Charisma slavných holohlavých mužů

Telly Savalas

O mužích s holou hlavou už bylo napsáno dost. A píše se opakovaně. Zdá se, že téma je neutuchající. Dříve to muži bez vlasů neměli snadné. Pokud se jim nepodařilo vydobýt si postavení ještě předtím, než přišli o vlasy, měli to vůči předsudkům hodně těžké. Čas přináší změny. V nynějšku si někteří muži dříve nebo později sami oholí hlavu a stává se to dokonce jejich charakteristickým rysem.

Mezi slavné muže s holou hlavou patří Yul Brynner,Bruce Willis – anebo také náš zpěvák Karel Hála.

Jedním ze slavných hvězd s holou lebkou se stal Telly Savalas (1922–1994), známý zejména jako inspektor Kojak.

Začínal jako pomocník v pekárně svého otce, život uzavíral úlohou zpěváka nahrávajícího gramofonové desky. Mezitím stihl udělat několik kariér.

Většina Čechů ho zná jako svérázného inspektora s lízátkem v ústech, jakoby lízátko bylo katalyzátorem k řešení těch nejsložitějších případů.

Narodil se řeckým přistěhovalcům v New Yorku. Ve vojenské službě za 2. světové války byl zraněn a obdržel vyznamenání Purple Heart. Po válce vystudoval psychologii na Columbia University, poté pět let pracoval v Informační službě ministerstva vnitra.

Uměleckou dráhu začal jako režisér divadelního souboru Stamford Playhouse v Connecticutu. Herectví se začal věnovat až ve zralém věku, a to v televizi. Jeho první rolí byla role řeckého soudce v inscenaci Bring Home a Baby (1959, Přines domů dítě).

Pontius Pilatus

Ke své následující vizáži přišel díky roli Piláta Pontského, kterou dostal ve snímku Největší příběh všech dob (r. G. Stevens). Pro tuto roli si musel oholit hlavu, a tato nová podoba se mu zalíbila tak, že si ji ponechal do konce života.

Ovšem kvůli ní také dostával role nejrůznějších padouchů: proradný seržant Tibbs zvaný Lišák ve westernu Mackennovo zlato, sadistický velitel francouzské cizinecké legie Dajineau, v bondovce V tajné službě Jejího Veličenstva (r. P. R. Hunt), sexuální deviant Archer Maggott a další.

Málem obdržel i roli frajera Luke. Před natáčením filmu jeho producent do hlavní role vybíral Paula Newmanna nebo i Tellyho.

Hrál rovněž v seriálech, jako byl Klondike (1960) nebo Acapulco (1961), jako host se objevil ve snímku The Untouchables (Nedotknutelní) a dalších. Účinkoval po boku Burta Lancastera ve vězeňských dramatech – jedna z rolí mu vynesla nominaci na Oscara 1961.

Mezinárodní proslulost mu vynesla postava newyorského detektiva, poručíka Theocrata Kojaka v úspěšném TV krimiseriálu Kojak – ČTV (1973-78; cena Emmy 1974).

Koncem 70. let se kupodivu prosadil také jako zpěvák a nahrál gramofonová alba Telly (1974) a Who Loves Ya, Baby (1976).

———— 

Yul Brynner

Narodil se na ruském ostrově Sachalinu ve smíšené rodině, tj. jeho matka byla rusko-rumunského (romského)původu, otec Boris Brynner mongolský vědec se švýcarskou krví.

Hudební talent zdědil po své matce, která studovala akonzervatoř, otec studoval mineralogii. Datum Yulova narození se pohybuje mezi roky 1915 – 1920. Herec, původně ruským jménem Julij Borisovč, nikdy moc nezmiňoval svoji původní rodinu, takže vyvstává domněnka, že jeho dětství nebylo právě moc šťastné.

Jeho původ byl tedy více než etnicky rozmanitý, Yul se potom ponejvíce se hlásil ke své romské krvi.

Když jeho otec Boris opustil rodinu, matka vzala Yula a jeho sestru a zamířila do Francie, a to přes Čínu. Po putování přes Čínu se usadili v Paříži. Ještě než dospěl, musel se živit sám. Okolo roku 1934 začínal v Paříži jako barový zpěvák, kytarista, hráč na balalajku a také se pohyboval v cirkuse jako akrobat. Vystupoval v pařížských barech, cirkusech s romským folklorním souborem. Přitom všem ještě dokázal studovat na Sorboně a dokonce obhájit doktorát filosofie.

Vytoužené povolání akrobata v cirkuse však ukončil jeden osudový přehmat, který mu přinesl mnohačetné zlomeniny a blízkost smrti. Poté dal sbohem kočovnému životu a našel si práci v divadle, zatím jako kulisák. Během života v Paříži se seznámil s mnoha francouzskými i světovými umělci, kteří v té době v Paříži pobývali a působili.

Během druhé světové války pracoval jako válečný rozhlasový zpravodaj. Po válce zůstal ve Spojených státech a vrátil se k divadlu.

