Server Echo24 zveřejnil článek předsedy vlády Petra Fialy, v němž se premiér zamýšlí nad možnými způsoby prohloubení vztahů České republiky a Polska. Úvaha vychází v rámci projektu Na společné cestě.

„Můj vztah k Polsku je hluboký a vyvíjel se dlouho. Za komunistického režimu jsem samozřejmě vzhlížel k Solidaritě a k polskému papeži, ale velký vliv na mě měla polská literatura,“ uvedl svůj text Fiala s tím, že právě díky literatuře měl možnost lépe poznat polskou „mnohovrstevnatost“.

Fiala dále pokračoval poukazem na rozdílné kulturní zdroje obou zemí, ale také na „paušální odsudky, které se na Polsko z tolika stran snášejí“. Měli bychom se podle něj zkusit zamyslet nad tím, čím nás polské zkušenosti a zásady mohou inspirovat.

Premiéři Petr Fiala a Mateusz Morawiecki před začátkem jednání ve Varšavě, 29. dubna 2022. (vlada.cz)

„V Polsku je mnohem samozřejmější přítomnost živého náboženství. Poznamenala jej také proměnlivost a nesamozřejmost státních útvarů na jeho území. To všechno ovlivňuje identitu polské společnosti, která klade zvláštní důraz na péči o kulturní hodnoty a má relativně silnější smysl pro národní tradice a řád. Proto má Polsko ve srovnání s Českem přirozenější předpoklady chápat samo sebe jako duchovní projekt a rozvíjet specifické formy konzervativního myšlení, což se pochopitelně odráží i v jeho politice,“ uvedl dále Fiala.

Přes vzájemné rozdíly dané odlišnými historickými zkušenostmi se Fiala domnívá, že má smysl vzájemné vztahy dále prohlubovat, a to i v rámci společné strategie v rámci Evropské unie.

„Společný trh“, spíše než „abstraktní ideologické cíle“

„Zasazujeme se společně o rozumné směřování EU, neboť sdílíme obdobný pohled na to, co by mělo být základem evropské integrace – společný trh a neomezený pohyb lidí, zboží, služeb a kapitálu, a nikoli abstraktní ideologické cíle.“

„Obě naše země si záhy po vstupu do EU naplno uvědomily, jak jsou naše priority v rámci společenství evropských národů vzájemně kompatibilní, a přitom ze strany ,starých‘ členů EU často přehlížené či nepochopené. Západní Evropa totiž někdy nerozeznává, nebo si dokonce odmítá připouštět nebezpečí, s nímž Česko i Polsko mají své bohaté zkušenosti.“

V souvislosti s válkou na Ukrajině Fiala uvedl, že konflikt jen podtrhl protiklad „barbarství“ upadajícího Ruska a naopak civilizačních základů Česka a Polska, zároveň však přinesl možnost více se zamyslet právě nad tím, co mohou mít obě země společného. „Je to obrovská šance překonat naše rozdíly, které se právě dnes – s ohledem na to, o co společně usilujeme a za co bojujeme – zdají být mnohem méně podstatné.“ Premiér v této souvislosti uvedl také důležitost „udržení významu NATO a posilování jeho východního křídla, kde Polsko hraje přirozenou roli regionální mocnosti“.

„My, státy střední a východní Evropy, které desítky let patřily do přímého vlivu ruského impéria, se musíme snažit, abychom ostatním svou zkušenost zprostředkovali, abychom napomohli k tomu, aby byl postoj Západu vůči Rusku co nejjednotnější a nejrazantnější.“

„Věřím, že společně podnikneme další kroky na cestě od mezivládních dohod a deklarací ke skutečné synergii v mezinárodní a v bezpečnostní politice. Od vzájemně výhodného obchodování k partnerství a společným řešením, přesahujícím náš nejbližší regionální kontext. Od vzájemného respektu k hlubokému přátelství,“ uzavřel text Fiala.