Tři čtvrtiny veřejných budov u nás nesou takzvaný syndrom nezdravých budov (SBS), sdělují aktuální statistiky. Většinou jde o kanceláře, ve kterých pracují lidé, u nichž se sdružuje řada zdravotních obtíží.
Obtíže často souvisí s kvalitou vzduchu v interiéru, proto je také typický především pro zimní měsíce.
Podle TZ Lesensky statistiky Státního fondu životního prostředí zároveň ukazují, že se tento jev týká tří čtvrtin škol, firem, kanceláří, zdravotnických zařízení a pečovatelských domů.
Za nejvíce problematické jsou považovány nově postavené či rekonstruované budovy, zejména pak open space kanceláře, které přinášejí tento syndrom.
Jak pro Epoch Times sdělil Ing. arch. Lubomír Sadecký, tyto budovy doprovází celá řada symptomů, a jde i o některé rodinné domy:
– zvýšené množství plynu CO2 (únava) – je to měřitelný faktor – při nevětraných a způsobuje rapidní únavu
– přílišná těsnost budov, např. fasád – vpouští dovnitř plyny z podloží, např. radon přes otvory (málokdy plynotěsně zrealizované). (Čtěte více v publikaci Opatření proti radonu ve stávajících budovách.)
– malá resp. žádná infiltrace – jinak řečeno, přirozené větrání netěsnostmi se v maximální míře eliminuje, což vede k absurdnosti – že např. rodina se otráví novým čínským nábytkem, neboť jeho lepidla obsahují hodně fenolu, v pasivním super utěsněném rodinném domě
– nedbalost, když je nedostatečná údržba vzduchotechnických systémů (nedodržena frekvence výměny vzduchových filtrů atd)
– elektromagnetický smog z elektroniky na pracovištích
– ve zkratce důkladné odloučení člověka od přírody a spoléhání se na „důkladné“ údržbáře systému a „štědré“ majitele objektů.
Jak eliminovat syndrom?
Lze toho dosáhnout celou řadou způsobů, často se však jedná o nákladnější řešení.
„SBS syndrom popisuje nespecifické zdravotní potíže osob v budovách. Potíže nemají zjevné příčiny, ale vypadá to, že souvisí s budovou, protože po opuštění budovy vymizí. Objevit se mohou ve všech typech nových a renovovaných budov, velkým zdrojem jsou pak zejména moderní administrativní budovy,“ řekla Zuzana Mathauserová ze Státního zdravotního ústavu.
Tepelná izolace
Nejčastěji zmiňovaným důvodem syndromu nezdravých budov bývá snaha o co největší tepelnou izolaci budovy, ať už při její stavbě či rekonstrukci. Ve finále se tak eliminuje možnost dostatečného přívodu čerstvého vzduchu, což se projevuje zejména v zimě. Právě na konci tohoto období se proto případy syndromu nezdravých budov objevují podle odborníků nejčastěji.
„Souvisí s celkovou únavou a psychickým stavem zaměstnanců v tomto období. Přes zimu tráví více času v budovách než venku, méně se větrá, vzduch bývá sušší a dříve se stmívá,“ řekla Marcela Skřehotová ze Znaleckého ústavu bezpečnosti a ochrany zdraví.
Neodborné rekonstrukce či novostavby
Podle Petra Přichystala ze společnosti Lomax se současní aktéři na trhu snaží realizovat budovy s minimálními tepelnými ztrátami.
„Ovlivňuje to i legislativa, podle které by měly být stavby čím dál úspornější. Ostatně toto zpřísnění nově platí od začátku letošního roku. Na zdraví uživatelů se ale nesmí zapomínat, musí být stále na prvním místě, i když to mnohdy může znamenat vyšší náklady na stavbu či rekonstrukci,“ sdělil.
Syndrom nezdravých budov se vyskytuje převážně v moderních novostavbách nebo špatně rekonstruovaných budovách, mnohem méně ve starší zástavbě.
Školy také
Problémy tohoto typu přitom postihují prakticky všechny budovy – od bytových domů, přes ubytovny, veřejné budovy, kanceláře, až například po školy. Právě v nich je však podle expertů možné sledovat, že se kvalitě vnitřního prostředí a syndromu nezdravých budov věnují více než v minulosti.
„Jedná se zejména o veřejné budovy, jmenovitě školy. V posledních letech pozorujeme větší starost o zdraví žáků a kvalitu vzduchu ve třídách, což se projevuje zejména na zvýšeném zájmu o systémy nuceného větrání s rekuperací vzduchu,“ sdělil Ivo Winkler ze společnosti Enbra.
Nejvíce postiženými místy jsou dlouhodobě kanceláře
„Problémy se objevují především u lidí pracujících v nově vybudovaných administrativních budovách. Jedním ze základních rysů takzvaných nezdravých budov je to, že byly postaveny či zrekonstruovány v posledních šedesáti letech, jsou klimatizovány a obsahují značné množství umělých materiálů. Typickým příkladem jsou ještě nedávno tolik populární open space kanceláře,“ řekla Skřehotová. Podle ní zde dochází ke kumulativnímu působení řady rizikových faktorů pracovního prostředí, s následky mnohem výraznějšími než lze očekávat při působení jednotlivých činitelů samostatně.
Částečným řešením problémů se vzduchem mohou být zvlhčovače instalované do vzduchotechnických systémů, kvůli poměrně vysoké nákladnosti však v celé řadě z nich chybí.
Různé rizikové faktory a teplota
Podle Mathauserové ze SZÚ však syndrom nezdravých budov nesouvisí pouze s kvalitou vzduchu uvnitř, ale také s jeho teplotou.
„Většina nových a rekonstruovaných objektů je v nízkoenergetickém provedení, ale ukazuje se, že tyto objekty mají problém v letním období, často už i v obdobích přechodných, kdy dochází k jejich přehřívání. Vysoké teploty mají velký vliv na únavu či soustředěnost,“ uvedla.
I z tohoto hlediska je však možné potenciální rizika snížit či eliminovat.
„Často v tomto směru pomáhá venkovní stínící technika, která teplo zadrží ještě před jeho vstupem do interiéru. S ohledem na letní období se jako nejvhodnější varianta jeví venkovní žaluzie, které zadrží až 94 % tepelné energie. Pokud jsou navíc osazena čidly, pouští do interiéru optimální množství světla,“ sdělil Petr Přichystal ze společnosti Lomax.
Právě množství světla bývá dalším faktorem, který se na syndromu nezdravých budov podílí. Kromě zmíněných fyzických faktorů však lze podle odborníků zmínit i další druhy – biologické (plísně, houby, roztoči), chemické (těkavé organické sloučeniny, formaldehyd, texanol), psychosociální (monotónní práce) či individuální (pohlaví, kouření, psychika).
Dřívější domy, které mívaly ve sklepě uhlí, jež se muselo nosit do kamen v místnostech, kde netěsnila okna, možná měly něco do sebe. Poskytovaly méně pohodlí, ale alespoň dýchat se v nich dalo.
