí v Severní Americe spíše klesal než obráceně.

V roce 2014 pět významných meteorologů zveřejnilo v časopise Science společný dopis, který tuto skutečnost ilustruje. Uvedli, že na počátku šedesátých let, na konci sedmdesátých let (zejména 1977) a v roce 1983, kdy byla ledová pokrývka na severním pólu mnohem silnější a širší než v současnosti, bylo mnohem chladnější počasí než v roce 2014. Je jisté, že výskyt extrémně chladného počasí se v posledních padesáti až sto letech snížil. [24]

John Wallace, profesor atmosférické vědy, řekl: „Vytvoření spojení mezi extrémními povětrnostními událostmi a změnami klimatu není tak snadné, jak by se mohlo zdát. Síla statistické inference je omezena velikostí vzorku. … I když je vazba statisticky významná, jako v případě vln veder, čím je událost extrémnější, tím menší je relativní příspěvek globálního oteplování k pozorované anomálii. … Omezení stanovené velikostí vzorku by nebyla tak závažným problémem, kdyby mechanismy, které spojují extrémní povětrnostní události se změnou klimatu, byly dobře pochopeny, ale bohužel tomu tak není.“ [25]

V listopadu 2017 zveřejnil náměstek pro vědu na americkém ministerstvu energetiky Steve Koonin v časopise The Wall Street Journal názor s názvem „Klamavá nová zpráva o klimatu“. Kritizoval v něm zprávu americké vlády o klimatu („Climate Science Special Report“) za to, že posiluje strach z katastrofy pomocí zkreslující interpretace zvyšující se hladiny moří. [26]

Tato „Zvláštní zpráva o klimatické vědě“ uvádí, že od roku 1993 hladina moře roste dvakrát rychleji, než bylo zaznamenáno v předchozích letech 20. století. Zpráva však ignorovala skutečnost, že nedávná rychlost růstu byla srovnatelná s rychlostí na počátku dvacátého století, kdy lidská činnost měla na životní prostředí malý dopad. Tímto opomenutím je veřejnost uváděna v omyl. Zpráva ve shrnutí uvádí, že od poloviny 60. let se vlny horka ve Spojených státech vyskytovaly častěji. Data, která tato zpráva „pohřbila“, však ukázala, že frekvence vln veder v současnosti nebyla větší než jejich frekvence v prvním desetiletí 20. století.

Podobné zastrašovací taktiky se také objevily ve zprávě americké vlády „National Climate Assessment“ z roku 2014, která zdůrazňuje zvýšenou intenzitu hurikánů po roce 1980, avšak ignoruje záznamy, které ukazují větší časové rozpětí. Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA) nedávno uvedl, že nemůže najít důkazy pro to, že by závažnost hurikánů byla ovlivněna lidskou činností. [27]

Ve skutečnosti se vlny veder vyskytovaly nejčastěji ve 30. letech 20. stol., nikoli v 21. století. Index tepelných vln Agentury pro ochranu životního prostředí USA ukazuje, že ve 30. letech měly tepelné vlny po čtyři roky roční index 0,45, zatímco nejteplejší rok v 21. století měl index kolem 0,3. [28] Ve 30. letech také bylo pouze 10 procent emisí skleníkových plynů oproti 21. století. [29]

Profesor Mike Hulme, ředitel britského Tyndallova centra pro výzkum změny klimatu, uvedl: „Během posledních několika let byl v této zemi vybudován nový ekologický fenomén – fenomén ‚katastrofické‘ změny klimatu. Zdá se, že pouhá ‚změna klimatu‘ by nebyla dost hrozivá, a proto nyní musí být, aby si vydobyla pozornost, označena za ‚katastrofickou‘. … Proč to nejsou jen aktivisté, ale také politici a vědci, kteří otevřeně přimíchávají rétoriku strachu, teroru a katastrof do pozorované fyzické reality změn klimatu a aktivně ignorují opatrnost, která je součástí vědeckých předpovědí?“ [30]

Zesnulý Stephen H. Schneider byl dalším zastáncem „konsenzu“ v teorii o klimatu a koordinujícím vedoucím autorem II. pracovní skupiny Třetí hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC). V roce 1989 v rozhovoru pro časopis Discover uvedl: „Na jedné straně jsme jako vědci vázáni vědeckou metodou. Na druhé straně však nejsme jen vědci, ale také lidské bytosti. Abychom toho (konsenzu) docílili, musíme získat širokou podporu, upoutat představivost veřejnosti. To samozřejmě znamená získat široké mediální pokrytí. Musíme tedy přijít se strašidelnými scénáři, činit zjednodušená, dramatická prohlášení a takřka nezmiňovat jakékoli pochybnosti, které bychom mohli mít.“ Zastával názor, že vědci si musí vybrat mezi tím, „být efektivní, a být čestní“. Dodal nicméně, že by si přál mít obě možnosti. [31]

Krizi v oblasti klimatu se dostalo ohromné mediální podpory. Jsou za ní zlověstné síly, které mají v úmyslu nejen vydláždit cestu pro globální vládu, ale také zničit etiku výzkumu ve vědecké komunitě. Klimatologie je mladý předmět, který má jen několik desítek let dlouhou historii. Přesto se už hypotézy kolem globálního oteplování začaly předčasně považovat za fakt. Média propagují globální oteplování na titulních stranách, aby tak zakryla nepřesnosti v základní vědě. Vlády vynakládají finanční prostředky na zkoumání hypotézy globálního oteplování, zatímco znevažují ostatní zjištění. V procesu budování, upevňování a posilování „konsenzu“ se odhaluje komunistická povaha boje a nenávisti.

Zatímco vědci vytvářejí „konsenzus“, média a politici označují „konsenzus“ ohledně katastrofické změny klimatu za „vědecky prokázaný“ a šíří ho do celého světa jako neotřesitelnou doktrínu. Myšlení o této záležitosti se do značné míry sjednotilo a do lidských myslí zasadilo popletené představy o dobrém a špatném.

Ignorování zločinů ekologického terorismu spáchaných organizací Greenpeace v Británii, o kterém jsme se zmínili výše, bylo právě založeno na domnělém konsenzu, že skleníkové plyny způsobují klimatickou katastrofu. Množství nařízení a směrnic založených na této doktríně má za úkol uvrhnout svět do chaosu. Zničit starý svět jakýmkoli způsobem je základní strategií komunismu. Všechna tato opatření mají vydláždit cestu falešnému řešení uměle vytvořené krize – kterým má být globální vláda – za údajným účelem záchrany Země a lidstva.

3. Environmentalismus: další forma komunismu

V minulých desetiletích byly komunistické síly na ústupu a zároveň vyšly najevo politické a ekonomické problémy komunistických režimů. Proto se komunismus, aby prosadil své cíle, chopil environmentalismu.

a) Politická infiltrace: budování celosvětové vlády

Komunismus používá vládu k tomu, aby lidi zbavil majetku a svobody a aby se nekonečně rozšířila státní moc. Toto je jedna z metod, kterou komunismus upevňuje svou kontrolu. Je velmi obtížné zavést takovouto metodu v demokratickém západním světě. Environmentalismus však nabízí komunismu magickou zbraň. Lidé jsou zbaveni svých práv ve jménu „ochrany životního prostředí“.

