Není náhodou, že od útlého dětství nám do oušek přichází slova poezie – nejprve formou drobných říkanek, jako „Paci paci pacičky, táta koupil botičky…“ a „Vařila myška kašičku na zeleným rendlíčku“ nebo „Skákal pes přes oves…“ a podobně.

Každý národ měl pro své nejmenší zpívané písně i říkanky, které samozřejmě obsahují verše a poezii. Postupně začaly vycházet i knižně, což byla zásluha některých sběratelů, kteří léta chodívali mezi lidem a zapisovali národní popěvky a poezii.

Od ústního předávání až k audioknihám

Naši předkové si uchovávali verše dlouho v paměti, přeříkávali je svým dětem, a ty je pak předávaly další generaci. Říkanky si vyměňovaly děti ve skupinkách, dříve třeba i u pasení husí nebo koz. Pro zpestření si rodiny předávaly i hádanky, které se rýmovaly.

Později byly zapsány. A ještě se objevili básníci, kteří rádi skládali verše pro děti. Studnice poezie, ať už v lidové formě nebo v básníkem složených básničkách, je nevyčerpatelná.

V současnosti je knižní poezie dostupná v mnoha podobách vydání, jako jsou knížky na papíře, audioknihy nebo knihy v elektronické podobě. Vycházejí i knížky s logopedickým zaměřením, které pomáhají dětem naučit se správně vyslovovat.

Čeština byla známa i svými tzv. jazykolamy, na kterých se trénoval jazýček malých dětí odmala, jako např. „Strč prst skrz krk!“ nebo „Chrt pln skvrn zdrhl z Brd“.

Básníci a malíři dětem

Z minulosti můžeme vzpomenout malíře Mikoláše Alše, jenž ilustroval lidové popěvky a říkadla, Maxe Švabinského, jehož kresby doprovázely verše Františka Hrubína, Josefa Ladu, který ilustroval české písničky, nebo malířku Helenu Zmatlíkovou – jejichž obrázky doprovázející veršíky jsou chronicky známé. Nemůžeme nevzpomenout Jiřího Trnku a jeho ilustrace k českým pověstem nebo Karafiátovým Broučkům. Sám Trnka pro děti vytvořil Špalíček říkadel, písniček a pohádek.

Erbenova Kytice, ilustrována vícero umělci, vycházela opakovaně.

Češi se rovněž mohou pyšnit čtyřdílným cyklem sbírek lidových písní, básní říkadel a hádanek Český rok, s jednotlivými díly věnovanými čtvero ročním obdobím, na němž spolupracovali Karel Plicka, František Wolf a ilustrován byl Karlem Svolinským.

Jedním ze skvostů byla v 50. letech vyšlá knížka poezie od Františka Hrubína laděná na téma pasáčků s názvem Pasáček a sluníčko obsahující venkovské motivy kreslené Maxem Švabinským:

„Tvůj pejsek, pasáčku,

sám stádo spořádá,

kravičku tulačku

zažene do stáda.“

Když Švabinský kreslil zdejší krásné motýly, Hrubín k nim připsal:

„Tolik barev nemá ani duha,

jako tvoje křídla, motýlku,

a jedna je krásnější než druhá!

Půjč mi křídla, aspoň na chvilku!“

Kromě knížek veršů v klasické podobě vycházejí pro děti prostorové pohádky nebo leporela. Děti jsou okouzleny, když otevřou knížku a před očima se jim postaví vrstevnatý obrázek. Děti milují barvy, a výtvarníci to velmi dobře vědí. Tvoří mnohobarevné obrázky a ilustrace k veršíkům, až jsou děti zlákány k tomu, aby se básničku naučily zpaměti anebo samy nakreslily barevný obrázek.

V cizině by nám možná mohli závidět, co u nás věhlasní umělci napsali nebo nakreslili pro malé děti.