Na řece Chrudimce, v oblasti Železných hor, můžete navštívit krásné prostředí přehrady Seč a v jeho okolí několik zřícenin hradů. Nacházíte se v Chráněné krajinné oblasti Železné hory.
Horní část hráze je přemostěna silničním mostem, volný vstup na hráz umožňuje úchvatný výhled. Na jedné straně můžete vidět pětistupňový kaskádovitý přepad, pohled do 42 m hluboké strže. Na druhé straně pohled na vodní masu. Hráz zadržuje 22 milionů m³ vody.
Sečská přehrada byla postavena již za první republiky, v letech 1925–1934. Výška hráze činí 42 m a šířku v koruně má 165 m. Zděná hráz je postavena ze žulových bloků mezi skalami, na kterých se nacházejí zříceniny dvou hradů, Oheb a Vildštejn.
Až v roce 1947 na ní byla uvedena do provozu i vodní elektrárna.
Unikátní ostrov byl vyhlášen přírodní rezervací. Platí tam zákaz lovu ryb. Pokud si pronajmete loďku a doplujete na ostrov, můžete se v čisté vodě potápět a pod vodou pozorovat amury, parmy, jesetery i tolstolobiky. Ryby jsou tu už na lidi zvyklé.
Poblíž se nachází autokemp a další ubytovací kapacity. V létě můžete do sytosti užívat koupání, jachtaření, potápění, surfování i cyklistiku.
Hrad Lichnice se nachází poblíž sečské přehrady. Jeho ruiny kralují na skalnatém návrší v Železných horách, s nadmořskou výškou 480 metrů. Z návrší je nádherný výhled do čáslavské kotliny.
Tunel vedoucí na hráz, vytesaný do skal. (Z. Danková / ET ČR) 
Od zříceniny Ohebu je nevšední výhled na ostrůvek, jenž jeden z největších izolovaných ostrovů v Česku. (Z. Danková / ET ČR) 
Hrad Oheb s krásným výhledem na vodní plochu přehrady. (Z. Danková / ET ČR)
Počátky stavby hradu sahají do roku 1250, kdy na vrchu zvaném Světlice Smil ze Žitavy, potomek rodu Ronovců, později zvaný z Lichtenburka, začal stavět hrad s trojúhelníkovým půdorysem. Původní název zněl Lichtenburg, od 16. století zván Lichnice.
Hrad neměl moc štěstí, býval často v zástavě. Roku 1333 jej získal král Jan Lucemburský, později ho jeho syn, král Karel IV. zařadil do korunního majetku a pak byl hrad převeden do věn českých královen.
Jak šly dějiny, byl obléhán i husity, získali jej sirotci a roku 1610 hrad vyhořel a už nebyl obnoven. V roce 1649 byl na zvláštní příkaz Ferdinanda III. pobořen a pak už sloužil jako zdroj kamene pro jiné stavby.
Vydejte se za kouzlem kamenných zdí pod širým nebem a kochejte se výhledy do všech stran. V jedné z polorozpadlých věží byla vystavěna železná konstrukce se schodištěm, rozhledna zvaná Milada. Díky rozhledně se zde někdy vybírá i vstupné a v areálu najdete i stánek s občerstvením.
Lichnice , pohled od přístupové cesty. (Z. Danková / ET ČR) 
Pohled na protější kopec Kaňkov. (Z. Danková / ET ČR)
Poklad v Lichnici
Vypravuje se, že z hradu vedla tajná chodba. Právě touto chodbou utekly tři dcery tamního rytíře, když Lichnici dobyl nepřítel. Schovaly se u lidu, který žil pod hradem. Prosily o pomoc, za kterou jim nabídly tři mošny. Obyvatelstvo je obléklo do starých šatů a cestou do bezpečí jim sestry vyprávěly, že na hradě zanechaly poklad, ale nikdo se ho nemůže zmocnit, protože ho hlídá obrovský černý pes. Obyvatelé tomu uvěřili, ale po pokladu nepátrali, až když po válce hrad zpustl, někteří lidé se odvážili jít do hradu a hledat poklad. Pokaždé když vešli dovnitř, zhaslo světlo a lidé se vraceli s prázdnou.
V blízkosti hradu můžete navštívit památný strom Žižkův dub a Dívčí kámen, místa opředená pověstí.
Památný dub, podle odhadů 750 let starý, se nachází v malém městečku Podhradí, ležícím pod zříceninou hradu Lichnice. Mohutný strom se pyšní nejen svou košatou korunou, ale také kmenem měřícím v obvodu 9 metrů. Husité několikrát dobývali Lichnici, ale ani jednou se sám Jan Žižka tažení nezúčastnil, přesto lidé nazývají tento dub Žižkovým.
Dívčí kámen – s tímto skalním útesem je spojena pověst o kruté lichnické hradní panně Miladě. Udatní rytíři žádali o ruku Milady, ale ona prohlásila, že si vezme za muže pouze toho rytíře, který se vydá na osudný sráz nad Lovětínskou roklí a tam se s koněm třikrát otočí. Skála byla velmi tvrdá, takže se do ní nezaryly ani ty nejostřejší podkovy a rytíři, kteří ji chtěli získat za manželku, se zřítili do rokle. Jednou se objevil odvážný rytíř (bratr jedné z obětí), který ve zkoušce obstál, protože vložil svému koni do podkov démanty. Potom vykonal svou pomstu, vytáhl z toulce šíp a vystřelil na Miladu. Šíp jí projel srdcem a zabil ji. Rytíř zmizel na svém koni a nikdo ho už nikdy nespatřil.