Za prvé, environmentální ideologie se používá pro přerozdělování bohatství. Komunistické státy tradičně přerozdělovaly bohatství prostřednictvím revoluce. V průběhu let však začal být tento přístup čí dál obtížnější. Ekologové proto přijali nepřímé strategie, které nutí lidi, aby se potichu vzdali svobody a majetku ve jménu prevence ekologické katastrofy. Pořadatel kampaně pro skupinu Friends of the Earth (Přátelé Země) jednou na konferenci OSN uvedl: „Jádrem naší odpovědi na změnu klimatu musí být přerozdělení bohatství a zdrojů.“ [32] Jeden z hlavních zelených myslitelů z Westminsterské univerzity jednou řekl reportérovi, že „se na lidi musí uvalit, ať se jim to líbí, nebo ne“ uhlíkové příděly a že „demokracie je méně důležitým cílem, než je ochrana planety před vymizením života, před koncem života na ní“. [33]

V „bitvě“ proti změně klimatu byla Velká Británie první zemí, která vznesla koncepci individuálních uhlíkových přídělových lístků. Jeden britský vědec o tom uvažoval jako o „zavedení druhé měny, s tím, že každý má stejný příděl – přerozdělování bohatství tím, že člověk musí kupovat uhlíkové kredity od někoho, kdo se má hůř než on“. [34]

Lidé, kteří žili v Sovětském svazu nebo komunistické Číně, mohou v tomto druhu uhlíkových přídělů snadno rozpoznat další metodu na zavedení totalitního systému. V Číně se kdysi k nákupu nezbytných věcí, jako je kuchyňský olej, obilí a oblečení, používaly potravinové poukázky. Prostřednictvím přídělu potravin bylo na jedné straně přerozdělováno bohatství, na straně druhé získala ústřední vláda nejvyšší kontrolu nad bohatstvím a svobodou lidí.

Environmentální ideologie se však používá i k omezení svobody jednotlivců. V západních zemích, které se pyšní tradicí osobní svobody, je velmi obtížné lidi přimět, aby se automaticky vzdali svých práv a přijali četná omezení v soukromém životě. Protlačování ekologické katastrofy se stalo vhodným prostředkem, jak lidi přimět, aby se svých svobod a práv vzdali. Nejlepšími hesly se pro environmentalisty staly slogany o „globálním oteplování“ a „posledních dnech na Zemi“. Australská koalice Carbon Sense Coalition sestavila seznam návrhů zaměřených na použití státních zákonů k donucení lidí, aby jménem řešení globálního oteplování změnili své chování. Seznam zahrnoval následující doporučení:

  • zákaz otevřeného ohně a kamenných kamen
  • zákaz klasických žárovek
  • zákaz balené vody
  • zákaz osobních automobilů v některých oblastech
  • zákaz plazmových TV
  • zákaz výstavby nových letišť
  • zákaz rozšiřování letišť stávajících
  • zákaz pohotovostního („stand-by“) režimu u spotřebičů
  • zákaz výroby uhelné energie
  • zákaz elektrických systémů teplé vody
  • zákaz jezdit na dovolenou autem
  • zákaz třídenních víkendů
  • zdanění dětí
  • zdanění velkých aut
  • zdanění parkovacích ploch supermarketů
  • zdanění odpadků
  • zdanění druhého domova
  • zdanění druhého auta
  • zdanění prázdninových letů
  • zdanění elektřiny na dotování sluneční energie
  • zdanění předváděcích místností pro velká auta
  • ekologická daň pro auta vjíždějící do měst
  • nutnost mít povolení k řízení automobilu za hranicí emisního limitu daného města
  • omezení výběru spotřebičů
  • zavedení uhlíkových kreditů pro každého člověka
  • zavedení norem palivové účinnosti
  • prozkoumání, jak snížit objem metanu produkovaného norskými losy
  • odstranění bílých čar na silnicích, aby motoristé jezdili opatrněji [35]

Za třetí lze environmentalismus použít, a již se také používá, k rozšíření rozsahu a autority velké vlády. Různé západní země mají nejen obrovské agentury na ochranu životního prostředí, ale také používají životní prostředí jako výmluvu k založení nových vládních agentur a rozšíření pravomoci agentur stávajících. Všechny agentury mají byrokratickou tendenci k sebezáchově a expanzi. Environmentální agentury nejsou výjimkou. Zneužívají moc ve svých rukou k šíření příběhu o ekologické katastrofě, který poté prosazují u široké veřejnosti, aby tak získaly více finančních prostředků a zajistily si své pozice ve vládní struktuře. Nakonec jsou to daňoví poplatníci, kteří za to zaplatí.

Město San Francisco vytvořilo pracovní pozici klimatického vedoucího města s ročním platem 160 000 dolarů. Jedna z nejchudších čtvrtí v Londýně, Tower Hamlets, má padesát osm oficiálních pozic souvisejících se změnou klimatu. [36] Logika je stejná jako ta, kterou používají univerzity a společnosti při přijímání úředníků „pro otázky diverzity“.

Environmentalismus lze využít jako argument k tvrzení, že demokracie je zastaralá, a k prosazování vytvoření nadnárodní nebo dokonce globální totalitní vlády. Environmentalisté tvrdí, že demokracie nemohou zvládnout nadcházející ekologickou krizi. Místo toho, abychom překonali výzvy, které nás čekají, musíme přijmout totalitní nebo autoritářské formy vlády, či alespoň některé její aspekty. [37]

Autorka Janet Biehlová toto uvažování přesně shrnula v názoru, že „ekologická krize je řešitelná pouze totalitními prostředky“ a že „je třeba, aby vznikla ‚ekologická diktatura‘“ [38]. Zjevným důvodem je to, že žádná svobodná společnost by sama sobě neudělala to, co vyžaduje zelená agenda.

Paul R. Ehrlich, jeden ze zakladatelů environmentalismu, napsal v knize Jak přežít: Plán na záchranu kosmické lodě Země (How to Be a Survivor: A Plan to Save Spaceship Earth):

„1. Musí být zavedena kontrola populace jak v nadměrně rozvinutých, tak i v zaostalých zemích.

2. Nadměrně rozvinuté země se musí stát méně rozvinutými.

3. Nerozvinuté země se musí stát částečně rozvinutými.

4. Musí být stanoveny postupy pro sledování a regulaci světového systému v neustálém úsilí o udržení optimální rovnováhy mezi obyvatelstvem, zdroji a životním prostředím.“ [39]

S výjimkou globální totalitní vlády v praxi žádná vláda ani organizace nemůže akumulovat takovou moc. Ve skutečnosti tedy nejde o nic jiného než o použití environmentalismu k tomu, aby se prosadilo vytvoření globální totalitní vlády.

Environmentální program v konečném důsledku naznačuje, že komunistický systém je nadřazený, a oslavuje komunistickou totalitu. Vzhledem k tomu, že růst populace vede k větší spotřebě zdrojů, vyšším emisím uhlíku a více odpadním produktům, environmentalisté se zasazují o kontrolu populace nebo dokonce o její redukci. To vedlo mnoho západních environmentalistů k podpoře kontroly populace, kterou uplatňovala Komunistická strana Číny.

