Používáním pitné vody z vodovodu nám vznikají dva druhy odpadních vod – šedá voda a černá voda. Do černé vody náleží zejména odpad z toalet či kuchyňských drtičů. Jako šedou vodu lze pak označit tu, která byla použitá v kuchyni, myčce, pračce a zejména pak při osobní hygieně ve vaně či sprše. Právě odtud přitom podle odhadů pochází zhruba tři čtvrtiny šedé vody.
Konkrétně odpadní voda z osobní hygieny se pak označuje jako lehká šedá voda, protože je nejméně hygienicky zatížená a lze ji tak nejjednodušeji vyčistit. Při opětovném využití lehké šedé vody z osobní hygieny lze ušetřit okolo třetiny celé spotřeby pitné vody.
Podle statistiky zhruba zhruba čtvrtina z celkového množství proteče rovnou do kanálu, protože ji člověk spotřebuje na splachování toalety.
Okolo třetiny celkové spotřeby padne na sprchování a další osobní hygienu.
Třetí nejvyšší podíl pak připadá na praní prádla. Jedním z řešení přitom může být podle odborníků větší důraz na využití užitkové vody namísto pitné.
Začínáme šetřit pitnou vodou…
Na počátku tisíciletí poklesla spotřeba pitné vody a ustálila se na přibližně 90 litrech denní spotřeby na 1 člověka. Podle odborníků je možné snížit spotřebu pitné vody až o polovinu. Pomoci mají chytré technologie či využití šedých vod.
Experti však uvádí, že do budoucna je možné spotřebu snížit i o další čtvrtinu. Klíčový by měl být větší důraz na užitkovou vodu, recyklaci šedých vod či plošné sledování spotřeby v reálném čase pomocí moderních technologií.
Některé připravované projekty v Česku přitom ukazují, že úspory vody mohou být ještě výraznější. Počítají například s vytvořením lokálního koloběhu vody v rámci jedné městské části.
Pramen sv. Ludmily u Počátek. (Z. Danková / ET ČR)
Větší důraz na užitkovou vodu
„Důvodem klesající spotřeby vody je především její cena, v současnosti jsme zhruba na trojnásobku ceny oproti začátku tisíciletí. Na druhou stranu, i když se průměrná spotřeba v posledních letech ustálila, vidíme v tomto směru stále velké rezervy. Díky moderním technologiím je možné celkovou spotřebu vody do budoucna snížit i o čtvrtinu. Existují zároveň příklady, kde finální úspora může dosáhnout i výrazně vyšších hodnot,“ uvedl Karel Vlach, generální ředitel společnosti Enbra.
„Podle našich odhadů je v ideálních podmínkách možné nahradit až padesát procent celé spotřeby pitné vody tou užitkovou. Jejím zdrojem mohou být podzemní vody či vsakované srážky. Do celkových úspor lze zahrnout hned několik činností. V prvé řadě je to zejména splachování WC, které má na celkovou výši spotřeby velký vliv. Kromě něj lze užitkovou vodu využít ale také na praní prádla, úklidové práce a zalévání zahrady. V případě čtyřčlenné rodiny to může znamenat denní úsporu i sto padesát litrů pitné vody denně. V létě pak i vzhledem k intenzivnějšímu zalévání zahrady i více,“ řekl Jan Bárta z Centra pasivního domu.
Opětovné využití šedé vody, filtry a biofiltry
Užitková voda nemusí pocházet pouze zdešťových srážek, lze ji totiž v některých případech vytvořit i z té odpadní.
„Čištění je možné různými způsoby. Mezi ty nejprogresivnější z hlediska celkových dopadů na životní prostředí lze zařadit například kombinaci mechanického filtru ve formě síta a zároveň biofiltru umístěného v zemi. Takto vyčištěná voda může být následně zasáknutá do podzemních vod a připravená k dalšímu využití,“ naznačil míru dalších úspor vody Karel Plotěný z odborné skupiny Odvodňování urbanizovaných území Asociace pro vodu ČR.
Řešení postavené na tomto principu se aktuálně plánuje ve čtvrti Líchy v jihomoravských Židlochovicích. Ccílem je i díky dalším komplexním opatřením dosažení úspory padesát procent pitné vody spotřebované na území a padesát procent odpadní vody odváděné z území. To by mělo vést k vytvoření lokálního koloběhu vody uvnitř celé čtvrti, dodává Plotěný.
Kde užitkovou vodu shromažďovat? Retenční nádrže nad i pod povrchem
Pro ty, kteří nepreferují hloubení studny, existují i alternativy v podobě retenčních nádrží. U těch, které se nacházejí na povrchu, lze volit z několika variant.
Například vsakovací nádrže vznikají modelováním terénu přímo na povrchu, jsou schopné přitom zadržet velké množství srážkové vody.
Retenční nádrž je ovšem možné umístit také pod zem, kam jsou nasměrovány svody okapů ze střechy či jiných ploch. Takto shromážděnou vodu je pak pomocí čerpadla možné využít ke zmíněné zálivce zahrady či ke splachování. Umístění pod zemí díky minimálnímu přístupu vzduchu a absenci slunečního záření navíc znamená, že se voda kazí méně než v nadzemní retenční nádrži.
Použít se dají i chytré vodoměry. Podle Karla Vlacha tato technologie může ještě výrazněji zasáhnout zejména do fungování obcí a jejich hospodaření s vodou.
Podle zdroje: LESENSKY.CZ
