Byla to meteoritová dýka krále Tutanchamona, která poprvé podnítila fantazii Tristana Dareho. Ale zatímco faraónovu čepel pravděpodobně ukovali starověcí kováři tehdejšími metodami, 19letý nožíř z amerického státu Idaho používal při výrobě své čepele moderní techniky.
Staří Egypťané považovali železo za dar „z nebe“, jak uvádějí texty z roku 1300 př. n. l. Jediným známým zdrojem přírodního železa v raných civilizacích byly meteority. Dnes jsou meteority stále vysoce ceněny a stejně jako starověcí lidé, kteří vykovali meteoritovou dýku nalezenou mezi poklady v Tutanchamonově hrobce, pokračují i moderní řemeslníci v tradici kování čepelí z vesmírného kovu.
Jedním z těchto řemeslníků je i Tristan Dare. Posledních šest nebo sedm let vyrábí umělecké nože, což postupně přerostlo k fascinaci práce s drahými kovy, které mladík do svých děl zakomponovává. Poté, co byl jeden z jeho nožů, vyrobený ze 4 miliardy let starého meteoritu, publikován v časopise „Blade Magazine“, jeho koníček přerostl ve slibnou kariéru.
Fáze kování nože Nebula, kdy se kombinuje damašská ocel s meteoritem. (S laskavým svolením Tristana Dareho)
Aplikace nebulového designu na ukovanou ocel s meteoritem. (S laskavým svolením Tristana Dareho)
Na začátku roku 2022 získal Tristan kov z Muonionalusty, meteoritu, který dopadl na hranici mezi Švédskem a Finskem před 1 milionem let, a nechal si ho poslat z Německa domů. Muonionalusta je starý více než 4,5 miliardy let a je jedním z nejstarších meteoritů, které kdy byly na Zemi zaznamenány.
„Jeho výjimečnost spočívá v tom, že pochází ze železného jádra planetky, která se před téměř 4 miliardami let srazila s nějakými troskami,“ vysvětlil deníku The Epoch Times Tristan. „Planetka byla jedním z mateřských těles naší sluneční soustavy a byla zcela zničena, když se její železné jádro vyvrhlo v podobě kapaliny a velmi dlouho chladlo ve vesmíru. Asi před 1 milionem let se nakonec srazilo se Zemí a ocitlo se rozptýlené ve švédské tundře. Tam meteorit ležel po čtyři doby ledové, dokud nebyl v roce 1906 objeven u malé vesnice Kitkiöjärvi, kde byly poblíž řeky Muonio nalezeny jeho první kusy. Právě tam ji v roce 1910 zkoumali vědci a našli pro ni název ,Muonionalusta‘, neboť ,Muonio‘ znamená řeka a ,alusta‘ znamená ‘od počátku‘.“
Muonionalusta je jedním z nejvyhledávanějších meteoritů na Zemi, protože dnes je známo pouze kolem 40 jeho úlomků. Meteoritový kov může být drahý. Dare sice nechtěl prozradit, kolik za materiál na svůj nůž zaplatil, ale přiznal, že to byla částka v řádu „tisíců“ dolarů.
Některé typy meteoritů, tzv. oktaedry, mají ve své krystalické struktuře železa jedinečné vzory. Tyto ultrajemné vzory tvoří dokonalé osmiboké molekulární tvary, které jsou matematicky symetrické. Dare popisuje, že tento přirozený vzor se při zahřívání v kovárně obvykle ztrácí, ale on našel způsob, jak jej ve svém procesu zachovat. „Tento vzor je vidět na všech mých oktaedrických čepelích, a pokud vím, dnes se to podařilo méně než deseti lidem na světě,“ uvádí.
Když se rozhodl pro design, který nazval „Nebula“, zkoncipoval ho jako zakřivený tvar, přičemž zkombinoval damaškovou ocel, již použil na ostří nože s meteoritovým kovem, který umístil na hřbet. Damašková ocel má velmi vysoký obsah uhlíku a je extrémně tvrdá a pružná.
Kováním při teplotách blízkých tavení – přibližně 1 200 stupňů Celsia – se kombinací černé oceli s lesklým niklem vytváří „mozaikový damašek“ a vzniká úžasný dekorativní vzor tekoucí vody. „Potom jsem do prutu přidal meteorit,“ vysvětluje Dare. „Vykoval jsem to do konstrukce ,san-mai‘, která v podstatě tvoří ocelový ,sendvič, kde damašek je uprostřed a meteorit je ,chlebem‘. To se pak ukovalo postupem, který jsem vytvořil pro zachování vzoru, a prut se ukoval do tvaru nože.“
Dare poslal hotovou čepel do firmy na výrobu vodního paprsku, aby mu do rukojeti vyřízli malou štěrbinu, do níž jako ozdobu zasadil 20 tisíc let starý zub mamuta srstnatého. Podél čepele nože vyložil několik etiopských opálů, které mají označovat hvězdy v galaxii, a pro estetický dojem vlil do povrchu 24karátové zlato.
Nůž Nebula byl navržen jako umělecké dílo a jeho zdobení a křivky z něj měli udělat sběratelský předmět. To však neznamená, že je nepoužitelný. Právě naopak.
„Je dobře tvarovaný pro práci v kuchyni s něčím, jako jsou steaky nebo jakékoli velké kusy,“ uvádí Dare. Nebula má „velmi ostré a tvrdé ostří, které vydrží velmi dlouho“.
Dare si však nehodlá nechat Nebulu na příští Díkůvzdání, aby s ním naporcoval krocana. Pošle ji do aukční síně Heritage Auctions, kde ji v říjnu nebo listopadu příštího roku prodá tomu, kdo nabídne nejvyšší cenu. „Je to něco, co chci, aby se předávalo dalším generacím“, někomu, kdo „opravdu ocení příběh kolem toho a velkolepost materiálů“.
Další nože z dílny Tristana Dareho:
Z originálního článku newyorské redakce deníku The Epoch Times přeložil M. C.
