„Zelená je tráva, fotbal, to je hra…“ zpívalo se kdysi ve známé písni. Fotbal každý zná a ví, že jde o míčovou hru, ve které se utká 11 hráčů proti stejně početnému soupeři a že vyhrává ten, kdo dá nejvíce gólů čili branek. Každá branka má svého obránce, brankáře, který se snaží nepustit míč do branky, tedy přes určenou čáru. Jde o nejznámější kolektivní sport na světě. Svůj název získal ze dvou anglických slov, foot (noha) a ball (míč). Česky – kopaná.
Podle pravidel mohou hráči používat hlavně nohy, nesmí hrát rukou nebo paží. Brankář jako jediný má výsadu – může hrát i rukama. Nosí i poněkud odlišnou barvu dresu, než kolektiv jeho spoluhráčů.
A aby mu chytání míče lépe šlo, používá brankářské rukavice. Když se brankáři podaří chytnout míč, a zabránit tak gólu, je to pořádná rána do rukou. Rukavice mají ochránit jeho dlaně – a také pomoci míč chytnout.
Jak rukavice pomáhají chytat? Na přední straně mají neklouzavý, drsný povrch, který brání vyklouznutí míče.
Technologie brankářského vybavení za roky hraní zaznamenala postupný pokrok. Rukavice bývají nově opatřeny šněrováním, latexovým materiálem, ba dokonce i chlazením.
Například známý brankář Petr Čech si u svých brankářských rukavic zajistil, aby nedošlo k slabému utažení. Suchý zip začal být nahrazován šněrováním a pojistkou proti uvolnění.
Další novinkou v designu rukavice je prodloužení. Rukavice běžně končily u zápěstí, novinkou však nyní je model protažený až na předloktí. Navíc se na přední straně rukavic objevily „dýchací otvory“, jež mají omezit pocení ruky a zajistit chlazení.
Historie míčové hry
Při pátrání ve historii hry fotbalu se dostaneme do období starověku: nejstarší takovou hrou bylo čínské cchu-ťü, hrané již ve 2. století př. n. l. Zprvu byla cvičením vojáků, později se rozšířila i na císařský dvůr a do vyšších vrstev společnosti. Širokou oblíbenost mezi obyvatelstvem získala za dynastie Sung, kdy se objevili i profesionální hráči cchu-ťü.
Později se objevila podobná hra v Řecku a Římě, kde se hrálo vícero míčových her. Při některých se podle pravidel hrálo pouze nohama. Vzdáleně podobná fotbalu byla např. římská hra Harpastum kterou s oblibou hrávali legionáři.
Během středověku se hry podobné fotbalu hrály po celé Evropě, jen jejich pravidla tehdy ještě nebyla sjednocena.
Kořeny dnešního fotbalu
Podoba dnešního fotbalu má kořeny v Anglii 16. století. Tehdy tamní soukromé střední školy v té době nařizovaly studentům, aby sportovali. Každá ze škol však určovala svoje vlastní pravidla, odrážející místní podmínky, jakož i velikost hřiště. Pravidla se navíc postupně měnila.
Postupně vykrystalizovaly dvě hlavní formy fotbalu: podle jedné verze pravidel hráči míč po hřišti přenášeli rukama, v druhé verzi se upřednostňovalo kopání do míče nohama.
Navíc v první polovině 19. století v Anglii přispěla železniční doprava významně k rozšíření fotbalu, toto rozšíření však naráželo na odlišnosti v pravidlech jednotlivých škol. A tak se roku 1848 sešlo několikero zástupců škol ke společnému rokování, ze něhož vyšla první sjednocená sada pravidel. Hrálo se a hrálo, ale ještě zůstávaly některé odlišnosti. Kvůli tomu se z fotbalu vyčlenila hra rugby nebo americký fotbal.
Fotbal, tedy kopanou, dnes hrají profesionální hráči po celém světě. Protože je tak dostupný, má jednoduchá pravidla a minimální náročnost na vybavení, mnoho dalších lidí se mu věnuje na amatérské nebo rekreační úrovni, nevyjímaje děti.