Agentura Reuters v jedné zprávě odhadla, že kvůli politice jednoho dítěte prováděné v 80. letech minulého století byl režim Komunistické strany Číny schopen omezit počet obyvatel na 1,3 miliardy; bez tohoto „zastropování“ by čínská populace dosáhla 1,6 miliardy. Autor zprávy poznamenal, že politika komunistické strany měla vedlejší účinek v tom, že přispěla ke snížení celosvětových emisí uhlíku. Zcela však opominul zničení stovek milionů mladých životů a velké utrpení postižených rodin.

Jedním z největších problémů ovlivňujících životní prostředí je znečištění, včetně znečištění ovzduší a vody. Ekonomický model Komunistické strany Číny spotřebovává energii obrovskou rychlostí, díky čemuž se Čína stala největším znečišťovatelem na světě. Trpí také nejhorším znečištěním ovzduší ve velkoměstech a vážným znečištěním vody. Většina vody v čínských řekách již není bezpečná k pití. Prachové bouře z Číny vanou přes moře do Koreje a Japonska, a dokonce překračují Tichý oceán, kde postihují americké západní pobřeží.

Logicky by skuteční environmentalisté měli učinit hlavním cílem své kritiky komunistickou Čínu, ale kupodivu mnozí environmentalisté naopak Komunistickou stranu Číny chválí a dokonce ji považují za naději ohledně ochrany životního prostředí. Webové stránky Komunistické strany USA, People’s World, rozsáhle informují o ekologických problémech. Hlavním tématem jejich zpráv je tvrzení, že environmentální politika Trumpovy administrativy zničí Ameriku i svět, zatímco Komunistická strana Číny je nadějí pro jejich záchranu. [40]

Bývalý prezident České republiky a ekonom Václav Klaus napsal v knize Modrá, nikoli zelená planeta. Co je ohroženo: klima, nebo svoboda? (v anglickém překladu vyšla pod názvem Modrá planeta v zelených okovech, pozn. red.): „[Environmentalismus] je světovým názorem, který chce radikálně a s jakýmkoli doprovodným ‚létáním třísek‘ (tedy za cenu omezování lidské svobody a za cenu lidských životů) změnit svět, názorem, který chce změnit člověka, jeho chování, uspořádání společnosti, hodnotový systém. Prostě všechno.“

Klaus věří, že environmentální přístup k přírodě je obdobou marxistického přístupu k ekonomii:„Přístup environmentalistů k přírodě je obdobou marxistického přístupu k ekonomickým zákonitostem, protože i on se snaží svobodnou spontaneitu vývoje světa (a lidstva) nahradit rádoby optimálním, centrálním či – jak je dnes módní říkat – globálním plánováním světového vývoje. Tento přístup je – stejně jako tomu bylo u jeho komunistického předchůdce – utopií, vedoucí ke zcela jiným než zamýšleným výsledkům. Jako ostatní utopie je i tato uskutečňovatelná (nikoli uskutečnitelná!) pouze omezováním svobody a diktátem malé menšiny vyvolených drtivé většině lidí.“ [42]

„Tato ideologie hlásá, že jí jde o ochranu Země a přírody, a pod tímto sloganem – podobně jako kdysi marxisté – chce nahradit svobodný a spontánní vývoj lidstva určitým druhem centrálního (nyní globálního) plánování celého světa.“ [43]

Z těchto důvodů se Klaus rozhodně staví proti pokusům použít ochranu životního prostředí jako záminku k vybudování národní nebo globální vlády, která by si podrobila širokou veřejnost.

b) Obviňování kapitalismu

Jedním z cílů komunismu je svrhnout kapitalismus. Environmentalismus zachází s kapitalismem jako s nepřítelem životního prostředí, takže sdílí společného nepřítele s komunismem. Když se komunismus setkal s překážkami v dělnickém hnutí ve vyspělých západních zemích, změnil směr a přisvojil si environmentalistické cíle. Normální aktivismus za ochranu životního prostředí se proměnil v aktivismus zaměřený na poražení kapitalismu.

Komunistická doktrína původně popisovala utopii v podobě „nebe na zemi“, aby podnítila vzpouru a svrhla stávající sociální systém. Komunismus pod rouškou environmentalismu přijal podobný přístup, s tím rozdílem, že vize, kterou popisuje, je přesným opakem. Místo úžasné dělnické utopie lidstvu předkládá děsivou dystopii v podobě „pekla na zemi“. Podle tohoto scénáře bude za sto let přežití lidstva ohroženo globálním oteplováním, sesuvy půdy, tsunami, suchem, záplavami a vlnami veder.

Cílovými rekruty tohoto hnutí nejsou chudí, nýbrž bohatí, od nichž se očekává, že opustí svůj současný životní styl. Je však nutná vládní intervence, která lidi donutí, aby se vzdali svého životního komfortu a pohodlí. Jedna vláda zjevně nestačí, takže musí nabýt moci Organizace spojených národů nebo nějaká jiná globální vláda. Pokud to není schopno zvládnout samotné hnutí, může se dále rozvíjet vize bezprostřední ekologické krize. Ta rozdmýchá paniku a strach nutné k ovlivnění veřejnosti a vlád, aby přijaly důraznou implementaci environmentálních opatření, a tím se dosáhlo cíle svržení kapitalismu a zavedení komunismu.

Podle původních doktrín komunismu ihned poté, co převezmou komunisté moc, zabaví bohatým jejich majetek za údajným účelem jeho přerozdělení chudým. Ve skutečnosti chudí zůstávají chudými, zatímco veškeré bohatství končí v rukou zkorumpovaných úředníků. Dalším krokem je vytvoření státem řízené ekonomiky a zrušení soukromého vlastnictví. Takto se zničí národní ekonomika a každý je odsouzen k životu v útrapách.

Pojďme se podívat na to, jaké jsou cíle environmentalismu. Za prvé požaduje, aby bohaté země poskytovaly pomoc chudším státům – tedy přerozdělování bohatství v celosvětovém měřítku. Ve skutečnosti jsou chudé země chudé, protože peníze určené na jejich rozvoj obvykle končí v rukou zkorumpovaných úředníků těchto zemí.

Za druhé, environmentalismus obhajuje rozšiřování vlády a nahrazování tržních mechanismů direktivní ekonomikou, používající nejrůznější drakonická environmentální opatření, která brání normálnímu fungování kapitalismu a nutí podniky zavřít nebo se přemístit do zámoří, čímž oslabí ekonomiku země. Prostřednictvím těchto tržně orientovaných metod se environmentalistické hnutí snaží ochromit kapitalismus. V tomto smyslu environmentalismus sdílí zřetelnou podobnost s doktrínami klasického komunismu. Stručně řečeno, environmentalismus není nic jiného než komunismus pod jiným názvem, a jeho cílem je způsobit ve světě ohromný zmatek.

Cílem environmentalismu je šířit strach z budoucích katastrof a držet veřejnost a vlády jako rukojmí tohoto strachu. Mnozí z těch, kteří aktivně propagují tyto katastrofické scénáře, však žijí luxusním životním stylem, mají velkou spotřebu energie a zanechávají velkou uhlíkovou stopu. Tito lidé si evidentně nemyslí, že by na obzoru byla nějaká katastrofa.

Aby bylo možné využít strachu z krize, je pro environmentalisty nezbytné zdůraznit a zveličovat povahu údajné krize. Strach se vyvolává zejména pomocí „globálního oteplování jako společného nepřítele“ ke sjednocení různých sil na odpor proti kapitalismu.

