Obraz, který Severina Rothová vidí v objektivu svého fotoaparátu, je obrazem důvěry. Elegantní kůň a majitel dýchají vedle sebe v postoji, který svědčí o naprosté pohodě, kamarádství a vzájemné náklonnosti.
Čtyřiačtyřicetiletá Severina z německého Limburgu si vytvořila portfolio z nádherných okamžiků mezi krásnými koňmi a jejich majiteli. Žena se narodila ve Frankfurtu nad Mohanem, je vyučená zubní asistentka, pracuje jako účetní u místní firmy a fotografováním si přivydělává.
Je matkou dvou synů a fotografování označuje za svou lásku a vášeň.
Její láska k fotografování sahá až do dětství, ale s fotografováním koní a lidí začala v roce až 2015, kdy ji kamarádka požádala, aby ji vyfotografovala s jejím koněm. Tehdy ji to strašně chytlo a věděla, že chce fotografovat po zbytek svého života.
„Koně jsou nádherná zvířata, tak majestátní a hrdá,“ svěřila se pro deník Epoch Times.
Ze všech koní, které zná, si Severina oblíbila zejména chladnokrevná plemena koní, obecně známá jako pracovní nebo tažné koně s velkou silou a stabilním temperamentem.
„Ale samozřejmě mám ráda i fríské, španělské a iberské rasy s velkou hřívou.“
Výsledkem práce s těmito nádhernými, ušlechtilými tvory a jejich majiteli je řada úžasných snímků, které zdobí portfolio Severiny. Samozřejmě, práce se zvířaty přináší i určité výzvy. Rothová popisuje koně jako „létající zvířata“. Navzdory své ušlechtilé velikosti se snaží utéct, pokud jsou ohroženi nebo vyděšeni.
„Důvěra je tady důležité slovo,“ říká.
Během její kariéry se jí už stalo, že koně během focení utekli. Vzpomíná si na jedno focení, kdy se kůň v lese vyděsil a způsobil majiteli pád. Zranění byla tak vážná, že majitele musel vyzvednout záchranářský vrtulník. Od té doby Severina už nikdy nefotografuje koně, kteří jsou úplně bez ohlávky.
I když se při práci se zvířaty objevují podobné incidenty, Severina poznala mnoho skvělých dvojic koní a lidí, jejichž silné pouto důvěry převýšilo všechny problémy.
Pracovala s dvojicemi, které přirovnává ke psům a jejich majitelům, kdy jim vztah dokonce umožňuje dělat společně triky. A právě tyto krásné okamžiky se snaží ukázat na svých fotografiích.
Na otázku, co chce svými snímky vyjádřit, odpověděla, že se snaží „zachytit krásu člověka a koně“. „Ukazuji to, co jsem během focení viděla a cítila… Ukazuji své oko,“ dodává.
Její oko se však stále mění. Poté, co zachytila tolik skvělých pout mezi koňmi a lidmi, se nyní zaměřuje na práce s tematikou postav, kde hlavní roli hrají koně a lidé, například její nedávná série o Vikinzích.
„Bude toho ještě hodně,“ prozrazuje. „Jsem teď hodně kreativní a mám stále nové nápady.“
Tento proces má však i přes neutuchající nápady několik podmínek. Koně musí být vycvičení, „jinak focení není tak zábavné,“ zmiňuje Severina.
Také velmi zřídka fotografuje koně odděleně od jejich společníků. „V osmdesáti procentech případů můžete na mých fotografiích vidět majitele s jeho vlastním koněm.“
I když to není tak běžné, jsou i zvláštní případy, kdy používá lidské modely. V těchto případech zůstává důvěra stejně důležitým prvkem. V těchto situacích fotografka používá takzvané „stabilní koně“, o kterých ví, že se s cizí osobou budou cítit dobře. „I kůň má city a nechce, aby se ho každý dotýkal.“
