Pokrývka hlavy bývala v minulých časech nedílnou součástí lidského odívání. Ať už to byl klobouk, šátek, čepec, závoj – lidé nemohli bez této součásti oděvu vyjít na ulici, tedy objevit se na  veřejnosti. Pokud se člověk objevil na veřejnosti prostovlasý, byl nahlížen jako podivný, směšný – nebo třeba z nižší kasty…

Pánové klobouk dokonce používali ke splnění pozdravu, zdvořilostní záležitosti. K vojenské čepici se zase přikládaly prsty ruky při salutování, vojenském pozdravu.

cylindr klobouk
Cylindr jako doplněk oděvu vzal svůj původ v renesanci. Cylindry na fotografii z 40. letech 19. století. Švédská módní značka z roku 1847. (volné dílo)

Antika

V období Mezopotámie se poprvé objevila koruna jako symbolický doplněk pro vladaře. V antickém Řecku nosili muži do nepohody plstěný klobouk, ti obyčejnější vlněnou čepici pílos. Ve starém Římě býval klobouk symbolem svobody. Pokud byl otrok propuštěn na svobodu, současně obdržel klobouk.


V renesanci úlohu pokrývky pro hlavu plnil věnec a byl oblíben. Dokonce i Napoleon si nechal zhotovit vavřínový věnec ze zlata. Dívky z vyšších kruhů nosily diadém, korunku na čele, která vypovídala, že jsou ze vznešeného rodu. Na počátku diadému byla však prostě ozdobná stuha…

Gotika

hennin
Kónický hennin s černými sametovými klopami (lem) a čirým závojem, 1485–1490. (volné dílo)

V gotickém období se objevily různé tvary klobouků, baretů nebo i kápí. U žen proslul čepec nebo hennin, protáhlý kuželovitý klobouk, ze  kterého splýval závoj, jak to vídáme na obrazech šlechtičny Perchty, proslulé Bílé paní. (Anebo se objevuje u černokněžníků v pohádkách.)

Baroko

Když se posuneme do období baroka, muži nadále nosí na hlavě klobouk. V této historické době je nazýván respondent a býval zdobený ptačím peřím nebo liščím ohonem.

Tou dobou muži nosívali i paruky světlé barvy. Mužské paruky byly zpočátku žluté nebo hnědé, ale postupem času se začaly pudrovat  na bílo.

Fridrich II. Pruský s třírohým kloboukem na hlavě
Fridrich II. Pruský s třírohým kloboukem na hlavě. (volné dílo)

V baroku vznikl třírohý klobouk, který dobře známe z historických filmů. Muži jej nosili většinou v ruce, aby si neporušili pudrovanou paruku. Barokní paruka měla dlouho „navrch“.

Vážení čtenáři, nenechte si ujít to nejlepší z Epoch Times! Přihlašte se k odběru Newsletteru. Jednou týdně vám tak budeme moci zasílat výběr těch NEJ zpráv.

Ženy sáhly po čepcích ozdobených stuhami nebo krajkami. Svoje účesy si dámy před deštěm rovněž chránily velikou kapucí.

Některé si také kolem hlavy ovinovaly různé roušky anebo nosily závoje. Závoj mohl u mladé dívky působit tajuplně a lákavě. Zahalená tvář, která zčásti prosvítá, inspirovala mnohé umělce, aby ji zpodobnili v obrazech nebo dokonce vytesali do kamene.

Závoj u starších žen byl znakem důstojnosti, neměl přitahovat pozornost, ale spíše vyjadřoval pokoru, odevzdanost. A to platilo i pro královny.

Rokoko přineslo dámám malé čepečky, které sloužily k doplnění účesu. Ty vznešenější nosily barety doplněné síťkou, zdobené pštrosím peřím. Třírohý klobouk u mužů se později změnil na dvourohý.

Pozdrav = smeknutí

Pokrývka hlavy dříve úzce souvisela s pravidly etikety. Zvyk zvedat k pozdravu pokrývku hlavy pochází ze starého rytířského zvyku.

Při vstupu do interiéru nebo při setkání či zdravení muži vždy smekají klobouk. Pro dámy jsou pravidla odlišnější, žena si při vstupu do budovy klobouk může ponechat na hlavě. Sejme klobouk až tam, kde si může vlasy vhodně upravit.

To však neplatí u stolování nebo v divadle, tam i dámy klobouk snímají z hlavy. V jiném společenském prostředí však žena může mít klobouk na hlavě po celou dobu.

Zajímavostí je, že zvláště v období mezi oběma válkami muži bez klobouku na veřejnost nevycházeli nikdy, bez ohledu na roční dobu.

Co pokrývalo hlavu u lidového kroje

U lidových krojů měly pokrývky hlavy také svoje odlišnosti a význam. Na Moravě se v určitém období dalo podle klobouku rozpoznat, zda ten muž je svobodný nebo zadaný.

Šohaj s kloboukem zdobeným peřím.
Šohaj s kloboukem zdobeným peřím. (OLIVER LANG / AFP via Getty Images)

Svobodní mládenci ke kroji nosívali bohatě zdobený klobouk, na něm dlouhá péra. Ženatí muži neměli klobouk tak honosně ozdoben.

U žen to bylo obdobně, a to tak, že vdané nosily ke kroji čepec. Hned po svatbě následovalo „čepení“, což byl přímo obřad, kdy mladá žena přijala čepec a nosila jej po celou dobu manželství. Bylo nemyslitelné, aby vdaná žena vyšla ven prostovlasá.

Poválečná doba…

Radiovka
Dělník v rádiovce, ilustr. foto. (stephane/flickr.com)

Za období socialismu se klobouky téměř přestaly nosit, protože byly považovány za symbol nepřátelské třídy. Muži nosili „leninku“, hadovku, rádiovku nebo jinou pracovní čepici, ženy si na hlavu vázaly šátky.

V současnosti jsou pokrývky hlavy využívány zejména jako ochrana před sluncem, deštěm nebo mrazem. Někdy náleží k uniformě, u pracovního vybavení slouží také k bezpečnosti práce.

leninka
Řecká rybářská čepice se podobá tzv. lenince. (Foto: Édouard Hue / CC BY-SA 3.0)

Některé čepice mají módní období, jako třeba různé kšiltovky, kapitánky. Klobouk dnes nevypovídá o postavení svého nositele vůbec nic. Je doplňkem oděvu, který si může pořídit, kdo chce.

Nakonec, v současnosti se pokrývky hlavy již nepoužívají k rozdělování obyvatel nebo o symbolu postavení ve společnosti.  

Kapitanka
Kapitánka. (Lucas Newton / Unsplash)