Vysočina – Jihlava: Po příkrém kovovém schodišti sestupujeme do krypty pod kostelem sv. Ignáce z Loyoly. Místní farář M. J. Husek uvolnil závoru krytu v podlaze, otevřel část poklopu – a v něm zeje strmé schodiště dolů. S pomocí baterek se orientujeme v šeru podzemních prostor, které jsou překvapivě rozsáhlé. Uprostřed pohřební kaple, kterou zde jezuité hodlali postavit, zeje jáma s vápnem. Okolo se povalují kousky prken a zdiva. Schází tu rakve z doby, kdy tu byli pohřbíváni členové řádu. Přesto však výjimečnou návštěvu nehostinného podzemí provází široký zájem veřejnosti. Návštěvníci vášnivě fotí holé zdi a výklenky. Přítomni jsou také redaktoři jihlavských deníků. Jediné okno zdobené mříží vyúsťuje do ulice Hluboké, kde se nachází na úrovni chodníku.

ignac kostel jihlava
Návštěvníci se těší z prohlídky chrámu sv. Ignáce, který je běžně přístupný pouze při mši. Pokud vzhlédnou vzhůru ke stropu, uchvátí je rozměrná stropní freska z roku 1717. (Z. Danková / ET ČR)
ignac kostel jihlava
Chrámová loď sv. Ignáce. (Z. Danková / ET ČR)

Během války tu býval i protiletecký kryt.

Přednáška Jiřího Niesyta o stavbě a historii „nejmladšího“ jihlavského kostela sv. Ignáce z Loyoly, barokní stavby, která tvoří dominantu hlavního náměstí, s příslibem návštěvy podzemní krypty, přilákala nejen členy Spolku pro starou Jihlavu, ale i další zájemce.

Jezuité stavěli postupně tento chrám po dobu téměř sto let, protože se průběžně potýkali s nedostatkem financí. Zpočátku byli pro svou činnost z města Jihlavy dokonce vykázáni, před Bílou horou bylo město převážně protestantské víry. Po bitvě na Bílé hoře se vrátili a začali budovat klášter a chrám. Stavba, která začala r. 1625, je dílem italského mistra Jacopa Brascha. Definitivní podobu však dostal chrám až v roce 1725, kdy byly věže opatřeny barokními báněmi.

Výsledkem, který zůstává, je ranně barokní kostel se třemi páry bočních kaplí, z nichž v jedné z nich se nachází obraz Piety s Madonnou a Ježíšem, unikátní gotická plastika z konce 14. století.

Ilusivní oltář je dílem Adama Lauterera, Josefa Kramolina a Františka Moldingera. (Z. Danková / ET ČR)

Donedávna byl zde uchováván takzvaný Přemyslovský kříž, chlouba z počátku 14. století, který je nyní umístěn v depozitáři Strahovského kláštera v Praze.

Chrám je obdařen dobrou akustikou, takže bývá využíván k pořádání koncertů.

Později jezuité pojali úmysl zbudovat v podzemí pod chrámem hřbitovní kapli s výklenky pro ukládání ostatků. Avšak tento záměr způsobil, že podlaha chrámu se začala propadat. Stavební firma měla tehdy velké starosti, aby opravila a stabilizovala statiku kostela.

Holé cihlové zdi, večerní temnota a jediné okénko v prostoru, kterým lze vyhlédnout ven, přesto vzbuzují úžas u početných návštěvníků, kteří z přednášky J. Niesyta o historii stavby ochotně přešli přes náměstí a pohroužili se do tmavých a nehostinných hlubin hrobky.

„Celkem nefotogenické prostředí,“ poznamenává jedna z návštěvnic.

„Právě naopak – pro můj foťák vysoce fotogenické,“ opáčila nadšeně jiná návštěvnice. Také redaktoři deníků pilně fotí při matném svitu jediné žárovky a baterek.

 Po návratu z hrobky ven poznamenává starostlivě V. Wodák, předseda Spolu pro starou Jihlavu:

„Snad jsme tam nikoho neponechali.“

Dobrovolně by tam určitě nikdo nezůstal. Všichni prostor rádi zhlédli a všichni se rádi vyšplhali po schodech zase nazpět do života.