Nejjednodušším způsobem je vyvolat obrovský, masový strach z využití nejlevnějších zdrojů energie, tj. fosilních paliv – uhlí, ropy, zemního plynu – a také jaderné energie. Ekologům se před desítkami let podařilo přimět lidi, aby se obávali jaderné energie, a nyní se snaží lidi přimět, aby se báli používat fosilní paliva, tvrzením, že fosilní paliva vedou ke katastrofickému globálnímu oteplování.

Drakonické předpisy v oblasti životního prostředí se staly důležitými nástroji boje proti kapitalismu, zejména kapitalistickým ekonomikám, a staly se známými jako zabijáci pracovních míst. Programy zelených stimulů, programy čisté energie, nové předpisy pro elektrárny, přísnější předpisy pro vozidla, Pařížská dohoda atd., jsou podporovány pod rouškou zabránění globálnímu oteplování.

Ve skutečnosti však věda o klimatu nedospěla k závěru, že globální oteplování je způsobeno lidskou činností nebo že globální oteplování rozhodně povede ke katastrofě. Pokud za změnou klimatu stojí přirozené příčiny, slouží všechny tyto vládní politiky pouze k tomu, aby brzdily hospodářský rozvoj, a nepřinášejí lidstvu žádný užitek.

Lidé pod vlivem environmentalismu slepě zvyšují standardy emisních norem pro automobily a zakazují různé látky a chemikálie, bez jakéhokoliv vědeckého základu. To přirozeně znamená vyšší výrobní náklady a menší zisk, po kterém následuje větší nezaměstnanost a outsourcing průmyslu do rozvojových zemí s nižšími náklady. Dokonce i příznivci ochrany životního prostředí musí připustit, že zvýšení palivové účinnosti všech automobilů na 54,5 mil za galon do roku 2025 by snížilo globální oteplování maximálně o 0,02 °C do roku 2100. [44] To by ve skutečnosti globální oteplování vůbec snížit nepomohlo. Různá omezení pochybné účinnosti stála miliony pracovníků jejich pracovní místa a těžce zasáhla výrobní průmysl, výzkumné instituce, inovativní energii a mezinárodní konkurenceschopnost západních zemí.

Odvětví, která vycházejí z potřeb ochrany životního prostředí, jsou v zásadě poháněna vládními dotacemi a nesledují tržní poptávku. Zavést výrobky do sériové výroby před skutečným průlomem ve výzkumu je velmi nepraktické. Tyto „zelené“ společnosti mohou stěží přetrvat, natož trh práce stimulovat. S globalizací se mnoho společností stěhuje do zahraničí, což má za následek ztráty v zemích jejich původu.

Zastánci ochrany životního prostředí nadšeně podporují zelenou energii, masově propagovanou solární energii a výrobu větrné energie. Bohužel znečištění, které jde ruku v ruce s vytvářením zelené energie, je buď podceňováno, nebo jednoduše zakrýváno před zraky veřejnosti. Při výrobě solárních panelů se jako vedlejší produkt vytváří smrtelně jedovatý chlorid křemičitý. Zpráva Washington Post cituje Žen Ping-jena, profesora oboru materiálních věd na Chepejské industriální univerzitě: „Půda, do níž ho vyhodíte nebo zakopáte, bude neplodná. Na místě nebude růst žádná tráva ani stromy. … Je to jako dynamit – je jedovatý a znečišťuje. Lidské bytosti se toho nikdy nemohou dotknout.“ [45]

Výroba solárních panelů spotřebovává obrovské množství konvenční energie, včetně uhlí a ropy. Je potřeba říci, že zelená energie v takových případech nezanechává Zemi zelenou, ale znečištěnou.

Podle Pařížské dohody musí rozvinuté země do roku 2025 poskytnout každý rok 100 miliard dolarů, aby pomohly rozvojovým zemím zlepšit jejich energetickou strukturu a průmyslové technologie. Samotné Spojené státy by se měly podílet na financování 75 procenty všech nákladů, ke kterým se kolektivně zavázalo více než sto signatářských zemí. Zároveň je do roku 2025 požadováno, aby Spojené státy snížily své emise skleníkových plynů o 26 až 28 procent oproti úrovni v roce 2005. To znamená, že Spojené státy by měly každý rok snížit emise o 1,6 miliardy tun.

Pokud jde o Čínu, zemi, která Spojené státy překonala a stala se největším znečišťovatelem na světě, Pařížská dohoda jí umožňuje dosáhnout maxima v emisích oxidu uhličitého do roku 2030. [46]

Ve svém prohlášení týkajícím se pařížské klimatické dohody prezident Trump uvedl: Dodržování podmínek Pařížské dohody a náročných energetických omezeních, která zavedla ve Spojených státech, může podle Národní ekonomické výzkumné asociace stát Ameriku do roku 2025 až 20 milionů pracovních míst…

Podle téže studie by dodržování závazků přijatých předchozí administrativou snížilo do roku 2040 produkci v těchto odvětvích: pokles papírenství o 12 procent; cementu o 23 procent; železa a oceli o 38 procent; uhlí o 86 procent; zemního plynu o 31 procent. Náklady na ekonomiku by se v té době blížily k 3 bilionům dolarů ztráty na HDP a ztrátě 6,5 milionu pracovních míst v průmyslu, zatímco domácnosti by měly o 7 000 dolarů nižší příjem, a v mnoha případech ještě o hodně nižší. [47]

Se vzestupem environmentalistického hnutí si komunistické země daly v boji proti Západu pauzu. Nepřiměřené předpisy a dohody však v západních kapitalistických zemích dusí průmysl, ekonomiku a technologie. To brání Americe v její roli světové policie a bašty Západu v boji proti komunismu.

Nepopíráme, že životní prostředí potřebuje ochranu. Cíl ochrany životního prostředí by však měl sloužit lidstvu, nejvyšší formě života. Ochrana životního prostředí by měla být v rovnováze s potřebami lidstva. Chránit životního prostředí kvůli ochraně samotné je přehnané a lidstvo se stává obětí této snahy. Této iniciativy navíc využily komunistické prvky. Dnešní environmentalismus se nestará o rovnováhu a stal se extremistickou ideologií. Mnozí environmentalisté mají nepochybně dobré úmysly. Ve snaze zmobilizovat a soustředit zdroje státu kvůli své věci však spolupracují s komunismem.

c) Potlačování oponujících hlasů v médiích

V červnu 2008 odvysílala společnost ABC zvláštní díl pořadu „Dobré ráno, Ameriko“, jehož cílem bylo nastínit budoucnost a předpovědět dopad globálního oteplování na Zemi a lidstvo v příštím století. „Expert“ v programu tvrdil, že v roce 2015 hladina moře rychle stoupne, což způsobí, že New York zaplaví moře. Jiný dotazovaný „odborník“ uvedl, že v té době vypukne „požár dosahující stovky kilometrů“, galon mléka bude stát 12,9 dolaru a galon benzinu 9 dolarů. Názory prezentované v pořadu byly tak přehnané, že i moderátor si nemohl pomoci a vznesl otázku, zda je to všechno vůbec možné.

Ve skutečnosti to není hlavní otázka, kterou by měla média zvážit. Environmentalismus používá „povědomí o krizi“ k manipulování veřejnosti, avšak povědomí o krizi a nejistota jsou dva různé pojmy. Jak mohou věci, které věda dosud nepotvrdila, zaručit pocit krize? Environmentalismus proto používá prapor ochrany budoucnosti lidstva k potlačení různých hlasů a dosažení veřejného konsenzu pod záštitou konsenzu vědeckého.

