Dovezl je sem generál Martin Maxmilián z Goltze, narozený r. 1593 v Pomořanech. Byl z povolání císařským plukovníkem, generálním polním zbrojmistrem a dokonce specialistou na stavbu pevností ve třicetileté válce. Pocházel ze šlechtického rodu Goltzů (počeštěně Golčů).
Není snadno pochopitelné, že právě generál uvyklý válečné vřavě dopravil do městečka dalekou kořist z přístavu Stralsund, kterou získal na jedné z výprav poblíž své domoviny, od Severního moře.
Ostatky velryby grónské nechal generál umístit původně v Loretě, v ambitech, a protože byly umístěny na vzduchu a přitom pod střechou mohly dozrát, z těchto kostí odkapalo velké množství tuku, které pro okolí v uzavřeném prostoru by bylo nedýchatelné. Díky tomuto dozrání zůstaly kosti dobře zachované.
Později je nechal zavěsit v lodi děkanského kostela sv. Františka Serafínského. Chrám se nachází v severní části náměstí a tvoří jednu z dominant Golčova Jeníkova.
Kosterní pozůstatky jsou zavěšeny při hlavním vchodu pod kůrem a jedná se o nejstarší dochované pozůstatky velryby na našem území. Jiné pozůstatky velryby grónské se nacházejí ještě v České Lípě, kde mají obě poloviny spodní čelisti. Jeníkovské kosti jsou oproti nim starší a jsou dobře zachované.
Golčův Jeníkov, děkanský chrám sv. Františka serafínského. (Z. Danková / ET ČR)
Na světě je pouze sedm míst, kde se nacházejí pozůstatky tohoto kytovce, jenž je na pokraji vyhubení.
V knížce Poodhalená minulost Golčova Jeníkova od Fr. Skřivánka a Marie Jirouškové se uvádí, že velrybí ostatky po výstavbě děkanského kostela sv. Františka serafínského byly zavěšeny do ambitů. Lidé se u největšího dílu dlouho mylně domnívali, že jde o žebro velryby, přestože generál Goltz věděl, jak je správně nazvat a mluvil o tom, avšak to časem upadlo v zapomnění.
Teprve v r. 1987 RNDr. Vratislav Mazák z Národního muzea, jenž byl naším předním odborníkem v oblasti kytovců, určil, že jde o pravou spodní čelist, pravou lopatkovu kost a krční žebro velryby grónské. U kosticových kytovců, tj. u pravých velryb, plejtváků a plejtvákovců spodní čelist vpředu nesrůstá – na rozdíl od ozubených kytovců.
Tato velryba náleží k nejvzácnějším druhům, jež jsou na pokraji vyhubení. Její pozůstatky se nacházejí v institucích pouze na šesti dalších místech na světě a pouze v Petrohradě a v Londýně mají údajně její kostru celou.
