Komentář
Tento sloupek píšu po návratu domů do Kalifornie poté, co jsem strávil pět dní na Floridě. Poprvé od chvíle, kdy jsem v roce 1974 poprvé navštívil Los Angeles, kam jsem se o dva roky později přestěhoval, jsem se bál jet do Kalifornie.
Při tom prvním výletu jsem jako 25letý Newyorčan zažil hmatatelné vzrušení při pohledu na letovou tabuli společnosti American Airlines na letišti JFK, na které stálo „Los Angeles“. U většiny Američanů samotné slovo „Kalifornie“ vyvolávalo vzrušení, údiv, ba i závist vůči Kaliforňanům, a hlavně … evokovalo svobodu.
Amerika představovala svobodu vždy, ale v rámci Ameriky představovala Kalifornie tuto svobodu určitě nejvíce.
Přesto teď tady sedím, ve státě, kde vládne korupce (jeden z předních demokratů minulého půlstoletí mi před lety řekl, že politici v Kalifornii jsou jen na okrasu; skutečnou moc v Kalifornii mají odbory) a kde byl na devět měsíců pozastaven normální život, školy se zavřely a malé podniky byly zlikvidovány v nebývalém počtu.
Během těchto posledních pěti dnů na Floridě, ve státě ovládaném stranou podporující svobodu, jsem šel, kamkoli jsem chtěl. Především jsem mohl jíst uvnitř i vně restaurací. Když jsem v jedné z nich vstal, abych si pořídil fotografie stolujících lidí, prošel kolem mě místní štamgast, který mne poznal, a řekl mi: „Předpokládám, že jen fotografujete lidi, jak jedí v restauraci.“ Přesně to jsem dělal. Dokonce jsem vzal svá dvě vnoučata do bowlingové herny. Byla plná lidí, kteří se bavili hraním nesčetných arkádových her i bowlingu.
Nic z toho není téměř po celé Kalifornii povoleno. Stává se z ní policejní stát s kořeny v podvodu a iracionalitě.
Restaurace byly uzavřeny (s výjimkou jídel na rozvoz), a to i pro venkovní stolování, bez jakéhokoliv vědeckého důvodu. Poté, co nařídily uzavření restaurací v okrese Los Angeles, zdravotnické úřady okresu Los Angeles uznaly u soudu, že nemají důkazy o tom, že stolování venku je nebezpečné. Nařídily zavřít restaurace, a dokonce i zahrádky, pouze proto, aby byli lidé doma.
Tvrzení levice o „následování vědy“ je lež. Levice nenásleduje vědu; následuje vědce, se kterými souhlasí, a všechny ostatní vědce odmítá jako „protivědecké“.
Věda neříká, že jíst uvnitř restaurace nejméně dva metry od ostatních hostů, natož mimo restauraci, je potenciálně fatální, ale jíst uvnitř letadla pár centimetrů od cizích lidí je bezpečné.
Věda neříká, že masové protesty během pandemie (kdy jsou lidé neustále upomínáni na to, aby udržovali sociální odstup) jsou zdraví prospěšné, ale levicoví vědci tvrdí, že jsou – pokud jsou namířeny proti rasismu. V červnu Jennifer Nuzzová, epidemioložka z Centra zdravotní bezpečnosti Johnse Hopkinse, tweetovala: „V této chvíli, jestliže nebudeme protestovat za ukončení systémového rasismu, rizika pro veřejné zdraví výrazně převýší škody způsobené virem.“ Citovala bývalého šéfa Centra pro kontrolu a prevenci nemocí Toma Friedena: „Ohrožení zvládnutí covidu protestováním venku je malé ve srovnání s ohrožením naší kontroly covidu, jež způsobíme tím, když vlády jednají způsobem, který ztrácí důvěru komunity. Lidé mohou pokojně protestovat A ZÁROVEŇ společně pracovat na zastavení covidu. Násilí poškozuje veřejné zdraví.“
Dokonce i deník The New York Times v červenci uznal dvojí metr: „Odborníci na veřejné zdraví odsoudili protesty proti lockdownům jako nebezpečná shromáždění při pandemii. Zdá se, že zdravotničtí odborníci to teď nemají tak jednoduché, když jde o pochody proti rasismu. “
Věda neříká „muži rodí“ nebo „muži menstruují“. Levice však běžně tvrdí, že „věda říká“ takovéto věci a že „věda říká“, že existují více než dvě pohlaví, mnohem více.
Naposledy jsem cítil, že opouštím svobodnou společnost a vstupuji do nesvobodné, když jsem navštívil komunistické země východní Evropy. Jako postgraduální student se specializací na komunismus jsem během studené války procestoval země známé jako „sovětské satelity“: Polsko, Československo, východní Německo, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko. Uprostřed svých cest jsem se zastavil v Rakousku, abych se nadechl ovzduší svobody.
Nikdy jsem si nepředstavoval, že jednou zažiji něco podobného v Americe, v zemi svobodných lidí, v zemi sochy Svobody a zvonu Svobody. Ale zažil jsem to včera, když jsem opouštěl Floridu a vracel se do Kalifornie.
Není pochyb o tom, že se Amerika stává, pokud se již nestala, dvěma zeměmi: jednou, která si váží svobody, od malých podniků, které mají povoleno pokračovat v činnosti, až po lidi, kteří mohou mluvit o tom, v co věří, a druhou, která pohrdá svobodou, od stravování v restauracích po svobodu slova.
Téměř denně se mě ptají přátelé z celé země a lidé, kteří volají do mého celostátního rozhlasového pořadu, zda mám v úmyslu v Kalifornii zůstat. Kdyby nebylo všech těch mých blízkých přátel, kteří zde žijí, a synagogy, kterou jsem zde s několika přáteli založil, odpověď by byla ne. Ale jsem si jist, že v jistém okamžiku tento sovětský satelit opustím a přestěhuji se do svobodného státu.
Mnohem důležitější otázka však je: Jak dlouho zůstanou sovětské státy americké a svobodné státy americké Spojenými státy americkými?
Dennis Prager je americký rozhlasový moderátor a publicista.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí nutně odrážet názory Epoch Times.
Překlad původního článku: JaS