Dánský ekonom Bjørn Lomborg ve své knize Skeptický ekolog: Jaký je skutečný stav světa (The Skeptical Environmentalist: Measuring the Real State of the World, kniha vyšla česky v roce 2006, pozn. překl.) napsal, že oteplování klimatu je způsobeno lidskou činností. Podle jeho názoru však přizpůsobivost člověka a technologický pokrok výskyt kataklyzmatické pohromy odrazí. Protože to neodpovídalo ekologickým dogmatům o člověkem způsobených klimatických změnách, byl následně kritizován lidmi mnoha různých profesí.

Předseda Panelu pro změnu klimatu Spojených národů přirovnal Lomborga k Hitlerovi. Dánský výbor pro vědeckou nepoctivost po vyšetřování oznámil, že se Lomborg dopustil „vědecké nepoctivosti“ (avšak následné vládní vyšetřování prokázalo, že Lomborg byl nevinný). Jeho odpůrci se pokusili využít rozhodnutí výboru pro vědeckou nepoctivost ke zrušení jeho funkce ředitele Dánského institutu pro posuzování životního prostředí. Na vlakovém nádraží nebyli lidé ochotni ani stát na stejném nástupišti jako Lomborg. Jeden ekolog po něm dokonce hodil dortem. [48]

Roy Spencer, klimatolog a bývalý odborník na satelity NASA, v knize Velká globální oteplovací chyba: Jak matka příroda oklamala přední světové vědce v oblasti klimatu (The Great Global Warming Blunder: How Mother Nature Fooled the World’s Top Climate Scientists) vyjmenoval seznam čtrnácti propagandistických technik používaných ekology, včetně vyvolání paniky, odvolávání se k autoritám, propagace mentality stáda, ujištění o vítězství, používání osobních útoků a vytváření pomluv. [49]

V roce 2006 napsal britský novinář Brendan O’Neill článek, v němž popisoval potlačování mínění a posměšnou rétoriku, kterým lidé v mnoha zemích čelí, pokud se opovažují pochybovat o teorii změny klimatu. [50] Jeden britský diplomat například ve veřejném projevu uvedl, že s těmi, kdo pochybují o změně klimatu, by se v médiích mělo zacházet stejně jako s teroristy a že by jejich názorům neměl být poskytnut žádný prostor.

O’Neill zdůrazňuje, že ti, kdo se k teorii o změně klimatu staví skepticky, jsou označováni za „popírače“. Patří sem různé skupiny lidí. Od těch, kteří uznávají oteplování klimatu, ale jsou toho názoru, že se s tím dokážeme vyrovnat, až po ty, kteří oteplování jako vědecký jev popírají zcela. Důsledky, které s sebou nese nálepka „popírač“, je značný. Charles Jones, profesor angličtiny v důchodu z Edinburské univerzity, uvedl, že tento termín je navržen tak, aby skeptiky stavěl na stejnou úroveň morální zkaženosti jako popírače holocaustu. Podle O’Neilla někteří lidé dokonce tvrdí, že skeptici teorie změny klimatu jsou spolupachateli v nadcházejícím ekologickém holocaustu a mohou v budoucnu čelit soudům v norimberském stylu. Jeden známý environmentalistický autor napsal: „Když jsme se teď konečně začali vážně zabývat globálním oteplováním, když začínáme opravdově cítit jeho dopady a v celosvětovém měřítku se snažíme minimalizovat škody, měli bychom těmhle parchantům přichystat soud pro trestání válečných zločinů – něco jako klimatický Norimberk.“

O’Neill ve svém článku situaci okomentoval těmito slovy: „Obvykle jsou myšlenky nebo slova přirovnávány ke zločinům pouze v autoritářských státech. Diktátoři zde hovoří o ,ideozločinech‘ a jejich hrozbě pro společnost. … Začne se démonizovat určitá skupina lidí a jejich argumenty se označí za toxické a nebezpečné. A pak už je jen krok k tomu, že se požaduje zavedení větší a tvrdší cenzury.“ [51] Jeho postřeh je přesný. Omezení práva na myšlení je jedním ze způsobů, jak komunismus lidi vzdaluje od pojmů dobra a zla, které jsou založeny na univerzálních hodnotách.

Profesor astronomie na Harvardu zveřejnil příspěvek, který na základě historických teplotních záznamů Země diskutoval roli Slunce ve změně klimatu. Protože to zpochybňovalo dogma o tom, že za změnu klimatu může lidstvo, environmentalistická webová stránka označila jeho snahy za „pokus o masovou vraždu“ a všechny ostatní oponenty za „těžké zločince“. [52]

Takové příklady jsou příliš početné, než aby se daly spočítat. Vyšší úředník velké environmentální skupiny varoval, že média by se měla před zveřejňováním názorů skeptiků na změnu klimatu dvakrát zamyslet, protože „umožnění šíření takových dezinformací způsobí škodu“. [53]

Britský ministr zahraničí v proslovu uvedl, že stejně jako nemají dovoleno vystupovat v médiích teroristé, skeptici ohledně globálního oteplování by neměli mít právo vyjadřovat své myšlenky. [54] Publicisté v Austrálii, kteří píší pro mainstreamová média, začínají prosazovat myšlenku stíhání „popíračů“ změny klimatu s obviněním, že se dopouštějí „zločinů proti lidskosti“. Na summitu v Austrálii, kterého se zúčastnili významní politici včetně premiéra, byl předložen návrh na zbavení „popíračů“ jejich občanství. Jedním z návrhů bylo znovu prověřit australské občany a vydat občanství pouze těm, u kterých se ověřilo, že jsou „ke klimatu šetrní“. [55]

Někteří se dokonce pokusili k umlčení hlasů odpůrců hypotézy oteplování klimatu použít právní sílu. V roce 2015 dvacet akademiků zaslalo dopis americkému prezidentovi a ministrovi spravedlnosti, v němž žádali, aby byl zákon Racketeer Influenced and Corrupt Organizations Act

použit k vyšetřování společností a organizací s nestandardními názory na změnu klimatu. To znamená pokus o použití zákona k omezení svobody slova. [56]

V roce 2016 ministři spravedlnosti několika států vytvořili koalici s cílem prozkoumat, zda tradiční energetický průmysl neklamal investory a veřejnost ohledně „dopadu změny klimatu“, a pokud ano, začít je stíhat. Jak zdůraznila nadace The Heritage Foundation, taková obvinění a vyšetřování těch, kteří zastávají odlišné názory, porušují první dodatek Ústavy USA a potlačují debatu o důležitých veřejných otázkách. [57]

d) „Občanské“ skupiny manipulované pro pouliční revoluci

Zahájení masových hnutí je jednou ze strategií, které komunismus využívá k šíření vlivu mezi národy po celém světě. Mnoho ekologických organizací mobilizuje velké množství lidí, aby vedly kampaně na ochranu životního prostředí. Lobbují a napadají vládní instituce a organizace Spojených národů, aby formulovaly a prosazovaly nepřiměřené dohody a předpisy. Také tvoří násilné incidenty, aby umlčely širokou veřejnost.