Tam se mu začalo dařit i ve filmu, i když divadelní prkna mu dle jeho slov seděly více. Po menší roli ve filmu Newyorský přístav získal hlavní roli v muzikálu Král a já na Brodwaji. Podle tohoto muzikálu byl natočen film Král a já (1956). A ten vynesl Yula mezi filmové hvězdy a navíc za roli krále získal Oscara. Hrál i ve filmech Bratři Karamazovi a Šalamoun a královna ze Sáby. Velice často hrával různé exoticky vyhlížející a nestandardně se chovající hrdiny (např. starověké vladaře).

Nejlepší a nejznámější roli mu přinesla postava pistolníka Chrise v kultovním westernu Sedm statečných. Zde zazářil po boku Steva McQueena, Charlese Bronsona, Jamese Coburna a dalších slavných.

Byl celkem čtyřikrát ženatý, ale jak sám řekl: „Sehrál jsem v životě mnoho rolí, myslím, že většinu z nich úspěšně. Jen jednu jsem nezvládl… roli manžela.“ To jsou slova čtyřnásobně ženatého holohlavého herce. Měl syna a dceru, jeho čtvrtou manželkou byla malajská kráska o 40 let mladší než on.

Jeho další životní filosofií byla charitativní činnost, ve které se zaměřoval zejména na romské děti. Kromě svých dětí se staral i o adoptované vietnamské děti.

Nadaný byl na cizí jazyky, plynně jich znal sedm, mluvil rusky, anglicky, francouzsky, čínsky, mongolsky, japonsky a maďarsky. Přitom měl základy i němčiny, italštiny a španělštiny.

Miloval ruskou literaturu, zejména Tolstého, Dostojevského, Čechova a Gogola. Mezi jeho další vášně patřilo fotografování a zpěv romských písní.

Zemřel ve věku asi 70 let, 10. 10.1985, po tříletém boji s rakovinou plic. Prosulý herec, charismatická osobnost a doktor filosofie, Yul Brynner byl pohřben ve Francii nedaleko města Poitiers.

Karel Hála a jeho Otčenáš

Kdo směl a mohl zazpívat Otčenáš v době socialismu? Jeden holohlavý zpěvák populární hudby. Karel Hála byl s touto vizáží tehdy hodně osamělý, protože holá hlava se tou dobou  vůbec nenosila.

Odplouval Lodí bílou, volal Hádej Matyldo, chodil s Dívkou toulavou, procházel se Růžovou náladou, projížděl se Opuštěnou mercedeskou, žasl nad Dítětem léta, dožadoval se Pár okovů a pak chtěl na vše Zapomenout.

Narodil se r. 1933, měl hodnou maminku; o svého prchlivého otce, který ho brával do Sokola, přišel za války, když ho nacisté v Kobylisích v roce 1942 popravili za odbojovou činnost. Jeho matka skončila v koncentračním táboře, Karla vychovala starší sestra.

Vystudoval konzervatoř, působil jako muzikálový a operetní zpěvák v Armádní opeře. Později vystupoval v hudebním divadle Karlín, mimo jiné také v Divadle ABC nebo Apollo, zpíval spolu s Karlem Gottem a vystupoval s několika předními českými tanečními orchestry, z nichž nejznámější byl orchestr Karla Vlacha a orchestr Gustava Broma.

Hudební scénu ovládal od 50. let minulého století až téměř do své smrti (2008), byl považován za jednoho z nejlepších českých swingařů. Říkali o něm, že byl tak muzikální, že stačil píseň jednou vyzkoušet, zahrát na klavír – a mohl jít zpívat na jeviště.

Kromě toho, že byl skvělým vypravěčem, měl rád alkohol, ale uměl se ovládnout, aniž by zmeškal vystoupení, doprovázely ho houfy milenek a věčná cigareta mezi prsty. A noblesa. Ovšem, náležel k těm českým umělcům, kteří ji ještě měli.

Filmové role i s omylem

Když byl se skupinou Apollo na koncertním turné ve Vídni, během procházky v doprovodu tlumočnice po vídeňské Maria Hilfe Strasse jej nečekaně spousta lidí zdravila a někteří dokonce tleskali. Překvapeně se ukláněl. Byl to jejich omyl – díky jeho vizáži si jej fanoušci spletli – považovali ho za Tellyho Savalase, známého Kojaka.

Objevil se v několika epizodních rolích v českých filmech, hrál v legendárním muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, Nebeských jezdcích i Noci na Karlštejně.

„Mojí životní rolí byly asi tři minuty v Nebeských jezdcích, kde jsem hrál uhořelého pilota,“ vzpomínal.   

Tehdy bylo běžné, že je zobrazován často s cigaretou v ruce, a přestože byl silným kuřákem, zpíval dlouhé roky – a jeho smrt způsobila jiná příčina než cigareta. Zapamatujeme si ho asi jako prvního českého skinheada.