Výroba nového léku je dlouhý a složitý proces, který vyžaduje jak pokusy na zvířatech, tak později pokusy na lidských dobrovolnících, uvádí americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv.
Pacienti s odpovídajícími symptomy nebo chorobami se mohou dobrovolně přihlásit na léčení novými a experimentálními léky. Tyto různé skupiny pacientů procházejí pokusy s farmaky, které trvají několik měsíců až let, v závislosti na typu procedury. Tyto procesy se používají k testování účinnosti léku, potenciálních vedlejších účinků a bezpečnosti obecně.
Pojem „lék“ tedy přivádí člověka k uvažování nad látkou jako nad něčím, co mu přinese dobré zdraví nebo alespoň úlevu. Někteří lékaři v Číně však podle výpovědí zdrojů porušují lékařskou etiku.
Lidé, kteří o těchto případech hovoří, zpravidla žádají reportéry o zachování anonymity. Nemožnost provádět nezávislá šetření v Číně a ověřovat výpovědi zdrojů zanechávají celou věc v oblasti obvinění, která jsou však natolik závažná, že je dobré být alespoň obezřetný do doby, než bude možné je ověřit.
Zneužívání léčiv je údajně proslulé v jednom konkrétním městě v provincii Šan-tung. Jedná se o město Ťi-ning, kde má podle výpovědí bývalých politických vězňů a jejich rodin docházet k nedobrovolnému testování léků, které jsou vězňům do žil násilně vpichovány.
Podle oficiálních zpráv má zdravotnický průmysl v oblasti Ťi-ningu roční obrat přes 310 miliard korun.
Mnoho lékařských a farmaceutických firem nejen z Číny, ale také z jiných částí světa má své továrny a laboratoře v Ťi-ningu. Řada inzerátů pro nábor pracovních míst ve městě hledá zájemce o pozice vedoucích pracovníků klinického testování léků.
Údajné neetické praktiky v nemocnicích
Jedním z oněch bezejmenných zdrojů je lékař působící v oboru čínské medicíny, který údajně uvedl, že i v nemocnicích může docházet k promyšleným úskokům, aby mohly být testovány nové léky.
„Pokud existuje někdo, kdo nabídne úplatek nejen zkorumpovanému úředníkovi, ale i tomu, kdo zrovna řídí nemocnici, ten funkcionář nařídí nemocnici, aby (pacientům) podali injekce,“ sdělil údajně lékař jednomu z místních angažovaných občanů, který jeho výpověď citoval v rozhovoru s Epoch Times. „Tyto injekce mohou způsobit srdeční choroby, onemocnění mozku nebo jiné druhy příznaků.“
Jejich aplikace má údajně záměrně vyvolávat příznaky nemoci, která potom bude léčena experimentálním lékem.
„Všechny tyto příznaky mohou být vyvolány léky,“ vysvětlil lékař a dodal: „Když někteří výrobci léků testují své látky, tyto příznaky budou vyvolány těmito léky, aby se viděla účinnost nových léků.“
Testování na vězních svědomí
Internetové stránky Minghui.org se sídlem v USA, které slouží jako informační středisko o vývoji represí v Číně, zejména v oblasti pronásledování příznivců meditační praxe Falun Gong, informovalo o řadě incidentů, při kterých byly zadržovaným lidem do těla násilně vpichovány neznámé drogy.
V mnoha nemocnicích v provincii Šan-tung jsou zatčeným osobám podávány injekce. Věk se pohybuje od 22 do 50 let, přičemž většina obětí je ve věku 37 až 44 let. Někteří jejich následkem silně onemocněli, další se psychicky zhroutili a někteří dokonce náhle zemřeli, uvádí stránka Minghui.org.
„Ve všech těchto příkladech je možné vidět důkazy o lékařských experimentech,“ uvedl informátor v rozhovoru s Epoch Times pod podmínkou anonymity. Všichni příznivci Falun Gongu, kteří byli zatčeni a svévolně posláni do psychiatrických léčeben, budou mít podle informátora ve svých záznamech zapsány „rodinné anamnézy duševních chorob“, aby se zakryly stopy.
Níže uvádíme několik jednotlivých příkladů, o kterých byla shromážděna podrobnější data zmiňovanou nevládní organizací.
Příběhy obětí
Su Kang byl 32letý muž z okresu sousedícího s Ťi-ningem. Pracoval jako počítačový inženýr. Byl zatčen a poslán do psychiatrické léčebny 23. května 2000. Násilím dostával injekce, které mu poškodily nervy, což se projevilo zejména v oblasti páteře.
Devět dnů poté ho propustili ze zadržování zpět k pobytu u jeho otce. Ten později vypověděl, že Su měl v očích i ve tváři bezduchý výraz. Jeho reakce byly pomalé a tělo měl celé ztuhlé a strnulé, naprosto zesláblé. Su na svého otce reagoval velice pomalu, jako by byl pod silnými sedativy. Zemřel jeden měsíc po propuštění.
Muž jménem Jü Feng-laj pracoval jako důstojník v ozbrojených policejních silách. Byl převezen do pracovního tábora, kde ho nutili polykat neznámé léky. Také neměl dovoleno spát. Spánková deprivace je jednou z nerozšířenějších metod mučení zaznamenaných v čínském vězeňském systému lidskoprávními organizacemi.
„Po dlouhé době, po dnech odepíraného spánku a spolu s účinky toho léku se moje schopnost snášet to pomalu zlomila. Pomalu jsem přicházel o vědomí,“ vypověděl pan Jü Feng-laj.
Ke konci věznění už nedokázal rozpoznávat věci ve svém okolí, jenom ležel v posteli v apatickém stavu, neschopný ovládat své tělo.
Žena jménem Sü Kuej-čchin byla zatčena ve věku 38 let a poslána do ženského pracovního tábora. Před propuštěním jí vpíchli čtyři injekce do oblasti kolem páteře. Tvář jí otekla, jazyk ztuhl, tělo znecitlivělo a utrpěla vážnou ztrátu paměti.
Když byla propuštěna z pracovního tábora a poslána domů, začala nad sebou pomalu ztrácet kontrolu. Zemřela devět dní po propuštění.
Další žena jménem Liou Č‘-maj byla studentkou prestižní čínské vysoké školy. Zatčena byla ke konci roku 2002. Ve vězení dostávala každý den tři injekce. V roce 2003 její spoluvězni uvedli, že se u ní podivně změnilo chování a v celách bylo slyšet, jak křičí. „Nejsem nemocná, nedávejte mi injekce, nedávejte mi léky!“
Liou byla propuštěna 13. listopadu 2008. První dva dny, které strávila doma, vypadala podle jejích příbuzných dobře. Třetího dne se u ní ale začaly projevovat duševní problémy.
Nedokázala sedět na jednom místě, mluvila nesrozumitelně, v noci nespala a začala ztrácet paměť. Pila nadměrné množství vody, a když se v noci pomočila, vůbec si toho nebyla vědoma. Po několika letech strávených doma zemřela.
K této zprávě přispěl reportér Epoch Times Kao Ťing. Z článku newyorské redakce deníku The Epoch Times přeložil J. Č. Upravil M. K.