Jak uvedl radikální levičák Saul Alinsky, je nutné skutečné cíle hnutí skrýt a mobilizovat lidi ve velkém měřítku, aby jednali na podporu místních, dočasných, věrohodných nebo neškodných cílů. Když si lidé zvyknou na tyto relativně umírněné formy aktivismu, je poměrně snadné je přimět, aby jednali pro cíle radikálnější. „Pamatujte: jakmile zorganizujete lidi kolem témat, na kterých se všichni shodou, jako třeba znečištění, pak je organizovaný lid v pohybu. Odtud už je jen krátký a přirozený krok k politickému znečištění, znečištění Pentagonu,“ řekl Alinsky. [58]

Na první Den Země v roce 1970 se v USA zúčastnilo více než 20 milionů Američanů pouličních protestů s tematikou ochrany přírody. Odpovědí na to, jak řešit zhoršování životního prostředí, se stala kontrola populace. V té době se mnoho levicových organizací ve Spojených státech rozhodlo jít tam, kde bylo hodně lidí. Zúčastnili se environmentálního hnutí a obhajovali socialismus jako prostředek omezení růstu populace.

Řada levicových skupin používá environmentalismus jako ideologickou přetvářku k provádění pouličních akcí obhajujících revoluci. Pokud má například země „lidové hnutí za klima“, můžeme si být jisti, že jde o produkt komunistické strany. Ve Spojených státech jsou zúčastněnými organizacemi Komunistická strana USA, Socialismus v akci, Maoistická americká revoluční komunistická strana, Ekologická společnost, Socialističtí dělníci, Alternativní socialismus, Americký demokratický socialismus, Svobodný socialismus atd. Pořádaly například Lidové shromáždění za klima a Lidový pochod za klima. Na těchto shromážděních bylo možné zaslechnout například tyto slogay: „Změna systému, ne změna klimatu“, „Kapitalismus nás zabíjí“, „Kapitalismus ničí životní prostředí“, „Kapitalismus zabíjí planetu“ a „Boj o socialistickou budoucnost“. [59]

Tyto skupiny, se záplavou rudých vlajek, pochodovaly v mnoha velkých městech Spojených států, včetně Washingtonu. [60] S rostoucím počtem komunistických a socialistických prvků k posílení environmentalismu se „zelený mír“ plně proměnil v rudou revoluci.

e) Nové náboženství antihumanismu

Environmentalismus se vlivem komunistických prvků transformoval do politického hnutí. Tyto komunistické prvky také proměnily environmentalismus v nový kult antihumanismu.

Michael Crichton, autor knihy Jurský park (Jurassic Park), jednou řekl, že environmentalismus se dnes stal jedním z nejmocnějších náboženství západního světa. Nese podle něj typické rysy náboženství: „Je v něm původní Eden, ráj, stav milosti a jednoty s přírodou; je tam pád do nemilosti a stavu znečištění v důsledku pojídání ze stromu poznání. A jako důsledek našeho jednání nastává pro nás všechny soudný den. Všichni jsme energetičtí hříšníci, odsouzeni zemřít, pokud nebudeme hledat spasení, které se nyní nazývá udržitelnost. Spása v církvi životního prostředí nese název udržitelnost.“ [61]

Crichton je toho názoru, že všechna přesvědčení environmentalistů patří do oblasti víry. „Jde o to, zda budete hříšníkem, nebo budete spaseni. Zda budete jedním z lidí na straně spasení, nebo na straně zkázy. Zda budete jedním z nás, nebo jedním z nich,“ uvedl. [62]

Řada odborníků s jeho názorem souhlasí. William Cronon, vlivný historik životního prostředí ve Spojených státech, věří, že environmentalismus je novým náboženstvím, protože navrhuje komplexní soubor etických požadavků, podle nichž lze soudit lidské chování. [63]

Dyson, renomovaný vědec a kvantový mechanik citovaný dříve, uvedl v článku z roku 2008 v New York Review of Books, že „celosvětové sekulární náboženství“ environmentalismu „nahradilo jako vedoucí sekulární náboženství socialismus“. Toto náboženství zastává názor, „že zamořování planety odpady z našeho luxusního bydlení je hříchem a že cesta spravedlnosti je život co možná nejúspornější“. Etiku tohoto nového náboženství, jak vysvětlil, „se učí děti ve školkách, školách a na vysokých školách po celém světě“. [64]

Mnoho ochránců životního prostředí se k těmto názorům otevřeně hlásí. Rajendra Pachauri, bývalý šéf IPCC, který rezignoval po skandálu se sexuálním obtěžováním, ve svém rezignačním dopise uvedl, že environmentalismus „je moje náboženství“. [65]

Jak environmentalismus získává stále větší ideologičtější a náboženštější charakter, stává se stále více netolerantní vůči jiným názorům. Bývalý český prezident Václav Klaus věří, že environmentální hnutí je nyní více poháněno ideologií než vědou, a stává se tak kvazi-náboženstvím, jehož cílem je zničit stávající společnost. Toto nové náboženství, stejně jako komunismus, popisuje nádherný obraz utopie. Tohoto utopického stavu lze dosáhnout pomocí lidské moudrosti pro plánování životního prostředí a záchranu světa. Tato „spása“ je založena na opozici vůči existující civilizaci. Například předseda rady Univerzity pro mír přidružené ke Spojeným národům a architekt Kjótského protokolu řekl: „Není jedinou nadějí pro planetu, že se industrializované civilizace zhroutí?“ [66]

Své názory Klaus shrnul takto: „Dovedeme-li uvažování environmentalistů do důsledků, zjistíme, že je to ideologie antihumánní.“ Souhlasil s biologem Ivanem Brezinou, že environmentalismus není racionální, vědeckou odpovědí na ekologickou krizi. Jeho cílem je podle Klause spíše postupně popřít celou civilizaci. [67]

Environmentalismus podporuje nenávist mezi lidmi tím, že napadá lidi s odlišnými názory – to vše ve jménu ochrany životního prostředí. Důkazem této nenávisti a extremismu je radikální antihumanismus. Kanadský politický kritik Mark Steyn říká, že podle environmentalistů: „My jsme tím znečištěním a řešením je sterilizace. Nejlepší způsob, jak získat udržitelnější životní prostředí pro naše děti, je nemít žádné děti.“ Uvedl příklad Toni Vernelliové, britské ženy, která šla na potrat a nechala se sterilizovat, poněvadž věřila, že mít děti je škodlivé pro životní prostředí. [68]

V tomto myšlení se člověk považuje za hlavního viníka ničení přírody. Přikládá životnímu prostředí nejvyšší prioritu, daleko za posvátným postavením lidských bytostí, a to i za cenu kontroly lidské plodnosti a zbavování lidí jejich vlastního práva na existenci. Tento pohled se neliší od pohledu komunismu a ve své podstatě je antihumánní. Toto nové náboženství nahrazuje tradiční přesvědčení, že člověk je pánem země. Tato kombinace religiozity, totality, vynucené jednoty myšlenek a antikapitalistické revoluce nemůže zaručit ochranu přírody. Naopak existující civilizaci, svobodu a pořádek zničí a vytvoří bezprecedentní paniku a chaos, což zavede lidstvo na odchýlenou cestu. Toto je skutečným cílem komunistických vlivů skrytých za environmentalismem.

