Únor jako třetí zimní měsíc by měl uzavírat vládu zimy, ale lidové pranostiky nám sdělují, že tomu nemusí být vždy tak.
„Na Hromnice musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout.“ Již 2. února by se měl ozvat skřivánek, ale zkušení ornitologové praví, že si ho lidé pletou s chocholoušem. Mají podobný zpěv, ale na Hromnice ještě skřivan nezpívá. Může to být leda dobrák chocholouš.
Chocholouš obecný, který možná v únoru vrzne. (J.M.Garg – Vlastní dílo / CC BY-SA 3.0)
Ke Hromnicím, 2. únoru, se váže mnoho rčení a pranostik – tento den zřejmě tvořil určitý předěl. V té době se doma také uklízely vystavené betlémy a vynášely zbývající vánoční stromky.
„Svítí-li slunce na Hromnice, hojnost žita i pšenice.“ Slunko značí mráz, takže podle chladných Hromnic lidé předpovídali, že má být dobrá úroda.
„Na Hromnice jasná noc – bude ještě mrazů moc.“
„Hromnice – půl krajíce, půl píce.“
Na Hromnice o hodinu více – říkali lidé, když se prodloužil den. Konec tmy se posouvá ke světlu.
„Únor bílý – pole sílí.“ Z toho plyne, že když počasí v únoru obdaří kraj sněhem, urodí se dobře.
„Jestli únor honí mraky, staví březen sněhuláky.“ – dá se očekávat, že zima se prodlouží do jara.
„Na svatého Valentina zamrzne i kolo mlýna.“ Na 14. února měli naši předkové spíše toto rčení, nežli o svátku zamilovaných. Chladná zima měla pokračovat. Však taky: „Valentinské zimy formani se bojí.“ Formani vozili zboží krajinou, a tak se mrazů obávali.
„Jak tlustý a hrubý mráz bude za noce před Stolováním svatého Petra, takový bude za 40 dní pořád.“ Ani na sv. Petra, 22. února, nebylo zaručeno žádné teplo.
To stejné se říkávalo o sv. Matěji (24. 2.): „Je-li na sv. Matěje mráz, tož jich je ještě čtyřicet, není-li, tož je jich bezpočtu.“
„Svatý Matěj boří mosty, nebo staví.“ Svatého Matěje považovali za rozhodujícího, zda pomrzne, nebo již stávající mrazy poleví.
„Je-li v únoru zima a led, nebude nouze o žitný chléb.“
Zkušení pozorovatelé poznávali již v zimě, jaká může být úroda. A kolem úrody a zásob potravin se všechno točilo. Vycházeli i z pozorování, jak se chovají zvířata, a podle nich usuzovali, jaká bude nejbližší budoucnost.
„Leze-li jezevec o Hromnicích z díry, za čtyři neděle zpátky zas pílí.“
Jejich rčení byla nejen trefná, ale často se i rýmovala do veršů:
„V únoru prudký severníček – hojné úrody bývá poslíček.“
Když ještě nebyly supermarkety, kam by se zboží dováželo jako dnes, lidé se museli opatřit sami anebo ušetřit ze svých zásob, aby přežili zimu, která slibovala, že se protáhne přes jaro.