Závěr: Chceme-li se vyhnout ekologické krizí, musíme ctít nebesa a obnovit tradici

Bůh stvořil lidstvo a krásnou, vzkvétající zemi. V takovémto prostředí lidské bytosti žijí a rozmnožují se. Lidé mají právo využívat přírodní zdroje a zároveň mají povinnost je chránit a starat se o životní prostředí. Po tisíce let lidé brali na zřetel varování, která jim bohové v dávných časech zanechali, a žili v harmonii s přírodou.

Environmentální problémy, které se objevily v moderní době, jsou důsledkem úpadku lidského srdce. Věda a technika tento morální úpadek dále umocnily. Znečištěné životní prostředí je pouze vnějším projevem morálního znečištění lidstva. Abychom očistili životní prostředí, musíme začít tím, že očistíme své vlastní srdce.

Nárůst zájmu o životní prostředí pramení z lidského pudu sebezáchovy. Tento zájem je přirozený a pochopitelný. Pro komunistický přízrak se tím však vytvořila skulina, kterou mohl zneužít ke svým cílům. Komunismus se mobilizoval, aby vyvolal rozsáhlou paniku, obhajoval pokřivený soubor hodnot a připravil lidi o svobodu. Pokusil se také rozšířit moc jednotlivých vlád, a dokonce vytvořit vládu světovou. Přijme-li lidstvo ve snaze zachránit životní prostředí tuto alternativní formu komunismu, hrozí mu zotročení a nakonec zánik.

Odpovědí na problémy životního prostředí, kterým čelíme, není vynucený politický program ani spoléhání se na moderní technologie. Abychom vyřešili krizi, musíme hlouběji pochopit vesmír a přírodu, jakož i vztah mezi člověkem a přírodou, při současném zachování čestného a morálního přístupu. Lidstvo musí obnovit své tradice, zlepšit svou morálku a znovu nalézt cestu, kterou pro něj bohové stanovili. Tímto způsobem se lidem přirozeně dostane božské moudrosti a požehnání. Bude obnoven krásný a přirozený svět, oplývající životem. Nebesa a země budou vzkvétat a člověk bude navždy doprovázen jejich skvělostí a nádherou.

Článek byl přeložen z původní verze americké redakce The Epoch Times.

***

Odkazy

[1] Zhu Kezhen, Preliminary Research on Climate Change Throughout Five Thousand Years of Chinese History (Kaoguxuebao, První vydání, 1972), 168–189. [čínsky].

[2] Martin Durkin, The Great Global Warming Swindle (documentary film, 2007), Channel 4 (U.K.), 8. března 2007.

[3] Takuro Kobashi, et. al.,  „4 ± 1.5° C Abrupt Warming 11,270 Years Ago Identified From Trapped Air in Greenland Ice“, Earth and Planetary Science Letters 268 (2008): 397–407.

[4] Freeman Dyson, „Misunderstandings, Questionable Beliefs Mar Paris Climate Talks“, The Boston Globe, 3. prosince 2015. https://www.bostonglobe.com/opinion/2015/12/03/freeman-dyson-misunderstandings-questionable-beliefs-mar-paris-climate-talks/vG3oBrbmcZlv2m22DTNjMP/story.html.

[5] Scott Waldman, „Judith Curry Retires, Citing ,Craziness‘ of Climate Science“, E&E News, 4. ledna 2017, https://www.eenews.net/stories/1060047798.

[6] J. A. Curry a P. J. Webster, „Climate Science and the Uncertainty Monster“, Bulletin of American Meteorology Society 92, no. 12:1667–1682. https://journals.ametsoc.org/doi/pdf/10.1175/2011BAMS3139.1.

[7] IPCC, „Working Group I: The Physical Science Basis“, IPCC Fourth Assessment Report: Climate Change 2007. https://archive.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/wg1/en/ch8s8-2-1-3.html.

[8] Tamtéž, https://archive.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/wg1/en/faq-2-1.html.

[9] Mark W. Shephard et al., „Comparison of Tropospheric Emission Spectrometer Nadir Water Vapor Retrievals with in situ measurements“, Journal of Geophysical Research 113, no D15S24, doi:10.1029/2007JD008822.

[10] „Climate Change“, APS Physics, American Physical Society Web Page. https://www.aps.org/policy/reports/popa-reports/energy/climate.cfm.

[11] „Solar Constant“, Encyclopedia Britannica. https://www.britannica.com/science/solar-constant.

[12] Willie Soon, et al., „Modeling Climatic Effects of Anthropogenic Carbon Dioxide Emissions: Unknowns and Uncertainties“, Climate Research 18 (2001): 259–275.

[13] Michael Lemonick, „Freeman Dyson Takes on the Climate Establishment“, Yale Environment 360, 4. června 2009. https://e360.yale.edu/features/freeman_dyson_takes_on_the_climate_establishment.

[14] Nir J. Shaviv, „Celestial Driver of Phanerozoic Climate?“ Geological Society of America Today 13, no. 7: 4–10. červenec 2003. https://www.geosociety.org/gsatoday/archive/13/7/pdf/i1052-5173-13-7-4.pdf.

[15] J. Emile-Geay et al., „Links between Tropical Pacific Seasonal, Interannual and Orbital Variability during the Holocene“, Nature Geoscience 9 (2) (2016): 168–173.

[16] Zhengyu Liu et al., „The Holocene Temperature Conundrum“, PNAS 111, no. 34 (26. srpna 2014).

[17] Hans von Storch, „Why Is Global Warming Stagnating?“ Der Spiegel, 20. června 2013. http://www.spiegel.de/international/world/interview-hans-von-storch-on-problems-with-climate-change-models-a-906721.html.

[18] Richard S. Lindzen et. al., „Does the Earth Have an Adaptive Infrared Iris?“, Bulletin of the American Meteorological Society 82 (2001): 417–432, https://doi.org/10.1175/1520-0477(2001)082%3C0417:DTEHAA%3E2.3.CO;2.

[19] Roy Spencer and William D. Braswell, „Potential Biases in Feedback Diagnosis from Observational Data: A Simple Model Demonstration“, Journal of Climate, 21 (21): 5624–5628, November 1, 2008.

[20] John R. Christy, Written Report to Senate Commerce, Science and Transportation Committee, 14. listopadu 2007. https://www.nsstc.uah.edu/users/john.christy/christy/ChristyJR_CST_071114_written.pdf.

[21] David Russell Legates, „Statement to the Environment and Public Works Committee
of the United States Senate“, U.S. Senate, 3. července 2014. https://www.epw.senate.gov/public/_cache/files/a/a/aa8f25be-f093-47b1-bb26-1eb4c4a23de2/01AFD79733D77F24A71FEF9DAFCCB056.6314witnesstestimonylegates.pdf.   

[22] William Happer, „Data or Dogma? Promoting Open Inquiry in the Debate Over the Magnitude of Human Impact on Earth’s Climate“, Hearing of the U.S. Senate Subcommittee on Space, Science and Competitiveness (U.S. Senate Committee on Commerce, Science and Transportation), 8. prosince 2015. https://www.commerce.senate.gov/public/_cache/files/c8c53b68-253b-4234-a7cb-e4355a6edfa2/FA9830F15064FED0A5B28BA737D9985D.dr.-william-happer-testimony.pdf.

[23] Sir John Houghton, „Moral Outlook: Earthquake, Wind and Fire“, Sunday Telegraph, 9. října 1995.

[24] Jason Samenow, „Scientists: Don’t Make ,Extreme Cold‘ Centerpiece of Global Warming Argument“, The Washington Post, 2. února 2014. https://www.washingtonpost.com/news/capital-weather-gang/wp/2014/02/20/scientists-dont-make-extreme-cold-centerpiece-of-global-warming-discussions/?noredirect=on&utm_term=.3600e477f052.

[25] John Michael Wallace, „The Misplaced Emphasis on Extreme Weather in Environmental Threat Communication“, The Washington Post, 14. března 2014. https://www.washingtonpost.com/news/capital-weather-gang/wp/2014/03/14/the-misplaced-emphasis-on-extreme-weather-in-environmental-threat-communication/?utm_term=.bf84802d4613

[26] Steven E. Koonin, „A Deceptive New Report on Climate“, The Wall Street Journal, 2. listopadu 2017. https://www.wsj.com/articles/a-deceptive-new-report-on-climate-1509660882.

[27]  Tamtéž.

[28] „Climate Change Indicators: High and Low Temperatures“, United States Environmental Protection Agency. https://www.epa.gov/climate-indicators/climate-change-indicators-high-and-low-temperatures.

[29] Judith A. Curry, „Statement to the Subcommittee on Space, Science and Competitiveness of the United States Senate“, Hearing on „Data or Dogma? Promoting Open Inquiry in the Debate Over the Magnitude of Human Impact on Climate Change“, 8. prosince 2015. https://curryja.files.wordpress.com/2015/12/curry-senate-testimony-2015.pdf.

[30] Mike Hulme, „Chaotic World of Climate Truth“, BBC, 4. listopadu 2006. http://news.bbc.co.uk/2/hi/science/nature/6115644.stm.

[31] Roy W. Spencer, Climate Confusion: How Global Warming Leads to Bad Science, Pandering Politicians and Misguided Policies that Hurt the Poor (New York: Encounter Books, 2008), Kapitola 5.

[32] Christopher C. Horner, Red Hot Lies: How Global Warming Alarmists Use Threats, Fraud, and Deception to Keep You Misinformed (Washington. D.C.: Regnery Publishing, 2008), 214.

[33] Horner, Red Hot Lies, 215.

[34] Horner, Red Hot Lies, 211.

[35] Horner, Red Hot Lies, 212–213.

[36] Horner, Red Hot Lies, 227.

[37] David Shearman a Joseph Wayne Smith, The Climate Change Challenge and the Failure of Democracy (Westport, Conn.: Praeger, 2007).

[38] Horner, Red Hot Lies, 219–220.

[39] Paul Ehrlich, citováno v: Václav Klaus, Blue Planet in Green Shackles: What Is Endangered: Climate or Freedom? (Washington, D.C.: Competitive Enterprise Institute, 2008), 14.

[40] John Bachtell, „China Builds an ,Ecological Civilization While the World Burns“, People’s World, 21. srpna 2018. https://www.peoplesworld.org/article/china-builds-an-ecological-civilization-while-the-world-burns/.

[41] Klaus, Blue Planet in Green Shackles, 4.

[42] Klaus, Blue Planet in Green Shackles, 7–8.

[43] Klaus, Blue Planet in Green Shackles, 100.

[44] John Fund, „Rollback Obama’s CAFE Power Grab, Give Car Consumers Freedom“, National Review, 23. května 2018. https://www.nationalreview.com/corner/fuel-standards-cafe-epa-rolls-back/.

[45] Ariana Eunjung Cha, „Solar Energy Firms Leave Waste Behind in China“, The Washington Post, 9. března 2008. http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2008/03/08/AR2008030802595.html?referrer=emailarticle&noredirect=on.

[46] The Paris Agreement on Climate Change, Natural Resources Defense Council (NRDC), prosinec 2015, IB: 15-11-Y. https://www.nrdc.org/sites/default/files/paris-climate-agreement-IB.pdf.

[47] Donald J. Trump, „Statement by President Trump on the Paris Climate Accord“, The White House, 1. června 2017. https://www.whitehouse.gov/briefings-statements/statement-president-trump-paris-climate-accord/.

[48] Horner, Red Hot Lies, 117.

[49] Roy W. Spencer, The Great Global Warming Blunder: How Mother Nature Fooled the World’s Top Climate Scientists (New York: Encounter Books, 2010), 31.

[50] Brendan O’Neill, „A Climate of Censorship“, The Guardian, 22. listopadu 2006. https://www.theguardian.com/commentisfree/2006/nov/22/aclimateofcensorship.

[51] O’Neill, „A Climate of Censorship“.

[52] Horner, Red Hot Lies, 64.

[53] O’Neill, „A Climate of Censorship“.

[54] Tamtéž.

[55] Horner, Red Hot Lies, 107.

[56] „Letter to President Obama, Attorney General Lynch, and OSTP Director Holdren“, 1. září 2015. http://web.archive.org/web/20150920110942/http:/www.iges.org/letter/LetterPresidentAG.pdf

[57] Hans von Spakovsky a Nicolas Loris, „The Climate Change Inquisition: An Abuse of Power that Offends the First Amendment and Threatens Informed Debate“, The Heritage Foundation, 24. října 2016. https://www.heritage.org/report/the-climate-change-inquisition-abuse-power-offends-the-first-amendment-and-threatens.

[58] Saul Alinsky, „Tactics“, Rules for Radicals: A Practical Primer for Realistic Radicals (New York: Vintage Books, 1971).

[59] „Climate Movement Drops Mask, Admits Communist Agenda“, PJ Media, 23. září 2014. https://pjmedia.com/zombie/2014/9/23/climate-movement-drops-mask-admits-communist-agenda/.

[60] „People’s Climate March: Thousands Rally to Denounce Trump’s Environmental Agenda“, The Guardian, 29. dubna 2017. https://www.theguardian.com/us-news/2017/apr/30/peoples-climate-march-thousands-rally-to-denounce-trumps-environmental-agenda.

[61] Michael Crichton, „Crichton: Environmentalism Is a Religion“, Hawaii Free Press, 22. dubna 2018. http://www.hawaiifreepress.com/ArticlesMain/tabid/56/ID/2818/Crichton-Environmentalism-is-a-religion.aspx.

[62] Tamtéž.

[63] Robert H. Nelson, „New Religion of Environmentalism“, Independent Institute, 22. dubna 2010. http://www.independent.org/news/article.asp?id=5081.

[64] Joel Garreau, „Environmentalism as Religion“, The New Atlantis, léto 2010. https://www.thenewatlantis.com/docLib/20100914_TNA28Garreau.pdf.

[65] Damian Carrington, „IPCC Chair Rajendra Pachauri Resigns“, The Guardian, 24. února 2015. https://www.theguardian.com/environment/2015/feb/24/ipcc-chair-rajendra-pachauri-resigns.

[66] Michael Whitcraft, „A Lot of Hot Air: A Review of Václav Klaus’ Recent Book: Blue Planet in Green Shackles“, Free Republic, 13. června 2008. http://www.freerepublic.com/focus/f-news/2030948/posts.

[67] Václav Klaus. „An anti-human ideology”. Financial Post, 20. října 2010. https://business.financialpost.com/opinion/vaclav-klaus-an-anti-human-ideology.

[68] Mark Steyn. „Children? Not if you love the planet“. The Orange County Register, 14. prosince 2007. https://www.ocregister.com/2007/12/14/mark-steyn-children-not-if-you-love-the-planet.